Unikátní zážitek: Jedete téměř po rovině, po cyklostezce, kterou lemuje hradba Vysokých Taur a masívy Vápencových Alp. Stezka vede podél krásných řek Saalach a Salzach, klikatí se mezi šťavnatými pastvinami, upravenými selskými usedlostmi, míjí úctyhodná vodní díla a nevynechává historická jádra městeček a na závěr i Salcburku.
Alpami po rovině?! Ano, zní to neuvěřitelně, ale po Tauernské cyklostezce, jedné z nejhezčích a nejznámějších rakouských cyklostezek, sledující tok úchvatné řeky Salzach a hřeben Vysokých Taur, projedeme až na výjimečná stoupání téměř po rovině. Na jejím počátku u Krimmelských vodopádů máme do vínku příjemných 650 výškových metrů na 200 kilometrů cesty do Salcburku. Zelené tabulky „Tauernradweg“ vás provedou po vedlejších silničkách, lesních a polních cestách úchvatnou krajinou Salcburska mezi pečlivě udržovanými pastvinami a loukami se seníky a hospodářskými usedlostmi, jimž se z truhlíků na dřevěných balkónech přímo řinou „vodopády“ okrasných květin. Větší část trasy vede po speciální, většinou asfaltované cyklostezce a úseky s jemným šotolinovým povrchem bez problémů zvládnou i „sváteční“ cyklisté na všech typech kol.
Připraveni vyrazit stojíme u Krimmelských vodopádů, největších v Evropě. Kola zatím necháváme zahálet u pokladny a vydáváme se pěšky po zpěvněné turistické cestě podél vodopádů. Z výletního hostince Krimmler Tauernhaus máme jako na dlani celé údolí Ahrntal s řekou Krimmler Ache, divokou a nespoutanou, padající ve třech kaskádách do hloubky 400 m. Po prašné cestě, která objíždí v serpentinách vodopády, vidíme přijíždět jeep, zásobující chaty v údolí Ahrntal. Již před 600 lety bylo toto údolí strategickou spojkou a ve zmiňovaném hostinci obchodníci nabírali nové síly před cestou do jihotyrolského Ahrntalu. V dobách, kdy Alpy byly závažnou překážkou v cestě ze severu na jih, směřovaly právě tudy obchodní karavany do Itálie a Benátek, někdejšího centra světového obchodu, s koňskými povozy naloženými solí, kožešinami, zlatem a stříbrem, aby zde zboží vyměnily za víno, benátské zlato, koření a luxusní zboží z dalekých krajin. Čilý obchod přes hřeben Taur panoval až do 18. stol., kdy se v důsledku poklesu těžby snížila koupěschopnost salcburského obyvatelstva a málokdo si mohl dovolit drahé zboží z jihu. Možná tehdy se v Salcbursku přestalo pít víno a místní „přesedlali“ na pivo.
Ale zpět na kola. Začátek je rychlý a musíme brzdit, abychom za obcí Krimml neminuli odbočku na cyklostezku u konečné stanice pinzgauské úzkokolejky. Projíždíme přímo pod vrcholy třítisícovek, na které je Pinzgau, jedna z pěti salcburských žup, náležitě hrdá a míjíme odbočky do sousedících údolíček, skrývající mnohdy zajímavá tajemství: jedním z nich je Habachtal pod mohutným Großvenedigerem (3674 m), které platí za jediné naleziště smaragdů v Evropě. Možná bychom nějaké našli, ale jistější je prohlédnout si jejich výstavu v Brambergu.
Bez povšimnutí nenecháváme ani nedaleký Hollersbach. Informační kancelář zde sídlí v zachovalém selském statku ze 14.stol. s velmi zajímavou zahrádkou, v níž můžeme obdivovat vonné bylinky parfémového magnáta Yves-Rochera. Méně známých, ale neméně stylových stavení míjíme spousty. Všude vládne klid nás si získává malebná harmonie vesniček i bezprostřednost a srdečnost zdejších obyvatel. Kdo se chce projít pěšky po obchůdcích, nemusí se bát o kolo; najde ho tam, kde ho odstavil.
