Originální britské vojenské sněžnice

Údaje o výrobku:
Hmotnost: 900 g x 2
Rozměr: 48×30 cm
Materiál rámu: plastová trubka
Výplet: průmyslové popruhy
Zpevňovací příčka a drapáky: nerez
Infocena: 550 Kč (nejedná se o nové zboží, ale o vojenský výprodej)
K sehnání: armyshopy

Sněžnice mají oválný rám z plastové trubky, výplet z popruhů a jsou opatřeny vázáním z několika popruhů. Přes špičku boty klasické páskové upínání, přes nárt a patu je popruh opatřen rychloupínacími přezkami z lehkého kovu (něco jako hliník). Pod špičkou boty je zpevňovací pásek z nerezové pásoviny. Sněžnice jsou opatřeny drapáky ve tvaru V, taktéž z nerezu. Veškeré spoje jsou provedeny pomocí nýtů a šroubků.

Praktické zkušenosti:

Tyto sněžnice mám od začátku letošní zimy, pořídil jsem je za méně než uvádím, ale jako poškozené, vyspravil jsem je narychlo pásky, abych je mohl rychle vyzkoušet a improvizovaná oprava stále drží (proto ty podivné pásky na fotkách). Byl jsem velice zvědav, co tyto sněžnice dokážou a pustil jsem se do jejich zkoušení. Většinu pochodů, které jsem v nich absolvoval, jsem uskutečnil na Vysočině v oblasti Křemešníku, kde jsou podmínky takřka horské, obzvláště letos. Absolvoval jsem v nich jednu dvoudenní akci, několik celodenních vždy s kilometráží od 7 do 15 km a mnoho lesních vycházek.

Nazouvání a zapínání sněžnic

Vázání je to, na co jsem se díval s velkou nedůvěrou. Hromada pásků a přezek vypadala na první pohled velice složitě. Stačí ovšem pochopit a v klidu si vše zkusit obout a rázem je vše jednoduché a snadné. Špička je dělaná spíše na větší boty. Samotné nazouvání je celkem pohodlné, na to že se jedná o popruhy, není absolutně problém s vázáním manipulovat v palčákách (zkoušeno při -17 °C). Nikdy také nebyl problém vázání povolit, nikdy nezamrzlo, tak aby se nedalo v rukavicích sejmout. Při nazouvání je důležité vždy všechny popruhy kromě špičky zcela povolit a pak až se do něj soukat botou. Mám velikost zimní boty č. 10 a vázání má ještě rezervu, z opačné strany jsem do nich doma zavázal svého tříletého syna a na noze mu to drželo také J – takže velikostní rozsah vázaní je značný. Jako mínus bych uvedl, že po chvilce chůze je nutné vázání dotáhnout, což trvá asi 10 sec. Pak už jsem jej dotahovat nepotřeboval, ani po půldenním pochodu (delší dobu v kuse jsem je na noze neměl na odpočinek a vaření jsem je sundával.

Přechody rovných plání

Sněžnice mají částečně volnou patu, ale spíše pevnou. Z čehož plyne, že si na nohy ze zadu házíte sníh. Chůze je bezproblémová. Rozměry sněžnic umožňují téměř normální chůzi bez obkročáků či protáhlých kroků. Poměrně velké plocha sněžnic umožňuje pohodlnou chůzi i v prašanu. Dlouhá chůze po rovných pláních mi tedy nečinila absolutně žádné potíže a bořil jsem se navzdory prašanu minimálně – vážím 80 kg.

Pohyb v lese

Pohyb členitým terénem klade na sněžnice poněkud vyšší nároky. Při mých pochůzkách jsem se ničemu nevyhýbal a překonával jsem překážky jako jsou spadané kmeny, kamenné meze, křoví, mlází a vše co je v lese možné potkat. Zde bych vyzdvihl zcela funkční a spolehlivé drapáky, které poskytly neocenitelnou službu především v mělčím sněhu, kde jsem se dostal přímo na kameny nebo větve. Horší se v tomto ohledu ukázalo vázání, které nedrží nohu natolik pevně, aby při překonávání velmi členitých překážek (zmíněné kameny a kmeny) nedocházelo ke „šmatlání“ není to nic nepřekonatelného, ale je potřeba to při chůzi zohlednit. Zkoušel jsem je i při práci s motorovkou v lese (ne že by to bez nich nešlo, ale v rámci testu) a ukázalo se, že to jsou velice obratné a tvarově šikovné sněžnice do lesních podmínek.

Pohyb z kopce a do kopce

Zkoušel jsem v nich zdolávat poměrně strmé hřebeny Křemešnických lesů. V mírném stoupání jsou k nezaplacení drapáky, které dokonale plnily službu a nikdy jsem neměl problém s podkluzováním. Člověk by jen uvítal volnou patu, s kterou by se šlo lépe. Při zdolávání vrcholků, kde bylo potřeba si kopat stupy, jsem taktéž neměl problém (nutno podotknou že mi hrál do karet ideální sníh, ve zmrzlém a velmi tvrdém sněhu by kopání nebylo možné, konstrukce to zkrátka nedovoluje) a stoupání jsem celkem pohodlně zvládl, ač místy jsem díky strmým svahům lezl spíše po čtyřech.

Z kopce se v těchto sněžnicích chodí velmi dobře, drapáky dobře drží (zato ale neumožní občasný skluz, který by člověk někdy uvítal) a nekloužou. Pevná pata je výhodou. Z velmi prudkých kopců, kdy bylo třeba zakopávat paty, se šlo dobře (ale opět byl již zmíněný ideální sníh).

Chůze po vrstevnici je kromě příkřejších svahů bezproblémová a nezaznamenal jsem žádné potíže se šmatláním. Na příkřejších svazích už však vázání nestíhalo, ale jednalo se spíše o nepohodlí, než o to aby chůze nebyla možná.

Závěr

Nevýhody: házení sněhu na nohy (s návleky bez potíží), v členitém terénu se noha hýbe do stran.

Celkově lze, dle mého názoru, sněžnice označit za plně funkční a plnohodnotnou pomůcku pro pohyb zimní krajinou, kvalitní odolné a dobře zpracované. Ač vyspravené, tak během mého používání k žádnému jinému poškození nedošlo a vše drží jak má. Za mrazu jsou plně ovladatelné i v tlustých palčácích. Při případné závadě jsou pomocí popruhu nebo provázku vždy lehko opravitelné i v terénu. Velmi dobře ovladatelné v členitém a lesním terénu. Jistě to nejsou expediční sněžnice, ale při používání v lehkém a středně těžkém terénu jsou spolehlivé. Ten kdo hledá funkční věc za velmi příznivou cenu, tak pro něj můžou být tyto sněžnice vhodnou volbou.

© Svět outdooru, čtenářský článek únor 2010, text i foto Václav Kos

Placené odkazy k tomuto článku:

Zde může být váš odkaz! Napište nám.