Péče o lyže a mazání

Základní postup byl již mnohokrát popsán, takže stručně projdeme základní zásady, podíváme se, kdy a jak je nejlépe porušovat a kdy raději ne. Dovolím si také nabídnout pár svých fint a postřehů.

Takže přinesu nové lyže z obchodu
(případně právě jsem smývačem smyl veškeré zbytky vosku a cyklus začíná znovu)

Pokud mám sportovní či závodní lyže s vybroušenou strukturou (to je spousta drobných rovnoběžných drážek, které jsou tam jsou už od začátku), zásadně na struktuře nic neměním, jen ji pročistím bronzovým kartáčem. Levnější turistické lyže mohu přejet smirkovým papírem zrnitosti 80 – 120. V každém případě důsledně rovnoběžně s osou lyže od špičky k patce a nezapomínám, méně je někdy více. Účelem je skluznici vyčistit, nikoliv odstranit. Někdy se doporučuje u lyží na klasiku a turistických zbrousit mazací komoru (20 – 40 cm na každou stranu od těžiště lyže a osy vázání) hrubším smirkem napříč.

Parafinování

Vypadá to jednoduše, a také to jednoduché je. Provádí se nejlépe při pokojové teplotě. Lyži položím vodorovně skluznicí nahoru, položím ji na kozy (to je druh pracovních stojanů) nebo třeba na opěradla židlí či menší stoly, profíci mají kopyto – stojan do kterého lze lyži pevně uchytit. Vezmu parafín nebo základový vosk, zapnu žehličku, nastavím asi na 110°C, (něco mezi umělé hedvábí a vlnu, spíš to hedvábí), žehličku držím svisle nad lyží, na žehlicí plochu přiložím vosk a on začne odkapávat na skluznici. Pohybuji žehličkou s voskem pomalu od špičky k patě po jedné straně skluznice a zpět po druhé. Kvalitnější vosky mívají na obalu napsáno, jakou teplotou se mají zažehlovat a lyžařské žehličky mají stupnici teplot na regulátoru, ta čísla tam asi nejsou zbytečně. Pak odložím vosk a jemným tlakem tuhnoucí kapky rozžehlím po skluznici. Nesmím žehličkou přestat pohybovat, to bych skluznici zničil. Druhou možností, ne úplně správnou, avšak s menší spotřebou vosku, je přitlačit kostku vosku na skluznici, opakovanými tahy podél osy lyže jej nanést na skluznici a pak zažehlit.

• Kolik vosku mám spotřebovat? Raději více, žehlička musí lehce plavat po vrstvě vosku, v žádném případě nesmí zadrhávat o suchá místa na skluznici. Časem získáte cvik.

• Jaký vosk mám použít? Existují speciální základové vosky, klidně nejběžnější skluzný vosk, stačí Skivo. Tradiční rada je nejtvrdší, nejrychlejší je nějaký určený zhruba do +1 až -7 °C (modrý Skivo Hestan, červený nebo fialový Swix Cerra Nova, apod.) Četl jsem však i názor, že nejměkčí neb nejlépe vniká do pórů. A teď babo raď! Pokud víte předem, za jaké teploty budete jezdit, určitě nic nezkazíte voskem pro tuto teplotu určeným.

• A co vosková komora? Často se dočtete radu, že na voskovou komoru patří zažehlit nejtvrdší nebo základový stoupací vosk. Taky jsem to dělal, vosk na tom déle vydrží, ale je to víc práce. Dnes normálně parafinuji celou skluznici normální výlet do 30km to vydrží, mezitím se často změní podmínky natolik, že stejně je třeba přemazat.

Lyže nechám vychladnout, nejméně čtvrt hodiny, ale klidně přes noc či přes týden. Připravím si nejlépe plexi případně plastovou škrabku s ostrou 90° hranou a jedním nebo několika tahy stáhnu přebytečnou vrstvu vosku. Tentokrát přitlačím na skluznici silně a hlavně symetricky, abych stáhnul vosk stejně po obou stranách drážky. Měl bych mít i škrabku na stažení vosku z drážky, kulatou nebo hranatou, podle tvaru drážky. Drážku od vosku vyčistím důkladně, jinak bude drhnout a lyže nebude držet směr. Na skluznici by neměly zůstat žádné viditelné stopy vosku. Fajnšmekři přeleští skluznici nylonovým kartáčem, movitější experimentátoři nažehlí vrstvičku závodního (HF) vosku nebo hadříkem rozleští nějakou tu skluznou pastu.

