Údolí Moravské Dyje s řadou mlýnů, nenáročný výstup ke kostelu na návrší Montserrat, postavenému jako kopie benediktinské svatyně ve Španělsku, malebný areál cizkrajovských památek, místa dalekých výhledů a zajímavých pohledů na Dačice – to je nabídka následujícího putování. Pokud se zalekneme počtu kilometrů, můžeme trasu rozdělit a z Cizkrajova dojít k vlaku do Dolního Bolíkova. Nezapomeneme přibalit nějaké občerstvení, na trase moc příležitostí není.
Dačice – Hradišťko 3 km – Hardův mlýn 6,5 km – Loucký mlýn 9,5 km – Mutná 12 km – Montserrat 13,5 km – Cizkrajov 15,5 km – Urbaneč 19 km – Toužín 21,5 km – Dačice 23,5 km
Od železniční stanice Dačice-město poblíž náměstí vyrazíme po zelené turistické značce. Zprvu sledujeme silnici směrem na Staré Hobzí, posléze kolem průmyslových objektů uhýbáme vpravo a přes mírné návrší se přehoupneme do údolí Moravské Dyje**. Míjíme rekreační chaty, překročíme boční údolíčko s malým rybníkem a u Frelova mlýna podél lesa mírně stoupáme k silnici, abychom po ní prošli obcí Hradišťko. Ves se poprvé připomíná r. 1349. Patrně na úbočí spadajícím k Dyji stávala v minulosti tvrz, která zanikla koncem 14. století. Nezůstaly po ní žádné stopy.
Jdeme stále po silnici, přetínáme údolíčko Lučního potoka a asi po 0,5 km odbočíme vpravo k Hejbalovu mlýnu. Před mostkem přes řeku uhýbáme vlevo na pěšinu, vedoucí na rozhraní lesa a louky, míjíme několik chat. Romantická hezká cesta nás přivádí k ústí Vnorovického potoka a k Hardovu mlýnu*. Mírně vystoupáme k okraji lesa a náročnějším terénem (zvláště za mokra!) na rozhraní lesa a pole jdeme až nad Velflův mlýn. Pokračujeme ke skupině chat, údolí řeky se nám trochu vzdaluje – o to lépe přehlédneme pěkné panorama. Pravý břeh teď lemují strmější skalnaté stráně. Přicházíme k oplocenému areálu Louckého mlýna**, který patří k nejstarším na Moravě. Písemná zpráva o něm pochází již z r. 1190, kdy jej Ota Český daroval louckému klášteru. Klášter jej držel až do začátku 17. stol. Pak byl mlýn prodán, několikrát změnil majitele, r. 1901 vyhořel a po čtyřech letech byl obnoven. Náhon a splav pocházejí ze 16. stol.
Obcházíme mlýn zleva a vracíme se na širokou cestu, která nás přivádí k silnici. Společně se zelenou značkou uhýbáme po silnici vpravo, mírně stoupáme a pak scházíme vpravo do blízkosti Bolíkovského potoka, zprvu s panoramatickým výhledem* na půvabnou jihočeskou krajinu. Přetínáme nevýrazné boční údolíčko a mírně vystoupáme k silnici. Po ní pokračujeme vpravo přes potok a do středu obce Mutná. Stále po silnici jdeme směrem na Cizkrajov a u posledních domků uhýbáme po cestě vlevo a potom strměji vzhůru k okraji lesa na kopec Montserrat (548 m). Lesní cestou pak zatáčíme vlevo k poutnímu kostelu P. Marie Bolestné**. Císařský plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, pán na Bolíkově, tady r. 1650 dal postavit kapli, do níž byla umístěna kopie sochy P. Marie Montserratské. Ve druhé polovině 17. stol. tady vznikly další kaple a poustevny. V letech 1712–17 byl postaven velký poutní kostel s předloženou terasou a později zřízeny v jeho podnoží dvě kaple. Za Josefa II. byl kostel r. 1786 zrušen a částečně rozebrán, obnovy v původním rozsahu se dočkal v letech 1858–65, exteriér byl upraven novorománsky. Svatyně byla zamýšlena jako kopie benediktinského kostela ve španělském Montserratu a je dnes vynikající z daleka viditelnou dominantou.
Od kostela pokračujeme jen pár kroků po zelené značce a pak odbočíme vpravo po značené odbočce k vyhlídce (ze zalesněného vrcholu toho moc nepřehlédneme). Z vyhlídky*se ale nevracíme zpátky na značenou cestu, ale pokračujeme přímo k rozcestí. Tady uhýbáme doprava a po okraji hájku opět doprava cestou mezi lukami. Jako na dlani máme nádherné panorama kopce se zajímavou stavbou. Cesta nás přivádí do mělkého údolíčka, lemovaného po pravém okraji borovým lesem. Údolíčko* nás přivádí na silnici, ze které už můžeme obdivovat další zajímavé panorama s dominantou kostela v Cizkrajově**.
