Oravská Magura – zapomenutý běžkařský ráj

Oravská Magura je malé, nepříliš vysoké, ale malebné pohoří na středním Slovensku. V létě je cílem turistů, v poslední době je však stále více vyhledávané pro množství lesních cest především bikery. Ale co v zimě ? Lyžařské středisko Kubinská hola má mezi méně náročnými lyžaři svůj zvuk a při pohledu na mapu lze z profilu hřebene vyčíst dobré možnosti pro běžkaře. Je to však tak na jeden den, ale co pak ? Odpověď na otázku jsem našel hned při první objevné výpravě do hor před několika lety. Souběžně s hlavním hřebenem vede totiž dále na severu další a o něco nižší hřeben, který se stal příjemným překvapením. Ale nepředbíhejme.

Ve stínu králů

Hlavní hřeben Oravské Magury je vtěsnán do prostoru mezi dvěma králi hor středního Slovenska – na straně jedné na něj zhlíží Jeho Veličenstvo Rozsutec, za tokem pěnivé Oravy to pak je majestát jedné z nejkrásnějších slovenských hor – Velký Choč. Snad právě společenství těchto dvou velikánů bylo výzvou vydat se do tohoto nepříliš známého koutu. Startovním místem pro přejezd hlavního hřebene je v tomto případě pěkná podhorská ves Zazrivá. Přímo z centra obce stoupá vstříc zalesněným svahům Oravské Magury červeně značená cesta. V první části se jedná skutečně o polní cestu, která se však ve vyšších partiích, především pak dosažením výšiny Dudová ztrácí pod závějemi sněhu. Značky se objevují jen sporadicky na osamělých stromech, hřeben je však prozatím jednoznačný a při dobré viditelnosti zbloudění nehrozí. Z vrcholu Pavlaškova skalka (927 m) se otevírají krásné pohledy především na západ k oběma hrotům Rozsutců, na ploché hřbety Stohu a Osnice a huňatou špičku vrcholu Paráč na severu.

Hned vzápětí však značená trasa vchází do lesa, kde se zcela ztrácí a úderný předvoj tvořený nejsilnějšími kusy naši skupiny zbloudí a vytyčuje zcela novou, značně brutální a zcela jistě ještě nikým neslezenou diretissimu na vrchol Rohoľa (1202 m, pohled do mapy napoví, že cesta vrchol obchází po severní straně – takže pozor). Po více jak krkolomném výstupu se dostáváme do pohádkové krajiny hlavního hřebene Oravské Magury – husté smrky jen s obtížemi nesou náklad těžkého sněhu a přejezd díky absence náznaku cesty dostává zcela nový, dramatičtější rozměr. Bloudění v nepřehledném terénu je zpestřeno několika zajímavými sjezdy a traverzy. Ale zničehonic – značka. Zima se však ve vrcholových partiích hřebene představuje ve své pravé podstatě a tak červené pásy lze nalézt spíše jen sporadicky na namrzlých a sněhem obtěžkaných stromech. Po takřka čtyřech hodinách sněhových galejí konečně nejvyšší vrchol pohoří – 1396 m vysoký Minčol. Za rozhledy však musíme jet dále po hřebeni, který se zanedlouho otevírá do všech stran. Otevírá se však nejenom rozhledům, ale také silnému ledovému větru, který velmi ztrpčuje jízdu. Poprvé narážíme na jakž takž vyjeté stopy, které však na rozlehlém plochém terénu rychle mizí. Míjíme konečnou stanici lyžařského vleku a před námi je nejkrásnější úsek hřebenovky. Ta nejprve přechází protáhlým hřbetem Kubínské hole (1346 m), kde se pomalu loučíme s výhledy do údolí Oravy a na monument Velkého Choče. Na scénu opět vstupují sněhem obsypané smrky, cesta je zde však poměrně slušně vyjetá a pomalu klesající hřeben míří vcelku pohodlně do silničního sedla Prislop (807 m). Pokud pojedeme ve svižném tempu a nebudeme nikde „kufrovat“ zvládneme tento úsek za nějakých 5 – 6 hodin, což je vzhledem ke značnému převýšení celé trasy (cca 700 m) tak akorát. Na ubytování široko daleko nenarazíme, po takřka detektivním pátrání jsem objevil pouze jistého pana Maslana v obci Lokca, který nabízí slušný nocleh v soukromí za velmi přijatelné peníze (150 Sk – březen 2005). Autobusové spojení s obcí sice funguje, ale nijak závratný provoz zde zrovna není (zahřát se však můžeme v restauraci – kolibě přímo v sedle).

