Do škály romantických přírodních partiíí na Náměšťsku přispívá svou hřivnou i říčka Chvojnice, levý přítok Oslavy, která na svém dolním toku vytváří hluboké skalnaté údolí. Jméno dostala podle chvojnatých, tedy jehličnatých lesů. Pro putování za jejími půvaby je ideálním nástupním místem obec Kralice nad Oslavou. Trochu horší je tu už s rozhodováním, kde výlet ukončit. Ústí říčky u Senoradského mlýna je totiž dost vzdáleno trasám hromadné dopravy. Nedalekou Skřipinou sice projíždějí autobusy na Kralice, jejich frekvence je však velmi slabá a v odpoledních hodinách se odtud do výchozího místa výletu prakticky nedostaneme. Proto vám nabízíme okružní trasu, která je sice dost dlouhá, ale zmíněných obtíží nás ušetří. Je středně náročná, má několik prudších, i když jen krátkých stoupání; delší výstup nás čeká pouze od Pastýřky k Březníku. Případnou námahu nám bohatě vynahradí nádherná, místy ještě takřka panenská příroda i pozoruhodné památky. Doporučujeme přibalit nezbytnou zásobu jídla a pití, protože nejbližší osvěžovna na nás čeká až v Březníku.
Kralice nad Oslavou leží v bohatě zvlněné krajině převážně nad pravým břehem Jinošovského potoka. Název nad Oslavou je poněkud zavádějící, protože protože k této řece jsou to od obce dobré tři kilometry. Původní osada vznikla v místech pravěkého osídlení na staré cestě z Brna na Třebíč. Jméno napovídá, že šlo o ves lidí králových, tedy majetek zeměpanský, královský. Založení Kralic kladou odborníci do 2. pol. 11. stol., tedy do doby panování prvního českého krále Vratislava. Počátkem 14. stol. ves získal rod vladyků z Kralovic erbu dvou sekyrek; jako první z nich se připomíná v r. 1310 Mikuláš. Kraličtí z Kralic si tu vystavěli tvrz, kterou v r. 1372 prodali svému příbuznému Janu st. ze Žerotína, majiteli sousedního náměšťského panství.
Žerotínové, ochránci a mecenáši jednoty bratrské, dali v r. 1578 na zdejší tvrz přestěhovat z Ivančic bratrskou tiskárnu. Ta tu byla v provozu do r. 1619, pak, když i na Kralice dolehly útrapy stavovského povstání a následné 30leté války, se přemístila na bezpečnější náměšťský zámek a v r. 1629 do polského Lešna. Tam sloužila ještě čtvrt století a pomohla na svět řadě spisů J. A. Komenského, mj. i známému Labyrintu.Tvrz stávala v centru obce šikmo nad kostelem za budovou dnešní školy. Vystavěli ji rytíři z Kralic mezi lety 1349–79 v místech staršího dvorce ze 13. stol. zničeného požárem. Byla to kamenná dvoupatrová budova obdélného půdorysu, obehnaná příkopem a valem. Před r. 1542 k ní byla přistavěna další tři křídla, uzavírající malé nádvoří, v přízemí i v patře s arkádami. Tvrz tím získala vzhled renesančního zámečku.
Zanikla ve válečných událostech po r. 1628. Její podobu odhalil archeologický výzkum, prováděný v letech 1956–71 Moravským muzeem pod vedením dr. V. Fialové. Kromě předmětů, dokumentujících život na středověkém sídle, zde archeologové našli i pozůstatky bratrské tiskárny – unikátní soubor více než 4000 kovových liter a typografických ozdob, bronzové špendlíky, knižní kování, spony apod. Kralický nález je svým stářím, počtem a zachovalostí světovým unikátem. Ve zdejší bratrské tiskárně se v letech 1579–1619 vydalo 76 knižních titulů, s náboženským i světským obsahem, např. učebnice. Nejznámější je však nesporně šestidílná Bible česká, podle místa původu nazývaná Kralická, vznikající mezi l. 1579–94, která kromě náboženského významu přispěla i k uchování a rozvoji českého jazyka v době protireformace i v exilu. – Blíže o ní se můžeme dozvědět v Památníku Bible kralické (Kralické tiskárny), umístěné v nové budově pod tvrzí .
