Ostrov Skye, aneb to nejlepší ze Skotska

Do Skotska se opakovaně vracím již několik let a vždy mě tamní krajina na těch několik dní dokonale pohltí. Spousta starých hradů, zvlněná nehostinná krajina tu a tam protnutá kamennou zídkou, stáda oveček a především sychravé počasí, které je pro tento severní kout Velké Británie tak typické. Když pak do těchto míst zavítáte mimo sezonu, kdy tu nepotkáte téměř nikoho, kromě starousedlíků, je to dokonalý balzám na nervy, které máme pocuchané z naší uspěchané doby snad všichni. Přímou zpáteční letenku z Prahy do Edinburghu lze, s trochou štěstí, sehnat za pár stokorun a ani zapůjčení auta na místě není nic, co by vyloženě zruinovalo Vaši peněženku, pokud se spokojíte s menším osobním vozem.

A proč zrovna ostrov Skye?

Ne že by ostatní části Skotska byly méně zajímavé, ale ostrov Skye je takovou výkladní skříní zdejší krajiny. Na území o rozloze přibližně dvou našich okresů máte pod nosem v podstatě vše, co Vám celé Skotsko může nabídnout.

Kudy na ostrov?

Při cestě z Edinburghu doporučuji nevynechat Loch Lomond. Po jezeře je pojmenován i jeden ze dvou národních parků ve Skotsku a nutno říci, že právem. Členité pobřeží, starobylá sídla a v okolí hory s neposkvrněnou přírodou.

Dále na sever už projíždíme skotskou vysočinou (Highlands). Pro milovníky turistiky a dalekých výhledů je to krajina zaslíbená s nevyčerpatelnými možnostmi. Přes Rannoch moor se dostáváme k jedné z nejfotografovanějších hor ve Skotsku vůbec, je jí Buachaille Etive Mor, skalnatý kužel, který musí učarovat každému.

Dále už přes malebné Glencoe do Fort Williamu, městečka ležícího pod nejvyšší horou Velké Británie, legendami opředenou Ben Nevis. Kdo holduje lezení, jistě neslyší poprvé.

Další laskominou, než se dostaneme na Skye, je hrad Eilean Donan. Nemůžete jej minout, je vystavěn na ostrůvku v zálivu u hlavní cesty na Skye. Večerní atmosféra u nasvíceného hradu je opravdu nezapomenutelná.

Ostrov Skye

Už samotný most na Skye je zajímavým architektonickým dílem, které stojí za povšimnutí. Hlavní tepnou ostrova je silnice A87, po které dojedeme do největšího městečka Portree. Tady na nás dýchne atmosféra malebného přístavu, můžeme se projít po pobřeží, nebo zajít na jídlo do některé z místních hospůdek.

Po přenocování v místním útulném hostelu brzy ráno vyrážíme podél východního pobřeží k první laskomině. Tou jsou skalní jehly Old Man of Storr. Jedná se o lehký výšlap, ne víc než nějakých 30 minut. Příchod je načasovaný tak akorát. Rozednívá se a okolní masivy se ukazují v celé své kráse. Nikde nikdo, jen křik racků nad hlavou, paráda. Nejvyšší ze skal není zrovna drobeček, měří úctyhodných 55 metrů.

Snídaně v trávě a než se sem začnou trousit první nadšenci, přeci jen jde o hodně známou lokalitu, už jsme zpět u auta a pokračujeme dál. A aby toho procházení nebylo málo, přejíždíme stále ještě na východní straně ostrova do sopečné oblasti zvané Quiraing, kde obcházíme celý místní skalnatý masiv a přitom si užíváme krásné výhledy na okolní kraj. Celé to ještě zpestřujeme strmým výšlapem k místní skalní jehle The Needle.

