Turistika ve Švýcarsku má dlouhou tradici. V pozdním středověku byli poutníci na cestě ke svatým místům a hledající zdraví v lázeňských místech vůbec prvními prázdninovými hosty. Do nitra samotných Alp se nikdo neodvážil a překračování alpských průsmyků bylo nejobávanější a nejdramatičtější částí jejich cesty.
Hory byly prostě domovem duchů. Většina hor v té době ani neměla svůj název. Na začátku 19.stol. započala vlna dobývání alpských vrcholů. První turisté v dnešním slova smyslu strávili svoji letní dovolenou v horských vesničkách Švýcarských Alp v průběhu 19.stol. K zabezpečení důstojného zázemí letních turistů, rekrutujících se především z řad anglické šlechty, se začaly stavět v horách první komfortní hotely. Se třemi až čtyřmi měsíci otevírací doby v roce na sebe však nedokázaly vydělat.
Teprve chvalozpěvy osvícenců Gessnera, J.J.Rouseaua a Hallera zmírnily hrůzu z rozeklaných zasněžených velehorských obrů. Jan Badrutt, majitel hotelu Kulm ve Sv. Mořici, přivítal v r.1865 své první anglické hosty, které „přemluvil“ k jejich první zimní dovolené ve Švýcarsku.
Počátky zimní turistiky
Jejich zážitky ze zimního Švýcarskabyly nejoblíbenějším tématem u čajů, což mělo za následek neuvěřitelný příliv zimních hostů, a to nejen zAnglie. O rok později ubytoval Dr. Spengler v Davosu pacienty s plicními chorobami také během zimních měsíců, kdy se ukázalo být klima obzvlášť prospěšné pro léčení. To byl průlom a počátek zimních dovolených ve Švýcarských Alpách. Euforické popisy místní přírody a tamního života oslovily především Angličany, v jejichž zemi po celou zimu vládla mlha a sychravo, ale i místní obyvatele z měst a údolí, kde zima byla jen trpěným ročním obdobím. Ti si ani nedokázali představit hory, kde leží metr sněhu, svítí slunce a čistý alpský vzduch umocňuje relaxaci. Hotely, snažící se získat přízeň zákazníků, organizovali párty na saních, zakládali kluziště, organizovali různé soutěže a majitelé hotelů hráli se svými hosty curling.
Počátky lyžování
Nepočítaje první pokusy v chůzi na podomácku zhotovených či z Norska dovezených lyžích, bylo lyžování v této době téměř neznámé. V r.1891 se snažil jeden švýcarský propagátor lyžování spolu se svým norským přítelem přesvědčit diváky o kladech těchto dřevěných prkýnek. Vedle úsměšků sklidili i pochopení, které za dva roky vedlo k založení 1.Švýcarského lyžařského klubu. Nový sport si rychle získal spousty přívrženců a dokonce již na konci minulého století bylo možno na lyžích spatřit i ženy v sukních. Ty měly na sobě samozřejmě klobouk, proti větru připevněný šátkem, a protože hluboký sníh pod sukněmi nebyl příjemný, nosily pod sukněmi dlouhé podkolenky nebo dokonce kalhoty. V r.1904 se objevil lyžařský pionýr Hoekse svou ženou v kalhotách v Grindelwaldu.
Přítomné šokované Angličanky se nechaly slyšet, že: „Žena v kalhotách je neestetický horror.“ Zimních hostů přibývalo, ale ne všichni byli lyžaři. Nelyžaři se zúčastňovali různých zábavných her, hlavně na ledu: skákání v pytlích o závod, tahání lana na bruslích, curling, tahání na lyžích koněm a jiné „vylomeniny“ pro dobrou náladu, která již tehdy tvořila neoddělitelnou součást dovolené. Jistě by i dnes diváky pobavil pohled na soutěžící, kteří mají na jedné noze brusli a druhé lyži. Pro diváky jiné kategorie byla vystoupení dvojic na lyžích i na bruslích, které se prezentovaly nejnovější zimní módou. Ale zpět k lyžování: Začaly se objevovat první systematické pokyny k výuce tohoto sportu. Techniky lyžování však nebyly jednotné, a tak se vyučovala jízda s jednou holí, jakož i zastavování skokem do sněhu stranou.
Lyžování se rozšiřuje
Elegantní „telemark“ byl převzat z Norska, po něm přišla „kristiánka“. Švýcarské vojenské horské oddíly byly vybaveny lyžemi a od r. 1917 systematicky cvičeny v jejich ovládání. Ale i civilní výuka lyžování začala nabývat systematických forem. Pravidelné lyžařské závody se pořádaly od r.1902 a lyžařské školy se začaly zakládat ve 20. letech. Brzy poté vznikl Švýcarský lyžařský spolek, v němž však ještě nebylo místo pro ženy. Ty si v r. 1928 založily svůj lyžařský spolek, ale respekt jim to nezaručilo.
Ještě v r.1932 byl závod ve sjezdu žen ve Zermattu zlehčován hudebním doprovodem místní kapely. V období mezi světovými válkami nebyla zdejší lyžařská scéna pasivní. Vznikly nové disciplíny (slalom) i nové závody, jejichž iniciátory byli opět Angličané: Závod Kandahar v Mürren nebo závod na Lauberhornu. Nutno podotknout, že ani vítězové závodů nedojížděli do cíle bez pádů. Novou éru lyžování odstartovala výstavba prvního lyžařského vleku v r. 1935 v Davosu. Následovaly lanovky a další přepravní zařízení a již brzy se ve Švýcarsku objevila výzva: „Celý národ lyžuje.“ Lyžařský entuziasmus vystupňovaly Zimní olympijské hry v r. 1948 ve Sv. Mořici, a špičkoví lyžaři se stali miláčky a idoly národa.
Švýcarsko po celá desetiletí významnou měrou podporovalo rozvoj zimních sportů. Bylo příkladem pro okolní alpské země, které po jeho vzoru budovaly alpská lyžařská střediska. Ze Švýcarska expandovaly zimní sporty i na ostatní kontinenty. Dodnes je zimní dovolená ve švýcarských horách vysoce ceněna. Horský vzduch, slunce a sníh jsou dnes tak jako dříve neodolatelnými motivy, přičemž dnes nabývá dovolená ve Švýcarsku nové dimenze díky dokonalé infrastruktuře, upravovaným sjezdovkáma nejmodernějším lanovkám. Přesvěčte se sami ve více než dvou stech lyžařských střediscích mezi 1.500 až 3.000 m.n.m.
Irena Špringlová, majitelka sportovní CK TRIP
