Bílý Kříž a Gruň patří v Beskydech k pojmům. Rádi a často je navštěvovali umělci, kteří tu hledali nejen odpočinek, ale i inspiraci. Místy, kde se v minulosti často střetávali pašeráci a financové, dnes procházejí tisíce turistů, aby vstřebávali atmosféru těchto rázovitých koutů hor. Trasa, kterou s námi projdete, patří k nepříliš náročným, v první části je poněkud fádní, ve druhé pak s řadou nádherných výhledů. Většinou půjdeme po kvalitních, dobře schůdných cestách, také o naše žaludky bude dobře postaráno. Pro cyklisty je výlet téměř ideální, z Gruně doporučujeme jet raději po silnici přes Staré Hamry. Trasu lze absolvovat také na běžkách, dáváme pozor při sjezdu.
Černá, rozc. – údolí Černé, rozc. 4 km – Pod Vjadačkou 5,5 km – Súlov 9,5 km – Bílý Kříž, hotel Sulov 10 km – Bílý Kříž, rozc. 10,5 km – Smrkovina, rozc. 12 km – Gruň, Švarná Hanka, rozc. 13,5 km – Kozlena 14,5 km – Gruň, hotel Charbulák 15,5 km – Janikula 17 km – Školeny 17,5 km – Černá, rozc. 19 km
Na cestu se vydáme z křižovatky u rozptýlených samot Černá v místech, kde se do Bílé Ostravice vlévá její méně výrazná sestra Černá Ostravice, asi 1 km severovýchodně od obce Bílá. Je tu i autobusová zastávka. Povede nás zelená značka – zprvu po asfaltové silnici k rozcestí při kraji lesa, kde zahneme vpravo, po 500 m se dáme vlevo silničkou k Černé Ostravici. Po ní pak pokračujeme stále proti proudu těsně při levém břehu. Černá Ostravice* pramení pod Bílým Křížem v nadmořské výšce 850 m, je dlouhá 8,8 km a patří mezi pstruhové vody. Cesta podél ní je poněkud monotónní, šumění vody i pohled do balvanitého řečiště však působí jako balzám na nervy. Zleva i zprava přibírá říčka řadu menších potoků, tekoucích po prudkých zalesněných svazích. Asi po 3,5 km míjíme vlevo menší vodní nádrž, bývalou klauzu, sloužící k vylepšování vodních stavů při plavení dříví. O kus dál je křižovatka a turistické orientační místo Černá, rozc., kde naši trasu protíná modrá značka od Švarné Hanky na Konečnou.
Zhruba o 1,5 km dál je další turistická orientace Pod Vjadačkou v místech, kde vpravo vzhůru odbočuje lesní cesta k samotám Vjadačka na česko-slovenské hranici. Po dalším kilometru zadržuje vody Černé Ostravice další romantická nádrž-klauza. Postupně se přibližujeme k silnici, která sleduje říčku nad protějším břehem, a nakonec se s ní spojíme. Dosud jen mírné stoupání se stává výraznějším, silnice v několika serpentinách zdolává zalesněný svah a vyústí na kraji rozlehlých luk u turistického rozcestí Súlov přímo na hranici České a Slovenské republiky. Podél hraničních patníků pak jdeme mírně vzhůru rozptýlenou zástavbou osady Bílý Kříž k rozcestí cest u hotelu Sulov.
Bílý Kříž** je známé rekreační místo v oblasti Zadních hor na česko-slovenském pomezí, na táhlém hraničním hřebenu v nadmořské výšce asi 900 m. Část osady již leží na slovenském území. V období po 2. světové válce tu bylo v provozu několik (Bílý Kříž, Sulov, Kysuca) odborových rekreačních zařízení. Největší z nich, hotel Bílý Kříž, je dnes mimo provoz. Po mnohaleté devastaci jej nový majitel rekonstruuje na soukromé apartmány. Místo s oblibou navštěvují lyžaři. Sjezdařům slouží malý cvičný lyžařský svah s vlekem na svahu vrchu Sulova (943 m) a běžkaři mohou vyjet na hřebenové túry po neupravovaných lyžařských trasách. (Ubytování, stravování: horský hotel Sulov; hotel Baron na Slovensku – dříve Kysuca).