Po 33 km, kdy jsme téměř nemuseli šlápnout do pedálů, přijíždíme do Mittersilu. Na živém náměstí je muzeum obchodní cesty napříč Vysokými Taurami, znalce lyžování zaujme továrna na výrobu lyží Blizzard. Pokračujeme dál úpatím řady třítisícových vrcholů; mezi Stubacher Sonnblick (3088 m) a Hohe Riffel (3338 m) lze údolím Stubachtal dojedet k lanovce, která vás vyveze k ledovci a jezeru Weißsee, úpatí sousedícího Kitzsteinhornu (3203 m) se světoznámým Kaprunem je možno zdolat po silnici vedoucí ke gigantickým přehradám Mooserboden a Wasserfallboden, zadržujícím 166 miliónů kubíků vody, tedy asi tolik, kolik spotřebují obyvatelé Vídně za rok. Navštívit je můžeme pouze místní kyvadlovou dopravou, vjezd je zakázán i cyklistům. Za zmínku stojí unikátní stavební dílo, 12 km dlouhá štola pod Großglocknerem, přivádějící vodu z ledovce Pasterze a napájející přehradu Mooserboden.
Vysoké Taury nám zůstaly za zády a před námi se otevřelo široké údolí, při jehož ústí láká k osvěžení známé Zellerské jezero a kde také začíná cyklostezka podél řeky Saalach, podél níž se lze „protáhnout“ mezi mohutnými vápencovými masívy Steinernes Meer a Loferer Steinberge napříč berchtesgadeským výběžkem Bavorska až do Salcburku, kde se obě cyklostezky opět spojují. Trénované borce, které pohodová jízda po rovině mezi alpskými vrcholy nikterak neoslovuje, láká výšlap po slavné großglocknerské panoramatické silnici, vybudované v letech 1930 – 1935 v projektu boje proti nezaměstnanosti. Silnice byla po dokončení se svým nejvyšším dosažitelným bodem – 2572 m n. m. (parkoviště Edelweißspitze) nejvýše vedoucí silnicí Evropy spojující salcburský Bruck s korutanským Heiligenblutem. Je to velká výzva, ale nakonec vítězí zdravý rozum nad naší chutí změřit si síly, neboť jen výjezd na Fuschentörl (2.504 m.n.m ) je i pro dobrého cyklistu velkým soustem. Zpočátku milostivé stoupání se za Fusch mění v 15 km dlouhý očistec s 12 – 14%, který i výkonnému jedinci zabere 1,5 hodiny jízdy. Navíc je vhodné vyrazit brzy ráno kvůli nepříjemnému provozu aut a nezapomenout na předpověď počasí, které je nahoře velmi vrtkavé.
Pokračujeme v pohodě salcburskou župou Pongau. Míjíme rauriské údolí končící na úpatí Sonnblicku (3.105 m.n.m), rodiště i místo posledního odpočinku tragicky zesnulé Mistryně světa ve sjezdu Ulrike Meier, další údolí odbočuje k lázeňskému městečku Bad Gastein, které je současně známým lyžařským střediskem, hojně navštěvovaným světovou „high society“. Údolím lze projet až na jeho konec, odkud vás pendlující vláček dopraví na jižní stranu pohoří do údolí Mölltal. Podruhé při našem putování odkládáme kola; nenecháme si ujít návštěvu divoké soutěsky Liechtensteinklamm na říčce Großarlbach. Chůze po chodnících a žebřících nad divokou řekou ve stínu skal je velice příjemné svěžení po dlouhém šlapání do pedálů v parném dni.
