Ostravica granica – říkalo se po léta na moravsko-slezském pomezí. O Frýdku-Místku, jednom z mála našich dvojměstí, to platí dvojnásob. Může se totiž pochlubit tím, že každá jeho část leží v jiné historické zemi – Místek na Moravě a Frýdek ve Slezsku. Zemskou hranici tu od pradávna tvořila právě řeka Ostravice. Již v minulosti se několikrát uvažovalo o spojení obou měst, radní na obou březích se k tomu však neměli. Za 2. světové války v r. 1943 to za ně vyřešili Němci – prostě rozhodli a hotovo. I když v dnešní zástavbě už převažují moderní objekty, památek tu přesto zůstalo dost. Ty nejzajímavější spojuje náš okruh. Nevede pouze po ulicích, ale zahrne i odbočku na vrch Štandl se zbytky gotického hrádku.
Okruh městem – 7 km
Putování po Frýdku-Místku** začneme na frýdecké straně, u žel. stanice. Frýdek leží na výrazné vyvýšenině nad pravým břehem Ostravice. Jeho předchůdcem bylo městečko Jamnice, připomínané v r. 1305, s tvrzí. Je zřejmě totožné s dnešním Starým Městem, ležícím 2 km jjv. od Frýdku. Město Frýdek bylo založeno na nové, neosídlené půdě současně s hradem mezi lety 1327–39. Patřilo k Těšínskému knížectví a tvořilo důležitou pohraniční pevnost proti Moravě v místech, kde Ostravici přecházela důležitá cesta z Olomouce do Těšína a Krakova. Na nejvyšším místě ostrožny s výhledem na řeku byl postaven hrad, před ním pak město s obdélným náměstím, obehnané hradbami, se šachovnicovou sítí ulic. Přístup do města býval pouze od severu dnešní Hlubokou ulicí, i když Frýdek míval dvě brány – druhou na východní straně při cestě do Fryštátu a Těšína a také na předměstí, kde později vznikl hřbitov s kostelem. V 15. a 16. stol. bylo město často zastavováno.
Obyvatelé se věnovali hlavně řemeslům a obchodu, silnou pozici mělo soukenictví. V r. 1584 získal frýdecké panství rod Bruntálských z Vrbna (zatímco Místek drželi dál olomoučtí arcibiskupové). Poměrně příznivý rozvoj města poznamenaly v 17. století některé katastrofy. Mimořádně tragický byl rok 1607, kdy Frýdek postihl velký požár a pak i morová rána, která si vyžádala 550 obětí. Další mor udeřil v letech 1623–24 a přinesl smrt tisícovce obyvatel. Za třicetileté války bylo město třikrát obsazeno Švédy a jednou Dány. V r. 1626, za vpádu Mansfeldova vojska, znovu vyhořelo, další velký požár přišel v r. 1688 a postihl nejen město, ale i zámek, kostel a předměstí. V 18. století tu vznikají první textilní manufaktury, později továrny, v blízkém okolí rostou i železárny. Jednou z nejstarších továren byla textilka Munka a synové (1832) a Karlova huť v Lískovci (1833).
Obyvatelé Frýdku byly převážně Němci; přesto se tu česká menšina snažila organizovat národní život. Aktivní byl zejména frýdecký Sokol. Vznik ČSR v r. 1918 nepřijali frýdečtí němečtí radní s žádným nadšením. Po druhé světové válce pokračoval rozvoj průmyslu, budovala se nová sídliště a komunikace; v některých případech se však nepostupovalo příliš citlivě k původní zástavbě, která musela ustoupit novým objektům. Zcela se změnila tvář města v okolí Bruzovské ulice a v blízkosti kostela sv. Jošta.
