Jak a kdy vás napadlo založit vlastní boulder?
kml: Byl to takový rychlý nápad, zároveň s tím nápadem se vynořila otázka „proč ne?“, no a už to jelo.
Jak dlouhá byla doba, než jste nápad přetavili do reality?
kml: Zhruba dva roky trvalo, než se Družba oficiálně otevřela. Řešili jsme klasicky prostor a všechna povolení, potom byly různé prostoje, řešily se věci jako koupelny, bar a taky se občas kalilo a nespěchalo (smích).
Tak velkou roli asi jako ve všem hraje zkušenost…
kml: (smích) My jsme na začátku neuměli vůbec nic, vzpomínám si, když jsme tady byli ve čtyřech lidech s plánem, že za den nahodíme celý profil třicítku (profil o sklonu 30° – pozn. autora) a nakonec jsme připevnili jeden trám a stokrát se u toho pohádali.
mina: Nebo jsme obložili koupelnu a když jsme přišli druhý den, tak to bylo všechno popadané.
A měli jste i nějaké řemeslníky, kteří by vám pomáhali?
kml: (smích) V prvé řadě jsme neměli ani auto. Do Hornbachu jsme jezdili autobusem pro pytle s omítkou.
mina: Jediné věci, které nám dělali mistři v oboru je elektřina, odpad a voda.
kml: Řemeslníky jsme moc nemuseli řešit, protože nám hodně pomohli kamarádi.
Když se na vás koukám, tak vidím úsměvy. Takže na to asi vzpomínáte rádi…
mina: To jo, ale nebylo to vůbec lehké a někdy fakt na nože.
kml: Vzpomínám si třeba, jak jsem se s kámošem domlouval, že nám dá cihly na stavbu baru, které vykopal na zahradě, když kopal nějakou jámu nebo co. Sehnal jsem auto, domluvil se termín. Přijeli jsme ráno k němu domů a zjistili, že spí na druhém konci Ostravy, je úplně na šrot a cihly nejsou. Jenže my ty cihly fakt potřebovali, takže jsme jeli do centra a náhodou jsme se zeptali v obchodě se zbraněmi a střelivem, jestli neví, kde se dají sehnat cihly zadarmo. Nějaký chlapík nám poradil skládku v Koblově. Rychle jsme tam naložili auto cihlami a ujeli. No a tak to bylo úplně se vším.
Měli jste nějaké komplikace se získáním stavebního povolení?
mina: Neřekl bych komplikace, spíš klasická úřednická procedura. Každý papír leží někde třeba měsíc v kanceláři na stole. Následně se k němu dotyční vyjádří, a když se jim něco nelíbí, tak to znamená zase průtah, protože jim musíš vyhovět a danou věc opravit a pak zase čekat další měsíc na vyjádření…
kml: Táhne se to jak smrad, hlavně nevěříš, že je něco takového opravdu možné, dokud nezačneš chodit na úřady leštit kliky. Ano, vše je možné. Tohle řešil mina, díky bohu.
Z kolika stran vám tedy „lítaly klacky pod nohy“?
kml: Byly tři kolaudace. Stavební úřad, hygiena a hasiči. Každá měla svoje. Na druhou stranu, dámy ze stavebního úřadu a z hygieny měly v posledních fázích našeho projektu velké pochopení a nakonec jsme se nějak domluvili.
Je stavba boulderu záležitost, na kterou si musíš vzít úvěr, nebo se na to dá našetřit za rozumný čas?
kml: Spořivý výškař něco našetří, respektive několik spořivých výškařů našetří (smích). Dále nás podpořilo pár subjektů, no a už to bylo. Jak jsme jednou začali a rozkřiklo se to, nabízeli nám lidi peníze. Brali jsme to jako důkaz, že to děláme dobře. Taky od doby, co DRUŽBA funguje pro veřejnost, investujeme v podstatě většinu příjmů do rozvoje projektu.
Máte nějaký příspěvek ze strany města?
kml: Až nedávno. Nechtěli jsme jít město o něco žádat s holou prdelí. Nejdřív byla potřeba, aby to fungovalo a město vidělo, že to chceme posouvat někam dál. Chápeš, na začátku vůbec nevíš, jak to bude vypadat, jestli vůbec chceš město o něco žádat.
mina: Musíš sledovat výzvy programů, v rámci kterých můžeš dotace dostat. Pokud žádost sepíšeš dobře, tak je šance, že tě podpoří. Těch programů je spousta a jak jsem říkal, musíš sledovat co se děje, chodit na radnici a nějakým způsobem to řešit. Aktuálně nás Ostrava podpořila v rámci programu „OSTRAVA – Evropské město sportu 2014“. Takže zdravíme Ostravu a děkujeme za ty dary!
Na stránkách popisujete, že jeden z důvodů založení „Družby“ byla hrozná situace v Ostravě, co se lezeckých možností týče. Vidíte od té doby nějakou změnu?
mina: Já myslím, že situace je pořád špatná, ale Družbou se snažíme uklidnit aspoň část hladových lezců.
kml: Ledy se prý hýbou, ale moc mě to nezajímá. Nerad bych předbíhal, počkám si na výsledek.
