Výhradně po neznačených turistických cestách vede místy orientačně trochu složitější putování, na kterém se seznámíme především s nádhernými rybníky mezi Mariánskými Lázněmi a Chodovou Planou. Čekají nás i další příjemná překvapení.
Obec Chodová Planá, natažená podél hlavní silnice od Chebu k Plzni, je v pramenech poprvé doložena v letech 1316–19, kdy byla majetkem rytířů Ctibora a Oldřicha. Tehdy zde stála menší tvrz, obývaná až do r. 1734. Toho roku na jejím místě majitel panství Zikmund z Heimhausenu postavil nevelký dvoukřídlý jednopatrový barokní zámek, který byl r. 1958 adaptován na byty. Stojí na náměstí prakticky naproti kostelu. Kostel sv. Jana Křtitele je původně připomínán již r. 1350, v r. 1733 vyhořel a v letech 1748–54 byl obnoven v barokním slohu. Uvnitř se skrývá cenná výzdoba a fresky od El. Dollhopfa.
Svatyně stojí na mírném návrší nad rybníkem, není vyloučeno, že právě na tomto místě mohlo být kdysi původní opevněné sídlo. Chodová Planá byla r. 1514 povýšena na městečko a r. 1573 založen pivovar, který je dodnes v provozu (Chodovar). Sídlí v pseudorománském objektu z r. 1862 vpravo od silnice směrem na Plzeň. Při jižním okraji městečka uprostřed anglického parku byl r. 1906 postaven pseudobarokní tzv. nový zámek jako reprezentativní sídlo pro Hanuše z Berchem-Heimhausenu.
U železniční trati je židovský hřbitov snad z 15. století. (Stravování, občerstvení: pivnice Slunce PO–ČT, NE 10–22, PÁ, SO 10–24, značková prodejna Chodovar PO–SO 8–11 a 13–17, NE 8–11 h, kavárna a herna U strýčka Skrblíka PO–ČT, NE 17–02, PÁ, SO 17–04 h atd.)Z náměstí v Chodové Plané vykročíme západním směrem po silnici k Zadnímu Chodovu a Broumovu. Přejdeme železniční trať a pokračujeme kolem zemědělských objektů volným terénem. Jižně vidíme kostelík sv. Anny, pod nímž je cenná soustava Anenských rybníků. My dorazíme k Mýtnému rybníku.
Za jeho hrází odbočuje vpravo nenápadná cesta, můžeme ale pokračovat i dál po silnici, která nás přivede k lesu. Vpravo odbočuje pohodlná cesta k z dálky viditelnému domku na okraji hájku. Zprava obcházíme stavení a pokračujeme k dalšímu lesíku. Cesta zatáčí vlevo, my pokračujeme užší cestou přímo, překročíme potok a jdeme stále rovně (širší cesta vlevo směřuje k Podhájskému rybníku a pak se ztrácí) podél porostu. Cesta se rozšíří, zprava se k ní připojí travnatá pěšina a my vstoupíme opět do lesa.
Teď už jdeme po pohodlné široké komunikaci stále lesem. Asi po 0,5 km mineme rozcestí a na křižovatce po dalším 0,5 km se otočíme vpravo. Jdeme asi 350 m k nenápadnému rozcestí, na tom dalším po 300 m odbočíme na poměrně výraznou cestu vlevo. Lesem procházíme k potoku a k novogotickému loveckému zámečku Berchenbogenu z r. 1877. V posledních letech byl adaptován na restaurační zařízení, v době přípravy průvodce byl opravován a uzavřen.U zámečku si vybereme ze dvou variant pokračování. Ta kratší a snazší znamená vydat se po zpevněné komunikaci přímo k silnici a po ní vlevo do Trstěnic.
Silnice je ale velice frekventovaná! Lákavá je druhá varianta – obejít zámeček a vyšlápnout si širokou lesní cestou. Dorazíme ke Kravskému rybníku na okraji Trstěnic. Před námi je zemědělský areál a oplocená pastvina. Jejím obejitím si cestu notně prodloužíme – vlevo podmáčenou stezkou podél vodní plochy a pak podél ohrady k silnici ze Zadního Chodova a odtud do středu obce. Uprostřed rozlehlé návsi stojí kostel sv. Víta. Svatyně pochází údajně z doby kolem r. 1200, písemně doložena je r. 1384, později byla rozšířena a v letech 1774–77 zcela zbarokizována. Socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem je z r. 1868. (Stravování, občerstvení: Saloon Texas, restaurant Na zahrádce 10–22 h, restaurant Ranch Colorado 11–22 h, stánek s občerstvením, Hostinec PO–ČT 11–21, PÁ, SO 11–24, NE 11–20 h atd.)Přicházíme-li po hlavní silnici od Berchenbogenu, pak po pravé ruce míjíme Saloon Texas, za ním odbočuje silnička vpravo ke stylovému objektu Ranche Colorado. Pustíme se po silničce a podél areálu pokračujeme dál – pravděpodobně potkáme i jezdce na koních, vyjížďka patří také do sortimentu služeb.