Od žel. stanice půjdeme krátce ulicí podél trati a vzápětí zahneme vpravo do Nádražní ulice. Kolem budov textilky Slezan dojdeme na křižovatku a dáme se vlevo mírně vzhůru třídou T. G. Masaryka. Po nadjezdu zdoláme železniční trať z Frýdku do Českého Těšína, přejdeme přes velmi rušnou křižovatku s nájezdem na nový most přes Ostravici a vlevo přes park dojdeme ke kostelu sv. Jošta*. První zmínka o něm, ještě asi o zcela dřevěné stavbě, je již z r. 1543. Dnešní zděná svatyně byla vystavěna renesančně v r. 1612 nákladem Jana Bruntálského z Vrbna. Kolem vznikl hřbitov, na který se však běžně nepohřbívalo, do jam se sem ukládala většinou jen těla zemřelých při morových epidemiích. Jako normální hřbitov začal prostor kolem kostela sloužit až po r. 1781. O deset let později dostal kostel čtverhrannou věž. Hřbitov byl zrušen koncem 19. století a na jeho místě vznikly dnešní Komenského sady, v nedávné době nově upravené. Při vstupu do parku z Masarykovy ulice stojí sousoší Ukřižovaného Krista, P. Marie a sv. Jana se znakem Frýdku a hrabat Pražmů z 18. století. Poblíž kostela je socha sv. Floriána z r. 1753 od A. Weissmanna, u západního průčelí socha sv. Barbory z 2. poloviny 18. století. –
Od kostela se vrátíme zpět na Masarykovu třídu, poblíž parku v 70. letech necitlivě předělenou dálničním průtahem. Na protější straně ulice stojí dvě školní budovy – bývalá obchodní akademie dnes ZŠ, vystavěná secesně r. 1903, před níž je busta T. G. Masaryka od J. Mařatky, a Bezručova škola, Frýdeckými nazývaná (podle plastiky nad průčelím) Pod sovou, z r. 1889. Za ní na křižovatce vidíme vpravo na výšině na konci Husovy ulice evangelický kostel, novogotickou cihlovou stavbu z let 1910–11. Kolem secesní kavárny Radhošť dojdeme na křižovatku, kde zahneme vlevo podél budovy městského úřadu, vystavěné ve dvou etapách v secesním a funkcionalis- tickém slohu, do Radniční ulice. V místě, kde do Radniční ulice ústí ulice Těšínská, stávala jedna z městských bran, zvaná Těšínská. O kousek dál vpravo v parčíku je moderní plastika J. Wielguse „Maryčka Magdonová“, připomínají- cí P. Bezruče, autora Slezských písní. – Zahneme vpravo do úzké Farní uličky, která nás dovede ke kostelu sv. Jana Křtitele*, nejstaršímu kostelu ve Frýdku. Vznikl pravděpodobně současně s městem v 1. polovině 14. století. Poměrně malou, zčásti dřevěnou stavbu postihly několikrát požáry, po nich byla nově upravována a přestavována. Postupně byly doplněny jednotlivé kaple, začátkem 17. století i věž. Pod kostelem jsou krypty s hroby bohatých měšťanů a duchovních. V r. 1876 byl kostel novogoticky upraven a o další patro z režných cihel zvýšena věž.
Při severní straně kostela je Hertzschlegerův špitál s kaplí Bolestné P. Marie z let 1717–18. Poblíž můžeme vidět částečně konzervované zbytky městského opevnění. Za kostelem půjdeme vpravo ulicí K. Světlé na Zámecké náměstí*, kdysi centrum starého Frýdku, dnes spíše poklidné místo stranou hlavního ruchu. Z městských domů je nejcennější Wolfův čp. 26, jeden z nejstarších ve městě, vystavěný rychtářem Samuelem Wolfem z Března v r. 1660. Ostatní domy byly často přestavovány a jejich dnešní, převážně klasicizující podoba, vznikla na přelomu 19. a 20. století. Uprostřed náměstí stojí kašna s litinovou sochou sv. Floriána, patrona Frýdku. Tento osvědčený ochránce před požáry a válečnými pohromami se však právě ve Frýdku příliš neosvědčil, o čemž svědčí četné katastrofy, způsobené právě ohněm. – Západní stranu náměstí uzavírá frýdecký zámek**, výrazná dominanta města. Byl postaven po r. 1333, snad v místě starší tvrze, na ochranu kupecké cesty z Moravy do Slezska. Na přelomu 15. a 16. století byl rozšířen o dvě krátká vstupní křídla, později prodloužená a doplněná o čtvrtý trakt na západní straně. Vzniklo tak uzavřené (dnešní druhé) nádvoří, během 16. stol. obklopené arkádovou chodbou. V 17. století stavějí páni z Oppersdorfu v místech někdejšího předzámčí přední zámek se současnou vstupní branou a kapli sv. Barbory. V r. 1688 zámek vyhořel, opravy se protáhly až do 18. století. Ze zámeckých interiérů vyniká tzv. Rytířský sál ze 17. století. V objektech dnes sídlí Muzeum Beskyd**, konají se tu i různé kulturní a společenské akce (otevřeno: ÚT, ST, PÁ 8–12, 12.30 –16, ČT 8–12, 12.30–18, SO, NE 13–17 h.)