Teď je něco ve vzduchu, ne? A vypadá, že by to mohlo klapnout.
kml: Já vím, ale ber to tak, že takových projektů tady už bylo více a není jednoduché to vůbec dát dohromady. To není jako když si jdeš koupit noviny. Taky když děláš na Družbě za barem, průměrně jednou za měsíc přijde někdo se zaručenou zprávou, že se někde něco staví, to tě unaví a už to prostě nesleduješ.
mina: Z vlastní zkušenosti víme, že vytyčený termín je hodně těžké dodržet. Neustále jsme to posouvali a jak říkal Kamil, muže ti do toho zasáhnout něco, s čím nepočítáš. Mě se třeba stal těžký úraz a finální fáze, která byla nejtěžší, spadla na Kamila.
Je možné se provozováním boulderu uživit?
kml: Jasně že se tím dá živit, otázka spíše zní, kolik potřebuješ peněz. Něco to generuje, ale snažíme se na to nespoléhat, nejenom boulderem člověk jest živ.A taky, jak sem říkal, projekt DRUŽBA si podstatnou část těchto příjmů sebere pro svůj rozvoj.
Pořád se Družbu snažíte vylepšovat. Možná, že za pár let to bude oblíbené lezecké centrum, kam bude chodit hodně lidí a tím pádem bude i vyšší výdělek.
kml: Snažíme se to pořád posouvat, i když to nejde tak, jak bychom chtěli. My jsme se chtěli v prvé řadě někde scházet a lézt a mít u toho pohodu. Teprve s odstupem vyplývají na povrch různé souvislosti, například peníze (smích).
mina: Samozřejmě boulderovka sama o sobě by se neuživila. Musíš k tomu mít ten bar a sem tam udělat nějaký zajímavý program, kterým zaujmeš lidi, ale není to povinnost uspořádávat promítačku každý týden.
kml: Jo, bar, ten se občas hodí. V prvé řadě se snažíme modernizovat boulderovku samotnou, takže profily, chyty, struktury, obměny. Ale nedávno jsme třeba vylepšili i posezení.
Vím, že kromě přednášek pořádáte i metodické kurzy…
Mina: Máme navázanou druhým rokem spolupráci s gymplem Olgy Havlové. V létě jsme děcka vzali na skály, kde se naučili základní věci horolezecké metodiky a bezpečného pohybu na skalách, aby se někde nepozabíjeli. Takže jedním z našich cílů do budoucna je prohlubovat tyto znalosti pro všechny, kteří o to budou mít zájem.
Kromě promítaček a kurzů pořádáte i závody. Kolik jich za rok stihnete a co od závodů čekáte?
mina: Asi šest v rámci boulderové sezóny. To znamená termín říjen – květen. Plus, mínus jeden závod na měsíc.
kml: Závody pro nás znamenají v prvé řadě stavění boulderů. Postavení 15 boulderů na jeden závod se věnují čtyři lidi zhruba osm hodin v kuse, protože chceme, aby byly bouldery vždy co nejlepší, chápeš – aby to bylo nejen o síle, ale aby každý boulder měl nějaký fígl, abys musel použít trochu magie. Takže pokusy, pokusy, pokusy… Většinou při stavění shodíme více než polovinu chytů, takže po závodech je boulder vždy nově nahozený. A párty nakonec je třešnička, kterou si pak všichni zasloužíme.
A Co se dohodnout s ostatními bouldery a v rámci Ostravska udělat jakousi boulderovou ligu?
kml: Je to super nápad, super nápadů je spousta, den má pořád jen 24 hodin a do takového projektu by se musela nasypat energie. Zase by mohl přijít někdo jiný, kdo to zorganizuje, udělá stránky a bude sloužit jako komunikační propojení mezi jednotlivými bouldery. Fantazii se meze nekladou. Pokud za námi takový člověk přijde, tak proč ne.
Jaký myslíš, že by byl zájem o něco takového?
mina: Situace na Ostravsku je hodně zvláštní. Třeba na gymplu Volgogradská je pěkná stěna a je nevyužita. Nějací kluci to zkoušeli provozovat, ale nesešlo se to s dobrou odezvou.
kml: Přijde mi, že na Ostravsku musíš lidi tlačit do toho, aby si přišli vyloženě zatrénovat. Nechápu, že v jiných městech to funguje a lidi v sobě sami hledají motivaci, aby systematicky trénovali. Existuje pár nadšenců, těch, co to mají v rodině nebo stará generace lezců, ale většina ostatních lezců je spíše příležitostných.
Možná je chyba v samotném lezení jako sportu. Zrovna v tomhle sportu je těžké začít systematicky trénovat, když tě nemá kdo vést a ani není moc lidí, od kterých bys to odkoukal. V tomhle je určitě Brno nebo Praha jiná.
mina: Problém může být ještě v tom, že lezení tady není viditelné. Máme tu jakési podhoubí fotbalistů a hokejistů. Na základních školách jsou sporty jako fotbal nebo florbal ty hlavní. Těm dětem by měly být představeny i jiné sporty. Vezmi si Brno. Tam je hned vedle nákupního centra velká betonová stěna, takže je všem na očích. U nás je sice taky venkovka, ale zašitá ve Vítkovicích.
