Zažili jste v horách dokonalý okamžik? A bylo to při vzpomínce na něco hrozného? Našim holkám se to přihodilo, jen to zatím nechtějí přiznat…
Přechod Lofot je krásný trek za polárním kruhem, který nabídne všechno, co od trekování čekáte. Nádherné hory, desítky jezer hrajících neuvěřitelnými barvami a tisíce odstínů zeleně. Může ale nabídnout i osudová a dojemná setkání?
Tento trek je přibližně na 10 až 12 dní a o vašem osudu rozhoduje počasí formou ruské rulety. Červená barva, to jsou pěkné dny, kdy je vše zalito sluncem, černá zas představuje déšť a zimu. My to měli padesát na padesát. Nula na ruletě je možnost, že byste měli hezky celou dobu. To se neděje.
Nám na začátku hodně padala černá, což byla barva oblohy. Teplota kolem pěti stupňů, déšť a vítr, prostě červenec snů. To nejlepší jsme potkali už druhý den, kdy nás chytla vichřice v horách. Na stanech jsme museli ležet, abychom vůbec mohli uvažovat o tom, že je postavíme. Pršelo bokem a večeře venku nepřipadala v úvahu. Leželi jsme ve stanech, fandili našim tyčkám a kolíkům, ať vydrží, a naše holky měly slzy v očích. A my si říkali, že druhý den je to strašně brzy. Na slzy jsme v naší skupině zvyklí pravidelně, ale většinou až po dvou třech týdnech. Heslo, že kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti, jsme si už dávno upravili na to, že kdo nepláče, nedává do toho všechno, a srdíčko už vůbec ne!
O sedm dní, spousty krásných míst a pár dešťů později jsme došli do tábořiště u vesnice Ramberk, kde jsme potkali pár z Německa. Holky si hned začaly vyměňovat strašné historky a pak nastala krásná a dojemná chvíle. Zjistily totiž, že plakaly úplně ve stejný večer a stejnou dobu, jen o pár desítek kilometrů jinde. Byl to silný a moc pěkný moment a my byli rádi, že si tak rozumí.
Když se s námi druhý den Němci loučili, pronesla dívka poslední slova, která by jednou mohla mít jako svůj epitaf: „Vždycky když si nandavám tenhle batoh, mám pocit, že jsme se strašně přecenili!”
Přeji mnoho dojemných a pěkných chvil a ať vám to šlape!
