Malebná podorlická krajina s téměř vodorovnou linkou hraničních hor na obzoru okouzlila na přelomu 19. a 20. stol. významné české krajináře a mnohá jejich vrcholná díla vznikla právě zde, v okolí několika vesnic, někdy nazývaných českým Barbizonem. Překvapí nás, jak cenné sbírky shromáždili místní nadšenci a mecenáši. Zvláště, jsme-li obdivovateli krásných obrazů ze začátku starého dobrého 20. stol., tak ani jednu ze tří vesnických galerií, které se nám cestou představují, nevynecháme. Naskytne se nám vzácná příležitost, porovnat skutečnost s obrazem, např. důvěrně známý javornický kostel ze Sedláčkových obrazů je pěkně vidět od Jahodové hory. A někteří z nás možná uvidí v dálce bryčku se zapřaženým jedním koníkem, jak tenkrát Mistr jezdíval hledat nové náměty… Závěr výletu je příjemná cesta divoce romantickým údolím horských bystřin Říčky a Zdobnice.
Slatina nad Zdobnicí – Rybná nad Zdobnicí 4 km – Nad rybenskou zastávkou 5 km – Javornice 10 km – Zadní Ochoz 15 km – Nebeská Rybná 18 km – Hamernice, most 20 km – Slatina nad Zdobnicí, žel. st. 28,5 km
Slatina nad Zdobnicí* byla založena asi v r. 1260 v době přemyslovské kolonizace pravděpodobně Heřmanem z Drnholce, zakladatelem rodu pánů z Rychnova. Dalším majitelem byl mocný rod pánů z Pernštejna, z tohoto období pochází i nejstarší zdejší památka, kostelní zvon z r. 1523. Nejstarší objekt, Slatinský dvůr z let 1330–80, byl zničen za husitských válek v r. 1421. Barokní kostel Proměnění Páně nechal postavit František Adam z Bubna na místě původního dřevěného kostela sv. Doroty ze 14. stol., vysvěcen byl r. 1699. Nad hlavním vchodem je umístěn rodový erb pánů z Bubna. V interiéru vyniká bohatě vyřezávaný dřevěný oltář asi z r. 1701 od neznámého řezbáře. Oltářní obraz namaloval Müller z Jablonce r. 1884 a je kopií Rafaelova obrazu Proměnění Páně. Kromě dalšího cenného vybavení je vzácná též křtitelnice z r. 1787 vytesaná z hořického pískovce. Kalvárie u kostela pochází z 18. stol.
Pamětní deska s reliéfem od sochaře Hladíka na budově ZD a Slatinské galerie připomíná nejvýznamnější zdejší rodačku herečku Marii Hübnerovou (1865–1931). Žila zde do svých 11 let, po smrti bratra se Rufferovi přestěhovali do Brna, kde do r. 1893 hrála v českém divadle pod jménem Slatinská. Provdala se za ředitele divadla Hübnera, v r. 1895 se rodina přestěhovala do Prahy a v r. 1896 se Marie Hübnerová stala přední členkou Národního divadla, kde hrála po boku slavných herců Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a dalších až do své smrti v r. 1931. V budově ZD navštívíme Slatinskou galerii** a připomeneme si dalšího rodáka, profesora AVU a jejího pozdějšího rektora Miloslava Holého (1897–1974). Studoval u Maxe Švabinského a do Slatiny a okolí zajížděl i se svými žáky hledat náměty. Ve spolupráci s učitelem Aloisem Krčmářem založil malou galerii se sbírkou děl umělců 2. poloviny 19. stol. a 20. stol., jedná se většinou o dary a zápůjčky od Holého přátel. (Otevřeno: všední dny 7–16 h, jinak po tel. domluvě s paní Diblíkovou, tel. 494594820, 494594182.)
Významnou osobností byl též Leoš Kubíček (1887–1974), řezbář. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. J. Drahoňovského. V 30. letech vytvořil bustu prezidenta T. G. Masaryka před chatu na Šerlichu a ozdobil řezbami válcový nosný sloup v jídelně uvnitř chaty. Josef Kubíček (1890–1972) šel ve stopách svého staršího bratra. Po studiích v Praze a v Mnichově žil a tvořil v Brně. Slatina a její okolí přitahovala též známého malíře Jana Trampotu (1889–1942).
