Pět tipů jak na dálkové traily od borce, co přešel PCT nebo Te Araroa

1. Výběr vybavení

Ve Světě outdooru 2/2019 jsme zveřejnili článek Pět tipů, jak začít se speedhikingem. Odtud se můžeme odpíchnout, protože i sám Jean tvrdí: „Nezáleží na tom, jakou vzdálenost půjdeš. Cílem je být tak lehký, jak je to jen možné, ale zároveň neomezovat minimální potřebný komfort a vždy myslet na svou bezpečnost. Potřebuješ mezi těmito třemi věcmi nalézt rovnováhu. Nikdo nebude mít stejný seznam věcí. Já třeba nepotřebuji mít dost dlouhou karimatku, naopak je pro mě důležitý dobrý fotoaparát, i když je to nejtěžší věc, kterou nesu.“

Jean se snažil pro svůj přechod šetřit hmotnost opravdu všude. Třeba si zkrátil kartáček na zuby na polovinu. „Na první pohled může krácení kartáčku vypadat hloupě, ale není to tak. Ušetřené gramy se rychle promění v kilogramy. Samozřejmě, nejde rozpůlit všechno. Uřezat rukávy nepromokavé bundy asi nebude nejchytřejší řešení. Určitě je ale důležité o tom takto přemýšlet.“

Začni s tím, co máš doma, vyraz ven a vyzkoušej, co ti sedí, a co ne. Pak se můžeš vrhnout na hledání lehčího vybavení. Třeba se přistihneš při porovnávání hmotnosti různých lžiček :-). Nejvíce přebytečné hmotnosti ušetříš volbou vhodného spacáku, karimatky a přístřešku, takzvané „zlaté trojice“.

Na závěr tedy jednoduché pravidlo:

Základní hmotnost batohu (vše bez jídla a pití), by neměla přesáhnout 10 % tvé tělesné hmotnosti.

To znamená, pokud vážíš 70 kilogramů, tvůj batoh by neměl přesáhnout hmotnost 7 kg.

2. Volba správné obuvi

Přejít Nový Zéland znamená, že každou chvíli se mění krajina a i povrch, po kterém jdeš. „Díky uzavírkám na trailu jsem také ochutnal chůzi po silnici. Mé horalské tělo si na začátku nemohlo zvyknout, ale docela brzy jsem se cítil jako Forrest Gump – teda kromě toho, že nemám takové vousy a nikdo za mnou neběžel,“ hovoří Jean o svých pocitech.

U dálkových pochodů není přesnost došlapu tak nutná jako pohodlí chodidla. Pohodlí dosáhneš dostatečným prostorem ve špičce boty. Některým lidem po několikadenní chůzi otékají nohy, a proto je doporučeno vybrat botu o ½ až 1 číslo větší.

Druhá důležitá vlastnost bot je jejich hmotnost. S lehčími botami se nohy budou méně unavovat a ty dojdeš dále.

Rada k obuvi na závěr: Nezáleží, co děláš, nohy si vždy nějak namočíš. Jean na svém blogu popisoval, jak na Novém Zélandu hledal stezku vedoucí podél řeky. Než mu došlo, že stezka je vlastně ona řeka. V této situaci by mu žádné nepromokavé boty nepomohly, proto tvrdí: „Na několikadenní treky se více hodí boty bez membrány. Jsou sice promokavé, ale prodyšné a rychleschnoucí zároveň. Boty s membránou mají své místo jinde, ne na dálkových trasách.“

3. Voda a jídlo na dlouhém trailu

„Nikdy nevíš, kdy se někde zasekneš. Proto by člověk měl nést vždycky o trochu více jídla, než potřebuje. Byl to kouzelný okamžik, když jsem byl kvůli silnému větru na 36 hodin uvězněný v horské boudě a věděl jsem, že mám jídlo na jeden extra den.“ Jasně, že se těžko přibírá extra jídlo, když jsme si dali tolik práce na odlehčení výbavy, ale je to prostě nutné. Proto se u jídla díváme na poměr hmotnost/energetická hodnota, což by se dalo v běžném životě přeložit jako „nudné a bez chuti.“ Takže, sbohem zelenino a vítej kuskuse, tortily a burákové máslo! Aby Jean na své pouti do sebe dostal 5 000 kcal denně, musel v batohu nést asi jeden kilogram potravin na den cesty.

Na Novém Zélandu s pitnou vodou většinou není problém, ale! Určitě byste měli nosit vody dostatek, protože s příchodem dehydratace odchází výkonnost. I zde platí pravidlo mít trošku tekutin navíc – nikdy nevíte, jestli další pramen není vyschlý. Spolu s pitím vody z přírody občas může přijít také nejistota kvality zdroje. V tomto případě mějte po ruce vodní filtr nebo jiný způsob (tabletky, UV lampa) na ošetření vody.

