Paraglidista Jan Škrabálek: "Ze svého hlediska žádné extrémní věci nedělám!"

Létající Honza

Veselý, usměvavý a věčně pozitivně naladěný extrémní sportovec Jan Škrabálek (44) patří mezi naše české zářící hvězdy na nebi. Téměř doslova. Účastní se totiž nejextrémnějších paraglidingových závodů Evropy, při nichž často poráží ostatní soupeře, létá na padáku světem a když už není příznivý vítr, aby se objevoval lidem nad hlavou, obuje si sportovní kecky a vyrazí do terénu po svých. Své zkušenosti je ochotný předávat poutavou formou dál, i proto byl hostem na velkolepém festivalu Obzory v Praze, návštěvníci jeho besedy byli opravdu nadšeni!

Jan Škrabálek má na svém závodním kontě například druhé místo z italského extrémního závodu Dolomitenmann, zlatá umístění na závodech Adrenalin Cup či Extreme Cup, účastnil se i nejproslulejšího extrémního vzdušného závodu posledních let, jehož popularita stoupá prudce vzhůru – Red Bull X-Alps. Všude se rve jako lev, nikdy se snadno nevzdává a vždy se snaží zase alespoň o krok překonat, ať už ve své zmíněné „vzdušné“ zálibě, nebo při běhání terénem na kratší či dlouhé tratě.

Zkrátka – našeho dnešního hosta rozhovoru určitě znáte a jeho jméno jste již v minulosti zaregistrovali – vždyť byl také vyhlášen v roce 2007 nejlepším leteckým sportovcem ČR! Pojďte ho skrze náš velký rozhovor poznat ještě blíže!

Skromný, upřímný, extrémní …

Honzo, pro tento rozhovor jsme oba s obtížemi hledali vzájemně trochu volného prostoru v kalendáři. Co Ti aktuálně bere nejvíce času, čemu se věnuješ?

Paradoxně mám teď po zhruba třiceti letech první „sportovní odpočívací pauzu“. Na podzim mě to nějak přestalo běhat, a když mně na závodech zařízla i bába s nůší, začal jsem to řešit. Po mnoha vyšetřeních ale moudří páni v bílých pláštích nic zásadního nenašli, naordinovali mi měsíc volna, a aby mně to lepší utíkalo, tak ještě plnou hrst nějakých pilulek. Po dvou týdnech mám obojího už plné zuby a kamarádi přede mnou  ze soustrasti tají naběhané kilometry. Naštěstí máme doma dvouletou Nelinku, která má energie tolik, že se začínám těšit, až si zase v březnu při tréninku trochu odpočinu! (smích)

Na festivalu Obzory jsi vyprávěl s Romanem Skalským o proslulém závodě Dolomitenmann, jak sis vyprávění užil a jak se Ti s odstupem času líbila celá akce ve Filozofické fakultě Univerzity Karlovy?

Jo jo, vzpomínám si, stihli jsme totiž po přednášce už jen jedno pivo! (úsměv) Akce to byla pěkná, i když mně osobně se lepší vypráví v atmosféře nějakého klubu, kam lidé přijdou na konkrétní téma a lépe pak komunikují. Měl jsem pocit, že častým přeskakováním ze sálu do sálu jsou unaveni a ani už někteří nevědí, na které přednášce to vlastně jsou? Je jednoduché je pak uspat, ale těžké zaujmout.

Ještě zpátky k Dolomitenmannu. Jak vnímáš tento závod v porovnání s ostatními extrémně vytrvalostními? Máš k němu nějaký zvláštní vztah? Proč?

Je to děsný frkot, kde se očekává od jednotlivých účastníků, že svoji disciplínu, kterou v tomto dolomiťáckém šílenství provádějí jen zde a jednou ročně. Ještě k tomu se od nich očekává, že to zvládnou bez chyb a zároveň co nejrychleji. Super je, že se tam sejdou lidičky všech možných sportovních individuálních disciplín a jsou nuceni spolupracovat. Rád tam už léta jezdím navazovat nová přátelství a jen snad škoda, že je to stále jen Dolomitenmann! (úsměv)

Účastnil ses i závodu Red Bull X-Alps, rovněž extrémního závodu pro nejvytrvalejší, který v posledních letech nabírá na popularitě. Co Ti na závodě přišlo nejtěžší, v čem je podle Tebe výjimečný a vyniká mezi ostatními závody?

X-Alps je kapitola sama pro sebe. Je to závod, z kterého jde hrůza. Když mi poprvé oznámili, že mě vybrali, tak jsem týden nespal, natož když jsem se stejnou zprávu dozvěděl opět po dvou letech. To už jsem věděl, co mě čeká a bylo to ještě horší! (úsměv) Je to super závod s krásnou myšlenkou a hodně to pomohlo propagaci paraglidingu. Výjimečný  závod z něho dělá Red Bull svou masivní mediální kampaní. Sledují jej lidé, kteří sami létají nebo by sami létat chtěli, a to si myslím, že je skoro každý!

Mimo pohybu ve vzduchu se také rád pohybuješ v terénu po vlastních nohou. Co Ti běhání přináší, co Tě na něm tolik baví?

