V Base Campu na jižní straně Everestu bude letos na podzim nezvyklé ticho. Je to poprvé během posledních dvou dekád kdy se žádná výprava za celou podzimní sezónu nechystá zdolat nejvyšší horu světa z nepálské strany.
V Base Campu na jižní straně Everestu bude letos na podzim nezvyklé ticho. Je to poprvé během posledních dvou dekád kdy se žádná výprava za celou podzimní sezónu nechystá zdolat nejvyšší horu světa z nepálské strany.
Přestože větší komerční expedice se vydávají na Everest především v jarní sezóně a další expedice se soustředí pravděpodobně na rok 2003- rok padesátého výročí zdolání Everestu, je zřejmé, že lezení v Nepálu je na sestupu.
Celkem bylo nepálskými úřady vydáno pro letošní podzimní sezónu (která trvá od 1 září do 15 listopadu) pouze 22 povolení pro horolezecké expedice na 15 hor, což je přibližně jedna třetina normálního počtu. Vysoké poplatky, přílišná byrokracie a nestabilní politická situace jsou považovány za hlavní faktory, které odrazují expedice od lezení v nepálské části Himalájí.
Nepál má sice ze všech himalájských zemích nebohatší a nejdelší zkušenost s organizovanými horolezeckými expedicemi, ale poslední dobou v nabídce za svými sousedy zaostává. Od roku 1978 kdy se začala vydávat povolení pro různé sezóny a byla vyčleněna povolení pro tzv. trekking peaks (umožňující snadnější organizaci expedic na vybrané populární hory), nepodnikly nepálské úřady žádný podstatný krok k zatraktivnění nepálských hor pro horolezce. Naopak poplatky za povolení stále rostou (od roku 1978 vzrostly až 40x) a ministerstva vnitra a obrany se stále zdráhají otevřít uzavřené oblasti při severní hranici, jejichž uzavření bylo součástí bezpečnostních opatření během Indicko-Čínského války v roce 1962.
Opačný přístup zvolila Čína, která naopak již počátkem sedmdesátých let otevřela turistům své hranice a svojí směrem k turistům poměrně „liberální“ politikou a budováním infrastruktury začala přitahovat stále více horolezců. Výsledkem je, že např. minulý týden se 20 expedic pokoušelo zdolat Cho Oyu z tibetské strany a další se chystají; to je více než celkový počet expedic chystajících se letos do Nepálu.
Rozdíly v politice obou zemí je vidět zejména na Everestu, kde je pro expedice situace v Nepálu ještě nepříznivější, neboť v roce 1996 nepálské úřady drasticky navýšily poplatky a tak zatímco nyní je možné z tibetské strany zorganizovat expedici na Everest za cca 70 000 dolarů (včetně poplatků), při pokusu z nepálské strany zaplatí sedmičlenná výprava stejnou sumu pouze za povolení.
Mnohé expedice dávaly v poslední době přednost Pákistánu, kde se nachází jak dost osmitisícovek, tak mnoho ještě nezlezených hor. Navíc je Pákistán obecně levnější a i jeho poloha ho činní přístupnějším pro expedice z Evropy a USA. V důsledku změněné politické situace je však zřejmé, že tento trend nebude pokračovat.
Celkem je v Nepálu v současné době možno pořádat expedice na 160 vrcholů z nichž 140 je vyšších než 6000 m.n.m., tedy pouze něco přes 10 % z celkem 1314 hor vyšších než 6000 m.n.m. je otevřeno pro horolezce. Během posledních dvou dekád navštívilo Nepál přes 2000 expedic, téměř 60% z nich v období podzimní sezóny. 
Nepálské ministerstvo kultury, turismu a letectví se snaží přesvědčit úředníky ministerstev obrany a vnitra aby změnili svojí více než třicet let starou politiku a aby otevřeli pro expedice dalších více jak 60 vrcholů. Mnoho vrcholů obsažených v uvedeném seznamu se nachází v západním Nepálu, oblasti jež zatím není pro horolezectví a treking příliš využívána. V letošní sezóně bylo již otevřeno dalších 7 vrcholů z navrhovaného seznamu. Existují však také návrhy na cenové zvýhodnění méně frekventovaných oblastí a zlevnění povolení pro období mimo hlavní sezónu. Otázkou zůstává zda se tyto změny podaří mezi zkorumpovanými vládními úředníky prosadit dříve, než se výrazněji projeví nepříznivý vliv současné situace na nepálskou ekonomiku.
Článek vznikl před zahájením útoků sil NATO na teroristické základny v Afghánistánu. (pozn red.)
Autor: Ondra Müller
Foto: Ondra Müller
© Malý Průvodce 2001