Pomalu ale jistě upírám zrak na mapě k Neist Pointu. Jistě Vám ani toto místo není cizí. Vysoké skalní útesy, a na nejzazším výběžku čnící maják jako z pohádky. No i v nějakém tom hororu by asi uplatnění našel. Také si zde odbývám první a naštěstí poslední bloudění. Ukazatele, které jsou tu u cesty, ukazují na osady s názvy na hony vzdálenými těm, které nám neomylně určuje naše mapa. Nezbývá, než některou z odboček risknout a doufat, že to bude ten správný poloostrov.

Pozor, ať neodbočíte mimo civilizaci!

Všechny tu bohužel vypadají téměř stejně, takže se po mnoha kilometrech po křivolakých asfaltových cestách plných děr dostáváme úplně mimo civilizaci. Žel bohu i mimo náš plánovaný cíl. Nálada v autě klesá s každou další trefenou dírou, kterých je na cestě čím dál víc, a když už jedeme jen po polní cestě, jsem nucen uznat, že vůbec netuším, kde jsme… Náš fiat toho má taky dost, takovou cestou se zřejmě ještě neprodíral.

Po několika hodinách se přeci jenom dostáváme, kam potřebujeme a neomylně si razíme cestu skrz stáda krav a ovcí k Neist Pointu. Na malém parkovišti nejsme sami, společnost nám dělá několik karavanů z Francie. Hned vybíhám na nedaleký útes a rázem jsou všechny předchozí útrapy zapomenuty, stálo to za to! Neist Point se nám ukazuje v celé své kráse.

Po předchozí dohodě si dokonce můžete přímo na majáku, vystavěném na nejzápadnějším útesu ostrova, objednat ubytování. Vzhledem k tomuto doslova magickému místu to jistě stojí za zvážení. My noc bohužel trávíme ve stanech opodál, ráno ještě pár nezbytných fotek a hurá vstříc dalším zážitkům.

Jedeme na opuštěnou Talisker bay. Jedná se o perfektní pláž daleko od civilizace s velkými valouny na pobřeží a vysokými útesy v pozadí. Balancování na kluzkých kamenech při odlivu je trošku adrenalinovou zábavou při pomyšlení, že uklouznete a celá vaše drahá fototechnika se spolu s vámi bude poroučet do slané vody. Pokud byste rádi trošku za kulturou, můžete navštívit známou palírnu whisky Talisker Destillery, kolem které se k pláži tak jako tak přijíždí.

Alpy ve Skotsku?

Přejíždíme již za krásně slunečného počasí do Sligachanu, dáváme kafe v útulném hotýlku s výhledem na stejnojmennou zátoku a nemůžeme opomenout ani zdejší historický kamenný most. Odtud už jsou také pěkně vidět Cuillin hills, neskromně také nazývané skotské Alpy. Nejvyšší vrchol sice nepřesahuje ani tisíc metrů nad mořem, ale protože se zvedají v podstatě přímo z úrovně moře, vypadají impozantně a horolezci si tu přijdou na své. Jde o nejvyšší pohoří na ostrově.

Poslední lahůdkou při okružní cestě ostrovem je Elgol, který při žádné návštěvě nevynechám a vždy se sem těším, jako malé děcko na lízátko. V osadě Broadford sjíždíme z hlavní silnice a vydáváme se křivolakou silničkou neomylně k našemu dnešnímu cíli. Samozřejmě i zde je stále na co se dívat. Ať už jsou to jezera, hory, pastviny a na nich rozeseté ovečky, u cesty typické červené telefonní budky, prostě Skotsko jak má být.

Elgol je malinká rybářská osada s ospalým přístavem, kde na Vás dýchne atmosféra dávných věků. Kafíčko na terase jediné místní hospůdky doporučuji nevynechat. Slunce nad hlavou, vůně čerstvých croissantů, křik racků a hřmění vln Atlantiku… paráda! Je tu perfektní výhled na již dříve zmíněné pohoří Cuillin Hills. Nikde ani mráček, jen nad nejvyššími vršky těchto hor se drží chomáčky oblaků, což mě samozřejmě naplňuje optimismem, rád bych něco i zde vyfotil.

