Putovat po hřebeni Veřovických vrchů – to na jednu stranu znamená zdolat pár namáhavějších kopců, na druhé straně nás ale potěší několik nádherných dalekých výhledů. Tato západní část Moravskoslezských Beskyd mezi Frenštátskou brázdou a údolím Rožnovské Bečvy, oddělená sedlem Pindula od Radhošťské hornatiny, je navštěvovaná především ve své nejvýchodnější části, kde leží i nejvyšší místo Velký Javorník. Nás čeká klidné putování – ovšem i bez možnosti občerstvení na trase.
Zašová, žel. st. – Jehličná, kaple 6 km – Trojačka 8,5 km – Trojačka, sedlo 10 km – Huštýn, rozc. 12,5 km – Pod Krátkou 14,5 km – Kamenárka, rozc. 17 km – Dolní Paseky 22,5 km – Rožnov pod Radhoštěm, tur. orientace 25 km
Výlet zahájíme v obci Zašová*. Od železniční stanice stále po modré značce procházíme obcí, poprvé zmiňované ve 14. stol. V 15. stol. stával na návrší Sovinci lovecký hrádek. V letech 1746–47 se místní lidé zúčastnili selských bouří. V 19. stol. tady bylo rozšířeno háčkování ozdobných „kytiček“ – dnes je Zašová známá zhotovováním háčkovaných pokrývek a valašskou keramikou. Od června 1944 působily v okolí silné partyzánské skupiny. V letech 1887–1901 tu učil spisovatel Metoděj Jahn, r. 1928 se v Zašové narodil spisovatel František Stavinoha. Dominantou je dvouvěžový barokní poutní kostel P. Marie z let 1714–25, věže byly přistavěny r. 1768, a přilehlý klášter trinitářů z let 1725–83. Zašovská Madona z konce 15. stol. na oltáři byla přemalována. U kostela je kříž a socha sv. Jana Nepomuckého ze druhé poloviny 18. stol.
(Stravování, občerstvení: pohostinství U Václava, PO–ČT, SO 9–22, PÁ 9–23, NE 9–21, U Petřeků, PO 10–22, ÚT–ČT, NE 9–22, PÁ, SO 9–23 h.)
Na konci obce uhýbáme společně s modrou značkou vlevo do polí a k okraji lesa, scházíme k potoku a stáčíme se mírně vlevo, zprava obcházíme vrchol nazvaný Kulíšek (508 m). Dáme pozor na značení – pohodlná cesta vpravo by nás svedla ze značky.
Vycházíme na rozcest nad Jehličnou, lavička u kaple láká ke krátkému odpočinku – však jsme také zdolali asi 130 výškových metrů. Zleva se k nám připojila žlutá značka – po ní překročíme lesní silnici a stoupáme lesem (po pravé ruce míjíme pramen pitné vody). Čas od času se otevřou hezké výhledy* na Vsetínské vrchy. Na hezkém palouku z pohodlné cesty uhýbáme ostře vlevo, stoupáme lesní pěšinou a na rozcestí se dáme vpravo – teď už po červené turistické značce, hlavní hřebenovce Veřovických vrchů**. Stoupáme na vrchol Trojačky (710 m), od kaple jsme zdolali dalších 140 m. Klesáme na rozcestí se zelenou značkou v sedle Trojačka – z malebného místa v zimě využijeme speciální běžkařskou trasu, která míjí hlavní kopce. Jinak se stále držíme červené značky, která stoupá Mořkovským lesem na Huštýn (749 m). Opět ztrácíme výšku. Ze sedla pod Huštýnem odbočuje modrá značka do Mořkova. Nás čeká poměrně strmé stoupání na bezlesou kótu 768 m. Tady se určitě zastavíme a pohovíme si v trávě, protože takový pohled** si zaslouží větší díl našeho času. Před námi se prostírá členité panorama Podbeskydské pahorkatiny, když dobře „zaostříme“, dobře rozeznáme siluetu štramberské Trúby či výrazný Červený kámen nad Kopřivnicí, do dálky bíle svítí mohutný lom, ukrajující vrch Kotouč. Hezké pohledy se otvírají i na jižní stranu a na Velký Javorník.
Následuje sestup na rozcestí* Pod Krátkou (687 m). U božích muk je ohniště s lavičkami, rádi se tady na chvíli zastavíme, a pak stoupáme na Dlouhou (860 m). Sledujeme poměrně dlouhý stoupající hřeben, brouzdáme vysokou trávou a těšíme se na další pěkné výhledy* – a nebudeme zklamáni. Především pohled na Velký Javorník je impozantní, lze dohlédnout i na Radhošť.
Pokračujeme pár kroků v přímém směru a pak se ostře stáčíme vpravo a klesáme do sedla, na vidlicovitém rozcestí se dáme vlevo a pokračujeme na křižovatku turistických cest pod Kamenárkou. Vrcholu (860 m) neutečeme – modrá značka (červenou necháme běžet vlevo) si to namíří pěkně „direkt“ vzhůru. Krátké, leč výživné, řekl by turistický klasik a utřel z čela pot – on ten krátký „krpál“ dá vážně zabrat.
Přehoupneme se přes horizont a příjemnou travnatou cestou klesáme, mezi stromy hledíme do kraje, ale pozor, nenechme se úplně omámit tou krásou, protože cesta občas výrazně změní směr. Párkrát se zakroutí v serpentýnách a vyústí na širokou kamenitou cestu. Po ní jdeme jen pár kroků vpravo a pak za zatáčkou spadneme vlevo na kamenitou pěšinu. Převážně bukovým lesem ztrácíme rychle výšku, až vstoupíme na silnici v údolí Veřmiřovského potoka. Až sem do Dolních Pasek zajíždí autobus. (Občerstvení: hospoda U Juráša 10–22 h.) Jinak absolvujeme zbývající úsek prakticky stále po silnici do Rožnova pod Radhoštěm***.
Další doporučené cíle:
Jehličná – 1 km jz. od rozcestí u kaple, chráněný dub letní, v 18. stol. při sirném prameni založeny malé lázně, které později zanikly.
Zubří* – největší valašská vesnice vsetínského okresu, 3,5 km záp. od Rožnova p. R. Název údajně podle zubrů, kteří se zde potulovali v početných stádech. První zmínka z r. 1310 (osada Staré Zubří) – ta zanikla r. 1532 a později byla obnovena na stejném místě. V 18. stol. tu pracovaly hamry, železná ruda byla těžena u potoka Olšovec. Selská povstání – zdejší sedlák M. Jurčík byl v letech 1748–55 jedním z hlavních vůdců rebelií na Rožnovsku. V r. 1829 koupil zuberské fojtství Jiří Palacký, otec Františka Palackého. Od poloviny r. 1944 do dubna 1945 zde působila skupina Štramberští partyzáni, v listopadu 1944 zde byli popraveni dva Češi, kteří se pokusili přejít na Slovensko na pomoc povstání, 24. 11. byla vypálena Holišova usedlost za přítomnosti samotného K. H. Franka a v témže měsíci byl popraven boxer Václav Procházka. V obci stojí pozdně barokní trojlodní kostel z r. 1788, ve středu obce je chráněná plocha (0,14 ha) s výskytem šafránu Heuffelova, poblíž chráněný tis červený – jeho stáří je odhadováno až na 1200 let.
(Stravování, občerstvení: hospoda Na Šeňku, PO–PÁ 8.30–22.30, SO 8.30–14 h, restaurace Centrum, PO 11–14, ÚT–ČT 11–21, PÁ 11–22, SO 11–23, NE 11–19 h, cukrárna Margareta 9–21 h.)
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
