Vlčí a rysí hlídky: Po stopách šelem s Hnutím DUHA

Návrat domů

Vlci, rysi nebo také medvědi byli v našich lesích dříve doma stejně jako třeba v sousedním Slovensku. Bohužel z historického hlediska neměli mezi lidmi příliš dobrou pověst a často bývali různými mýty a pověrami vykreslováni jako krvelačné bestie. Také v českých pohádkách hrají především vlci tradičně úlohu padoucha. Všichni přece víme, jak dopadla chudák Karkulka. Od počátku 18. století byly velké šelmy pronásledovány a systematicky hubeny. Odlesňování krajiny a odlov nakonec způsobily, že byli vlci, rysi i medvědi z českého území zcela vytlačeni.  

První vlaštovkou návratu těchto dnes již chráněných druhů bylo umělé vysazení rysa ostrovida na Šumavě. K tomu došlo v 80. letech, kdy bylo v tomto rozlehlém pohraničním pohoří postupně vypuštěno 17 divokých rysů odchycených ve slovenské přírodě. Další rysi se pak začali spontánně vracet do oblasti Beskyd právě díky propojení se slovenskými Karpaty. 

Také vlci začali znovu přicházet do českých lesů v průběhu 90. let právě v oblasti Beskyd. Zhruba od roku 2014 přibývá počet vlčích teritorií i na dalších místech České republiky. Trvale se vlci do dnešních dní usídlili například na Šumavě, v Beskydech, v Javorníkách, v Orlických, Lužických i Krušných horách, na Šluknovsku, Kokořínsku nebo Broumovsku. 

Jen medvědi zůstávají v české přírodě spíše raritou a jediné místo jejich pravidelného (ne však trvalého) výskytu jsou opět díky spojení se Slovenskem Beskydy.  

Máme se šelem bát?

Dlouhodobé studie vlčích populací po celé Evropě ukazují, že i přes svou neblahou pověst nejsou vlci nebezpeční lidem. Útoky na člověka jsou naprosto výjimečné, od jejich návratu na české území v 90. letech nedošlo k jedinému napadení člověka. Jedna ze studií například zjistila, že v Evropě je mezi lety 2002 až 2020 známo jen šest případů napadení člověka vlkem, z nichž ani jeden nebyl smrtelný. 

„Vlk si jako velká šelma zaslouží respekt, ale není třeba se ho obávat víc než jiných velkých zvířat v lese. Paradoxně může být pro člověka v českém lese mnohem nebezpečnějším zvířetem divoké prase, jejichž stavy dokáže částečně regulovat právě populace vlků,“ říká Anna Řezníčková z Hnutí DUHA Šelmy.

Komu ale vlci mohou přidělat vrásky, jsou chovatelé ovcí, koz a dalších hospodářských zvířat. Po desetiletí, kdy vlci na našem území nežili, si hospodáři zvykli zabezpečit zvířata především tak, aby neutekla, ale ne před nebezpečím zvenčí. V posledních letech proto dochází v některých oblastech k útokům vlků na hospodářská zvířata. A to především u těch stád, kde neexistují dostatečná preventivní opatření na jejich ochranu. Podle dat státní ochrany přírody bylo např. letos k 1. srpnu vlky zraněno nebo usmrceno přes 400 ovcí. Z celkového počtu chovaných zvířat (174 196 kusů) jde ale pouze o 0,23 % všech ovcí chovaných v České republice v dubnu 2022. 

Za škody způsobené vlky, jakožto zákonem chráněným druhem, náleží chovatelům finanční kompenzace od státu. Všichni se však shodují, že nejlepší je útokům vlků předcházet. Proto by měli mít chovatelé už brzy možnost žádat znovu také o dotace na preventivní zabezpečení chovů, jako tomu bylo v minulých letech. Jako nejúčinnější řešení doporučují odborníci elektrické ohradníky nebo pastevecké psy, jejichž tradice z našeho území bohužel v minulosti vymizela. 

Doktoři lesa

Šelmy jsou trnem v oku také některým myslivcům, kteří se obávají, že přijdou o lovnou zvěř ve svém revíru. Vlci a rysi totiž v ekosystému naší krajiny působí tak trochu jako doktoři lesa. Pomáhají regulovat počty lesní zvěře, jako jsou jeleni, srnci či divoká prasata, kteří se kvůli absenci přirozených nepřátel v lesích rychle množí a páchají značné škody na lesních porostech. Přítomnost těchto predátorů pomáhá zamezovat ničení lesů okusem či ohryzem nebo loupáním kůry mladých stromků.

Vliv šelem nespočívá jen v přímé redukci divoce žijících kopytníků, ale také ve změnách chování kořisti a lovu zaměřeném na slabší nebo nemocné kusy. Myslivci tento odvěký vztah kořisti a predátora nemohou plně nahradit. Je ale nepravděpodobné, že by se velké šelmy kvůli velké hustotě osídlení a změnám v kulturní krajině dokázaly rozšířit na celé území České republiky a plně zastoupit roli myslivců. Šelmy i lovci se proto budou muset naučit žít spolu v souladu.

Vlčí a Rysí hlídky

Po stopách vlků, rysů a v Beskydech také medvědů se po celý rok vydávají na desítky dobrovolníků v rámci Vlčích a Rysích hlídek, jež koordinuje Hnutí DUHA Šelmy. Po absolvování úvodního víkendového školení se dobrovolníci můžou libovolně často účastnit výprav za sběrem poznatků o životě a chování našich šelem. Na Vlčí a Rysí hlídky se chodí celoročně, nejintenzivněji pak v období zimy, kdy nastávají nejlepší podmínky pro stopování. Hlídky fungují téměř všude, kde se v České republice vyskytují velké šelmy. Kromě Vysočiny a Českého lesa se tak s hlídkami můžete vydat na stopu šelem ve Slezsku, na východě i severu Moravy, stejně jako ve východních, severních, západních i jižních Čechách. 

Nalezené takzvané pobytové znaky dokážou o zvířatech prozradit mnohé. Sledují se stopy ve sněhu, instalují se fotopasti, nasbíraný trus se využívá k analýze DNA a určení pohlaví a příbuznosti se zvířaty z Česka i z jiných zemí nebo k analýze potravy. Častý pohyb hlídek má navíc za cíl odradit potenciální pytláky nebo předcházet otravám návnadami na lišky a další „škodnou“. 

Nasbíraná data jsou cenným zdrojem poznatků o chování těchto šelem jednak pro objektivní informování veřejnosti a vyvracení senzacechtivých dezinformací některých bulvárních titulů, ale také pro efektivní budování k přírodě šetrné infrastruktury (např. migrační koridory pro zvěř). Především se ale na Vlčích a Rysích hlídkách setkává komunita lidí s podobným smýšlením a zájmem o českou divočinu.

„Velké šelmy stále ohrožuje nezákonný lov, srážky s auty v silnicemi hustě protkané krajině a izolovanost jednotlivých populací. Pro jejich přežití v české přírodě je proto potřeba víc než zákonná ochrana. Největší pomocí pro velké šelmy je získávání a šíření objektivních informací o jejich životě a výskytu. Proto je monitoring, na němž se významně podílí i členové Vlčích a Rysích hlídek, tak důležitý. Odměnou je dobrovolníkům stále hlubší poznávání rozličných tajemství české přírody a vnímání hor a lesů v nových souvislostech,“ říká o hlídkách jejich koordinátorka z Hnutí DUHA Šelmy Barbora Černá.

TIP: Více informací a registrace na úvodní školení je možná na webu www.selmy.cz.