Když konečně nadchází čas, chystat si nádobíčko a pomalu se odebrat na místo určení, začíná bičovat pobřeží neskutečně studený vítr, který nám hned připomíná, není radno vyběhnout příliš nalehko. Bohužel vodní tříšť, kterou vítr unáší, totálně hatila všechny snahy udělat v klidu pořádný snímek. Postup byl tudíž následující. Rychle nakomponovat, utřít filtry a přední čočku objektivu, cvaknout záběr a jen doufat, že zrovna nepřijde silnější poryv, jinak je z fotografie krajiny spíš abstrakce. No povím Vám, takto jsem tam šaškoval na kluzkých kamenech až do tmy, takže dobré dvě hodinky. Ale vyplatilo se.

Čelovku jsem samozřejmě zapomněl v autě, takže mě cestu zpět okořenila nejen tma, ale také příliv, který zatopil ústupovou cestu k Elgolu a nezbylo proto nic jiného, než se škrábat po místním příkrém, trním zarostlém svahu zpět. Stany stavíme na kopci kousek od pláže. Po nezbytném řinčení ešusů spojeném s vařením něčeho teplého do žaludku spokojeni uléháme do spacáků.

Ráno už si to zase pěkně snídáme na sluníčku v přístavu, po včerejším větru ani stopy. Do místní jednotřídky se ospale trousí žáčci ve stejnokrojích, scéna jako vystřižená ze starých filmů. Nezbývá, než se pomalu s Elgolem a potažmo ostrovem Skye rozloučit a putovat vstříc dalším zážitkům.

Cesta zpět do Edinburghu

Pokud zrovna nespěcháte, abyste stihli let domů, ani cesta zpět nemusí být v žádném případě nudná. Zřejmě nevynecháte legendami opředené Loch Ness. Jezero samotné je oproti jiným poměrně nezajímavé, takže pověsti o jakési příšeře byly zjevně již v minulosti dobře promyšleným reklamním trikem, jak sem dostat turisty. Ale buďte si jisti, že jakmile doma řeknete, že jste Skotsko navštívili, všichni se Vás na Lochnessku zeptají. A není to tak velká zajížďka.

Pár kilometrů východně se rozkládá největší Národní park celé Velké Británie, Cairngorms. Kousek od Edinburghského letiště se ještě vyplatí zastavit u místní chlouby, visutého mostu Forth Road Bridge přes záliv Firth of Forth. Mosty jsou tu hned dva, jak silniční, tak ten železniční.

Kdy Skotsko navštívit?

Pokud se chcete vyhnout nechvalně známým skotským midges (muchničky, které Vám dokonale zkazí dovolenou), je dobré vydat se na cestu brzy z jara, nebo pozdě na podzim, kdy už nejsou aktivní, jinak Vás ve zdejších vřesovištích sežerou zaživa. Největší koncentrace těchto malých krvelačných záškodníku je bohužel právě na nejzajímavějším západním pobřeží.

Ubytování

Jezdíme pod stany, které je možné postavit na veřejných tábořištích. Zkušenost mám takovou, že stany lze postavit v podstatě kdekoliv a když to není vyloženě někomu na dvorečku, nikdo Vás nevyhání. Stanování většinou kombinujeme s ubytováním v hostelech (několikalůžkové pokoje, společné sprchy a kuchyň), které jsou za pár stokorun. Využít samozřejmě ale lze i na ostrovech asi nejznámější Bed and Breakfast.

Doprava

Ideální je vypůjčit si automobil, ale fungují tu i autobusové linky a to kupodivu i v těch nejzapadlejších místech Skotska, kde byste to již vůbec nečekali. Mezi ostrovy pak jezdí poměrně často trajekty.

Strava

Jít na pořádné jídlo do restaurace se velmi prodraží, ale pokud na to máte chuť a žaludek, všude je k dostání smažená ryba a hranolky. Fish and chips jsou v Británii bohužel snad národním jídlem, takže pokud bažíte po vůni přepáleného omastku, dobrou chuť . Malý krámek s potravinami, nebo menší market naleznete v každém městečku, takže hlady rozhodně neumřete.