Chceme-li dosáhnout při akci v horách vysoké míry bezpečnosti, je nutná pečlivá příprava. A jakákoliv příprava nutně vyžaduje mít plán. Základem každého plánu musí být strategické rozhodnutí; musíme si zvolit cíl.
Může se jednat o vrchol hory, horskou chatu, nebo přechod určité trasy, jako například projití horského údolí, přechod horského hřebene, sedla, atd. Nesmíme přitom zapomenout, že se taky musíme vrátit zpět na základnu, potažmo domů. Teprve s vědomím cíle jsme schopni se zamyslet nad tím, kudy k němu, a jak na cestě postupovat, a co na ní budeme potřebovat. Neboli určíme si prostředky a taktiku, jejíž pomocí dosáhneme stanoveného strategického cíle. Tento způsob plánování zná lidstvo již od starověku, a stále to pomáhá lidem dostávat se dál.
Tříúrovňová strategie
Nejprve si musíme určit, kam se vlastně v horách vydáme. Se zvolenou oblastí je nutné se seznámit, poznat onen kraj, a vědět, co nás tam může čekat. Poznávání kraje či oblasti je proces prakticky nekončící. V průběhu akce, jak se k oblasti přibližujeme, a posléze jí procházíme, neustále sledujeme, jak se nám okolí jeví, co se zde děje. Tento proces sledování neustává během akce, a stále pokračuje dál.
Pro lepší představu bývá tento proces připodobňován k mechanice fotografického přístroje (tzv. zoom), kdy fotograf si postupně přibližuje scénu. První úroveň pohledu (1. zoom) nazveme si „pohled z domova“, druhou úroveň pohledu (2. zoom) nazveme si „pohled z okna“, a třetí úroveň pohledu (3. zoom) nazveme si „pohled při akci“.
1. úroveň – „pohled z domova“
V této úrovni plánování se začínáme s cílovou oblastí seznamovat ještě doma. Sháníme se po všech možných informacích, jako jsou mapy, knižní průvodce, články v odborném tisku, informace na internetu, rozhovory s lidmi, kteří danou oblast znají, apod. Tím si uděláme první obrázek o tom, co nás asi čeká. Jednak si uvědomíme v jakém klimatickém pásmu se námi vybrané pohoří nalézá, a jaké počasí zde bude převládat. V exotických krajích není od věci informace, které nemoci se zde případně mohou vyskytovat, a jakou kombinaci očkování si s předstihem zajistit. Také poznáme, zda se jedná o pohoří ledovcové nebo neledovcové, skalnaté či holé kopcovité. Když skalnaté, tak jaké obtížnosti se nám zde mohou postavit do cesty. Hodně lze usoudit z vědomostí o geologické stavbě a vývoji pohoří. Velehory se sice vyznačují řadou shodných charakteristik, to co je však kromě zeměpisné polohy (a tedy převládajícího klimatu v minulosti i přítomnosti) od sebe odlišuje, je právě jejich složení a vývoj, tedy dominující určující utváření jejich geomorfologie – reliéfu zvolené oblasti.
Tyto všechny informace přispívají k našemu rozhodnutí, kam se vydáme, co zvolíme za cíl. Cíl se musí zvolit adekvátně k našim schopnostem, abychom jej byli schopni dosáhnout. Rovněž musíme disponovat prostředky turistické a nebo horolezecké výzbroje a výstroje nezbytnými pro dosažení cíle. V tuto chvíli již musíme přemýšlet nad taktikou, kterou pak při akci uplatníme, neboť zvolená taktika (neboli „způsob, jak budeme postupovat“) si vynucuje předpoklad mít adekvátní vybavení.
Některé informace je nutno si před odjezdem zjistit co v nejčerstvější podobě. Pro dobu naší návštěvy lze předem zjistit předpověď počasí pro danou oblast. V zimním období již při této úrovni pohledu je možné předjímat například lavinové nebezpečí, u pohoří v civilizovaných krajích lze zjistit momentálně vyhlášený stupeň lavinového nebezpečí. Přehled o dalších případných nebezpečích lze získat ze studia přírodních poměrů dané oblasti. Významné jsou klimatické podmínky v závislosti na zeměpisné poloze, geologie nás upozorní na možnost nedostatku vody v oblasti, hodně lze usoudit z informací o převládající vegetaci, ale i významné fauně oblasti – mnoho druhů může znamenat přímé ohrožení.
Již v této první úrovni plánování je nesmírně důležité si promyslet náhradní program. Je to velmi důležité téma, a později se o něm ještě zmíníme.
