Otakar Vašek zavzpomínal na své zkušenosti s outdoorovým vybavením pro Malého Průvodce v roce 2005. Zajímavý je i jeho ambiciózní cíl navštívit každý rok dvě nové země, ke kterému mu držme palce. Jako další díl seriálu Zkušenosti zkušených nyní rozhovor s Otou Vaškem přetiskujeme pro webové čtenáře.
Od roku 1989 začal Otakar Vašek intenzivně cestovat po Evropě, převážně za sportovním lezením. V roce 1999 odjel na rok do USA, kde projezdil celý kontinent. V létě 2003 byl účastníkem horolezecké expedice do Kyrgyzstánu a vánoce stejného roku strávil na Kubě. Loni v prosinci se vrátil z cesty po Vietnamu.
Které své cesty si nejvíce ceníš?
Za nejzajímavější počin pokládám expedici do Kyrgyzstánu, jak po stránce cestovatelské, tak sportovní. Úžasným zážitkem byl pobyt v údolí Ak-Su, údolí na pomezí Kyrgyzstánu a Tadžikistánu, kde žijí pouze pastevci, a které je odříznuto od turistického ruchu.
Kolik času jsi v poslední době strávil na cestách?
V roce 2003 jsem byl jsem měsíc v Kyrgyzstánu, tři týdny na Kubě. Loni jsem strávil čtrnáct dní ve Španělsku a měsíc ve Vietnamu.
Jaká rizika s sebou cestování nese?
V kyrgyzských horách jsme například byli tři dny cesty od první vesnice. V případě úrazu by bylo velmi obtížné dostat se do vesnice, nemluvě o nemocnici. Naše expedice byla pouze tříčlenná, bez zázemí. Na Kubě jsem zase po zranění kamaráda, zůstal ze dne na den sám, čímž jsem se poprvé dostal do situace, že jsem byl daleko od domova sám.
Na co je třeba si dávat pozor při výběru vybavení na cesty?
Při výběru vybavení se samozřejmě řídím náročností cesty a klimatickými podmínkami v dané zemi. Důležité je optimalizovat oblečení, neboli zvolit vhodný kompromis mezi váhou a výkonností. Nepodceňuji ani zdravotní stránku věcí, tj. případné očkování a léky. Během cest po USA se nám několikrát stalo, že ujede-li člověk 100 km, může se dostat z pouště do míst kde mrzne, takže stojí v sandálech na sněhu a naopak. Nebezpečné jsou změny klimatu v horách, podcenění vybavení může způsobit vážné problémy.
Jaké vybavení se ti osvědčilo?
Každá země a každá cesta má svá specifika. Jedete-li do opuštěných hor ve Střední Asii, je nutná plná polní. Naopak na tropickou Kubu musí člověk vše minimalizovat. Obecně mám několik věcí, které mám 8 let, a ke kterým mám i částečně sentimentální vztah. Nezničitelný benzínový vařič, stále hřející péřový spacák, několikrát opravovaný expediční batoh.
Na téma outdoorové vybavení se dá diskutovat donekonečna. Co člověk, to jiná zkušenost a jiný názor. Jen bych chtěl poznamenat, že úspěch cesty záleží z velké části na kvalitě a vhodném výběru vybavení. Rozhodně není dobré toto podceňovat. Pokud nemám dobré informace, nechal bych si poradit od odborníků, eventuelně bych se orientoval podle testů renomovaných časopisů a hlavně autorů. Články typu jak Franta s Pepou cestovali, kterých je přehršle, nejsou dobrým vodítkem pro výběr vybavení.
Vzpomeneš si na kuriózní součást vybavení?
Holínky tzv. Galošky – obuv ruských lezců na extrémní výstupy.
Co hodnotíš jako největší pokrok ve vybavení v poslední době?
Podle mne je to snaha minimalizovat váhu veškerých součástí vybavení. Nástup ultralehkého GTX oblečení tzv. Paclite či hit posledních let – softshellové oblečení.
Máš nějaký sen, který by sis chtěl splnit?
Několika měsíční cestu po Číně. A pokud jde o bližší cíle, tak bych chtěl každý rok navštívit dvě nové země.