Od turistické orientace u kostela odcházíme po modré směr Rybná nad Zdobnicí (Stravování: obchod, hostinec.) Jdeme kolem pomníku M. J. Husa z r. 1906, přes Zdobnici a za železničním přejezdem odbočíme vlevo k nádraží. Od orientace na nádraží pokračujeme krátce podél trati, kolem pěkných roubenek, podejdeme železnici a pěknou kamenitou cestou po břehu Zdobnice. Romantické skalnaté údolí** se od dávných dob nazývá Čertův důl. Podle pověsti tudy sama chodívala děvečka do Rybné na přástky a že prý se nebojí ani čerta. Zaslechl to jeden čeledín a řekl si, že ji pěkně postraší. Oblékl se do obráceného kožichu, šel do lesa a lehl si na cestu. Děvečka k němu došla, statečně se dvakrát zeptala, co je zač. Neodpovídal, tak jej praštila kolovratem tak silně, že byl hned mrtev.
Cesta začíná od řeky mírně stoupat, přehoupneme se přes mírné návrší a před námi leží domky Rybné nad Zdobnicí**. Je to další „malířská“ vesnice na naší cestě. Obec měnila své jméno – do r. 1945 Německá Rybná, v letech 1945–61 Orlická Rybná. Sem do Německé Rybné přišel v r. 1909 na pozvání přítele faráře Jana Selichara malíř Antonín Slavíček (1870–1910). Vyměnil drsnou krásu Vysočiny a milovaných Kameniček za zvlněnou poklidnou, jaksi bohatší krajinu Podorlicka s políčky protkanými cestami. Úvozové cesty, travní cesty mezi obilím byly jeho nejmilejším motivem. Zde namaloval mj. svá vrcholná díla Polní cesta a Žamberecká silnice. Uprostřed léta, 9. srpna 1909, byl při koupání ve studené Zdobnici stižen mrtvicí. Byly žně, všechny povozy s koňmi byly na polích, svážely mandele žita, ty mandele, které ještě dopoledne maloval na svém posledním nedokončeném obraze Ve žních. Bezvládného malíře odvezl teprve vůz z fary. Ke konci léta, když se jeho stav nelepšil, byl převezen do Prahy na kliniku prof. Maixnera. Malovat už nemohl. 1. února 1910 se zastřelil. Po jeho smrti dále přijížděli na rybenskou faru významní krajináři a nalézali zde vlídné a kultivované zázemí. Kněz Jan Selichar (1858–1941) působil jako mecenáš a rádce, dokázal rozpoznat talent. Stal se předlohou K. V. Raisovi pro jednu z postav jeho románu Západ.
Mezi malíře rybenské skupiny patřili mj. Herbert Masaryk (1880–1915), Jan Slavíček (1900–1970), Vincenc Beneš (1883–1979), Jan Trampota (1889–1942). V r. 1938 založil Selichar obrazovou galerii s cennými díly zdejší malířské komunity. Mezi 90 obrazy je nejvíce zastoupen místní rodák Oldřich Hlavsa, dále A. Slavíček, A. Hudeček, V. Brožík, F. Kaván, O. Nejedlý, V. Beneš, V. Rada, J. Lada, Jan Václav Špála, Vojtěch Sedláček, Herbert Masaryk, Jan Trampota a mnozí další. Na hřbitově u fary můžeme nalézt Selicharův náhrobek. Barokní kostel sv. Jakuba Většího byl postaven na místě dřevěného gotického kostela, vysvěcen byl r. 1749. Cenný je oltářní obraz sv. Jakuba patrně ze školy Petra Brandla.