Překvapení na hřebeni

Hlavní hřebenovka Oravské Magury pokračuje ze sedla Prislop přes vrchol Budín (1221 m) až Oravské přehradě. Cesta je však poměrně náročná, rozhledů si příliš neužijeme (s výjimkou hřebene Babínská hoľa) a díky „houpačkovému“ charakteru není tím pravým, po čem by toužila duše běžkařova. Ale…pokud se podíváme do mapy celé oblasti, zjistíme, že hřeben Oravské Magury tvoří jakési velké písmeno „U“ jehož střed vyplňuje dolina potoka Hruštínka. A právě severní, jen mírně zvlněný hřeben kulminující vrcholem Príslopec (1258 m) v masívu Paráč je skutečnou zemí zaslíbenou. Turistické značky zde nehledejme, běžeckou stopu však ano! Celá hřebenovka je za příznivých podmínek projetá frézou a nechybí informační a výstražné tabulky pro běžkaře. Něco takového by člověk v tomto Bohem zapomenutém koutu slovenských hor rozhodně nečekal. Nástup na hřeben je možný z několika míst, nejlepší a nejméně komplikovaný je výstup z obce Vasiľov (650 m). Po loukách vyjdeme na hřbet Olešovka, mázneme skluznice a můžeme frčet. Hřeben je částečně otevřený a jsou z něj na několika místech báječné výhledy. Trasa vede nejprve přes vrchol Galanky (941 m) a pak víceméně lesem pokračuje přes Magurku (1128 m) na Príslopec. Právě tato poslední část je snad nejkrásnějším úsekem přejezdu s nepřekonatelnými pohledy na Rozsutec, Malou Fatru, a hlavní hřeben Oravské Magury. Když k tomu přidáme malebné zamagurské vesnice v údolí Hruštínky, dostaneme jeden z nejkouzelnějších, ale asi také nejméně navštěvovaný kout středního Slovenska. Vrchol Príslopec je zároveň uzlovým bodem hřebene. Do cesty se staví modrá značka mířící tajuplnou divočinou k vrcholu Paráč (1324 m), my se však vydáváme opačným směrem k vrcholu Minčol (1139 m), odkud místy poněkud „držkovým“ sjezdem po sedmi hodinách báječného přejezdu dosahuje původního výchozího bodu – obce Zazrivá. Kruh se uzavřel. Dva dny putování na úzkých prkýnkách jsou za námi a rozhodně to stálo za to!

Praktické informace Doprava: Obec Zazrivá má autobusové spojení pouze s Dolným Kubínem (žel trať Kraľovany – Trstená). Četnost spojů však není nikterak omračující, vlastní doprovodné vozidlo vítané a výhodnější. Na hřeben Oravské Magury je však vystoupit také přímo z Dolného Kubína nebo z Oravského Podzámku (obě varianty dosti zdlouhavé). Autobusové spojení najdeme na www.sad.sk Ubytování: V oblasti hřebene Oravské Magury najdeme jediné turistické zařízení. Je jím horská chata Na Kubínské Holi (1096 m, kapacita 60 lůžek, ohlašovna Horské služby). Mimo ubytování v soukromí v Zazrivé a na stejnojmenné chatě tamtéž je to s ubytováním nevalné. Jednou z možností je nocleh v soukromí v obci Lokca u jediného provozovatele této služby – pana Jozefa Maslana (spol. Agrotour, tel. 00421 43 55 91 178). V obci Hruštín pak najdeme menší (kapacita 10 osob), ale poměrně luxusní Penzion u Peťa. Mapy: Celou oblast nenajdeme pouze na jedné mapě, ale hned na dvou listech turistických map VKÚ Harmanec. Jsou to mapy č. 111 Chočské vrchy a č. 110 Malá Fatra – Vrátná (obec Hruštín je však pouze na třetím listu č. 102 Oravské Beskydy). Z průvodcovské literatuře hledejme na našem trhu titul Slovenské hory z nakl. MIRAGO (2002), který je však soustředěn spíše na letní turistiku. Bonus Lyžařské středisko Kubínská Hoľa patří mezi menší zařízení svého druhu na Slovensku. Nejvyšší bod leží přímo na hřebeni Oravské Magury ve výši 1370 m (kapacita 4000 osob/hod.). Lyžaři mají k dispozici celkem čtyři sjezdové tratě, nejdelší z nich měří 3 km s výškovým rozdílem 600 m (certifikát FIS pro pořádání závodů Super G, to znamená, že si na své zde přijde skutečně každý). Vleky jsou v provozu od 9,00 hod. do 16,00 hod.