2.úroveň – „pohled z okna“
Tato úroveň nastává nejčastěji ráno na horské chatě, nebo v táboře při pohledu ze stanu, ale také třeba na nádraží po výstupu z vlaku, z lanovky, nebo na parkovišti, kam jsme dojeli autem, apod. Je to ta chvíle, když už jsme tady, a klademe si otázku, zda opravdu vyrazit tam, kam jsme si naplánovali.
Především vidíme, jaké v cílové oblasti panuje počasí, případně v zimním období kolik je čerstvého sněhu. Je nespornou výhodou si nyní zjistit nejčerstvější předpověď počasí. V rekreačních horských střediscích běžně fungují informační střediska, čerstvé informace obvykle ochotně poskytnou horští záchranáři, apod.
V této chvíli je nejvyšší čas znovu probrat celý plán a zhodnotit jeho reálnost v konfrontaci s objektivní skutečností. Tedy zda není čas pro případné realizování náhradního programu, nebo redukci původního plánu.
3.úroveň – „pohled při akci“
Nyní už to není plánování v pravém smyslu tohoto slova. Během akce již spíše dozíráme, zda všechno běží podle plánu. Sledujeme, zda jdeme po správné trase, pozorujeme vývoj počasí, za sněhových podmínek kvalitu sněhových vrstev ve vztahu k lavinovému nebezpečí.
Ohledně plánování můžeme nanejvýše náš plán modifikovat, ať už změnou taktiky, nebo odklonem k náhradnímu cíli, či v případě velmi nepříznivých podmínek úplným ústupem zpět do výchozího místa.
Tabulka – Plánování horské túry
Úroveň plánování | Oblast | Lidé | |
Podmínky | Terén | ||
| 1.úroveň – „pohled z domova“ | klima v oblasti předpověď počasí informace z médií a internetu informace od místních (např. chatař, horská služba) | studium podrobné mapy, 1:25000 knižní průvodce fotografie studium přírodních poměrů zvolit si cestu alternativní cesta (náhradní program) ústupové cesty délka cesty nadmořská výška převýšení | kdo bude členem skupiny kdo bude vedoucí (velení, odpovědnost) jaká se zvolí taktika postupu kondice členů skupiny zkušenosti a dovednosti členů skupiny mají k dispozici potřebné vybavení? časový plán |
| 2.úroveň – „pohled z okna“ | jaké vládne počasí viditelnost, vítr, srážky, teplota, atmosférický tlak jaká změna počasí oproti včerejšku sněhové podmínky napadl nový sníh? kolik? závěje? kde je návětrná a závětrná strana ověřit stupeň lavinového nebezpečí spadly už nějaké laviny? | reliéf terénu schůdnost terénu firnová pole taje sníh? padají kameny nebo kusy ledu ze stěn hor? rozvodněné toky sklon svahu orientace svahu prošlapaná nebo vyjetá stopa ve sněhu jaké jsou možnosti stopu vést jinak? | kteří lidé tu nakonec doopravdy jsou kdo půjde, kondice členů skupiny před startem kdo rozhoduje, má autoritu? ověřit zda zvolená taktika postupu bude funkční kontrola vybavení bude potřeba nějaké další vybavení? prověřit časový plán kontrola baterií elektrospotřebičů |
| 3.úroveň – „pohled při akci“ | vývoj počasí viditelnost odkud fouká vítr nový sníh? kolik? utvořena sněhová deska? svítí slunce? taje sníh? | vím, kde jsem? nezabloudil jsem? co je nade mnou? může na mě něco spadnout? co je pode mnou? kam spadnu? vyžaduje terén jištění? orientace svahu nejstrmější úsek | dodržuje se stanovená taktika postupu? ve správnou chvíli rozestupy nebo seřazení k sobě vládne disciplína? zaostávání slabších členů trhání skupiny aktuální kondice členů skupiny má někdo strach a chce se jistit? |
Popis k tabulce: Normálním písmem psané body mají vztah jak k létu, tak i k zimě, kurzívou psané body v tabulce mají vztah jen k zimě a lavinovému nebezpečí.
Náhradní program a ústupová cesta
Nic naplat, musíme se smířit s tím, že jednou z možných variant naší akce bude situace, kdy zamýšlený plán nepůjde realizovat. Toto poznání můžeme učinit v různých stádiích průběhu akce, ať už při plánování, anebo přímo při akci. V ten moment je nesmírně důležité mít promyšlený náhradní program, nebo probíhá-li již akce dokonce ústupovou cestu.