K sz. straně zámku přiléhá zámecký park, v němž jsou umístěny dvě barokní plastiky z 18. století. – Z náměstí půjdeme dál Hlubokou ulicí, na jejímž konci stávala jedna ze dvou městských bran. Na jejím místě dnes stojí Langův dům (čp. 66), cenná klasicistní stavba z r. 1796, v nedávné době rekonstruovaná a upravená pro galerii. Rod Langů proslul výrobou betlémů, nejkrásnějších na Frýdecku. Naproti Langova domu jsou zbytky polodřevěných měšťanských domů*, mimořádně cenných objektů, na Moravě a ve Slezsku unikátních. Jde o domy frýdeckých soukeníků. Jeden z nich, čp. 77, býval majetkem rodiny Janáčků, předků skladatele L. Janáčka. Naproti je známá Dobrá čajovna.
Za Langovým domem se dáme šikmo vpravo k lávce pro pěší, přejdeme přes rušnou Revoluční ulici a zahneme vlevo k poutnímu chrámu Panny Marie Frýdecké**, jehož dvojice průčelních věží tvoří výraznou dominantu. Jeho historie je nedílně spjata s údajně zázračnou sochou Panny Marie, tmavou pískovcovou plastikou mírně podživotní velikosti, s Ježíškem na levici a žezlem v pravé ruce. S velkou pravděpodobností ji dal zhotovit František Eusebius z Oppersdorfu; pověst však tvrdí, že ji nalezli dělníci, kteří v místě zvaném Vápenka lámali kámen; vztyčili ji na sloup a uctívali. Brzy se začaly šířit zvěsti o zázracích, které P. Marie Frýdecká konala – uzdravovala nemocné, vracela zrak slepým a sluch hluchým. Do r. 1748 je takových „zázraků“ popisováno 25, v menší míře se však děly i později. Za soškou Panny Marie začala brzy chodit procesí z celé Moravy, Slezska i horních Uher. Nad soškou byla v r. 1706 zřízena dřevěná kaple, v letech 1740–1777 nahrazená dnešním chrámem, jehož stavbu z větší části financovala hrabata Pražmové z Bílkova. Snad tím chtěla odčinit dřívější neuvážený čin, když František z Pražma vyprovokoval v r. 1712 spor o vlastnictví sochy s místní farou. Sochu dal strhnout z podstavce a násilím odvézt do zámku, čímž vyvolal téměř válečný stav s frýdeckými měšťany. Teprve na zásah císaře Karla VI. se P. Maria vrátila na své původní místo. Jednolodní stavba s dvojicí průčelních věží je doplněna šesti pobočnými kaplemi. Z 2. poloviny 19. století pochází 14 kapliček křížové cesty při obvodu přírodního parku kolem kostela a kaple Srdce Páně (Římská) uprostřed kalvárie. Na rampě před chrámem stojí osm plastik světců: šest od V. Böhma ze 20. let 19. století a dvě z r. 1949.
Pod kostelem, na jižní straně Mariánského náměstí, je charitativní dům vincentinek s kapličkou, o něco níž ve svahu bývalý nadační dům Milosrdných sester sv. Karla Boromejského z 80. let 19. století.
Od chrámu pokračujeme ještě krátce v původním směru, mírně dolů k vyústění Puškinovy ulice, dáme se vlevo přes ulici Lískoveckou a mírně vlevo ulicí Na aleji. O kus dál přejdeme vlevo mezi domy k Revoluční ulici, která nás dovede k mostu přes Ostravici. Po něm se dostaneme na protější „místecký“ břeh, do míst bývalé vsi Kolorédov. Jdeme stále v přímém směru, zprvu ulicí J. Opletala, za křižovatkou s Ostravskou pak ulicí 17. listopadu. Po nadjezdu překonáme ulici Beskydskou, za ní zahneme vpravo a před výjezdem na Beskydskou ulici vlevo na cestu, která silniční tah sleduje. Po 700 m u kraje lesíka odbočíme vlevo na jinou cestu, která nás dovede k říčce Olešné. Za mostkem je rozcestí, kde se dáme vlevo a stoupáme zalesněným terénem na kopec Štandl. V nejvyšším místě stoupání se cesta dělí do čtyř směrů – my zahneme vlevo na nejvyšší místo vrchu, kde stával gotický hrádek Štandl*.