Servismani stejným způsobem s drobnými variantami připraví každému závodníkovi 4-10 párů lyží a závodníci je jdou testovat do stopy, aby si vybrali, které jim dnes nejlépe jedou. Obyčejní turisté, kteří mají v lepším případě lyže na sníh a „práskačky“ na kamení volí zpravidla podle sněhových podmínek bez složitého testování…

Mazání

Pokud hodláte pouze bruslit a zažehlili jste skluzný vosk na odpovídající teplotu, můžete vyrazit. Lyže bude mít minimální tření na sněhu, což je při bruslení a jízdě z kopce žádoucí, méně už, pokud se od ní chceme i odrážet. Na jízdu ve stopě budeme muset přidat stoupací vosk. A zde začíná to opravdové umění mazání. Podle mazací tabulky, vlastních zkušeností, teploty, stáří sněhu, posměchu kamarádů („Pchá, modrý extra! Já mažu zelený, urvu to rukama!“) a dalších okolností zvolím vosk nebo častěji kombinaci vosků.

Volím především předvídavě. Příklady nehodné následování: Jestliže je deset pod nulou, stojím před chatou ve stínu lesa a před půl hodinou vyšlo slunce, je zelený vosk zdánlivě jednoznačná volba. Když jím namažu, nasnídám se, pak vylezu 500 metrů na louky nad les, ocitnu se v třeba v teplotě okolo nuly uprostřed jarního tání a tvářím se překvapeně, že lyže kloužou bez jakéhokoliv náznaku tření. Nezřídka se také stane že na strašlivou ledovici máznu nějaký lepivý klister a ono do toho začne sněžit. Sněhové vločky nepřimrzlé k podkladu ochotně přichytí k vrstvě toho odporného lepidla a během pár vteřin mám na lyžích bačkory. Pokud s sebou nemám smývač vosků, mohu nanejvýš zalézt do hospody a místo lyží namazat sebe.

Takže vyberu vosk. Pokud 1) mám čas, 2) mám u sebe žehličku, 3a) záleží mi na tom, aby to opravdu pěkně jelo nebo 3b) aby vosk na skluznici dlouho vydržel, potom jej nanáším stejným způsobem, jako jsem parafinoval lyže, ale jen na mazací komoru. Na výlety zpravidla není nutné zažehlovat vosk. Nejedeme tak rychle jako při závodě a když do oběda vrstvičku vosku sjedu, je to jedině dobře, neb po obědě bude pravděpodobně tepleji a stejně budu chtít přemazat.

Takže stoupací vosk nanesu tenkými čárkami napříč skluznicí přes celou mazací komoru a pečlivě, silným tlakem dlouhými tahy rozetřu korkem do tenkého filmu. Nikdy ne dlaní, ta je vlhká, slaná nebo mastná, rozruší voskový film a ten pak na skluznici dlouho nevydrží.

Ze stejného důvodu musí být skluznice před mazáním suchá a čistá. V ideálním případě pak není okem téměř vidět, kde přesně je vosk nanesen. Čím měkčí vosk, tím opatrněji jej nanáším, lehoučkým tlakem, vždy raději více tenkých vrstev. Hrudky se korkem většinou nedají vůbec rozetřít, musím je seškrábnout škrabkou a začít znovu. Do více vrstev (silnějšího voskového filmu) se lépe zaboří i krystalky změklého sněhu při vyšších teplotách, naopak déle trvá tvrdému zmrzlému sněhu, než jej ze skluznice obrousí. Nezapomeňte protáhnout drážku, jinak drhne a lyže nedrží směr.

Tradiční rada zní, pokud mažu různě tvrdé vosky, vždy tvrdší jako podklad, měkčí přes něj. Osobně mám velmi dobré zkušenosti s porušováním tohoto pravidla, zejména na hustě padající sníh kolem nuly a těsně pod nulou.

U tuhých vosků více, než kde jinde, je mazání velmi individuální. Mimo teploty, stáří sněhu a vlhkosti vzduchu, záleží na zvyku, tvrdosti lyže, hmotnosti a způsobu odrazu lyžníka. Není výjimkou, kdy tři lyžníci použijí tři různé mázy a všichni jsou spokojeni. Proto údaje výrobce o použití vosku beru velmi orientačně a sobě mažu zásadně sám dle své úvahy.

Klistery se používají na hrubozrnný sníh, firn, led nebo vodu ve stopě. Dobrá finta je nosit klister před použitím na těle, někde v kapse, položit jej na topení nebo na něj nechat foukat topení auta. Není nic horšího než zmrzlá ztuhlá tuba. Nanáší se na zkrácenou mazací komoru, rozetře se špachtličkou, která je zpravidla součástí balení klisteru. A nezapomeňte důkladně od něj protáhnout drážku.

