Ostrovem lásky na kole

Báječný Kypr

Báječné koupání v průzračné vodě, nádherné písčité pláže, divoké útesy, ale i vůně a pestrost akátů, jalovců, fenyklu, divokých mečíků a množství orchidejí, jakož i svěží stíny pinií, olivovníků, mandloní  a vzácných cedrů nás provázejí  na ostrově, který místní obyvatelé nazývají zeleným. Kypr je třetím největším ostrovem ve Středomoří, lákavé je nejen jeho zdravé podnebí, které je dáno jeho polohou, 300 slunečných dnů v roce, ale také přívětivost jeho obyvatel a hlavně spousta romantických zákoutí, která čekají na objevení – proč ne právě na kole…

Pobřežní trasy

Nás suchozemce fascinuje ve Středomoří pochopitelně v první řadě moře. Proto se také na první cyklistické výlety vydáváme za památkami a pozoruhodnostmi úrodné pobřežní nížiny v okolí Larnaky na jihu ostrova. U křišťálově průzračného moře si dopřáváme dostatek zastávek ke koupeli, nelze totiž odolat půvabným plážičkám, atmosférou i polohou vzdálených od hotelových komplexů. Nasyceni nekonečnou modří se posléze vydáváme do hornatého vnitrozemí, kde nás přivítají panoramatické silničky, protínající náhorní plošiny s vinohrady, údolími s třešňovými sady, ale cesty, šplhající k vrcholkům hor. Vychutnáváme tiché moudro hlubokých borových lesů a kouzlo horských vesniček, v nichž rytmus života stále ještě určuje příroda a její zákony… Odhalování přírodních krás Kypru i jeho vzácných kulturních památek ze sedla kola je romantické i dobrodružné zároveň a hlavně velmi intenzivní a blízké životu. Vydejme se společně po stopách těch nejkrásnějších tras.

Cyklotrasa jihozápadem ostrova

Jiná krásná cyklistická trasa vede bezprostředně podél jihozápadního pobřeží mezi zmíněným poloostrovem Akamas a Pafosem. Prašná cesta vede po vápencovém plató těsně nad mořem, jehož příboj tvoří působivý zvukový doprovod naší jízdě. K vykoupání láká písčitá pláž Lara Beach, ale návštěvníci jsou žádáni, aby se koupali opodál, protože zde hnízdí obří želvy. Jejich stopy dokonce vidíme v písku a fotodokumentaci ve zdejší stanici ochránců přírody. Pěšky se odsud vydáváme kamenitým říčním korytem kolem oleandrů, platanů a rákosu do největší soutěsky na Kypru – Avgas. Kola necháváme nehlídaná na pláži, což je pro našince (bohužel) zvláštní pocit. Ale na Kypru se nezamykají ani auta, ani domy – proč také, když tu nejsou zloději… Samotné město Pafos ohromí obdivovatele historických památek řadou kostelů z raného křesťanství, ale i mešit, ale především slavnými pafoskými mozaikami, nejkrásnějšími ve východním Středomoří. Jsou dochované na původních místech a na ohromné ploše 556 m2 si je lze prohlédnout v několika napodobených římských vilách. V přístavu, vonícím smaženými rybami a vynikajícím kyperským vínem, lze posedět s výhledem na franckou pevnost ze 13. století.

Vydáte-li se lodí na výlet podél pobřeží zálivu Agia Napa a k mysu Cape Greco, z bezpečné vzdálenosti spatříte v severní části ostrova pusté budovy Famagusty, nazývané „městem duchů“, protože odtud se museli Řekové vystěhovat. Právě tady, v severní části ostrova okupované Turky, bývaly kdysi nejkrásnější pláže a nejpřitažlivější turistická letoviska. Dnes se turistický ruch soustřeďuje zejména do oblasti měst Agia Napa, Limassol, Larnaka a Paphos, kde kyperští Řekové vybudovali na „zelené louce“ moderní turistické komplexy.