Silnička se dělí – my se dáme vpravo (vlevo bychom se vraceli do Trstěnic) mezi pastviny. Silnička se mění v širokou cestu, která nás přivede k Sennému rybníku. Na rozcestí u hráze zatočíme vlevo a po hrázi, na které rostou mohutné borovice, vcházíme dál do lesa. Rybník patří k nejhezčím, rádi se zastavíme a potěšíme nádherným pohledem. Následuje nedlouhý úsek, kde musíme dát pozor na správnou orientaci. Za hrází pokračujeme přímo asi 60 m na cestu, po ní se dáme jen pár kroků vpravo do míst, kde se přes vysychající řečiště potůčku klene malý dřevěný můstek z kulatinek.
Přejdeme po něm a pokračujeme asi 150 m lesní pěšinou na širší cestu podél oplocení školky. Po cestě zatočíme vpravo a jdeme asi 400 m, až narazíme na asfaltovou silničku. Té se budeme delší čas držet. Pustíme se po ní vlevo. Asi po 800 m překročíme potok a na rozcestí stále po silničce zatočíme vlevo. Nevšímáme si žádných odboček, jdeme stále po pevné komunikaci vysokým lesem, asi po 1,5 km dorazíme na rozcestí ve tvaru písmene „T“. Zatočíme vlevo (stále po silničce) a po 150 m úzkou pěšinou odbočíme vpravo k posedu a dál do údolí. Asi po 300 m nás zarazí plot, kterým je obehnáno oblíbené koupaliště Lido. Podél plotu vpravo vede pěšina. Jdeme po ní až do míst, kde se cesta rozšiřuje a obloukem se odklání od hráze rybníka.
Teď musíme zdolat méně příjemný krátký úsek. Plot nám zabraňuje pohodlně přejít po hrázi, a tak využijeme pěšinky těsně pod vrcholem hráze – houbaři tudy ostatně chodí taky. Po pár krocích se dostaneme na širší cestu, zatočíme vlevo, dorazíme na silničku a postupně ke dvěma vedlejším vchodům do areálu Lido. Třetí hlavní vchod je přístupný opodál. (V areálu koupaliště možnost sezónního ubytování, stravování, občerstvení.) Mineme prostorné parkoviště a po silničce dorazíme do Hamrníků, ve kterých se snoubí starší zástavba s novými moderními rodinnými domky.
Původně zde stával dvůr tepelného kláštera. Původní objekt r. 1706 vyhořel a na jeho místě podle plánů K. I. Dienzenhofera postavil W. Brauenbock barokní jednopatrový zámeček se třemi dalšími budovami, nazvaný Villa Hammerhoviana. Zámeček sloužil již r. 1710 tepelským premonstrátům pro tzv. májové kůry. Premonstráti chodili ze zámečku denně do lesa pít z pramenů. V r. 1749 doporučoval doktorSpringsfeld tepelskému opatu Ambrožovi, aby prameny vedl dřevěným potrubím do zámečku. Splnění tohoto záměru znemožnila jen větší vzdálenost sídla od pramenů. V r. 1788 stály v okolí tři hamry a vysoká pec. Po vzniku Mariánských Lázní se hamrnický zámeček s gloriety v parku stal již jen cílem vycházek zámeckých hostů. Osada Mariánské Lázně byla zprvu podřízena rychtáři v Hamrníkách.
V hamrnickém zámečku pobýval nejprve i doktor Nehr, který r. 1781 s opatem Trautmannsdorfem a dalšími premonstráty absolvoval májovou kůru, aby se později zasloužil o založení Mariánských Lázní. (Ubytování, stravování, občerstvení: penzion, hotel Pelikán, restaurace Na sádkách atd.)Silnička nás přivádí na hlavní silnici, po ní se dáme vpravo přes Kosí potok, vlevo za mostem vidíme původní již popsaný zámeček. Pokračujeme až k železniční trati a za ní vlevo dojdeme k žel. st. Mariánské Lázně.
(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)