U St. Johann in Pongau opouštíme hlavní hřeben Alp a pokračujeme k Bishofshofenu. Za městem rozhledy končí: stezka sleduje Salzach, jež se zařezává mezi strmé svahy vápencových gigantů Hochkönig, Hagengebirge a Tennengebirge až k nejuzšímu místu, soutěsce Salzachöfen, kterou lze navšívit z vrcholu překvapivého, asi kilometr dlouhého stoupání cyklostezky, průsmyku Paß Lueg. Ocitáme se na hranici dvou salcburských žup, Pongau a Tennegau, na dosah největší ledové jeskyni světa Eisriesenwelt, jejíž vchod je ve svahu vysoko nad námi. K její návštěvě nám však chybí čas a cesta lanovkou ke vchodu spolu s nemalou částkou za vstup by nám udělala průvan v peněžence a tak se pohledem loučíme s Vysokými Taurami a po staré silnici, hrající dnes roli cyklostezky, jedeme podél dálnice Villach – Salzburg dál na sever. V minulosti muselo být cestování Alpami krušné, nyní pohodlně projedete jejich hlavním hřebenem po dálnici mnoha tunely. Před jedním z nich se vysoko nad údolím vypíná hrad Hohenwerfen, postavený v r. 1077 místním arcibiskupem jako strategicky významná pevnost. Necelá čtvrthodinka chůze nás dělí od pěkných výhledů na celé údolí Salzachtal
Po příjemném sjezdu za průsmykem Paß Lueg stojíme v malebném Golingu před rozhodnutím, neboť odsud pokračují tři varianty stezky: levá kolem Gollingského vodopádu, střední podél řeky Salzach a pravá, nově vybudovaná cyklostezka „Tennengauer Radwanderweg“. Všechny se sjíždějí v Kuchl, kousek před nádherným starým keltským městečkem Hallein. Stejně jako mnoha jiným městům, celé spolkové zemi Salcbursko a řece Salzach dala jméno tomuto městu sůl ( keltsky hall, německy Salz ). Sůl, zlato, zlato a sůl. Jejich zásoby v pohoří Taur tvořily po staletí bohatství Salcburska, díky zlatu zde rostly honosné stavby obdivované a záviděné v okolních zemích. Sůl se v Hallein těžila více než 3000 let až do r.1989 a o místním zlatě věděli již Keltové před 2500 lety! Desítky kilometrů důlních chodeb vedly až na území sousedního Bavorska, Rakušané na oplátku zaměstnávali v zimních měsících bavorské sedláky. V r. 1573 a 1616 zde byla při těžbě nalezena solí „mumifikovná“ těla horníků, kteří zahynuli při dávné důlní katastrofě. V dnešní době bezpochyby vědecká senzace znamenala tehdy církevní dilema, jak tyto „pohany,“ pocházející nesporně z předkřesťanské doby pohřbít…
Řeka Salzach nás neomylně vede k Salcburku. Již z dálky vidíme ohromující panorama města korunovaného pevností a obklopeného horami Mönchsberg, Kapuzinerberg a Gaisberg, jehož vrchol sjízdný také na kole nabízí krásný kruhový výhled po okolí. Salcburk, po staletí jedno z nejvýznamnějších měst Rakouska, pro své bohatství a krásu architektonických památek nazývaný též Římem severu, zůstal dodnes Mekkou zámožných návštěvníků kupujících za velké obnosy kýče mozartovských suvenýrů. To však není náš případ. Projíždíc na kole městem jej poznáváme z úplně jiného pohledu než při cestě po dálnici či z okna hotelu. V jeho centru a okolí je vybudována síť cyklostezek o celkové délce 135 kilometrů, umožňující poznat ze sedla kola Mirabellskou zahradu se zámkem, dóm, letohrádek Hellbrunn, poutní kostel Maria Plain a další pamětihodnosti tohoto historického skvostu. Jen pěší zónu musíme absolvovat pěšmo, zanechajíc své miláčky opřené o zábradlí na Mozartplatzu.
Salcburk je důstojný cíl našeho putování podél řeky Salzach. Stejně tak to může být začátek, neboť Tauernská cyklostezka pokračuje dál až do bavorského Pasova, vydat se po ní můžeme na východ do Solné komory, vyhlášené svými jezery a jezírky.
Autorka je majitelkou sportovní CK TRIP.