Stavbu z r. 1969 projektoval arch. B. Fuchs. V přízemí je i dlouhodobá expozice J. A. Komenský a soudobá Morava. (Otevřeno: denně mimo PO 8–16 h.) U muzea, na křižovatce cest směrem ke kostelu, stojí pomník Bible kralické, první umělecké dílo svého druhu na světě, věnované knize, ale i jejím tvůrcům. Základní kámen byl položen v r. 1909, vlastní pomník se však dočkal slavnostního odhalení až v r. 1936. Má podobu žulového stolce, na němž leží bronzová kopie bible, na stěně v pozadí jsou nápisové desky s historickými jmény. Autorem plastiky je brněnský sochař J. Axman. Zajímavou a umělecky hodnotnou stavbou je i sousední kostel sv. Martina , v literatuře považovaný za v jádru románskou svatyni z 20. let 13. stol. Poslední výzkumy však vedly k závěrům, že kostel byl vystavěn až ve 2. čtvrtině 14. stol. na místě staršího románského objektu neznámé podoby snad z 11. či 12. stol. při srubovém dvorci. Na přelomu 15. a 16. stol. došlo k menším pozdně gotickým úpravám, do vzhledu kostela částečně zasáhlo i baroko.
Původně dřevěné patro věže s bání shořelo po zásahu bleskem v r. 1856 a bylo nahrazeno zděnou přístavbou s jehlancovitou střechou. V kněžišti se dochovaly zbytky gotických nástěnných maleb z poloviny 14. stol. znázorňujících Korunování P. Marie, výjev ze svatomartinské legendy (světec se dělí se žebrákem o plášť) a postava biřice z pašijových scén. Kostelní loď má žebrovou síťovou klenbu. Stěny pokrývají české a latinské nápisy, obsahující citáty z Bible kralické. Pocházejí z doby kolem r. 1580, kdy kostel sloužil jednotě bratrské. Byly objeveny při opravě kostela v letech 1899–1901 a zčásti obnoveny, zčásti pak napsány na jiných místech. Do zdí je zasazeno 18 náhrobníků, mezi nimiž vyniká renesanční figurální náhrobník Jindřicha Kralického z Kralic z r. 1576.
Na věži jsou dva zvony ze 16. stol. (Občerstvení: hospoda U hasičů ÚT–ČT, NE 10–22, PÁ, SO 10–23 h, U Sklenářů PO–ST, NE 11–22, PÁ, SO 11–23 h.) Po prohlídce místních pamětihodností se vydáme na vlastní výletní okruh. Z jižní části obce od turistické orientace při krátké odbočce k nádraží půjdeme po modré značce. Vede nás chvíli po silnici směrem k centru, brzy však (u sokolovny) odbočí vpravo, podejde želežniční trať a hezkou lipovou alejí zvolna sestupuje silničkou k Chvojnici. Vlevo v lukách vidíme hráz zaniklého rybníka. Dojdeme k rozcestí u bývalé Vrbovy koželužny, kde zahýbáme mírně vlevo, po můstku přejdeme Chvojnici a stáčíme se k lesu, při jehož kraji pokračujeme pohodlnou cestou údolím. Vpravo vidíme areál Olšinského mlýna a pily , za ním se tyčí kupolovitá zalesněná Černá hora (452 m). Vstoupili jsme na území rozlehlé přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice (2111 ha).
Tyto dvě řeky spolu s Dyjí si jako jediné na jižní Moravě uchovaly přirozená kaňonovitá údolí s velkým krajinářským i přírodovědným významem. Roste tu teplomilná květena, jako brambořík evropský, lomikámen trsnatý, tařice skalní, kyčelnice devítilistá, kakost krvavý, kamejka modronachová, na svazích pak reliktní bory a přirozené pralesovité bučiny. Mezi faunou vyniká ještěrka zelená, užovka podplamatá a výr velký. Údolí je v těchto místech ještě poměrně široké, s menšími loukami, obklopenými listnatým lesem. Cesta je z počátku pohodlná, několikrát se dělí, naše trasa se však v podstatě stále přidržuje Chvojnice.
Obloukem obcházíme ústí jednoho z bočních údolíček, pak se loukou opět vracíme k říčce. Cesta několikrát přetíná vodní koryto, které se klikatí v nesčetných záhybech. Za nízkého stavu vody je možné pokračovat dál stále při levém břehu nebo vodu přeskákat po kamenech či napadaných kmenech. Značka ovšem brody pravidelně obchází vlevo pěšinou do svahu, aby se vždy vrátila zpět k Chvojnici. Ta je také naším hlavním vodítkem, proto nevěnujeme pozornost žádným cestám, které tu a tam odbočují do strání, aby vyústily v blízkých vsích. Nakonec dojdeme k místu, kde je říčka na krátkém úseku regulovaná a zakončená splavem . Zleva do ní ústí Sudický potok. Pozorně sledujeme značení, protože modrá značka za potokem odbočuje vlevo na cestu do Sudic, vzápětí pak vpravo dost špatně schůdnou pěšinou vystoupá do stráně nad skálu spadající kolmo k řečišti a mladým hustým porostem nás dovede k širší travnaté cestě.
