Na Suchém vrchu někdy může být slušně vlhko, ale když spadne teplota pod -14 stupňů Celsia, úměrně tomu klesne vlhkost vzduchu. Nepomůže ani jasná obloha. Ta naopak jen podtrhuje třeskutý mráz. O to víc pak chutná výletní grog nebo svařák.
Historická hranice
Pořekadlo, používané zejména na Moravě vůči Pražákům, zní: „Každý slušný člověk se narodil na Moravě“. Pohled do českého parlamentu sice jasně dokládá, že nejde o nevyvratitelnou pravdu, ale zároveň ukazuje bizarní dlouholetý „spor“ mezi příslušníky dvou národností o to, kdo je „lepší“. Ten, kdo bydlí v bezprostřední blízkosti Suchého vrchu, si může vybrat. Hora totiž leží přímo na historické zemské hranici Čech a Moravy. Navíc přes vrchol prochází rozvodí mezi Labem a Dunajem, takže si při troše nadsázky a smyslu pro humor můžete vybrat, do které řeky budete močit. Stojíte-li na vrcholu, jste ve výšce 995 metrů nad mořem na nejvyšší hoře Bukovohorské hornatiny.
Vodárenská rozhledna
Rozhledny mívají různé tvary. Od jednoduchých kovových jehlanů až po krásně zdobené kamenné stavby. Ta na Suchém vrchu působí moderním, betonovým a podle autora těchto řádků i řádně nevzhledným dojmem. Aby ne. Vždyť původně šlo o železobetonovou vodárenskou věž a její vyhlídková funkce je tam jen jako bonus. Ke slavnostnímu otevření došlo 26. května 1932 a poněkud atypické využití získala za 2. světové války. Dne 16. března do ní napochodovali vojáci wehrmachtu a záhy se z ní stal lazaret pro raněné německé důstojníky od letectva. Součástí stavby totiž byla budova pojmenovaná po prvním prvorepublikovém předsedovi vlády Karlu Kramářovi, což vojsku přišlo jako ideální „lazaret“. Kramář byl slavnostnímu otevření v roce 1928 přítomen, za což mu místní byli bezpochyby velice vděčni. Nestává se zase tak často, aby vysocí politici vyráželi za lidem v dobách mimo volební období. Materiály věnované rozhledně neopomenou zmínit ještě jednoho význačného muže. V roce 1937 se tady stavil na oběd tehdejší prezident Edvard Beneš. Jára Cimrman ovšem ve výčtu osobností zcela nepochopitelně chybí.
Obsaďte Boudu
Není bouda jako bouda. Bouda nedaleko Suchého vrchu je mohutná, železobetonová a platí se do ní vstupné. Navíc pokud do ní neplánujete vniknout nelegálně, tak je otevřená jen od května do září (denně) a v říjnu (o víkendech). Je součástí naučné stezky Betonová hranice, připomínající touhu českých vlastenců bránit republiku před Hitlerem. „Nejkratší přístupová trasa na dělostřeleckou tvrz Bouda vede od parkoviště (v sezóně hlídaného) u chaty s rozhlednou na Suchém vrchu (červená turistická značka směr Mladkov, nutno přejít na zelenou značku směr Těchonín – cca 45 minut),“ udává podrobnosti Společnost přátel československého opevnění na stránkách věnovaných této dělostřelecké tvrzi. Tváří v tvář betonovému monstru si návštěvník uvědomí, že být v roce 1938 mobilizován a poté odvolán – to musel být adrenalin! Kam se hrabe nějaký volný pád padákem, během něhož jste bezpečně přivázáni k instruktorovi.
Dobrá zpráva nakonec: venkovní bufet rozšířil 31.1.2012 svou nabídku o venkovní gril. Uvidí se, jak dlouho mu to vydrží.
Tip na keškuSuchý vrch – když už se potulujete po okolí, tak se koukněte lépe a užijte si schované suchovršské kešky |