Před lety byl zdejší kraj známým důlním revírem – jak názvy (ves Stříbrná, Stříbrný potok) napovídají, dolovaly se tu stříbrné rudy, stejně tak ale horníci dobývali i rudy olověné a měděné. Dokonce ve 2. polovině 18. stol. zdejší dolování a na ně navazující výroba měděných drátů či mosazi patřilo k nejznámějším ve střední Evropě. Dnes je Stříbrná, zástavbou navazující na Kraslice, především vyhlášeným místem příjemné rekreace, turistiky a lyžování.
Stříbrná – býv. Nová Ves 2,5 km – Rozc. pod Špičákem 5 km – Rá-jecké údolí 7,5 km – Stříbrná, rozc. Nancy 10 km – Stříbrná 12 km
Obec Stříbrná** se poprvé připomíná v Kraslické horní knize r. 1601. Po zániku hornictví nacházeli místní lidé obživu v práci v lese a manufakturách. Závod na zpracování mědi a mosazi s tažírnou drátů koupil průmyslník Starck a přebudoval jej na výrobu skalice a kyseliny sírové. V r. 1817 byla většina objektů zbourána. V 18. stol. byla postavena kartounka, vyráběly se tu i hudební nástroje, látky, vyšívané a potiskové zboží. V r. 1846 je zaznamenán pokus o obnovení těžby – v provozu bylo sedm malých dolů. U silnice stojí pseudogotický jednolodní kostel Nejsv. srdce Páně z r. 1910 se soudobým pseudoslohovým zařízením. (Ubytování, stravování, občerstvení: hotel Na Stříbrném potoce; penziony Cyprián, Filip, Hannelore, Friedauer, Marty, PO–PÁ 12–22, SO 12–23, NE 12–19, Adam, ÚT–ČT, NE 11–20, PÁ, SO 11–21 h aj.)
Z křižovatky a od turistické orientace ve středu obce u bývalého kina jdeme po zelené turistické značce – ta po mostku překročí po vedlejší silničce Rájecký potok a hned ostře uhýbá vpravo do kopce. Je to poměrně strmé stoupání mezi loukami. Často se zastavíme nejen proto, abychom nabrali dech, ale i pro ten pohled zpátky – chalupy jsou rozházené po obou stranách malebného údolí. Vstupujeme do lesa, nabíráme výškové metry – až se všechno trochu prosvětlí a my stojíme na okraji bývalé Nové Vsi*. U turistické orientace si vybereme žlutou značku a dáme se pohodlnou zpevněnou komunikací vlevo. Máme možnost seznámit se s hezkou chatovou osadou, která vznikla na místě bývalé vsi. Náhorní louky ohraničené lesy, krátce střižené trávníky u udržovaných objektů – působí to tady opravdu vlídným dojmem. Dojem umocňují i nádherné výhledy* z okraje lesa nad osadou – až sem vede silnička od Stříbrné.
Dál pokračuje lesní komunikace (zákaz vjezdu), po níž to je trochu jako na houpačce – zdoláme jeden mírný kopec, klesání a pak opět stoupání k Bukovému vrchu (904,5 m) a sestup k Rozcestí pod Špičákem. Je to hezké místo vhodné k odpočinku i k rozmyšlení, zda přece jenom nenatáhnout naši trasu a pokračovat kolem Špičáku až k Přebuzi a pak zpátky Rájeckým údolím. Dodržíme-li původní plán, pak uvítáme pohodlnou lesní asfaltku, kterou sleduje zelená turistická značka. Pohodová prakticky stále klesající cesta nás přivádí na výrazné rozcestí (vlevo po úzké asfaltové komunikaci bychom mohli sejít kolem penzionů Friedauer a Hannelore přímo do středu Stříbrné), odkud strměji scházíme k potoku. Cesta to je tajemná, zalesněné stráně jsou posety mnoha skalními útvary. Kameny jsou potaženy nazelenalým mechem, šlapeme si pěkně z kopce a jen čekáme, kdy na nás z nějaké skrýše vyjukne rozverný skřítek.
Z tajuplné rokle se vynoříme na silnici a rozcestí v Rájeckém údolí**. Místy balvanitým a v horní části dosti strmým korytem protéká Rájecký potok, údolí provází úzká silnice (možnost vjezdu), zvláště v podzimním čase vynikají barevností bukové porosty. Rájeckým údolím vede červená turistická značka – zatočíme po ní vlevo a teď už takřka po rovině klidnější a širší částí údolí pokračujeme kolem penzionu a kempu Nancy (ubytování) k rozcestí u Nancy. Nezvyklý název pochází od francouzského města Nancy, z něhož pocházela spolumajitelka panství hraběnka Nosticová. V r. 1787 byla v osadě Rájci postavena sklárna na tabulové sklo a uzavřená r. 1812. Ve stráni poblíž penzionu zhotovili dva lidoví umělci Rudolf a Hans Lansmannové v letech 1924–25 portréty F. Schillera a L. v. Beethovena. Na rozcestí se dáme vlevo po silnici údolím Stříbrného potoka do středu Stříbrné a výchozího místa našeho výletu.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)
