Z části po neznačených cestách se pustíme po stopách starých sídlišť, zavítáme k malebné Výrovické přehradě a oceníme jednu z nejhodnotnějších památek celé oblasti – románskou rotundu v Plavči.
Pozdně gotický kostel sv. Prokopa z poloviny 15. stol. se žebrovou klenbou v kněžišti je hlavní dominantou obce Únanov, ležící 5 km severně od Znojma. Ke svatyni byla v polovině 16. stol. postavena boční kaple a r. 1699 věž. Okolí je známé těžbou kaolinu. Název obce pochází od osobního jména Unan (unij = mladý, čerstvý). Únanov proslul výrobou loutek a loutkových dekorací. (Stravování, občerstvení: restaurace U hřiště, restaurace U Molíků PO–ČT 12–22, PÁ, SO 12–23, NE 9–21 h.)Od kostela jdeme vedlejší komunikací východním směrem na hlavní silnici a po ní dolů z kopce kolem obou zmíněných restaurací k mostku přes Únanovku. Potok pramení v nadmořské výšce 292 m nedaleko Únanova a po 15 km u Lechovic ústí do Jevišovky.
My za mostkem uhýbáme doprava po asfaltové silničce a jdeme podél domků se zahrádkami a vinných sklípků až na východní konec obce. Vpravo odbočuje cesta, my pokračujeme přímo. Na dalším rozcestí odbočuje vlevo cesta k silnici, my udržujeme směr a kolem posedu dorazíme k okraji lesa. Zleva přichází široká cesta, my pokračujeme rovně podél rybníka na další rozcestí, kde pod skalkou je ohniště a před námi rekreační chalupa. Jdeme stále přímo a za chalupou přes potok. Za potokem na rozcestí se dáme vlevo, vpravo nad námi na návrší Deblínek bylo výšinné sídliště z období podolské kultury (asi 900–750 let př. n. l.).
Prastaré osídlení připomínají nevýrazné stopy v terénu. Pokud bychom chtěli lokalitou projít, pak za potokem na rozcestí nejdeme vlevo, ale pokračujeme přímo travnatou cestou až do místa, kde vlevo mezi keři odbočuje nevýrazná pěšina. Ta nás vyvede až na kopec, pak stačí udržovat přímý směr, až narazíme na širokou cestu, která nás opět dovede do údolí Únanovky. Jinak se držíme potoka, sledujeme širší cestu v hlubokém zastíněném údolí, až narazíme na žlutou turistickou značku. Přejdeme na levý břeh potoka a podél vody sledujeme komunikaci na další rozcestí v rozšiřujícím se údolí. Pokračujeme stále po levém břehu po silničce, až se k nám zprava připojí zelená turistická značka.
Na skalnaté ostrožně nad cestou vpravo od naší trasy se prostírá výšinné sídliště , osídlené především v období horákovské kultury (600–500 let př. n. l.), které dnes připomínají stopy valu na západní a jižní straně.Od rozcestí sledujeme silnici, po které jde i zelená značka, a asi po 150 m odbočíme vpravo na neznačenou místy kopřivami zarůstající pěšinu. Nenecháme se odradit, cestička je brzy pohodlnější a nabídne nám romantický pohled na hladinu Horního Kyjovického rybníka.
Pěšina nás přivádí na širší cestu u oplocení obory. Přímo bychom došli k údolní nádrži Těšetice, my se dáme vlevo podél plotu. Lokalita se nazývá Zmijiště a na rulových svazích roste teplomilná doubrava s roztroušeným duben šípákem, v podrostu se vyskytuje řada lesostepních bylin. Na návrší vpravo za plotem obory se skrývá místo, kde bývalo opevněné neolitické sídliště s malovanou moravskou keramikou (asi 4000 let př. n. l.) s obydlím obnoveným podle skutečné dispozice a hliněnou pecí na výrobu keramiky. Široká cesta přechází návrší a vyúsťuje na silničku na okraji lesa. Otvírá se odtud hezký pohled na Jevišovicko s údolím Jevišovky.
Po silničce zabočíme vlevo, sledujeme okraj lesa, na rozcestí se k nám zleva připojí zelená turistická značka. Společně pak dorazíme k turistické orientaci .Po zelené značce vpravo jdeme pohodlně k hájovně Sv. Hubert a mezi poli k silnici, která klesá do údolí Jevišovky. Po silnici zatočíme vpravo a sestupujeme do středu obce Tvořihráz. Po pravé ruce máme místní dominantu, bývalou klášterní rezidenci, založenou znojemskými dominikány v r. 1689. Barokní zámek jim sloužil jako letní sídlo, r. 1732 byl přestavěn.