Na místě, osídleném již v pravěku, bylo kolem poloviny 13. století vybudováno opevněné sídlo na kruhovém či oválném půdorysu, s příkopem a valem (dnes jen stopy v terénu). Za zakladatele bývají považováni páni z Deblína, kteří tu v biskupských službách s pomocí vojenské posádky podporovali kolonizaci kraje a střežili důležitou cestu z Olomouce na Krakov. Hrádek tvořil protiváhu piastovského Frýdku (Jamnice). Další úlohou Štandlu bylo chránit ves Frýdberk (Friedeberg), která se považuje za předchůdce dnešního Místku. S velkou pravděpodobností však nestála na stejném místě, ale v lokalitě zvané Lipina, asi 700 m sz. od Štandlu, ve vyvýšené poloze nad srázem nad levým břehem Olešné. Bylo tu zjištěno sídliště, obklopené příkopem a valem, o rozloze 210 130 m. Na nejvyšším místě se dodnes zachovaly zbytky kamenné věžovité stavby, snad tvrze, z 2. poloviny 13. století. Frýdberk zanikl zřejmě během 14. století, protože neměl předpoklady pro další rozvoj, a byl nahrazen městečkem Místek. (Na Lipinu bychom se dostali, kdybychom cestou na Štandl za můstkem přes Olešnou pokračovali cestou přímo a na prvním rozcestí vpravo.) Ve stejné době jako Frýdberk zanikl také hrádek na Štandlu. Při archeologickém výzkumu zde byla objevena chodba, klesající šikmo do hloubky, sloužící jako tajná úniková cesta, a nálezy, datované do 13. a 14. století. Začátkem 70. let byl na hradišti vystavěn radiový odražeč a při tom byla část lokality zdevastována. O Štandlu se vyprávějí pověsti: je tu prý ukrytý poklad loupeživého rytíře, jehož hrad se propadl, v jeskyni pod vrchem je zasypaná „černá paní Barbora“, jeptiška svedená hříšnou láskou, která se na Štandlu zjevuje a straší. Jeden z místeckých občanů tu dokonce hledal poklad bájného Attily, za jehož mohylu hradiště považoval.
Od hrádku se vrátíme na rozcestí a pokračujeme vlevo cestou, která klesá dolů svahem, po čase vyjde z lesa a vede nás ulicí Pod Štandlem. Dojdeme k Příborské ulici a po ní vlevo míříme k mimoúrovňové křižovatce a za ní stále v přímém směru Janáčkovou ulicí do centra Místku.
První zmínka o Místku, přesněji o jeho předchůdci, vsi Frýdberku, je z r. 1267. Dnešní město, původně městečko, bylo založeno před r. 1389 a zprvu převzalo i prvotní název vsi. V 15.–17. století se jmenovalo Místka (zdrobnělina od „město“), v r. 1708 prvně Místek. Pohraniční městečko (jako město se uvádí až v r. 1669) bylo důležitým obchodním a řemeslnickým střediskem, které bylo zprvu centrem místeckého panství olomouckých biskupů, později však bylo spravováno z Frýdku, což jeho rozvoji neprospívalo. Také Místek má typický kolonizační půdorys s šachovnicí ulic kolem čtvercového náměstí. Obec těžila z polohy při důležité obchodní cestě, největší rozkvět prožívala koncem 16. století, kdy se vymanila z majetku knížectví těšínského a přešla pod hukvaldské panství. Příznivý vývoj narušily velké požáry v letech 1602 a 1615, kdy vyhořelo město i s kostelem, a především události třicetileté války, kdy Místek postupně vydrancovali Uhři (1621), Dánové (1626) a Švédové (1646). Stejně jako Frýdek trpěl Místek častým morem, který kosil obyvatele po stovkách. Za válek o rakouské dědictví město obsadili a částečně vypálili Prusové (1741). Místečtí měli ztíženou možnost obrany, protože jejich město nikdy nemělo opevnění; přístup uzavíraly jen brány v ulicích. Z utrpěných ran se Místek jen zvolna zotavoval. V 18. století se znovu rozvíjela řemesla, hlavně soukenictví. V 19. století zahájily provoz první továrny, např. tkalcovny a přádelny Žabenského, Landsbergra a Lembergra. Stavěly se nové obytné domy i veřejné budovy, vznikaly české spolky, jako Občanská beseda a Matice místecká, bylo založeno české gymnázium. Příznivý vývoj pokračoval i po roce 1918. Postupně se zhoršující hospodářské poměry vedly k řadě stávek za sociální a pracovní požadavky. Při obsazování Místku německými vojsky 14. března 1939 došlo k boji mezi vojáky místeckých kasáren a okupanty.
Spolu s Frýdkem byl Místek osvobozen Sovětskou armádou ve dnech 2.–5. května 1945. V bojích padla i řada místních občanů, mnoho budov bylo zničeno či poškozeno výbuchy granátů. Po r. 1945 pokračovala nová výstavba, která se přiblížila až k historickému jádru a poznamenala tak tvář města.
