Již ve 13. stol. přicházeli do Krušných hor první skláři a budovali lesní hutě, nazývané také hutě stěhovavé – bylo třeba se stěhovat vždy co nejblíž ke zdroji dřeva. Právě v okolí Moldavy bylo krušnohorské sklářství nejsilnější a zaniklé hutě také byly cílem dlouholetého výzkumu. S pomocí příspěvku z projektu PHARE a ve spolupráci Ústavu archeologické památkové péče, Klubu českých turistů a obce Moldava se podařilo lokalizovat pět bývalých hutí a propojit je 14 km dlouhou trasou naučné stezky. Až na jednu výjimku (rekonstrukce huti) toho přímo v terénu moc vidět není, důležité jsou informační tabule na inkriminovaných místech a schematické nákresy. Trasa naučné stezky vede zajímavou a pohlednou krajinou s několika kouzelnými výhledy.
Moldava, obecní úřad – býv. sklárna Moldava II 2,5 km – rekonstrukce sklářské huti 4,5 km – Moldava, žel. st. 5,5 km – Mikulov-Nové Město, žel. zast. 8 km – Moldava, obecní úřad 14 km
Schovaná mezi zaoblenými kopci podél Moldavského potoka prostírá se obec Moldava*, oblíbené středisko zimních sportů a turistiky. Před 2. světovou válkou tady byl hraniční železniční přechod do Saska, v r. 1995 byl obnoven pěší přechod. Právě při cestě k hranici (kousek mimo naši trasu) stojí hlavní dominanta obce – barokní kostel Navštívení P. Marie z r. 1687, upravený v polovině 19. stol., jednolodní, trojboce uzavřený s křížově sklenutým presbytářem. Na hřbitově jsou původní lidové náhrobky z 19. stol. Do r. 1993 se v obci těžil fluorit.
Od obecního úřadu a restaurace Hope (ubytování: směrem k žel. stanici chata Moldavanka, stravování: Hope), poblíž je i autobusová zastávka, vyrazíme na okružní trasu naučné stezky, značené červeným „psaníčkem“. Jdeme krátce po silnici směrem ke kostelu, po pár krocích scházíme vpravo kolem hřiště s atletickou dráhou (!) k regulovanému Moldavskému potoku s malými nádržemi. Na pravém břehu zatočíme vpravo a za chalupou stoupáme mezi pastvinami polní cestou otevřeným terénem na návrší, ze kterého se otvírá hezký výhled** na obec.
Přejdeme vyasfaltovanou cestu a travnatou stezkou zamíříme kolem osamělého stromu k okraji lesa, pár kroků od státní hranice. Tady zatočíme vpravo, mírně stoupáme a u oplocení lesní školky se pustíme vlevo z kopce a na rohu oplocení vpravo. Významová odbočka nás posílá asi 60 m do míst, kde bývala sklárna Moldava I. Zcela náhodně byla objevena v r. 1966 při lesní výsadbě, v letech 1977–90 (se dvěma přestávkami) se uskutečnil archeologický průzkum. Podařilo se prozkoumat seskupení tří pecí a dvou odpadních hald, mezi nálezy byly zlomky technické keramiky (velké pánve na tavení skla, malé pánvičky, chladicí hrnce, hliněné předformy), zlomky skleněných nádob a okenních terčíků a některých železných předmětů (sklářské píšťaly). Unikátní je nález hliněné figurky ženy v nákladném dobovém oblečení, typickým pro polovinu 14. stol. Místo, kde sklárna stála, připomínají jen drobné nerovnosti v terénu.