Je nezpochybnitelným faktem, že lidé tíhnou při rozhodování k naplánované činnosti. Zřejmě je to dáno podvědomým strachem z nejisté budoucnosti, který provází lidstvo od nepaměti. Plán je jak světelný kužel od reflektoru, který „prosvěcuje“ budoucnost a my víme, kam kráčíme. Je psychicky velmi obtížné (zvláště ve skupině lidí) zříci se plánu a jít do neurčité situace. Je zajímavý paradox, že lidé raději riskují při vykonávání toho „co bylo naplánováno“, než aby se vydali do bezpečného prostředí, když nevědí, co tam budou dělat a co se tam bude dít.
Při plánování naší cesty je nutné mít vymyšlené náhradní varianty programu, a s těmi předem seznámit všechny účastníky akce. Podle zájmů členů skupiny je dobré zvolit jiný cíl, anebo jinou aktivitu, která bude pokud možno všechny účastníky akce bavit. Až nastane ona eventualita, že je třeba kvůli bezpečnosti změnit plán, nebudou tím účastníci akce zaskočeni. Když lidi vědí, co se bude dělat, spíše se přidají. Zároveň je vždy dobré mít připravené varianty původně naplánované činnosti (v našem případě VHT) v takzvané maximalistické a minimalistické variantě. Maximalistická předpokládá například kompletní přechod hřebene zvoleného pohoří, v minimalistické ukáží-li se aktuální podmínky krajně nepříznivé, lze vystoupit bezpečnou cestou na méně významný vrchol pohoří, a vrátit se na základnu. Při tom se není nutné vzdát ani původní ideje, neboť v případě zlepšení podmínek lze hřebenovku stále ještě uskutečnit, jen je možné, že bude nutné trasu zkrátit.
Nicméně nelze zastírat, že akce může už postoupit tak daleko, že v ten moment již není možno plán odklonit jiným směrem. Pak nezbývá při nepříznivých okolnostech akci ukončit, a vrátit se. Což se snadno řekne, ale někdy hůře vykonává. Ne vždy je v horském prostředí možný prostý návrat toutéž cestou, jako jsme na nějaké místo dorazili. Například po překonání obtížného místa v terénu není vždy nejpraktičtější se přes něj i vracet při ústupu. Mohou se nabízet lehčí cesty pryč. A právě to jsou ústupové cesty. Během plánování si musíme tyto ústupové cesty promyslet, a mít je v záloze pro použití. Při plánování nepromýšlíme tedy jen tu jednu „naší“ cestu, ale ve skutečnosti jich musíme promýšlet několik.
Zkušenosti a kondice členů skupiny
Podstatnou součástí jakéhokoliv plánu a zamýšlené taktiky je úvaha, kdo bude daný plán uskutečňovat. Všechno stojí a padá s lidmi. Plán nesmí být „prázdná skořepina“, která formálně splňuje všechny předpoklady dokonalosti, ale neobsahuje schopnost být realizován. Schopnosti lidí jsou limitujícím faktorem při sestavování každého plánu. Dobrý plán musí být lidem „ušit na míru“.
Podobně, jako pevnost řetězu je dána jeho nejslabším článkem, je to i se skupinou lidí. Plán má být sestaven tak, aby ho dokázal uskutečnit nejslabší člen skupiny. Je naivní představa, že zkušenější členové skupiny tomu slabšímu nějak „zázračně“ pomohou a urychlí jeho postup.
Slabost člena skupiny může být jednak kondičního charakteru, prostě dotyčný nemá sílu a kondici. Ovšem také může mít dotyčný slabé dovednosti, tj. něco neumí. Už prostá chůze po firnovém svahu vyžaduje určitý cvik a dovednosti, natožpak chůze v mačkách. Zde je potřeba jasně říci – pohyb v horách mimo vychozené pěšiny vyžaduje dovednosti, které se dají získat toliko cvikem!
Zkušenější a zdatnější členové mohou slabším členům v jednodušších situacích sice pomoci, ale je nutno počítat s tím, že postup se tím zkomplikuje a zpomalí, a je nutno s tím dopředu počítat při plánování. Čím víc slabších členů ve skupině bude, tím je akceschopnost skupiny menší. Pozor na vzájemný poměr zdatných členů vůči slabším členům. Čím více vzrůstá složitost a náročnost akce, tím méně je přípustné, aby se ve skupině nalézali slabší nebo nezkušení členové. Mají-li přeci jen v něčem ti zdatnější těm slabším pomoci, je nutné, aby těch zdatnějších byla „přesila“.