My, kteří hledáme relativně nedotčená místa Kypru, míříme na západ a na východ ostrova. Východ je daleko přístupnější, protože je v dosahu mezinárodního letiště v Larnace. Na samém jihovýchodě ostrova, 45 km od Larnaky, leží Agia Napa, kdysi ospalá rybářská vesnička, dnes rozlehlé letovisko kypící životem (nebo lépe řečeno překypující turistickým ruchem). I v něm však, stejně jako na celém ostrově, lze objevit historického svědka dávných dob: klášter z roku 1530. Benátčané jej vybudovali na místě staršího kostela z 8. století, který byl vydlabán v jeskyni. Zažít zde třeba křtiny, jež jsou pro silně věřící Kypřany jednou z největších slavností, je obrovský zážitek. Křtiny se většinou konají na jaře a v létě, tak se můžete stát také jejich náhodným svědkem v kostelích. Organizuje je a náklady hradí kmotr, který byl svědkem na svatbě. I když nejsou tak honosné jako svatba, kmotr musí sáhnout hluboko do kapsy. Musí totiž zakoupit plný kufr výbavičky v bílé barvě, symbolizující nevinnost, zlatý řetízek a náramek. Dítěti, až do dovršení jeho 18 let, musí na každý svátek, narozeniny, na velikonoce či vánoce věnovat hodnotný dárek. Tradičně je na ostrově uznávána hodnota rodiny, všichni příbuzní drží pohromadě a pomáhají si. My máme to štěstí, že se zúčastňujeme svatby s několika tisíci hostů. Zaujalo nás, že každý přicházející kromě drobného dárku věnuje nevěstě i ženichovi obálku s penězi. Pokryjí se tak nejen náklady svatby, ale ještě prý jim obvykle zbude několik tisíc liber do začátku. Z Agia Napy vyrážíme bezprostředně podél pobřeží po promenádním chodníku z hladkých dlaždic, který zpřístupňuje jinak neschůdné i nesjízdné skalnaté pobřeží a který nás dovede příjemně po rovině až k jeskyním, vykotlaným příbojem. Odsud pokračujeme po čerstvě vzniklé cyklostezce, lemující silnici, na Cape Greko, nejjihovýchodnější výběžek ostrova. Obdivujeme rozkvetlé orchideje, kterých tu prý roste na 30 druhů. Spoustu nám neznámých názvů vzácných rostlin a příslušníků vodní říše se dozvídáme od party potápěčů, kteří vyhledávají toto pobřeží pro množství ztroskotaných obchodních lodí. Z blízkého kopce vychutnáváme pohled zpět na Agia Napu a na naši cestu.

Nazítří míříme po vedlejších silnicích na jih od Larnaky, a sice ke slaným jezerům. Jejich původ není jasný, legenda jej spojuje se zázračným působením Lazara, který byl pro své božské skutky jmenován prvním biskupem a dodnes je patronem města. Přes léto jezero vysychá, zatímco se každou zimu znovu plní slanou vodou. Od listopadu do dubna zde přezimovávají růžoví plameňáci ze střední Asie. Nejvíce tažných ptáků zde zimovalo v době války v Perském zálivu, jelikož se báli letět nad hořícími ropnými věžemi. Ještě v 80. letech se sůl z jezera těžila, což bylo postupem času nákladnější než její dovoz ze zahraničí. Naše silnice nás dovádí ke krásné mešitě Hala Sultan Tekkesi, jejíž minaret vystupuje z palmového háje na břehu jezera. Až do odsunu tureckého obyvatelstva z jihu Kypru v roce 1974 šlo o nejvýznamnější islámské poutní místo po Mecce a Medině. Je zde totiž pohřbená teta proroka Mohammeda, která zde tragicky zahynula při dobývání Kypru Araby v roce 649. Její hrob tvoří tři ohromné kamenné desky, které sem podle legendy připluly po moři v noci po jejím úmrtí z Jeruzaléma. Naše další trasa vede po rovinatých silničkách mezi poli a olivovými háji do nedalekého Kiti, kde obdivujeme jeden z nejkrásnějších křesťanských kostelů Kypru – Panagia Angeloktistos, který podle legendy postavili před 800 lety sami andělé. Na široké písčité pláži u majáku na mysu Cape Kiti si dopřáváme koupel a odpočinek. S očekáváním hledíme do dáli – směrem do vnitrozemí, kde hodláme v dalších dnech pokořit hory a údolí Troodosu.

