Ráno na Štědrý den jsem přinesl domů zbrusu nové pohorky, dárek pro synka Vojtu. Je mu už šestnáct, začíná se toulat po kopcích a z pohorek bude mít určitě radost. Ježíšek se proto podrobně informoval u kamarádů, na internetu i v tiskovinách a zakoupil …
Prožívám obdobné pocity a nemůžu se se starými vecmi rozloučit. Když jsem tak doma chvíli sám a narazím na něco podobného, tak se velice rád vracím do mládí aspoň vzpomínkami. A když za pár dní potkám nějakého kolegu z mládí, tak jsem překvapen jeho zchátralostí (mně se samozřejmně taky nevyhla!). Většinou ho oslovím nějak jako: „Ty vole, ty si nejaké jeté!“ a on mi odpoví podobně. Pak se dáme do vzpomínání a to je moc krásné. Ještě, že člověku s přibývajícím věkem zůstávají vzpomínky na mládí. A uplynulý čas je ještě zkrášluje a přibarvuje!!! To je ono!
Přeju vám spíše než krásné, tak šťastné Vánoce. A.