Vpravo vidíme skalní stěnu opuštěného kamenolomu, v němž v r. 1945 pyrotechnici zničili velké množství munice, která zůstala v okolí Náměště n. O. po německé armádě. Jeden z pyrotechniků při tom nešťastnou náhodou zahynul. Asi po 700 m značka znovu odbočí vlevo a pěšinou dost prudce stoupá do svahu, porostlého smíšeným lesem. Dole pod námi u řeky je několik chat, pocházejících vesměs z předválečného období. Vystoupáme na dlouhý úzký hřeben, obtočený mohutným meandrem Chvojnice, zvaný Kozí hřbety (430 m). Na povrch tu vystupuje skupina skalek, tvořených horninou fylitem. Roste tu vzácný lomikámen trsnatý, který tu má své nejsevernější stanoviště u nás. Nedaleko odtud se dochovaly štoly, v nich se ve 30. letech 20. stol. pokusně (ovšem bez valného úspěchu) dolovala tuha. Pěšina překračuje skalní výchozy a vede nás romantickým terénem po hřebeni.
Je odtud hezký výhled do údolí, na louky při řece i protilehlé stráně. Pod námi je mýtina, vzniklá těžbou kalamitního porostu, který zničil lýkožrout smrkový. V závěru sestoupíme opět na dno údolí a pokračujeme širokou cestou vlevo okrajem louky při Chvojnici. Po chvíli opět vstoupíme do lesa, po necelém kilometru značka znovu obchází vlevo po cestičce brody; za nízkého stavu vody je však možné bez problému projít po břehu říčky. Modrá nás vede stále lesem, mine několik tábořišť, chvíli se přidrží široké cesty, aby vzápětí zase zamířila vlevo do stráně. (Je třeba neustále sledovat značení, protože odbočky při obcházení brodů nejsou vždy výrazně značeny.) Nakonec dojdeme k rozcestí a turistické orientaci Pod borovinou , pak dál po široké cestě ke dvojici chat pod skalou, kde odbočíme vpravo na protější břeh Chvojnice. Příjemná pěšina lesíky a loukami, které v minulosti hostily hojně navštěvované trampské osady, nás dovede k lávce, po níž se znovu vrátíme na levý břeh. Mineme další chaty s velkým ohništěm a totemem.
O 300 m dál překročíme po lávce Chvojnici a dostaneme se na úpatí mohutné Výří skály , porostlé mechy, lišejníky a kapradinami. Pamětní tabulky zasazené do skalní stěny připomínají jména trampů, kteří zde bývali častými hosty, ale dnes už se na tento utěšený kout mohou bohužel dívat jen z báně nebeské. Pokračujeme po pravém břehu úzkým a skalnatým údolím poněkud ponurého rázu, postupně míjíme několik zvolna zarůstajících suťových polí. Nakonec se přede námi objeví první ze skupiny chat při soutoku Oslavy s Chvojnicí u Senoradského mlýna. Až k mlýnu však nedojdeme, ale ještě před začátkem louky odbočíme vpravo na pěšinu, provázenou červenou turistickou značkou, přicházející z protisměru od mlýna. Prudce stoupáme kamenitým žlebem ke skalce, odkud je hezký výhled na protější hřeben Levnova, pak již o něco mírněji pěšinou nad bočním údolíčkem, vzápětí vlevo cestičkou do zřícenin hradu Kraví hora .
Hrad zhruba čtvercového půdorysu, na třech stranách obehnatý příkopem a valem, na zbývající – jižní – pak chráněný strmým svahem spadajícím k Oslavě, dnes připomínají jen skromné zbytky zdí. Největším pozůstatkem je torzo mohutné válcové věže o vnitřním průměru 5,4 m a síle zdí asi 3,1 m, dodnes vyčnívající nad zemí do výšky pěti metrů. Západně od věže jsou části obvodové zdi, na jihozápadním konci nad údolím pozůstatky hranolové bašty, chránící předhradí. Na východní straně stával obdélný trojdílný palác, který připomínají jen propadliny sklepů a terénní nerovnosti. U vyhlídkové terasy, na kterou se při výstupu od údolí Chvojnice dostaneme nejdřív, je pěkný pohled do údolí Oslavy, na Senorady a Mohelenskou planinou s rozhlednou Babylon. Zřícenina zaoblené stavby, která tu stojí, je údajně zbytek vyhlídkového altánu z 19. stol., vybudovaného z hradních zdí. Podle romantické pověsti, zaznamenané Václavem Hájkem z Libočan, prý hrad založili po rozpadu Velkomoravské říše Moravané, kteří se tu ukrývali před Uhry. Ve skutečnosti je však Kraví hora mnohem mladší.