4. Kde si postavit stan

Na dlouhém přechodu zřídkakdy najdeš dvě stejné místa k rozdělání tábora. Takže vždy musíš alespoň trošku přemýšlet, kde si postavíš stan. Většinu nocí také nebudeš odolávat silnému větru nebo dešti. Nejčastěji budeš bojovat s vysráženou vlhkostí na stěnách stanu. Ta je tvým největším nepřítelem. Pokud se alespoň trošku budeš držet následujících bodů, podaří se ti vlhkost ve stanu značně zredukovat.

• Nestanuj v těsné blízkosti řek či jezer. Kondenzace vody je zde vyšší.
• Najdi si výše položené místo, kde pofukuje vítr, a otevři ventilaci stanu. Cirkulace vzduchu udržuje stěny stanu teplejší, což zamezuje srážení výparů z vlhkého vybavení a dechu na tropiku.
• Stanuj na pevném podloží, to také pomáhá k zahlazení stop po noci strávené na daném místě.
• Pokud to jde, stanuj pod stromy. Teplota vzduchu pod těmito přírodními přístřešky je o pár stupňů vyšší.
• Stan měj v batohu po ruce tak, aby se jej dalo během obědové pauzy lehce vytáhnout a dosušit.

Samozřejmě, že ne vždy lze aplikovat všechny tipy, ale pokud to jde, zkus se jimi řídit. A když někdy najdeš super místo na stanování, zapomeň na něj. Protože vzpomínky, které si uchováš, jsou mnohem důležitější než mokrý stan.

5. Trénovat před cestou?

Když se budeme bavit o tréninku, většina z nás bude považovat za nejdůležitější fyzickou přípravu. To je samozřejmě pravda, protože dobře připravené tělo bude námahu celodenních pochodů zvládat snáze než to nepřipravené. Jen je tady jeden háček. Na dálkový pochod se zkrátka stoprocentně připravit nedá. Je jedno, jaká je tvá příprava nebo jaké máš zkušenosti. První dny na treku jsou ty nejtěžší, a kvůli nim to lidé i vzdávají.

Máme tu ale takzvané zlaté pravidlo: Začni pomalu. Během prvního týdne treku bohatě stačí jít denně 5 – 6 hodin (asi 25 kilometrů po rovině). Říkáš si: „Super! To nemusím vůbec trénovat?“ Pokud je to technicky možné, měli bychom opravdu před naším velkým dobrodružstvím strávit nějaký čas venku. Proč? Zaprvé, půjde se nám lépe, když budeme mít natrénováno, a zadruhé, získáme potřebné dovednosti a znalosti, které se nám mohou na dálkovém trailu hodit. Třeba jak přebrodit velkou řeku, osvojit si jistý krok a vědět, kdy se otočit zpátky, když se kazí počasí. To jsou nedocenitelné zkušenosti.

Přejeme šťastné kilometry na treku!

VYBAVENÍ

Nezáleží na tom, jakou vzdálenost půjdeš. Cílem je být tak lehký, jak je to jen možné, ale zároveň neomezovat minimální potřebný komfort a vždy myslet na svou bezpečnost.

Jeanovo vybavení pro přechod NZ:

•            Boty Salomon Sense Pro 3 / Salomon Odyssey

•            Kraťasy Salomon Wayfarer shorts

•            Triko Salomon Stroll LS

•            Mikina Salomon Grid HZ Mid Hoodie

•            Péřovka Salomon Super Halo Down Hoddie

•            Bunda Salomon Outspeed JKT

•            Kalhoty Salomon S/LAB Sense tight

•            Kalhoty Salomon S/LAB Motion Fit 360 pants

•            Hodinky Suunto 9

•            Stan, spacák, karimatka

•            Batoh

•            Ponožky, spodní prádlo, čepice

•            Buff

•            Sluneční brýle

•            Vařič

FOTO JEAN HACQUART (Instagram jean_hac)

SALOMON SENSE PRO 3   Jeanovy sedmimílové boty Tato trailová obuv je ideální volbou pro běh po lesních cestách, šotolině nebo loukách. Svršek obuvi je vyroben z rychleschnoucí síťoviny, která poskytuje prodyšnost a tu nejlepší ochranu proti odření. O pevné a zároveň komfortní usazení chodidla se postará rychlošněrování Quicklace^TM a systém SensiFit^TM. Špička spolehlivě chrání před ostrými předměty. Podešev Contagrip® MA poskytuje dlouhodobou ochranu proti odírání, vysokou přilnavost a skvělou trakci za všech klimatických podmínek.

Cena: 3 290 Kč