Silnice nás provede údolím Bolíkovského potoka a stoupá k široké obdélníkové návsi. Zatáčku silnice zkracuje strmě stoupající cesta, po které vystoupíme do blízkosti kostela**. První zmínka o vsi pochází z r. 1301, kdy je připomínán Hartleb z Cizkrajova. V lesíku severně od kostela stávala tvrz, jejíž základy jsou dosud patrné. Zanikla kolem r. 1440, poté, co tehdejší majitelé Krajířové z Krajku připojili cizkrajovský statek k bílkovskému zboží. V 15. stol. byl postaven pozdně gotický dvoulodní kostel sv. Petra a Pavla pod patronátem řádu strážců Božího hrobu na Zderaze v Praze a poté pod patronátem pánů z Hradce, s polygonálním presbytářem a severní věží, přistavěnou r. 1503. Loď je zaklenuta křížovými a hvězdicovými žebrovými klenbami, v chóru je klenba síťová. Menší úpravy byly učiněny v 16. a na začátku 18. stol. Barokní fara* pochází z r. 1731. Na hřbitově je pěkný litinový kříž z r. 1835, dílo nedaleké dnes již zaniklé bolíkovské huti. Na skále nad potokem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol., kamenný kříž u kostela pochází z r. 1872, na návsi vidíme sochy sv. Floriána a sv. Josefa z 19. stol. a kříž z r. 1854. (Občerstvení: hostinec Veget, PO–ČT 18–22, PÁ 18–02, SO 15–24, NE 15–22 h.)
Z Cizkrajova vyrazíme po žluté turistické značce po silnici kolem rybníka, míjíme křižovatku (vpravo odbočuje silnice na Holešice) a v ohybu silnice pokračujeme přímo širokou cestou na holé návrší, ze kterého se otvírá nádherný výhled* daleko do kraje. Cesta zatáčí vpravo k lesu, následuje příjemný romantický úsek mezi stromy, přes železniční trať a opět otevřeným terénem s mnoha výhledy. Scházíme na silničku (vede vpravo k žel. zast. Urbaneč) a po ní projdeme hezky upravenou vsí Urbaneč*, kde na dosud patrné vyvýšenině u rybníka stála tvrz, poprvé uváděna r. 1466, kdy ji vlastnil Mikuláš Houska ze Zahrádky. Její existenci stejně jako ves lze předpokládat již ve 14. stol. V r. 1536 Jan Houska prodal Urbaneč i s tvrzí, dvorem, pivovarem a mlýnem a další vsi Jetřichu Dobrovodskému z Dobré Vody a ten je r. 1548 postoupil Volfu staršímu Krajířovi z Krajku. Od té doby ves připadla dačickému panství a tvrz zanikla.
Procházíme vesnicí, silnice uhýbá vlevo a my pokračujeme přímo širokou cestou přes návrší, ze kterého se otvírá další hezký výhled* – poutavému panoramatu dominují především dačické památky. Sestupujeme z kopce, po levé ruce vidíme památný kámen, pocházející snad z období třicetileté války. Ještě jednou oceníme pěkné panorama a pak definitivně scházíme do údolí Moravské Dyje. V osadě Toužín, rodišti spisovatele, revolucionáře z r. 1848, sběratele moravských pohádek Matěje Mikšíčka (1815–1892), se k nám zleva připojí červená značka. Vlevo se zdvihají Toužínské stráně*, přírodní památka (3,07 ha), s pozoruhodným společenstvím suchomilných stepních rostlin a vzácnými druhy motýlů, brouků a plazů. Významnou geologickou lokalitou jsou „domy“ se složitým vrásněním rulových hornin několika typů.
Jdeme po silnici údolím řeky, podél zámeckého parku, za ním uhýbáme vlevo, stoupáme k parkovišti u zámku a pokračujeme do středu města a případně k železniční stanici.
Další doporučené cíle:
Dolní Bolíkov* – 2 km záp. od Cizkrajova, v údolí Bolíkovského potoka zbytky pecí kdysi proslulých železáren. (Podrobný popis obce ve sv. 6 – Česká Kanada a Jindřichohradecko)
Holešice* – 2,5 km vých. od Cizkrajova, kaplička sv. Jana Nepomuckého z 19. stol., boží muka ze 17. stol. Při staré cestě do Starého Hobzí na pravém břehu Dyje u brodu valy, připomínající hrádek ze 14. stol.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