Od hotelu Sulov pokračujeme mírně vzhůru pod bývalou zotavovnu Bílý Kříž a dál k rozcestí značených tras. Zelená tu zahýbá vpravo, my jdeme dál širokou cestou spolu s modrou a žlutou. Po několika metrech míjíme vlevo u cesty velký dřevěný bíle natřený kříž s letopočtem 1878, který dal celé lokalitě jméno. Kdyby mohl mluvit, jistě by vyprávěl celé legendy o bojích zdejších pašeráků čili šverců s finančními strážníky čili abšaury. O jeho vzniku kolují různé pověsti. Jedna říká, že byl pod ním pochován jeden ze strážců hranice, kterého pašeráci začátkem 19. stol. úkladně zavraždili. Druhá hovoří o ještě starší události, totiž o morové ráně, které zde padlo za oběť nejméně sedm financů, pochovaných v těchto místech ve společném hrobě. Bílá barva kříže měla vyjadřovat milosrdenství a zároveň varovat před případnou morovou nákazou.
Na Bílém Kříži, na styku Slezska, Moravy a Uher, se pašovalo od pradávna, zlatým věkem šverců však byla 1. polovina 19. stol. Na Moravu se zprvu tajně dopravovala polská i uherská sůl, později především uherský tabák. Ten se přepravoval přes hranici ukrytý ve vozech, častěji však pěším způsobem. Pěší švercové kupovali tabák od Židů v Turzovce a v noci se s ním vydávali do hor, přes hranici. Tam však na ně číhali financové a jejich vzájemná střetnutí nezřídka končila smrtí. Tyto konflikty občas přerůstaly až do drobných válek. Hranice se však nehlídala jen kvůli pašerákům. Staří Valaši pod vedením svých fojtů střežili bezpečnost země proti Turkům, v r. 1848 čekala na Bílém Kříži ozbrojená garda horalů na Kossutovce, za druhé světové války tu číhali Němci na partyzány a naopak, občas se mezi ně nechtěně připletl i ozbrojený sedlák pašující ze Slovenska špek. V r. 1947 se tu vyskytovali banderovci, známá byla tehdejší přestřelka v hotelu Baron (dnes Kysuca, na slovenské straně) a některá přepadení v oblasti Uspolky.
Od kříže projdeme lesíkem k rozcestí Bílý Kříž, odkud pokračujeme dál po žluté značce (modrá se stáčí vpravo k Visalajím). Vlevo od cesty je ohrazený areál monitorovací stanice pro výzkum atmosféry České akademie věd. Jedná se o ekologické enviromentální pracoviště (EEP) Bílý Kříž – výzkumné pracoviště lesních dřevin.
Široká pohodlná cesta nás vede mírně dolů lesem, v závěru přejde přes louku a znovu lesem zamíří k rozcestí Smrkovina. Vpravo do svahu odbočuje zelená značka do Visalají, naše žlutá se drží široké cesty a brzy nás vyvede k rozlehlým horským loukám pod hřebenem Grúně s několika osamělými domky. Dojdeme k rozcestí Švarná Hanka, a po 150 m i k vlastnímu objektu známého hostince Švarná Hanka*.
Původně tu stávala valašská chalupa, kterou r. 1908 koupila Pohorská jednota Radhošť a přestavěla na turistickou útulnu. Za komunistického režimu sloužila jako podnikové rekreační zařízení, dnes je opět k dispozici široké veřejnosti, avšak toho času po změně majitele v rekonstrukci. Před objektem jsou kolotoče, houpačky, prolézačky a další zařízení pro děti. O původu nezvyklého názvu hostince existuje řada výkladů. Podle jednoho z nich byla Hanka Slovenka od Turzovky a nebyla vůbec švarná, ale malá, zavalitá, snědá, poněkud chlapský typ. Měla však dobrou a silnou kořalku, proto měla v lokále stále plno. Hosté jí podle postavy říkali „hrubá Hanka“. Jednou se jí tu porvali dva sousedé a jeden z nich skončil se zadnicí ve velkém hrnci plném vařící vody. Celá věc měla dohru před soudem, Hanka tam účinkovala jako svědek. Když ji další účastnící kauzy nazývali hrubá Hanka, soudce se jí zastal a prohlásil, že není vůbec hrubá, ale švarná. Nové pojmenování se ujalo a po smrti hospodské se tak začalo říkat i novému objektu v místě, kde stávala původní hospoda.