Založil ji pravděpodobně po r. 1360 Ješek z Náchoda, majitel blízké vsi Kuroslepy. Jeho syn prodal hrad pánům ze Šelnburka. V neklidných dobách na počátku 15. stol., kdy Moravu sužovaly boje mezi markrabími Prokopem a Joštem, tu sídlila loupeživá posádka, která plenila hlavně statky třebíčského benediktinského kláštera. Proto hrad v r. 1409 oblehly oddíly ze Znojma, dobývání však úspěchem neskončilo. Zánik hradu je třeba klást do doby po r. 1440, kdy se moravští stavové usnesli rozbořit některé hrady, aby nemohly sloužit jako úkryt lapkům. V r. 1494, kdy zdejší panství získal Blud z Kralic, se Kraví hora připomíná již jako pustá. Červená značka nás provede zříceninami, stočí se vpravo a sestoupí k široké cestě, po které vlevo dojdeme k pěkně upravenému areálu bývalé hájovny Sedlečka, která již několik let slouží jako klášter náboženské sekty Božího slova, jejíž členové hospodaří na přilehlé zahradě, na polích i ve sklenících a přebytky zeleniny prodávají zájemcům.
U hájovny narazíme na asfaltovou silničku, po které pokračujeme vlevo. (Kdybychom si chtěli cestu výrazně zkrátit, můžeme se pustit naopak vpravo. Po 1,8 km se dostaneme k hájovně Zamazalky a odtud vlevo do vsi Kuroslepy. Silnicí se pak dostaneme do Březníku, kde se napojíme na základní trasu.) Zvolna klesáme lesem, v levotočivé zatáčce zahneme ze silničky vpravo na kamenitou lesní cestu, po které sestoupíme k Oslavě. O kus dál po proudu řeky vidíme hřeben skaliska Kavčice. Pokračujeme proti proudu, překročíme úpatí amfibolitového skaliska, a loukou míříme ke skupině chat. Podél nich dojdeme k silnici a turistické orientaci u mlýna Skřipina .Mlýn, zvaný také Theimerův, patří k nejstarším u nás; existoval již ve 13. stol. Dnešní vzhled je ovšem výsledkem poměrně novodobé přestavby v r. 1930. Jméno Skřipina je zřejmě odvozeno od skřípání, které provázelo otáčení mlýnského kola. Poblíž na silnici je autobusová zastávka.
Pokud budeme mít štěstí a objevíme vhodný spoj, můžeme zde výlet ukončit a vrátit se do Kralic nad Oslavou. Naše trasa však pokračuje po červené značce dál – zprvu krátce po silnici, pak po cestě podél mlýnské strouhy ke splavu, který je na protějším břehu mistrným způsobem napojen na skálu. Na kamenech splavu roste vzácná řasa sinoplodka rudá, vyskytující se jen na několika málo místech u nás, která se projevuje výraznými červenohnědými povlaky. O kus dál ční nad řekou výrazné skalisko zvané Velká skála, tvořené horninou amfibolitem, v níž jsou dobře viditelné drúzy červeného granátu. V minulosti se jeho část utrhla a zřítila do vody. Pod skalou dosahuje řeka, spoutaná splavem, relativně značné hloubky. Je to jedno z mála míst na Oslavě, kde se dá koupat, Velká skála často slouží ke skákání do vody.
Vstoupili jsme do části údolí, zvané Dlouhá Oslava. Po silně meandrujícím toku mezi Náměští nad Oslavou a Vlčím kopcem tu řeka protéká v délce několika kilometrů zcela rovným úsekem, který zdolává se značným spádem. Za velkou loukou, zvanou Býčí, mineme areál dětského tábora Oslava, vybudovaný již v r. 1935 pro středoškolské studenty, a pokračujeme hezkými partiemi při řece kolem rekreačních chat. Naši pozornost jistě upoutá skupina mohutných dvojitých smrků. Připomeňme si, že se stále pohybujeme na území přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice. Nakonec dojdeme k turistickému orientačnímu místu Pod Vlčím kopcem .