Vracíme se na značku, stoupáme k okraji lesa a pokračujeme zpět na návrší na asfaltovou komunikaci, kterou jsme před chvílí opustili. Zatočíme vlevo a na dalším rozcestí se pustíme vedlejší cestou vlevo kolem osamělého stavení až k hustší zástavbě. V místě, kde nás značka posílá vpravo, můžeme pokračovat po významové odbočce asi 0,5 km přímo na louku, kde u stromu připomíná informační tabule, že tady existovala sklárna Moldava V. Tzv. zadní huť se zmiňuje v 17. stol., v r. 1993 byly objeveny zlomky užitkové keramiky, surové sklo a další předměty, napovídající existenci této sklárny ve 14. stol. – zřejmě byla v oblasti nejstarší. V terénu nejsou žádné stopy, zajímavější je rekonstrukce středověké sklářské hutě, na kterou narazíme na naší značce. Huť** byla rekonstruována v letech 1991–92, ve dnech 24.–27. 6. 1992 se tu uskutečnila první experimentální tavba. V areálku je ohniště, „huť“ je sice pod zámkem, ale můžeme si ji prohlédnout (zvenku je vidět dovnitř dřevěné stavby).
Ze zajímavého místa jdeme zpevněnou cestou k benzínové čerpací stanici a pomníku Františka Koubka, dozorce finanční stráže, který tady položil život 28. 9. 1938, na okraji nové části Moldavy. Je tady hraniční přechod, velká tržnice, spousta stánků, několik zařízení cestovního ruchu (stravování: Česká restaurace 10–17 h, restaurant Dragon 10–19 h, restaurant Moldava 10–18 h, Nádražní restaurace 9.30–21 h). Moldavou prochází i naučná stezka, vybudovaná studenty a profesory gymnázia z Bíliny. U pomníku je další informační tabule, věnovaná historii sklářství. Zatočíme vlevo a na křižovatce vpravo k moldavskému nádraží, kolem opuštěného objektu a pak přejdeme koleje a mírně klesáme zpevněnou komunikací k lesu. Je to příjemný úsek, sledujeme průzračný tok Divoké Bystřice. Na rozcestí se dáme vpravo k lyžařskému stadiónku v Mikulově-Novém Městě.
Míjíme několik hezkých rekreačních objektů a u železniční zastávky překročíme trať a stoupáme lesíkem až k silnici. Z okraje lesa se otvírá nádherný výhled** na Bouřňák i daleko do nitra Čech. Přetneme silnici a šlapeme si to po silničce (zákaz vjezdu) k romantickému seskupení dvou rekreačních stavení (chat), skrývajících se v nízkém porostu. Zatočíme vpravo po panelové cestě. Stoupáme pod vrchol Roviny (865 m), na rozcestí se dáme vpravo k další významové odbočce. Ta nás vede vysokou trávou asi 120 m k místu, kde byla sklárna Moldava III. V r. 1989 při výsadbě stromků se objevily stopy sklárny, následoval průzkum, který na ploše 30 × 30 m zaznamenal odchylky od magnetického pole, dokazující existenci tří výrobních objektů. Podle nálezů zlomků užitkové keramiky, pánví, kousků nístějového i dobře utaveného skla sklárna existovala zřejmě na začátku 15. stol.
Vracíme se na pevnou komunikaci, pokračujeme po rovině k silnici, po ní pár kroků vpravo a hned vlevo, scházíme nízkým porostem k další odbočce. Vlevo 50 m od cesty je další z informačních tabulí – upozorňuje nás na existenci sklárny Moldava II. Objev v r. 1985 opět souvisel s novou výsadbou, terénní výzkum v letech 1988–89 doložil výskyt dvou pecí (ty posloužily jako předloha pro rekonstrukci již zmíněné pece). Nalezeny byly sklářské pánve, zlomky kuchyňské keramiky. Sklárna, kterou připomínají výrazné terénní nerovnosti, existovala na začátku 15. stol. Vracíme se na cestu, klesáme na zpevněnou komunikaci a po ní zatočíme vlevo. Příjemná cesta vede lesem takřka po vrstevnici, přetne bystřinu, míjí chatu Lesní brána – opět se nám naskytne skvělý výhled**. Následuje krátké stoupání lesem k osamělému stavení a pak už jen dolů cestou k hospodářským objektům a k silnici, do centra Moldavy.
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
