Podél Nisy od pramene k soutoku s Odrou

Na českém území

V prvním městě od pramene řeky, Jablonci nad Nisou, koryto řeky znečištěné odpadky v člověku nic romantického neevokuje a rychle ztrácí iluze při představě, jak řeka asi vypadá po průtoku následnými městy Libercem, Chrastavou, Hrádkem nad Nisou… Skutečnost je nakonec mnohem vlídnější, než černá předtucha. Nisa se vine poetickou krajinou mezi Jizerskými a Lužickými horami, útulnými vesničkami i kolem zanedbaných stavení, připomínajících bezduchost osídlení po poválečném odsunu původních obyvatel. Cyklostezka se na českém území s Nisou často potkává, avšak nelemuje její tok bezprostředně. Vlastně ani není cyklostezkou v pravém smyslu slova – jde o značenou trasu vedoucí převážně po vedlejších silničkách.

Po Německu

Na území Německa se řeka zklidňuje a narovnává a také cyklostezka věrně tok řeky doprovází. V příhraniční Žitavě nás vítá řeka překvapivě průzračná. Nemaje zatím srovnání s jemným asfaltem a absolutní rovinou úseku počínajícího asi za 100 km, připadá nám stezka za Žitavou výborná. Lemuje sice zčásti hlavní silnici vedoucí do Görlitz, ale je obklopena poli, nevynechává průjezd obcemi a vesnicemi, jejichž ráz a architektura jsou podobné svým severočeským sousedům. Výhled cyklistům zpestřují větrné elektrárny po levé straně a vpravo vzdalující se Ještědský hřeben. V Hirschfelde projjíždíme kolem půvabných hrázděných domů a čeká nás romantický úsek mimo silnici, v těsné blízkosti řeky, která zde meandruje a vede kolem nádherného kláštera Marienthal. Tento úsek vede po jemné lesní cestě.

Před Görlitz nás krom pohledu na pole, louky a silnici Žitava- Görlitz čeká přeci jen překvapení: zcela nové ohromné jezero, původně povrchový důl, který se díky ušlechtilému projektu rekultivace krajiny a nepředstavitelným dotacím napouští a má se v následujících letech stát atraktivním turistickým cílem. Zastávka u bývalého hnědouhelného lomu na nás natolik zapůsobila, že neváháme navštívit obří rypadlo, přístupné turistům. Na kole lze jezero po nově vznikající cyklostezce objet, ale vzhledem k tomu, že zatím víc připomíná měsíční krajinu než vyhlášenou rekreační oblast, přečteme si pouze pozoruhodné informační tabule a míříme na kolech dál.

Görlitz, město dýchající svou spřízněností s Libercem, Jabloncem n. N., ale hlavně se svým polským „dvojčetem“ Zgorzelcem na druhém břehu Nisy, stojí za důkladnější prohlídku.

V Görlitz se řeka stáčí k severu. Na následujícím úseku se stáváme svědky boomu výstavby nových silnic a asfaltování nových cyklostezek, takže v danou chvíli neplatí mapa, ale naštěstí logika i intuice nás dovedou zpět k Nise. Projíždíme živými vesničkami a krajině kolem Nisy přicházíme pořádně na chuť. Hlavou nám vrtá, čím nás asi překvapí Kulturinsel Einsiedeln, jakýsi kulturní ostrov, slibující zábavu pro děti i dospělé. První dojem, že jde o pestrobarevný kýč, postupně přehodnocujeme – jde o důmyslný zábavný park, plný překážkových drah a bludišť, vybudovaný z obrovského množství gumových přepravníkových pásů, zjevně vtipné řešení neřešitelného odpadu z povrchových dolů. Nabízí se zde nocleh v unikátním hotýlku s pokoji v korunách stromů.