Docházíme k turistické orientaci Rybná nad Zdobnicí (býv. Holendův mlýn). Více než 2 km vzhůru po silnici vlevo je centrum obce s kostelem a galerií. (Stravování: Hostinec U kostela, obchod). My pokračujeme po žlutém značení směr Rybná nad Zdobnicí, žel. zast. Obejdeme pilu, po mostku překročíme Zdobnici (tady se tehdy asi Slavíček koupal…) a kolem ohrady s pasoucími se koňmi úzkou asfaltkou vystoupáme chatovou osadou. Nad portálem železničního tunelu dojdeme k malé železniční zastávce Rybná nad Zdobnicí Od orientace stále po žluté vzhůru lesem, loučíme se s řekou, která zde tvoří četné zákruty. Strmý kamenitý výstup si zpříjemníme u studánky s výtečnou pramenitou vodou.
U další turistické orientace Nad rybenskou zastávkou změníme barvu a půjdeme po červené směr Javornice, vysokým smíšeným lesem Jahodovským polesím, kolem chatové osady. Cesta se několikrát lomí v pravém úhlu. V březovém hájku nás červená vede doleva po polní cestě a mezi stromy již vidíme domky Betléma, části Javornice. Od turistické orientace Pod Jahodovou horou odbočuje naše cesta vpravo dolů do polí s pěknou vyhlídkou na Ochozský les a na hřeben Orlických hor**. Šikmo strání s úchvatnou vyhlídkou** na předlouhou ves Javornici** s kostelem na horním konci scházíme k orientaci Javornice, most přes Javornický potok. (Stravování: hospoda U Sokola, též malá turistická ubytovna.)
Než budeme pokračovat po červené do Ochozského lesa, odbočíme vpravo k nenápadnému domku – Galerii Vojtěcha Sedláčka a Marie Serbouskové**. Jsme na další malířské „štaci“. Malíř Vojtěch Sedláček (1892–1973) se narodil v Libčanech u Hradce Králové a do Javornice přišel ve dvacátých letech se svou ženou, zdejší rodačkou. Věnovala se uměleckému zpracování krajky, ve 20. a 30. letech založila školu pro výrobce krajek, vzkřísila tehdy již upadající orlické krajkářství. Vamberecká krajka se znovu stala pojmem. Marie Sedláčková-Serbousková (1895–1964) se dočkala uznání doma i ve světě, bohužel oční nemoc jí nedovolila v díle pokračovat. Vojtěch Sedláček, žák Maxe Švabinského, Jana Preislera a Josefa Loukoty, v rodném Polabí kreslíval postavy řemeslníků a vandrovníků. Na horách si zprvu nemohl zvyknout, ale pak si zdejší krajinu zamiloval. Když si prohlížíme jeho obrazy, tak nám neunikne, že samozřejmou součástí jeho představy o venkovské krajině je kůň. Kůň a koně ve všech podobách, zapřažený do vozíku, pasoucí se na louce, s hospodářem v typickém klobouku orajícím pole, kůň a člověk se stává živým prvkem krajiny ve všech jejích náladách a ročních dobách. (Galerie je otevřena květen – září o víkendech 9–17, ve všední dny po tel. domluvě paní Bidrmanová, tel. 494545172 večer, 494535162 zaměstnání.)
Javornice je téměř 6 km dlouhá obec, náves s kostelem a obchod leží při silnici směrem na Liberk. V části Betlém, kde se nacházíme, se dochovaly pěkné roubené chalupy. Po silnici odcházíme po červeném značení do malé vesnice Přím. Na skále nad Zdobnicí v hlubokém lese stával prý ve 12. stol. vršovecký hrad.V r. 1108 na hradu Vratislavi byli vyvražděni všichni z mocného rodu Vršovců. Unikl pouze Soběbor, jenž potom sloužil českému vévodovi Svatoplukovi při obléhání Bratislavy. Aby se pomstil, probodl vévodu dýkou, vsedl na připraveného koně a i se svojí ženou ujížděl do Čech. Úkryt nalezl na hradu Přím a jeho synové se stali pokračovateli rodu. Na konci vsi odbočuje značení vpravo po zpevněné cestě do Ochozského lesa.