Zleva – brodem přes řeku – se k nám přidá modrá turistická značka, která nás povede v závěrečných kilometrech. Spolu s červenou vystoupáme k rozcestí Pod Pastýřkou, kde červená míří na pěšinu vlevo. My se přidržíme široké cesty, zvané Anina, kterou se kdysi chodívalo od Březníku na Vlčí kopec. Vede nás stále vzhůru lesem, asi po 400 m ji však opustíme a vydáme se pěšinou vpravo do svahu. Pod vrcholem stoupání míjíme zbytky zdí věžovitého objektu, o kousek dál v lese pak různé prohlubeniny a terénní nerovnosti. Jde zřejmě o pozůstatky stylové stavby zvané Žampion, která byla součástí romantického areálu Vlčího kopce. Říkalo se jí i Zelená bouda. Vyhořela v r. 1949 a spolu s ní i značná část okolního lesa. Stoupání tu končí, cesta se lomí vpravo a začíná mírně klesat. Asi po 700 m se napojíme na asfaltovou silničku, která se o kus dál dělí do dvou směrů; my půjdeme vpravo.
Na kraji lesa stojí hezký rekreační areál zv. Tábor u Lamberka , bývalá březnická hájovna, v létě využívaná pro humanitární a sportovní akce. Poblíž při historické Anině cestě roste stromořadí starých lip. Silnička nás vede do polí, v levotočivé zatáčce značka zkracuje výrazný zákrut cestou vpravo přes lesík pod vedením vysokého napětí. Panelovou vozovkou pokračujeme vpravo podél zemědělských objektů ke křižovatce a turistické orientaci na okraji vsi Březník. Značka tu zahýbá vlevo, ves prakticky obchází a cestou za humny míří přímo ke Kralicím n. O. My ji tu však na chvíli opustíme a půjdeme vpravo do středu obce, mineme hostinec Na růžku (občerstvení: PO, ÚT, ČT 15–22, PÁ 15–23, SO 11–23, NE 11–22 h), na rozcestí u telefonní budky se dáme přímo vzhůru ke kostelu. Tribunový kostel Nanebevzetí P. Marie , stojící na vršku uprostřed hřbitova, je cennou románskou památkou z 2. pol. 12. stol. Téměř v původní podobě se dochovala kostelní loď zvnějšku zdobená obloučkovým vlysem s lizénami a věž až do výšky 1. patra.
Původní presbytář byl v 15. stol. zbořen a nahrazen novým, pozdně gotickým, před nějž byla ještě předsunuta příčná loď. Při barokních úpravách v 17. a 18. stol. byla vybourána románská tribuna a nově zaklenuta stará loď, věž získala nové zvonicové patro, kostel dostal předsíň se schodištěm a hudební kruchtu, barokně upravena byla okna. V interiéru se zachoval původní románský vstupní portál v jižní zdi lodi, příčná loď a presbyterium mají žebrovou křížovou klenbu, v presbyteriu je gotické sedile zdobené trojlisty a portál do sakristie. Z cenného vybavení vyniká stříbrná pozdně gotická monumentální monstrance z r. 1522, dále gotický korpus ukřižovaného Krista. Zbytky gotických nástěnných maleb z 15. stol. představují sv. Annu.
Na věži jsou zavěšeny tři pozdně gotické zvony z let 1491, 1497 1559. – Březník, jehož jméno je odvozeno od březového lesa, se poprvé připomíná v r. 1237. Býval vždy samostatným statkem, v blízkosti kostela stával gotický dvorec či tvrz, patřící pánům z Ná-choda a Březníka. Historie obce úzce souvisela s nedalekými hra-dy Lamberkem a Kraví horou. Od kostela půjdeme kolem hřbitova vlevo, boční ulicí sestoupíme k hlavní silnici a po-kračujeme po ní vpra-vo. Po pravé ruce je fotbalové hřiště a budova sokolovny (občerstvení: restaurace U Sokola, ÚT–NE 15–22 h). Vystoupáme horním okrajem vsi, za obcí u vodojemu se k nám zprava opět přidá modrá turistická značka. Stále po silnici přes planinu, oddělující údolí Oslavy a Chvojnice, míříme ke Kralicím n. O. Vychutnáme si pěkné pohledy do kraje, především na zalesněné vršky nad Chvojnicí s dominujícím vrcholem Černé hory (452 m). Na okraji obce přejdeme železniční přejezd a brzy dorazíme do výchozího místa putování – k turistické orientaci u odbočky k žel. stanici.
(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)