Následující úsek cyklostezky až po soutok s Odrou považuji za nejkrásnější. Snoubí v sobě idylu zemědělských vesnic, lužní krajiny a pro nás sportovní výzvu. Tento úsek stezky kopíruje násep řeky Nisy a vede po naprosté rovině a je tak vhodným terénem pro všechny cyklisty i bruslaře včetně začáteč­níků. Nabízí průjezd dvěma velkými městy – Forstem s Růžovou zahradou vybudovanou na počest 25. výročí korunovace císaře Viléma II. a Gubenem, který se rozkládá na obou stranách řeky – větší část města je německá, historické centrum leží ale v Polsku. Tatam je bývalá sláva Gubenu jakožto kloboučnické velmoci… Těsně před hraničním mostem na pěší zóně města objeví cyklisté cukrárnu Jannis se  zmrzlinou plnou smetany a ovoce. Stezka v tomto úseku je nejživější a míjí řadu stánků a restaurací…

In-line kapitola

Za Forstem si trasu zpestřujeme in-line bruslemi a holemi, díky nimž dosahujeme značné rychlosti. Nehrozí střet s protijedoucím cyklistou, ani bruslařem, neboť stezka je zde přehledná a hlavně – liduprázdná! Nedá nám to, abychom si nezavtipkovaly na adresu bruslařských tlačenic v pražském Braníku. Jedeme po absolutně novém asfaltu, jehož jemnost dosahuje dokonalosti Flaemingu (speciální bruslařský okruh jižně od Berlína). Odpolední slunce dodává lužní krajině okolo Nisy melancholickou atmosféru. Nikde ani živáčka, jen pole, louky a luhy a koruna hráze řeky Nisy, po které jedeme. Rytmus našich odrazů umocňuje černo-červeno-žluté hraniční kameny, pravidelně zasazené podél stezky.

Cesta kolem Nisy je plná paradoxů. Zvláštní kombinace netčeného příhraničního kraje a kraje zničeného těžbou, zvláštní kombinace dokonalých stezek lemujících hlavní silnice a vedoucích odnikud nikam, zvláštní kombinace renovovaných vesnic na německé straně a mrtvých stavení na straně polské, zvláštní kombinace upravených center měst a rozpadlých továrních budov na městských okrajích, zvláštní úsilí, které nasměrovalo finance státního rozpočtu do stezek, po kterých téměř nikdo nejezdí, zvláštní pohled na kraj, který hledá své místo. A tichá Nisa, která se vine krajinou a propůjčuje Vašemu cyklistickému či bruslařskému dni poezii. Kraj zmaru a kraj naděje. Kraj, který čeká na své objevení.

Úžasná cyklistika i bruslení nás čeká za soutokem Nisy a Odry, zde však na 215.km od pramene Nisy u Nové vsi u Jablonce nad Nisou končí naše vyprávění. Stezka odsud pokračuje už jako Oderská až k Baltskému moři.

Během našich několika víkendových putování podél Nisy jsme na kolech a na bruslích, sami i s dětmi prozkoumali nejen stezku podél Nisy, ale i její okolí. Odbočky do vesnic, které stojí jako ostrovy mezi povrchovými doly a které v rámci dech beroucího projektu spojují stovky kilometrů dokonalých a téměř liduprázdných cyklostezek, by vydaly na zvláštní cestopis.

Ubytování a občerstvení na trase Kraj i lidé kolem Nisy se pomalu mění. Zatvrzelí a pasivní vesničané začínají měnit kousky svých zahrad a stavení v impro­vizované stánky a hospůdky. Některým  dokonce na domech opatrně vlají červené vlaječky s ná­pisem Zimmer frei – volné pokoje. Jakékoli ubytování je ale třeba hledat poměrně usilovně, nedá se počítat s infrastrukturou jako např. podél rakouských cyklostezek. Aktivnější než ubytovatelé jsou provozovatelé stánků. Občerstvení, které nabízejí, je typicky východoněmecké – buřty ve všech podobách, od vařených (Bockwurst) přes grilované (Bratwurst) či grilované s paprikou (Currywurst). Pivo už i ve východním Německu soupeří s rakouským Radlerem – kombinací piva a citrónové limonády. Pro pivaře děsivá představa, pro bruslaře či cyklisty vítané osvěžení. Amatérští vytrvalostní sportovci upřednostňují k zahnání žízně a nastartování výkonu „diesel“, tedy pivo s kolou. Doporučujeme Pötsi, jak místní zkráceně nazývají Potsdamer, spojení piva s malinovou limo­nádou. Hádejte, jakou asi má barvu? Co se týká cen, tak tu člověk může být bez obav – východ Německa se v tomto ohledu „lidský“.

Irena Špringlová, CK Trip