Podhůří měděného ostrova

Dříve, než se vydáme do nitra hor, prozkoumáme členité předhůří severozápadně od Larnaky s jeho perlami v podobě pozoruhodných klášterů a sympatických vesniček. Cestou míjíme bývalé měděné doly. Po mnoho staletí byl název ostrova synonymem nejvíce ceněného kovu své doby. Římané prostě měď nazvali podle místa jejího naleziště. Kypr, už od éry Féničanů hlavní dodavatel mědi, dal červenému kovu jméno nejen v latině (cuprum), ale i v řadě dalších jazyků. Na úbočí Troodosu prý bývalo mědi tolik, že starým Kypřanům stačilo prostě sbírat měděné nuggety ze země. Později položili základy důlního inženýrství, o čemž svědčí zbytky šachet. Za tři tisíce let zde bylo vytaveno na 200 000 tun mědi, na což se spotřebovalo tolik dřevěného uhlí, že byly kyperské lesy spálené šestnáctkrát. Není to snad důkaz úžasné vitality zdejší přírody?

Naše silnice postupně stoupá nádhernou krajinou až do 600 m, do horské vesnice Pano Lefkara s idylickými uličkami a kamennými domky. Vesnice žije z uměleckých řemesel: ženy tvoří jemné výšivky, které zde obdivoval již Leonardo da Vinci a zakoupil je pro oltář milánského dómu. Úzkou silničkou klesáme až k ženskému klášteru Agios Minas. Příjemné ticho přerývá jen nostalgická melodie, kterou si notuje jedna z řádových sester při práci na poli. Zdejší matka představená je známá na celém ostrově pro své malby ikon. Nádvoří kláštera zdobí množství květin, z nichž vůní vyniká jasmín. Množství kyperských klášterů je neuvěřitelné, nejde o stovky, nýbrž o tisíce pozoruhodných staveb uprostřed půvabné přírody. Těch velkých a bohatých je jen pár, v těch ostatních mniši a jeptišky tvrdě pracují, aby se uživili. Kypřané při návštěvě kostela obejdou ikonostas, ikony ve spodní řadě políbí a zapálí svíčku.

Než klesneme zpět do pobřežní nížiny, zastavujeme na hrázi dosti vyschlé přehradní nádrže Kalavaso. Tak jako většina ostrovů zápasí i Kypr s nedostatkem vody, a má proto vybudováno 11 umělých nádrží. Ostrované mají na střechách domů nádrže s vodou, do kterých se předzásobují pro případ nouze. Většina lidí využívá k ohřívání vody sluneční kolektory, které lze občas vidět i na telefonních budkách.

Další den míříme na dominantní vrchol této části ostrova. Daří se nám trefit neznačenou, velmi romantickou cestu kolem maličkého kláštera Modestos. Jako přízrak před námi stále ční nejvyšší hora široko daleko, korunovaná mužským klášterem Stavrovouni (688 m). Sedmikilometrové stoupání ke klášteru opravdu stojí za to – hrdý výkon a současně fantastické kruhové výhledy! Klášter založila ve 4. století Svatá Helena, matka Konstantina Velikého, pro vzácnou relikvii – úlomek z Kristova kříže. Je to nejstarší klášter na Kypru.

Vzhůru do Troodosu

Většina Kypřanů žije ve městech, většina turistů tráví svůj pobyt v pobřežních letoviscích. Největší část ostrova však zaujímá pohoří Troodos. Horské vesničky se zde tísní v údolích životadárných říček uprostřed ovocných sadů a vinic. Na mnoha cestách nepotkáte za celý den jediné vozidlo, takže můžete dočasně zapomenout na nástrahy jízdy vlevo. Možná, že uvidíte více stád horských koz či ovcí než Kypřanů. To zřejmě proto, že ti mladí pracují převážně tam dole ve městech a ti starší sedí před kavárnou, která nechybí v žádné vesnici, a probírají nejžhavější události, které proběhly od včerejška. Divíte se, že zde vidíte jen muže? Ženy tu prostě nejsou vítané, své novinky probírají u některé ze sousedek. Že nikdo nepracuje na polích a v sadech, které vidíme všude kolem? To je jen povrchní dojem – pracují jen ráno a dopoledne, potom je prostě moc teplo. Teď v pohodě popíjejí kyperskou kávu (nikoliv alkohol). Kyperská, jakož i řecká káva je jako turecká a podává se vždy se sklenicí vody. Objednáte-li si sketo, dostanete silnou kávu bez cukru, zatímco metrio je oslazená. Hodně sladká se nazývá varyglyko. V malých vesničkách marně hledáme hospůdku, kde bychom se najedli. Ty se vyplatí provozovat jen ve vesnicích s větším počtem obyvatel, anebo na oblíbených turistických trasách. Tam zjistíme, že i Kypřané rádi posedí, a to dlouho a také u dobrého jídla i vína. Někdy jde doslova o kulinářské hody, kdy se na stole může objevit až 60 talířků s nejrozmanitějšími pokrmy, v nichž určitě nechybí olivový olej a česnek. Čerstvé ryby jsou však drahé, protože kolem ostrova jich už moc není, a tak se dovážejí. Nepochybně musíte ochutnat suvlaki – masový špíz, stifado – guláš z hovězího nebo vepřového masa se zeleninou, cibulí a omáčkou se skořicí a kmínem, paidakia – jehněčí kotlety nebo afélia – marinované vepřové, dušené v červeném víně. Spoustu zeleninových salátů podávaných jako předkrm ochutnejte mj. s tzatziki, což je jogurt s česnekem a okurkami.