Jakmile akce předpokládá složitější postupy, jako například používání speciální horolezecké výzbroje (cepín, mačky, lano, jištění) musí se skupina skládat pouze z lidí, kteří s těmito prostředky umí zacházet. Zde není prostor pro žádné experimentování a konání metodou „pokus – omyl“. Je to nebezpečné. Vedení nezkušených lidí v terénu, který vyžaduje horolezecké prostředky, se doporučuje pouze školeným instruktorům nebo horským vůdcům.
Čas postupu
Základní osou každého plánu je časový odhad. Musíme vědět, jak dlouho budeme na cestě, z čehož pak lze odvodit, kdy vůbec vyrazit na cestu, abychom se v určitý čas dostali do cíle. Při cestě překonáváme jednak vzdálenost, a v horách navíc ještě převýšení. Tyto dvě složky cesty jsou ve vztahu a vzájemně se ovlivňují.
Jednotlivec, případně malá skupina lidí ujde pěší chůzí za 1 hodinu:
- 400 výškových metrů ve výstupu
- 800 výškových metrů v sestupu
- 5 km vodorovné vzdálenosti
Větší skupina lidí ujde pěší chůzí za 1 hodinu:
- 300 výškových metrů ve výstupu
- 500 výškových metrů v sestupu
- 4 km vodorovné vzdálenosti
Při plánování v úrovni 1 („pohled z domova“) si můžeme v mapě změřit vytyčenou trasu. Jednak délku trasy, a pak i pomocí vrstevnic a kót sečteme všechna relativní převýšení. Zvlášť sečteme doby pro všechny výstupy, a zvlášť pro všechny sestupy. Pak oba údaje sečteme, a získáme čas nutný pro překonání převýšení.
Přibližná doba postupu jde poté vypočítat podle následujícího vzorce:
Z časů vypočítaných pro vzdálenost a převýšení se menší hodnota vydělí dvěma a přičte se k hodnotě větší.
Příklad:
1 600 metrů převýšení … 5,0 hodin
15 kilometrů trasy … 3 hodiny – tato hodnota dělná dvěmi je 1,5 hodiny.
5 + 1,5 = 6,5 hodiny.
Túra bude přibližně trvat 6,5 hodiny.
Nejlepší přehled o trase naší túry si uděláme, když si v grafu vyhotovíme tzv. výškový profil trasy. Na ose Y je výška, na ose X vzdálenost. Do grafu vyneseme základní body naší trasy, jako jsou vrcholy, sedla, horské chaty, a jiná zásadní místa. Do jednotlivých úseků vymezených těmito místy si zaznamenáme čas nutný pro jejich překonání.
V mapách bývá také často u značených cest připsán údaj o době nutné pro překonání dané trasy. Takto do mapy vepsaný časový údaj se většinou týká úseku cesty od jedné křižovatky cest ke druhé. Další upřesnění časových údajů lze zjistit v knižních průvodcích v popisu cesty.
K těmto časovým odhadům je pak nutno přidat ještě určitou časovou rezervu, neboť musíme počítat s tím, že se někde možná zdržíme, budou možná nějaké komplikace, nebo prostě nebudeme při postupu tak rychlí, jak jsme zamýšleli (například protože neseme těžké batohy). Časová rezerva započítaná navíc nám poskytne čas tyto problémy přestát.
Předpověď počasí
Počasí má zcela zásadní vliv na možnost provedení námi zamýšlené túry. Pokud nastanou špatné klimatické podmínky, nezmůže člověk mnoho, ba téměř nic. Z tohoto důvodu věnujeme při plánování túry předpovědi počasí velkou pozornost. Největší význam má co nejčerstvější předpověď počasí. Je dobré poslouchat ráno před túrou rozhlasové vysílání s ranní předpovědí. Další zdroje aktuální předpovědi počasí jsou telefonát, ať už přímo k meteorologické službě, nebo na horskou službu. Pozornost je dobré věnovat takovým tématům, jako je bouřková situace, postup fronty, náhlý pokles teploty, apod.
Sami před túrou (úroveň 2 – „pohled z okna“) provedeme nejzákladnější pozorování, všímáme si oblačnosti, směru a síly větru, a máme-li barometrický výškoměr, tak i poklesu atmosférického tlaku během noci. Pokles tlaku zpravidla věští zhoršení počasí.
Tomáš Kublák, autor internetové učebnice Horolezecká metodika.