Běhání je pro mě trénink, relax a často i společenská událost. Občas jdeme s kamarády „na jedno“,  nakonec skončíme na deseti a všechno krásně  probereme, samozřejmě mluvím o běhání! (úsměv) Je to přirozený pohyb, který se na rozdíl od paraglidingu  dá provozovat skoro za každého počasí. Stačí k tomu boty, tričko, trenýrky a zpočátku trochu toho sebezapření!

Zahrajeme si hru na Sophiinu volbu: Kdyby sis měl ve svém životě vybrat mezi paraglidingem a běháním, co by sis vybral?

Jednoznačně paragliding. Když jsem si poprvé skočil z letadla a zažil volný pád, tak jsem jedinkrát v životě chvilku váhal, co dál. Běhání je moc pěkný, ale chybí tomu ten třetí rozměr. Když už při běhání letím, tak to znamená, že buď vyhraji závod, nebo si pěkně rozbiju ústa!

A máš nějaký paraglidingový sen, který by sis chtěl splnit? Jaký?

Myslím, že jsem si už z velké části všechny splnil. Na tom největším zatím stále úspěšně pracuji – přežít to vše ve zdraví a bez zbytečného válení se v nemocnicích, které zdržuje od létání! (úsměv)

V jednom z některých starších rozhovorů jsi na sebe prozradil, že rád odpočíváš a že podléháš slunečnímu svitu; pokud je tma, nic se Ti nechce. Platí to stále? Jak se tato vlastnost slučuje s extrémními non-stop závody? Myslíš, že trpíš víc než ostatní?

Nevím, jestli to bylo správně pochopeno. Sluníčko mě rozpohybovává. Dokud svítí, mám problém se zastavit a nic nedělat. Teprve když přijde tma, trochu se to zlepší. V non-stop závodě je to úplně jedno. Po pár dnech už nerozpoznávám den a noc.  Na X-Alpsu, když bylo vedro, jsme naopak přes den často snažili odpočívat a v noci se pohybovat. Každý to má nastavené jinak, ale každý, kdo zodpovědně závodí, ví, že to často bolí. Je to ale bolest, kterou nemáme rádi, ale rádi na ni často vzpomínáme.

Podělil by ses s námi o nějaký nevšední zážitek z prostředí závodů?

Závody jsou plné zážitků, které se rozhodně za všední pokládat nemohou. Je lepší si je zkusit zažít na vlastní kůži, než jen slyšet na vlastní uši! (smích)

Je známo, že rád překonáváš sebe sama a stanovuješ si různé cíle po svoje zdokonalování. Na čem pracuješ teď, jakou metu bys rád v nejbližší době překonal?

Už se pomalu dostávám do věku, kdy poznávám, že sama sebe nepřekonám. Snažím se spíše najít cestu, jak mít dobrý pocit i bez překonávání nějakých cílů. Moc se mně to zatím nedaří, ale tuším, že je to asi ta nejtěžší meta, kterou jsem si kdy stanovil!

Jaké úmístění na kterémkoliv závodě v Tvém životě pro Tebe bylo nejcennější? Vzpomeneš si? A proč?

Stále si vzpomínám, když jsem před mnoha lety poprvé dostával stříbrný pohár  na MČR v paraglidingu. Tak se mi klepaly nohy, že jsem na ty stupně ani nemohl vylézt. Podobné pocity jsem měl nedávno, když mi předával cenu na Velké Kunratické legendární pan Vlastimil Zwiefelhofer.

Určitě existuje nějaká otázka, kterou by sis sám rád položil, ale nikdo se Tě na ni nezeptá. Máš možnost – na co by ses zeptal a jak by sis odpověděl?

Na X-Alps jsem si při dlouhých pochodech položil asi 10000 otázek. Na spoustu jsem si i odpověděl. Ty odpovědi, které jsem si i zapamatoval, mi teď moc pomáhají i v běžném životě. Existuje totiž ta základní otázka, proč sportujeme, když to tolik bolí? Já myslím, že proto, abychom našli odpovědi! (úsměv)

Zákeřná otázka na závěr: Co je pro Tebe extrém?

Já v tom mám jasno. Pro mě je extrém vše, co už není v mé moci nějak ovládnout, řídit nebo nad tím ztrácím kontrolu. Považuji to za nebezpečné a je to zároveň hranice, za které nejdu. Z mého hlediska tudíž žádné extrémní věci nedělám. Každý to má ale nastavené jinak.

Vždycky rád dávám prostor pro to, zda dotazovaný nechce něco vzkázat svým stoupencům. Inu, Honzo, máš nějaké vřelé slovo pro všechny, kteří tak rádi běhají či létají jako Ty a chtěli by se jednou dostat například tam, kde jsi Ty?

Sportujte pro svoji radost, pěkný pocit, pro příjemný zážitek! Nehoňte se jen za vítězstvím a slávou. Všechny poháry po čase zapadají prachem, ale pocity zůstanou natrvalo. V šedesáti je trapné jít do hospody s medailí na krku, ale vyprávět zážitky můžete klidně celý večer! Když budete létat pomalu, nízko a v zatáčkách si přibrzďovat a běžecký závod snažit z počátku napálit, uprostřed přidat a na konci za finišovat, tak vaše zážitky sice nebudou moc hezké, ale budou silné! (smích)

Honzo, mnohokrát Ti děkujeme za rozhovor, přejeme Ti hodně úspěchů na poli soukromého života i toho závodního, ať se daří a těšíme se, že si s námi zase brzy budeš chtít povídat!

foto: archív Jana Škrabálka