Když už jsme u místních lahůdek, tak ještě odbočme k vínům. Jedním slovem jsou výtečná. Oblíbená jsou např. suché bílé Aphroditi a Pamino, suché červené Othello a Ermis či suché růžové Amorosa. Typickým červeným vínem, které si můžete zakoupit také přímo ve sklípcích cestou, je Commandaria, zvané vínem králů, sladké přírodní víno, které je označováno za vůbec nejstarší na světě. Dnešní název mu dali templářští rytíři ve 12. století. Dějiny tohoto vína sahají až do období více než dvou tisíc let před naším letopočtem. a dodnes se vyrábí stejným postupem jako ve starověku. V Praze se Commandaria objevila už v dobách Karla IV., jemuž ji jako dar přivezl kyperský král Petr I. Jeho návštěvu připomíná i muzikál Noc na Karlštejně. Určitě ochutnejte také místní brandy či ouzo, ale to nejlépe po etapě.

Životodárnost Troodosu vnímáme nejintenzivněji ze sedel kol – míjíme horské bystřiny, jakož i sady třešní v údolí Marathasa, jablky a meruňkami je proslulé údolí Pitsilie, nejkvalitnější vinné hrozny spatříme na jižních svazích Troodu. Dle nálady a hlavně dle kondice volíme cesty buď co nejméně hornaté, které se jakžtakž drží vrstevnice a navíc skýtají parádní pohledy do údolí, anebo naopak míříme vzhůru. Nejvyšší hora ostrova, Chionistra nebo také Olympos (1951 m), je celkem v pohodě sjízdná po kvalitní asfaltové silnici. Tak jako z jiných míst v Troodosu, je i odsud vidět téměř celý ostrov jako na dlani – množství horských hřebenů s pečlivými terasovitými políčky na úbočí a také moře, vzdálené asi 40 km. Na kyperském Olympu leží každou zimu sníh a dokonce se na zdejších čtyřech vlecích lyžuje, zatímco teplota moře neklesá ani v únoru pod 17˚C, což vyzývá k jedinečné kombinaci sportů.

Kromě dobytí nejvyšší hory podnikáme v Troodosu několik 40-60 kilometrových okruhů, vedoucích borovými lesy i vinařskými vesnicemi, z nichž si nás nejvíce získal romantický Omodos se stoletými domky a uličkami, dlážděnými oblázky, ospalá vesnička Vasa, kde nás místní dědové před kavárnou přijali jako staré přátele, no a samozřejmě historická Kakopetria s dřevěnými domky – snad nejhezčí horská vesnice ostrova. Jako klenoty uprostřed hor objevujeme horské kláštery Trooditissa, tajemná Trikkoukia, pompézní Kykkos a mnoho dalších, jakož i zvláštní dřevěné kostely, připomínající zvenčí stodolu a skrývající přitom hodnotné fresky a ikony.

V našem dočasném domově, v horské vesnici Pano Platres, nejoblíbenějším východisku vysokohorských turistů, trávíme teplé večery na sympatické terase taverny s výhledem na pobřežní Lemessos vyprávěním zážitků z uplynulého dne a spřádáním plánů na další cesty. Není to nádherné?

Sever ostrova

Nejkrásnější střediska turistického ruchu bývala na severu a východě ostrova. Pohltila je demarkační linie. O „zelené linii“, která protíná napříč ostrov v délce 180 km od turecké invaze v roce 1974, mnozí turisté ani nevědí. Od tohoto roku je Kypr rozdělen na dvě části, tu severní dosud okupuje Turecko.

Irena Špringlová, majitelka sportovní CK Trip