Obdélníková budova s rozsáhlými vinnými sklepy byla naposledy upravena kolem r. 1900. Severně od obce se prostíralo slovanské sídliště. Ve 14. stol. stávala v Tvořihrázi tvrz, která patrně beze stopy zanikla po požáru v r. 1634 a při zpustošení Tvořihráze za třicetileté války. (Občerstvení: pohostinství U lípy, PO–ČT 15.30–21.30, PÁ 15.30–22, SO 15–22, NE 10–12 a 15–20 h.)Za restaurací odbočuje zelená značka po vedlejší silničce vlevo, prochází mezi domky a po lávce přejde na pravý břeh Jevišovky. Pěšina je dost zarostlá, ztrácí se v křoví, pak vede okrajem louky a příjemnější širší cestou místy skalnatým zalesněným údolím do Výrovic. Procházíme mezi nízkými domky s bílými fasádami až k silnici (občerstvení: hostinec, PO, ST, ČT 18–21, PÁ, SO 18–22, NE 17–21 h).
Tady zabočíme vpravo na náves ozdobenou hezkou upravenou zvoničkou a ze středu obce vlevo. Silnička (zákaz vjezdu) sleduje údolí Jevišovky a pak stoupá vpravo ke koruně přehradní nádrže Výrovice. Zemní hráz je vysoká 14 m a zadržuje jezero o ploše 56 ha, využívané k závlahám a rekreaci. Na jižním břehu je písečná pláž a autokempink Vír (ubytování, občerstvení). Následující úsek je poněkud neschůdnější, značka sleduje okraj lesa, my využijeme pěšinu, proplétající se akátovým lesíkem. Dostaneme se až na skalnatou vyvýšeninu, ze které se otvírá moc hezký pohled na vodní plochu.
Odtud scházíme až na písečný břeh a stoupáme k okraji porostu. Pokračujeme pěšinou na rozhraní lesa a pole a po pěšině dorazíme na rozcestí. Po široké cestě se pustíme vlevo z kopce, na dalším rozcestí vpravo. Mírně stoupáme volným terénem, na rozcestí odbočíme vlevo k hrázi a pak stále podél regulovaného toku Jevišovky pohodlně dorazíme do Plavče (vpravo mimo naši trasu občerstvení: restaurace). Zatočíme vlevo přes most, díváme se na zámek, který slouží jako domov důchodců.
Dnešní ves Plaveč (nazvána dle osobního jména Plávek), ležící na staré obchodní cestě ze Znojma na Jihlavu, byla známa již ve 13. stol V té době již existovaly dvě tvrze. Horní Plaveč zanikla za válek česko-uherských a nic se z ní nedochovalo. Dolní tvrz byla rozšiřována a později označována za hrad. V 16. stol. Hodičtí z Hodic přebudovali objekt na malý čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádami po jedné straně dvora, v letech 1740–42 dostal zámek barokní podobu a bylo zbořeno jihovýchodní křídlo. Kolem r. 1832 byl zámek přestavěn v klasicismu, upraven park i zámecká kaple. Dnes je nápadná obdélníková dispozice s mohutným průčelím a především rozsáhlým parkem.
V něm, hned u vstupu (viditelná i ze silnice), je pozdně románská rotunda ze 13. stol., která stávala u původní tvrze.Naším průvodcem teď je žlutá turistická značka, která za hostincem U Kochů (občerstvení) zahýbá vlevo do vedlejší uličky a z ní odbočuje vlevo strmě vzhůru podél plotu. Krátký nepříliš vlídný úsek vystřídá na chvíli pohodlnější cesta. Poté nás značka protahuje okrajem lesa vedle ovocného sadu, pěšina je dost zarostlá. Brzy ale vyústí na širokou lesní cestu, po níž zatočíme vpravo.
V pohodě dospějeme až k okraji lesního porostu, potěšíme se zajímavými výhledy a především se rozloučíme se žlutou značkou, která po okraji lesa ostře uhýbá vlevo. My vyrazíme širokou cestou přímo přes zajímavou přírodní lokalitu Kopečky u Únanova. Dva rulové pahorky, bývalé pastviny, jsou porostlé cennými rostlinami (koniklec velkokvětý, vstavač kukačka, křivatec český). Scházíme k silnici, přetneme ji a mírně stoupáme k zahrádkářské kolonii nad Únanovem.
U plotu si můžeme vybrat ze dvou směrů. Kratší va¬rianta vede vlevo, obchází ploty a vyústí na nám již známé cestě údo-lím Únanovky. Delší s pěknou vyhlídkou znamená zatočit vpravo, ¬projít menším jehličnatým lesíkem na vrchol kopce (332 m) nad obcí, rozhlédnout se a pak se stočit k silnici. Po ní pár kroků na křižovat-ku, pak opět vlevo až k mostku přes Únanovku a případně zpátky ke kostelu.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
