Co měli dokázat? Zase se jim povedlo něco, co pro jiné bylo neuskutečnitelné, aneb volný přelez 700 metrové jižní stěny hory Mount Asgard (2015 m), která leží na Baffinově ostrově, jednom z nejnehostinnějších míst naší planety.
Mount Asgard proslavil v posledních letech hlavně projekt Lea Houldinga „The Asgard Project“, při němž Leo skočil z vrcholu base jump. Leo a jeho tým lezli severní stěnu a rovněž se pokoušeli o volný přelez1, který se jim však nepovedl. Letní pokus bratrů Huberů a Maria Waldera byl úspěšnější, aspoň co se stylu týče.
Jak se nápad zrodil?
Pokud byste hledali počátek lezení v jižní stěně Mount Asgard, tak byste se museli vrátit do roku 1996. Tehdy cestu „Bavarian Direct“ přelezl šestičlenný tým bavorských lezců. Bylo to však tzv. technické lezení2, takže o volném přelezu nemůže být řeč.
Dalším mezníkem v historii cesty je rok 2009 a pokus mezinárodního týmu lezců v čele s Belgičanem Nicolasem Favressem. Ti přelezli všechny délky volně až na jednu. Přesněji řečeno jeden několikametrový úsek. Cestu ohodnotili za 8a/A1 a právě to označení A1 hlodalo bratrům Huberovým v hlavě. To totiž znamená, že bylo využito umělých pomůcek, konkrétně žebříku.
Vezměme to od první délky
Hned od začátku si trojice lezců (Alexandr a Thomas Huberovi, Mario Walder) musela zvykat na mrazivé počasí, které na samém severu Kanady panuje. Když se k tomu přidá silný vítr, tak je o opravdu nepříjemné podmínky postaráno. S tímhle však lezci počítali. To, s čím nepočítali, byla obtížnost první délky.
Ta podle nich byla mnohem obtížnější, než udával Nico Favress, který ji ohodnotil za 7c. „Našemu“ triu se to zdálo spíš na 8a+ a to už je pořádný rozdíl. V tomto duchu se nesla celá cesta a trio odvážlivců si říkalo, jaká bude asi ta desátá délka, kterou Nico nemohl volně přelézt.
Jejich postup zbrzdilo počasí, a proto museli upustit od původního plánu, který znamenal zvládnout stěnu na jeden zátah. Alex ví, že dobré počasí je někdy důležitější než samotné schopnosti: „V horách nestačí být dobrým lezcem a mít hromadu zkušeností, potřebujete také trochu štěstí.“
Poté, co několikrát nalezli do stěny a zase se vraceli zpět do tábora (kvůli počasí), se jim nakonec přeci jen povedlo dostat k vytouženému místu celé cesty. Tomu několikametrovému úseku, který tým z roku 2009 „nezvládl“.
Thomas Huber k tomuto momentu řekl: „Jen několik kroků. Nanejvýš dva nebo tři metry. To není hodně. Urazili jsme deset tisíc kilometrů, abychom se dostali do tohoto místa, a teď ještě musíme vymyslet, jak ho přelezem. Deset tisíc kilometrů kvůli pár metrům, není to trochu šílené?“
Je, ale kvůli tomu přece lezete!
Kritické místo zvládli a přelezli ho volně. To však neznamenalo, že už jim volný přelez spadne do klína. Pořád na ně čekalo několik extrémně těžkých délek o obtížnosti až 8a. Výstup na samý vrchol jim ještě pár dnů trval (kvůli počasí), ale přeci jen se jim to nakonec povedlo.
Podle vyjádření obou bratří bude Asgard asi navždy speciálním místem v jejich horolezecké mapě.
Thomas: „Neuvěřitelný zážitek na neuvěřitelné skále. Tato trasa patří mezi ty nejúžasnější!“
Alex: „Asgard nám to vůbec neulehčil, jenom těch pár posledních metrů bylo snadných, ale tak to chodí. Čím je výzva náročnější, tím živější a silnější jsou vzpomínky.“
Pokud jste zvědaví na více fotek a vyjádření z tohoto mrazivého dobrodružství, tak se podívejte na stránky adidas.cz
1Volné lezení – je styl horolezectví, při kterém se k pohybu po skále využívá pouze přirozeného povrchu skály a síly lezce
2Technické lezení – Při tomto stylu lezení se k postupu používají umělé pomůcky (žebříky, háčky, skoby).