Experimentální určení mazací komory

Lyže na klasiku (i kombi) a turistické mají mazací komoru, která byla zmíněna v prvním díle o běžkách. Tato metoda je značně teoretická, jednoduchá metoda postupného přibližování dává podle mne nejlepší výsledky. Provizorně (čárkou vosku) si označím střed – pod osou vázání, patku vázání a začátek komory před osou tak, aby osa byla uprostřed mezi začátkem komory a patkou vázání. Lyže namažu, po pár kilometrech kouknu, zda se vosk na koncích smazává – pak zkusím mazací komoru zkrátit. Nebo naopak, lyže mají tendenci „ustřelovat“, pak buď zlepším techniku odrazu nebo prodloužím mazací komoru. Klistery a rozměklý sníh, na který se používají, se chovají trochu jinak, proto budou mít svou, podobně určenou, mazací komoru, zhruba o 5 cm z každé strany kratší.

Po jízdě

Co nejvíce zbytků stáhnu kovovou škrabkou. U parafínů a tuhých vosků mohu použít metodu čištění parafínem – zpravidla zbytky nějakého parafínu zažehlím a okamžitě, ještě za tepla stáhnu. Spolu s parafínem jde z lyže i nečistota. Pak naparafínuji běžným způsobem.

Měkčí vosky a hlavně klistery je nutno smýt smývačem. Je to nevděčná práce: vezmu hadr, namočím ve smývači, natřu na skluznici, nechám působit, stáhnu vosk, zahodím špinavý hadr a tak pořád dokola, až jsou lyže úplně čisté. Nezapomenu na boky a horní část lyže a vázání, nechci se upatlat pokaždé, když lyže vezmu do ruky.

Uskladnění, přeprava

Ač se možná také setkáte s tvrzením, že moderní skluznice není třeba přes léto upravovat, rozhodně doporučuji lyže očistit a naparafinovat co nejdříve po jízdě a stahovat až těsně před jízdou. Vrstva parafínu chrání před poškozením při dopravě a před nečistotami. Co se mi na vrstvu parafínu napráší přes léto v garáži před první jízdou stáhnu a je to bez problému.

Opravy

Většinou stačí skluznici jemně přebrousit smirkem, případně opatrně oříznout „špony“, které mi na skluznici vyrábí kamínky. Stržené hrany už neopravím, pročež se snažím je nestrhávat. Větší rýhy lze opravit kofixovou svíčkou nebo opravným grafitovým práškem, ale chce to cvik. Každý výrobce popisuje použití svých opravných sad v návodu. Doporučuji vyzkoušet si předem zalití rýhy, seříznutí povrchu a přebroušení na kousku podobného materiálu nebo na starých lyžích, kterým „už nejde ublížit“.

Pokud máte obyčejnou polyetylenovou skluznici (většina turistických a backcountry lyží, levnější sportovní lyže), stačí na něj obyčejné kofixové svíčky (kolem 30 korun, ale špatně se shání), základní postup je následující:

• Základem je nehořlavá podlaha, která se snadno čistí (beton), rozhodně ne koberec, linoleum či vrstva novin.
• Lyže musí být velmi pečlivě očištěné a odmaštěné, celou operaci provádím při pokojové teplotě, čím tepleji tím lépe.
• Ostrým nožem odstraním otrhané kousky skluznice okolo rýh.
• Lyži položím vodorovně skluznicí nahoru.
• Zapálím svíčku, počkám až začne odtékat a doslova zaliji rýhu, svíčku zfouknu, když hoří déle, teče pekelně rychle.
• Až zaliji všechny rýhy, nechám lyži při pokojové teplotě vychladnout, nejlépe je dát materiálu pár hodin na důkladné spojení se skluznicí.
• Ostrým nožíkem oříznu do roviny skluznice, zalévání v drážce je proto poměrně obtížné.
• Případně opatrně zabrousím jemným smirkem.

Odkazy

Tak to je ve stručnosti asi vše, ještě pár odkazů, kde se dozvíte další užitečné rady:

Svět outdooru:
Běžky a jiné – začínáte na lyžích i v outdooru?
To základní o BC a XC lyžích a sněžnicích
Další:
Nyč sport – spíše se zaměřením na sportovní lyžníky
Zlatá lyže – text mého jmenovce (nikoliv můj!) zaměřený na rekreační lyžníky 
Toko – světoznámý švýcarský výrobce, zvolte angličtinu nebo němčinu. Doporučuji sekci Downloads/Manuals.
Swix – nějaké rady, tabulky použití vosků Swix apod. Mimo angličtiny ještě norsky a japonsky.

Poděkování

Děkuji panu Momovi, bývalému závodníkovi, dnes spíše trenérovi, servismanovi, organizátorovi a obchodníkovi za rady, připomínky a předvedení základních úkonů na fotkách.