Většina vodáků, kteří se alespoň jednou ocitli na proudící vodě, ví, jak se chovat poté, co dobrovolně či nedobrovolně vymění relativní bezpečí svého plavidla za nejisté prostředí pohybujícího se proudu. Octne-li se zkušenější pádlista po vykrysení v proudu, je pro něho přechod do polohy vleže na zádech s nohama po proudu téměř automatickou záležitostí …
Většina vodáků, kteří se alespoň jednou ocitli na proudící vodě, ví, jak se chovat poté, co dobrovolně či nedobrovolně vymění relativní bezpečí svého plavidla za nejisté prostředí pohybujícího se proudu. Octne-li se zkušenější pádlista po vykrysení v proudu, je pro něho přechod do polohy vleže na zádech s nohama po proudu téměř automatickou záležitostí. Tato poloha nám poskytuje mnoho výhod a je důležité ji znát a správně používat. Divoká voda má však mnoho podob, a proto je dobré znát více plovacích strategií.
Defenzivní plavání
Výše popsaná poloha se nazývá pasivní neboli defenzivní a při plavání v divoké vodě nám většinou poskytuje maximální pohodlí a bezpečí, jakého je možné dosáhnout v okamžiku, kdy námi kubíky ledové vody smýkají kamenitým korytem řeky.
Poloha vleže na zádech s nohama dolů po proudu poskytuje hned několik výhod. Pokud jsme dobře vybaveni, pak nás nadnáší kvalitní plovací vesta a my můžeme sledovat (alespoň do určité míry), kam nás voda unáší a pomocí rukou a nohou částečně korigovat směr, kterým se budeme dále ubírat. Vizuální orientace je též důležitá pro plánování dýchání (můžeme se rychle nadechnout před tím, než se řeka rozhodne, že dalších pár sekund budeme pokračovat spodem) a můžeme také lépe plánovat další strategii záchrany, tedy hledat vhodná místa pro únik z vody, připravit se na náročnější pasáže či pátrat po záchranářích a lépe s nimi spolupracovat. Mírně pokrčené nohy na hladině či těsně pod ní nám slouží jako ochrana před překážkami. Případný náraz pak lze zmírnit pokrčením v kolenou a můžeme se „odkopnout“ nebo nechat snést příhodnějším směrem. Poloha těla blízko hladiny nám také umožňuje vyhnout se překážkám ukrytým hlouběji pod hladinou a snižuje nebezpečí uvíznutí.
Uvíznutí nohou
Uvíznutí je velmi nepříjemná patálie, kdy se (např. při pokusu o postavení se v proudu řeky) zachytí noha za překážku na dně (třeba mezi dva kameny) a uvězní nás v proudu. Taková situace je velmi nebezpečná, zvláště pak v silnějším proudu, neboť dojde-li ke stržení vodáka silou vody nebo k podklouznutí, stává se uvolnění uvízlé končetiny velmi obtížným, často i nemožným úkonem. Ocitne-li se pak vodákův obličej pod vodou, může lehce dojít k tragédii. Tato situace je bohužel často podceňována zejména na „snazších“ řekách, které se zdají být bezpečné a kde si vodáci potenciální nebezpečí neuvědomují. Je dobré mít na paměti jednoduché pravidlo: je-li hloubka proudící vody větší než délka mých paží, nesmím se pokoušet v proudu postavit.
Záchrana při uvíznutí
Pomoc při uvíznutí nohou v proudu je relativně jednoduchá, 
důležité je, aby byla poskytnuta včas. Je několik způsobů jak zachránit takto ohroženého vodáka, za všechny nabízíme aspoň jeden, nenáročný na speciální výbavu a použitelný ve velkém množství případů, zvláště na našich řekách.