Plánujete nějaké další rozšíření nebo vylepšování?
kml: Plánů je asi tisíc a tým našich optimalizátorů na nich pracuje ve dne v noci.
Říkali jste, že Družbu nechcete mít vyloženě jako klub, ale na druhou stranu tvrdíte, že bez baru se neuživí. Takže hledáte nějako střední cestu v podobě stálých zákazníků z řad lezců?
kml: Primárně je to tady o lezení, ale nechceme nikoho a nic škatulkovat. Klidně ať sem chodí lidé, kteří nemají s lezením nic společného, třeba posedět nebo popovídat si. Jen se nesnažíme cenami piva lákat všechny, kteří jdou kolem, spíše tak by se to dalo formulovat. Proti nelezcům nic nemáme,ale taky se rádi bavíme, takže proč neudělat občas nějakou akci s přesahem?
Na fotkách jsem viděl, že jste zkoušeli dělat i cesty pro lezení s cepíny. Byl to jen takový pokus?
mina: Byl to jen pokus, zájem byl mizivý – navíc je to těžko kombinovatelné s normálním provozem boulderovky – řekl bych i nebezpečné. A vyhrazovat speciální časy, vzhledem k zájmu – zbytečné.
A spára, kterou jsem tu viděl?
kml: Ta se jednu dobu věšela, ale je to spíše sezónní záležitost. Zavěšuje se na požádání.
Mám pocit, že na Blok (další ostravský boulder bar) chodí určitá parta lidí a na Družbu zase jiná. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit?
kml: Nemyslím si. Spíše bych řekl, že se ty rozdíly začínají stírat. Jsou lidi, co mají rádi Družbu a ti, kteří si raději zajdou na Blok, to je jasné. Ale nemyslím si, že by tyhle skupiny vyloženě dělila hrubá čára. Nesoupeříme o zákazníky.
A jsou tyhle dva bouldery něčím vyloženě rozdílné, pokud vyloučíme výšku?
kml: Blok má dobré dopadiště, profily, ale nesedí mi chyty (možná jsem na ně slabý?), spíše mi to připomíná fitko a byl jsem tam na pár akcích a moc jsem se nebavil (smích). U nás prostě máme super chyty, náš profil miluju, pořádáme pořádné párty se skvělou atmosférou a jsme tak trochu díra. Na druhou stranu nejsme super výkonní lezci – například já mám vylezeno maximálně 8a (pofiderní) a v bouldrech nějaké 7B+, na Bloku najdeš lezce s těžšími přelezy. Nesnažím se nějak populizovat, jen to říkám, jak to mám.
mina: Vím, že to není jen o večírcích, ale pokud chceš vybudovat nějakou lezeckou komunitu a dělat dobré závody, tak je celková atmosféra na boulderu hodně důležitá. A když se to povede namíchat dobře a všechno klapne, tak to poznáš a víš, že ta cesta je dobrá.
Co je Družba?
kml: Srdcová záležitost a obrovský sociální experiment, který je daleko víc než jen byznys nebo snaha o zářez na mapě. Zároveň místo, kde si můžeš přijít zalézt a na nic si nemusíš hrát. Nikdo tě tady nebude soudit podle toho, jak lezeš, nebo nelezeš. Dále jsme pravděpodobně první horolezecká stěna na světě, kde je možné platit za lezení Bitcoinem. A taky se snažíme tomu celému dát nějakou další hodnotu, nějaký přesah. Není to jen o lezení.
I když tahle otázka nejde úplně ruku v ruce s tím, o čem jsme se bavili, tak vám ji přesto položím. Co byste tady chtěli vidět za pět let a nemusí to být zrovna hmotné povahy?
kml: Bylo by fajn, kdyby to žilo pořád, ať už s námi nebo bez nás. Ale snažím se na Družbě moc neulpívat, takže asi hlavně ať jsem zdravý a zbytek nějak bude.
mina: Pět let je dost dlouhá doba. Těžko říct. Vezmu to tedy vzhledem k sobě. Bude mi stačit, že to tady bude fungovat a na těch chytech se ještě budu schopný udržet (smích). Nebo jinak, ať se Družba třeba klidně přesune jinam, ale myšlenka, kterou jsme vytvořili, ať se udrží a zůstane tak nějak v srdcích.
Díky za rozhovor.
kml: Taky děkujeme!
Pokud se chcete dozvědět více o sociálním experimentu s názvem Družba, tak mrkněte na nové webovky. A Jestli by vás zajímalo, jak vypadají ty skvělé párty, o kterých Kamil mluvil, tak máte celkem kliku. Už tento pátek Družba slaví své 2. narozeniny. Mimochodem, ty první neslavila, což znamená, že budete muset vstřebat hned dvouletou provozní euforii. Před odchodem z domu se raději dobře najezte 
!