Po levé straně Janáčkovy ulice stojí kostel sv. Jana a Pavla, zvaný také Nový. Je to rokoková stavba z let 1763–69, vybudovaná na spáleništi podle plánů místního faráře J. Čejky. Poblíž je řada kamenných plastik: sousoší Ukřižování Krista s Pannou Marií a sv. Janem, hodnotná klasicistní práce z přelomu 18. a 19. století, sv. Florián z r. 1762, sv. Roch z r. 1731 a sv. Šebestián z r. 1733 a torzo sochy P. Marie ze 60. let 18. století. – U kostela zahneme vpravo do ulice F. Čejky a dojdeme po ní k malému parku, kterým vlevo zahneme ke kostelu Všech svatých. Kostelík byl vystavěn v letech 1716–1730 manžely Widomusovými jako poděkování za záchranu před morem, který Místek zasáhl v letech 1715–16. Park u kostela býval původně hřbitovem. Areál doplňuje sousoší Ukřižování se sochou P. Marie Bolestné, práce místního sochaře I. Tyče z r. 1777. Na protější straně Frýdlantské ulice stojí za povšimnutí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století. – Po Frýdlantské ulici, kdysi významném centru Místku s tradiční zástavbou, dnes obklopenou moderními budovami, půjdeme vlevo, na křižovatce krátce vpravo po Hlavní třídě a hned vlevo Štursovou ulicí na náměstí Svobody. Patří k nejhezčím místům města. Měšťanské domy mají vesměs renesanční jádro, i když jejich současný vzhled, ovlivněný řadou požárů, určuje klasicismus a historizující slohy, řidčeji secese. Nejhezčí je dům čp. 29, nejstarší místecká radnice, s úzkým průchodem do tzv. Rathúzské uličky. Uprostřed náměstí stojí morový sloup se sochou P. Marie ze 60. let 18. století (dnes kopie).
Kolem rohového domu čp. 1, původně renesančního z roku 1611, přestavěného klasicistně, projdeme na malé Farní náměstí, jemuž dominuje nejstarší místecký kostel – sv. Jakuba, původně zasvěcený sv. Mikuláši. Někdejší polodřevěná stavba byla po požáru r. 1602 zcela přestavěna; z původní svatyně se zachovalo jen jádro presbyteria. Kaple P. Marie Lurdské je z r. 1644. Kostelní věž byla přistavěna až v r. 1724, po požáru r. 1877 dostala kuželovitou střechu. Při osvobozovacích bojích v květnu 1945 byla pobořena a znovu dostavěna; při tom získala původní barokní kupoli. Náměstí u kostela bývalo hřbitovem, který dodnes připomínají sochy sv. Františka, sv. Josefa a sv. Antonína Pěstouna z 18. století. Od kostela půjdeme vpravo po schodech na Antonínovo či Antoníčkovo náměstí za bývalou strouhou podkostelního mlýna; je to jedna z nejstarších částí Místku. Opět zahneme vpravo a vrátíme se na hlavní třídu. Stojí tu plastika Jana Štursy „Pohřeb v Karpatech“ z r. 1924*, věnovaná padlým v 1. světové válce. Na protější straně Hlavní třídy je bývalá místecká Občanská záložna*, dnes Moravia banka, konstruktivistická stavba B. Hűbschmanna z let 1927–28 se sochami F. Úprky. Přejdeme k ní a pustíme se ulicí Palackého. Za záložnou stojí Národní dům z let 1896–1900 od A. Tebicha, dodnes centrum kulturního a společenského života města. Za ulicí Politických obětí je Procházkova vila, kterou z vlastních peněz postavil předseda Matice místecké V. Procházka pro novou dívčí českou měšťanku. O kus dál je budova bývalého matičního gymnázia z r. 1899 od K. Welzla. Na protější straně dominuje objekt Okresního úřadu z let 1938–39.
Dojdeme na křižovatku a zahneme vlevo do Bezručovy ulice. Na jejím konci pokračujeme cípem Smetanových sadů k lávce přes Ostravici. Prochází tu modrá značka, která nás po chvíli dovede k žel. stanici.
(Ubytování, stravování: hotel Centrum, 119 pokojů, 365 l., tel. 0658/ 62 15 52; hotel Paskov, 64 pokojů, 120 l., tel. 0658/32 491; hotel Permon, 216 pokojů, 328 l., tel. 0658/32 931; hotel Koloredo, 65 pokojů, 432 l., tel. 0658/32 671; Tropical club, 3 pokoje, 6 l., tel. 0658/36 436; restaurace U císaře PO–SO 10–23 h; Jadran denně 11–23 h; ERB PO–SO 9.30–22 h; Ještěr denně 10–22 h; Národní dům PO–SO 8–22 h; Radhošť denně 8–23 h; Best denně 11–23 h; Pizeria Quatro denně 10–01 h.)
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