Jdeme vysokým smrkovým lesem k lesní silničce, červená značka nás vede kolem vyrovnaných řad malých semenáčků v lesní školce a po chvíli vycházíme z lesa u pěkné roubenky. Pokračujeme silničkou při kraji lesa, máme pěkný výhled do dáli, na obzoru se rýsuje Zakletý nad Říčkami, je zřetelně vidět telekomunikační věž i stužky sjezdovek. U renovované chalupy se vracíme do lesa, míjíme roubenku a dřevěný sloupek s obrázkem P. Marie a polní cestou rovně docházíme k orientaci Velký Ochoz (zde kamenný křížek). Dále pokračujeme po silnici vpravo dolů, bez turistického značení. Sestupujeme k mostu přes Zdobnici. Obnažené kořeny stromů na březích dávají tušit, že i tady konala velká voda v r. 1998 své ničivé dílo… Ale řeka dělá čest svému jménu, kudy teče, tudy zdobí. Za mostem stoupáme k silniční křižovatce s autobusovou zastávkou (spojení do Zdobnice, Liberku a Rychnova), dáme se vpravo, zde se k nám přidává též žlutá značka a vede nás do Nebeské Rybné.
Nebeská Rybná* se připomíná asi v r. 1354. Kdysi se čeští osídlenci usadili u potoka bohatého na ryby. Potok i osadu nazvali Rybná. Vysoko položená ves byla blízko nebi, dostala tedy jméno Nebeská Rybná. Klasicistní kostel sv. Filipa a Jakuba pochází z poloviny 19. stol. a je vidět až z dálky od Rokytnice. Nyní čeká na svoji rekonstrukci. Vypráví se, že kdysi dávno zde žil sedlák, kterého stále stíhalo neštěstí. Záhadně přicházel o dobytek. Měl ale dobré srdce a tak, když do vsi jednou zavítal medvědář s medvědem, vzal jej sedlák na nocleh. Vyprávěl mu o své smůle. Ráno vzal medvědář svého medvěda na řetězu do stáje, ten čmuchal, až rozryl podlahu a našel tam lidské kosti. A od těch dob statek vzkvétal. (Stravování, ubytování: pension U Kaštanu, hospoda Na Nebeské Rybné, obchod Smíšené zboží.)
Od turistické orientace u aut. zastávky scházíme po silnici v serpentinách po žluté značce směr Hamernice, most. Zde v údolí Říčky začíná 3,5 km dlouhé Julinčino údolí vlevo proti proudu řeky, končí v Říčkách. My půjdeme opačným směrem po modré značce směr Slatina, kostel. Zpevněná cesta vede po pravém břehu Říčky** menší chatovou oblastí i s pěknými roubenkami. Koncem 16. stol. zde byla založena malá osada. Půdu dostali od vrchnosti hamerníci z nedalekého Skuhrova, když při říčce Bělé zanikly železné hutě a hamry. Tak se vysvětluje název osady. Kdysi se po Zdobnici a Říčce plavilo zjara, když bylo hodně vody, dříví z hor.
Po dřevěné lávce přejdeme potok, prostředkem louky jdeme přes letní tábor a jsme opět u řeky. Ta nám občas připraví „lahůdku“, přecházíme po kmenech či kamenech vedlejší přítoky. U fylitové Plačtivé skály se Říčka spojuje se Zdobnicí. Pěšina mírně stoupá od vody, na křižovatce s lesní cestou se držíme pěšiny vpravo, na další křižovatce vysoko nad řekou jdeme opět vpravo, u krmelce neodbočíme dolů k řece, ale pokračujeme rovně mírně vzhůru z lesa na louku, k silnici. Po ní kolem autobusové zastávky u několika osamocených domků Pěčína scházíme asfaltkou do údolí, odbočíme vlevo na zpevněnou komunikaci přes chatovou osadu. Řeka mezitím zmohutněla, z Říčky se stala Zdobnice**. Po lávce na pěkném romantickém místě přejdeme opět na pravý břeh. U jezu začíná úzká asfaltka, první slatinské domky, přejdeme trať, vlevo velká Kalousova pila a vracíme se do Slatiny nad Zdobnicí. Cesta k vlakovému nádraží trvá od kostela asi čtvrthodinu.
(Doporučujeme průvodce po Orlických horách ze Zelené edice.)