Za Švarnou Hankou následuje krátké stoupání pod vrchol Kozleny (886 m), při pohledu zpět vidíme Bílý Kříž se Sulovem, Javorníky, za dobré viditelnosti i vrcholky Malé Fatry. Cesta sestoupí do sedélka až k osadě a turistickému rozcestí Kozlena, pak pokračuje silničkou opět mírně vzhůru ke kostelíčku.
Kostelík P. Marie je centrem řídkého osídlení mezi Kozlenou a Janikulou, nazývaného podle horského hřebene Gruň**. Poprvé se s tímto názvem setkáváme r. 1636. Koncem 18. a začátkem 19. stol. tu na odlesněných svazích vznikala rozptýlená zástavba, obyvatelé se živili především pastevectvím a prací v lese. Zdejší děti chodívaly do školy do Dolní Řečice, později však dostaly k dispozici dřevěnou jednotřídku přímo na Gruni. Do kostela však museli místní farníci až do daleké Ostravice, pak do Starých Hamrů. V r. 1773 dal rolník Š. Tomeček na Gruni postavit sochu P. Marie, nad níž byla r. 1847 vybudována jednoduchá kaple v podobě dřevěné boudy. Dnešní kostelík* byl postaven až v letech 1890–91. Je to jednolodní dřevěná stavba s obdélným presbytářem, sedlovou střechou a nízkou věžičkou, na níž jsou umístěny dva zvony. Oltář a kazatelnu zhotovil sedlišťský řezbář Gavlas.
Za kostelem pokračujeme po silničce kolem Domu sv. Josefa a bývalé Bezručovy školy, dnes turistické základny Domu dětí a mládeže ve Frýdku-Místku, k hotelu Charbulák**. Hotel nese jméno rodu, na jehož počátku stál francouzský voják Napoleonovy armády, který se usadil ve Slezsku. Jeden z jeho potomků, František Charbulák ze Šancí-Řečice, založil po 1. světové válce na Gruni malý hostinec, r. 1928 rozšířený o jídelnu a hotelové pokoje. Charbulákové pak objekt, označovaný jako turistická chata, vedli (s výjimkou doby komunismu) i v dalších generacích a po restituci jej provozují i dnes. V minulosti sem se svou milenkou často jezdíval herec Hugo Haas, s oblibou tu sedával (stejně jako ve Švarné Hance) básník Petr Bezruč. Rád se sem vracel herec Vlastimil Brodský. Zapomenout bychom neměli na slavného dirigenta Rafaela Kubelíka, který se v gruňském kostelíku ženil a u Charbuláků mu vystrojili hostinu, hudební skladatel Vítězslav Novák začal v jednom z hotelových pokojů psát hudební skladbu V Tatrách, Vladislav Vančura tu napsal Tetřeva, jezdil sem akademik Heyrovský, bratři Křičkové zde zhudebnili Bezručovu báseň, která ilustrovaná Ferdišem Dušou dodnes zdobí stěnu jídelny. (Ubytování, stravování.)
Od hotelu jdeme k rozlehlému parkovišti, za ním pokračujeme po žluté značce vlevo do lesa, přejdeme louku se samotami Janikula a podél stejnojmenného zalesněného vrchu (833 m) dojdeme k rozcestí Janikula, kde žlutou značku opustíme a půjdeme mírně vlevo po modré. Mineme osamělé stavení a lesem sestoupíme k půvabným samotám Školeny, rozloženým v lučinatém svahu, s pěknými, dnes převážně rekreačními chalupami. Za posledním stavením na rozcestí jdeme vlevo dolů, u kraje lesa vpravo pěšinou k širší cestě pod vrcholem kopce Příslop (782 m). Stále klesající, místy poněkud podmáčenou cestou sestoupíme k silnici v údolí Ostravice a k samotě Černá.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
