Dálkových stezek je po celé Evropě spoustu a je na každém, jaká část našeho kontinentu ho láká a kam by chtěl vyrazit. Nám se tu správnou nedařilo najít dlouhodobě.
Léto, pár roků zpátky
Sedíme v nouzové chatičce na našem přechodu přes Hornstrandir, což je opuštěný poloostrov na severozápadě Islandu. Ušli jsme asi 15 kilometrů a teď nás počasí už na třetí den přikovalo do této chatičky, kde čekáme na lepší počasí.
Obrys na jedné ze zdí dokazuje, že zde kdysi bývala kamínka, která zřejmě uměla vytopit chatku na více než současné tři stupně. Alkohol pro nejhorší chvíle došel včera. Kamarád Pavel se snaží druhý den zabavit focením výhledu z jediného okna a my nemáme to srdce mu říci, že s fotkou „Výhled do totální mlhy“ World Press Photo asi nevyhraje.
Venku prší vodorovně, vítr se snaží dostat dovnitř, a když na chvíli přestane pršet, sněží. O dva týdny později se na konci treku shodujeme, že na sever od Plzně už nepojedeme.
Léto, o rok později
Někdy kolem poledne ležíme úplně vysušeni ve stínu olivovníku na treku E4 na Krétě. Ve stínu je 38 stupňů, na sluníčku 108. Celsia. Poslední ptáček, kterého jsme slyšeli zazpívat, vyschnul zevnitř poté, co otevřel zobáček, to bylo v šest ráno.
Snažíme se ovívat listem olivovníku. Ten, kdo to někdy zkoušel, ví, že je to činnost únavná, dlouhá a úplně k ničemu. Na zádech nosíme každý den litry a litry vody a v každém stoupání si slibujeme, že na jih od Plzně už taky jezdit nebudeme.
Léto, o další rok později
Když ne jih ani sever, půjdeme po Česku, řekli jsme si. Teď se snažíme dát dohromady trasu Stezky Českem, jsme v Orlických horách a v červenci prší druhý týden. Nálada skupiny je na bodu mrazu, tedy přibližně o sedm stupňů níže, než je venkovní teplota.
Sedíme v přístřešku a snažíme se myslet na cokoliv pozitivního. Vtom kolem nás prochází pár s koly. Oba totálně od bahna a po cestě, kde se skoro nedá jít, táhnou naložená kola, která musí vážit snad padesát kilo. Z pána vypadne, že jedou 1000 Miles Adventure a že nemůžou zastavit, že už by se nerozjeli. Paní se na nás ani neotočí a upírá skelný pohled před sebe do mlhy. Po zabahněných tvářích jí tečou černé slzy.
Když zmizí v mlze, rapidně se mění nálada naší skupiny. A my zjišťujeme velmi důležitou věc. Je jedno, kde zrovna chodíte a jak moc špatně na tom jste. Vždycky je důležité potkat někoho, kdo je na tom daleko hůř. To vás tak nakopne tak, že další vaše kroky jsou daleko snazší!
Ať vám to šlape! A pokud byste chtěli nějaký pěkný jižní trek krom E4 na Krétě, zkuste třeba Corfu Trail či GR 20 mimo sezonu. Na severu se krom Hornstrandiru nabízí nádherný a velmi pestrý přechod Lofot.
