Ordesa: horský klenot Aragonie

Provincie Aragonie na severovýchodě Španělska je území srovnatelné rozlohou s celými Čechy. Pyšní se jak bohatou historií, tak velkou přírodní rozmanitostí. Úrodnou centrální nížinu kolem řeky Ebro a města Zaragoza svírá z jihu Iberské pohoří a ze severu monumentální hradba Pyrenejí, tvořící přirozenou hranici mezi Španělskem a Francií. Právě na severu Aragonie najdeme největší počet pyrenejských třítisícovek včetně tří nejvyšších vrcholů celého pohoří (Pico Aneto, Pico Posets, Monte Perdido), stejně jako většinu rapidně mizejících pyrenejských ledovců. 

Kaňon Ordesa

Národní park Valle de Ordesa y Monte Perdido a přilehlá biosférická rezervace Viñamala, zapsané v UNESCO, jsou po právu vyhledávaným cílem všech obdivovatelů přírodních krás. Vstupní branou do parku je půvabná vesnička Torla, jejíž křivolaké uličky a kamenné domky nesou zdejší tradiční architektonický rukopis. Kyvadlový autobus nás přiblíží až do oblasti Pradera (1540 m) v ústí Valle de Ordesa, které ledovec vymodeloval do impozantních rozměrů.

Oblíbená trasa stoupá monumentálním kaňonem lemovaným strmými skalními srázy proti proudu dravé říčky Rio Arazas, pádící přes desítky třpytivých vodopádů a kaskád. Cílem většiny návštěvníků je ten nejvyšší z nich – stometrová stuha Cola de Caballo (cca 1800 m), jež padá ze skalního stupně v samém závěru údolí.

Vrátit se dá stejnou trasou (18 km), scénicky neopakovatelnou, avšak náročnější variantou je okruh po Senda de los Cazadores. Tato trasa strmě stoupá z Pradera na vyhlídku Calcilarruego (2050 m), odkud pohled na dramatické scenerie údolí bere dech. Úzká stezka s fantastickými výhledy míří ve stěně kaňonu k vodopádu Caballo, odkud se po proudu řeky Arazas vracíme zpět (21 km, 7 h chůze).

Tip na trek: Na delší přechod hor se vydejte po trase GR11, která protíná celé Pyreneje. Z vesničky Sallent de Gallego v údolí Tena prochází oblast jezer, odlehlé údolí Bujaruelo, kaňon Ordesa, po úbočí Monte Perdida míří do údolí Pineta a dál směrem k NP Posets-Maladeta. 

Vzhůru do 3000!

Dobyvatelé vrcholů si jistě brousí zuby na třetí nejvyšší vrchol Pyrenejí – Monte Perdido (3355 m). Hora se tyčí v pomyslném středu parku obklopená vějířem hlubokých údolí a ostrých hřebenů. Výstupová trasa začíná u chaty Refugio Góriz (2180 m), kam nás zavede stoupání od vodopádu Caballo. Výstup je technicky bez obtíží, závěr vede suťoviskem a uprostřed léta nás i v těchto zeměpisných šířkách může zaskočit sněhové pole (nesmeky/mačky netřeba). Z vrcholu přehlédneme nekonečné hřebeny Pyrenejí táhnoucí se, kam až oko dohlédne. 

Perdido však není jedinou třítisícovkou v tomto koutě Pyrenejí. K dalším lehčím vrcholům patří např. Infierno Central (3082 m), na nějž se dá vystoupat z lázní Panticosa s návratem okruhem kolem jezer. Horolezce zase láká hraniční vrchol Vignemale (3299 m, nejvyšší bod francouzské strany Pyrenejí), přístupný buď z údolí Bujaruelo cestou Moskowa, nebo francouzského Refugio Bayssellance (2640 m), obě varianty přechází největší pyrenejský ledovec d´Ossoue.

Ibones – kolem jezer

Západně od Ordesy v sousedním údolí Valle de Tena najdeme skvělou základnu pro letní i zimní horská dobrodružství. Na jednodenní túry tu můžeme vyrazit po horských pastvinách třeba k působivému skalnímu oknu Arco de Piedrafita. Lákadlem zdejší krajiny je především řada větších i menších horských ples zvaných ibon. Podobně jezernatých oblastí totiž v celém 800 km dlouhém pásmu Pyrenejí mnoho nenajdeme. Jednodenní túra kolem azurových jezer se dá podniknout z lázní Panticosa, vícedenní okruh 3000 ibones nás zavede také do francouzského Parc national des Pyrénées.

Proti proudu času

Za kapitolou z dějin tohoto koutu Pyrenejí se vydáváme z vesničky Oliván, v jejímž okolí najdeme několik „vesnic duchů“. Těžko dostupné horské osady postihlo ve dvacátém století masivní vylidňování a postupně propadly zkáze. Díky péči místního spolku patří k těm nejzachovalejším Susín. Procházíme mezi jeho kamennými domky, nahlížíme do polorozpadlých hospodářských stavení a obdivujeme prastarý kostelík s kamennou věžičkou i výhledy na zelené podhůří Pyrenejí. Z Olivánu je možné projít okruh po několika dalších vesnicích, na nichž už se však výrazněji podepsal zub času: Casbas, Berbusa či Ainielle.

Nevynechte adrenalin

• Okolí NP Ordesa a údolí Tena nabízí výborné podmínky pro canyoning. Zábavnou vodní překážkovou dráhu s přírodními skluzavkami, proplouváním tůní, skoky nebo slaňováním z vodopádů si tu můžete vyzkoušet pod vedením zkušených průvodců. 
• V údolí Tena vyrostlo v poslední době několik via ferrat. Cvičná ferrata s dvojicí lanových mostů vede u vesnice Escarilla, podél víc než stometrového vodopádu Sorrosal se dá lézt ve vesnici Broto.
• Jako pták se nad údolím Tena můžete proletět díky obří zip line ve vesnici Hoz de Jaca.
• Další adrenalinové aktivity nabízí podhůří Pyrenejí na jihozápad od města Sabiñánigo. Peřeje řeky Gállego je možné splouvat na kajaku nebo raftu u Murillo de Gállego, milovníky skalního lezení sem zas láká vyhlášená oblast Riglos.

Kdo se jednou podíval do Pyrenejí, bude se chtít vrátit. I po druhé návštěvě vím, že to není naposledy. Na viděnou příště! Hasta luego!

Praktické informace

• Spaní: Na území národní parku Ordesa je zakázáno stanovat, výjimkou je možnost postavit stan za poplatek u chaty Góriz (nutná rezervace, www.goriz.es). Využít je možné síť horských chat a kempy či penziony v údolí.
• Doprava: Přímým letem z Prahy se dá dostat do Barcelony, odkud zabere cesta rychlovlakem do Zaragozy necelé 3 hodiny (jízdenky kupte předem). 
• Co ochutnat: Vyzkoušejte tradiční aragonský pokrm migas (osmahnuté kousky pečiva se slaninou či chorizem a vejcem), velkou lahůdkou je šťavnatý steak zvaný chuleton, ale rozplývat se budete i nad „obyčejným“ obloženým talířem s místními lahodnými sýry, jamonem a chorizem.
• Další informace najdete na webu www.spain.info