Postup je následující:
1. Oběť zachycená za nohu je proudem strhávána pod hladinu. Potřebujeme záchrance na obou stranách a někoho, kdo včas zastaví všechny další lodě přijíždějící shora po proudu. Přehodíme házečku nebo s jedním jejím koncem rychle přejedeme na druhý břeh či balvan, necháme povolené lano snést proudem pod oběť, až vytvoří oblouk a zajistíme, aby lano bylo hlouběji pod hladinou než je tělo oběti.
2. Tahem proti proudu podvlečeme házečku pod tonoucím (pod pasem či rameny) a napnutím lana mu vytvoříme oporu, která mu umožní udržet hlavu nad vodou. Pokud je třeba, použijeme některé z dříve popisovaných napínacích systémů (srov. HYDRO 5/03 nebo 2/04). Už takto vytvořená opora může tonoucímu pomoci k tomu, aby nohu sám vyprostil, pokud nedošlo k jejímu zlomení či velkému pohmoždění (což se bohužel ve většině případů stane). Stabilizační lano zajistíme na obou březích tak, aby se nepovolovalo (musí být neustále pod kontrolou) a vezmeme druhou házečku.
3. Opakujeme stejný postup. Druhé lano však provlékáme pod tělem oběti a na březích pod stabilizačním lanem (ale pozor na zachycení za jinou překážku), zaklesneme je za nohu oběti a tahem proti proudu nohu vyprostíme.
4. Pokud se vyproštění povede, oběť je ihned unášena dál po proudu, proto se někdy využívá ještě další házečka pro zachycení oběti (to je ale poměrně složité a zdlouhavé) nebo je nutné postavit níže ještě alespoň jednoho záchrance s házečkou nebo lépe dvojici záchranců, z nichž jeden je upoután na laně a připraven vylovit z proudu i oběť v bezvědomí.
Samozáchrana
Defenzivní poloha tedy slouží k tomu, abychom minimalizovali nebezpečí, které na nás číhá v proudící vodě, a abychom se pokud možno ve zdraví a v co nejlepší kondici dostali do míst, kde nás vyloví kamarádi, ať již z lodi či pomocí házečky (viz použití házečky v HYDRU 1/03) anebo kde se budeme moci „samozachránit“. Hlavním principem samozáchrany je myšlenka, že vodák se často mnohem lépe, a hlavně rychleji dokáže zachránit sám, než spoléhat na záchranu od kamarádů na břehu, která nakonec ani nemusí přijít. Aktivním přístupem pak plavec může zkrátit dobu pobytu v exponovaném prostředí, a tím značně redukovat míru nebezpečí (utonutí, zranění, hypotermie), jemuž je vystaven. V případě samozáchrany tedy vedle defenzivního plavání přichází ke slovu aktivní strategie plavání.
Aktivní plavání
Aktivní (agresivní) plavání spočívá v tom, že se snažíme využít vodního prostředí ve svůj prospěch, vyhnout se nebezpečným místům a dostat se do bezpečí co nejdříve. Nečekáme tedy pasivně na záchranu, ale svoji polohu a pohyb přizpůsobujeme momentálním podmínkám. Jakožto vodáci umíme číst vodu a znalosti a dovednosti, které nám pomáhají při splouvání v lodi, můžeme nyní aplikovat při plavání. V případě potřeby můžeme tedy například přejít z defenzivní polohy do kraulu (pokud je to bezpečné, i hlavou dolů po proudu), naplavat do vracáku, přetraverzovat proud, abychom se vyhnuli nebezpečnému místu nebo se pokusit naplavat na bezpečný kámen. Kraul je efektivnější, ale mnohem náročnější, a proto jej volíme na krátké agresivní akce, prsa jsou vhodnější pro delší plavání a umožňují lepší orientaci. Důležité je, abychom v případě, že se rozhodneme pro samozáchranu, toto rozhodnutí podpořili důraznou agresivní akcí. Ztrácet síly polovičatými pokusy nemá smysl.
text: Ondra Müller a Honz Novotný, kresby: Jirka Červinka, foto: Honz, Martin Bok a Ponga
…
