Réunion je nádherný ostrov a jeho přechod po trase GR R2 patří k těm nejhezčím, co jsme šli. I zde ale můžete narazit na borce z planety Blb, a to při výstupu na nejvyšší vrchol ostrova, a vlastně celé pevniny Indického oceánu.
Ostrov jsme přecházeli ze severu na jih, krásnou krajinou, v přijatelném počasí a bez lidí. Tedy vše zalito sluncem a duhou. Míjeli jsme se s párem z Francie, který měl neuvěřitelně velké batohy, a to i přesto, že spal po chatách. Od třetího dne jsme se z nich snažili dostat, co v nich nesou, když tam nemají stan ani spacáky, ale nechtěli nám to prozradit.
Částečně to bylo dáno tím, že vyráželi ráno o tři hodiny před námi, aby stihli dojít denní porci kilometrů, a my je pak potkávali pouze v kopcích, kde ona většinou seděla na cestě a on ležel pohozen v křoví. V těchto chvílích si s námi vůbec nechtěli povídat!
Ale byli fajn, a tak jsme byli rádi, když jsme zjistili, že stejně jako my plánují šestý den na treku výstup na nejvyšší horu Réunionu, Piton des Neiges (3 070 m n. m.) a s nimi ještě jeden pár z Kanady, který vypadal taky fajn.
Výstup je většinou rozdělen na dva dny, kdy první den stoupáte z Cilaosu na chatu Refuge de la Caverne Dufour, a druhý den nad ránem pak na východ slunce na nejvyšší horu. A právě na chatě je chatař z planety Blb, který si postavil hospodu, ale chodí mu tam lidi. Dříve se kolem chaty mohly stavět stany, teď už to nejde. Další specialitou tohoto pána je to, že vám odmítne prodat jakýkoliv nápoj i cokoli jiného, když na té chatě nespíte.
Bouřlivá noc
Pro nás to znamenalo vyhoštění do pěkné bouřky na částečně zastřešenou verandu a lehké zneužití páru z Francie, který na chatě spal, a tak nám chodil objednávat. Postupně se nás na verandě sešlo kolem patnácti, podělili jsme se o jídlo a pití a chatař zavíral rolety, aby se na nás nemusel koukat, bouřka zuřila a my se výborně bavili.
Když se o dvě hodiny později Francouzi přiznali, že jejich batohy jsou tak velké proto, že táhnou komplet potápěčské vybavení na poslední dva dny dovolené, posunula se párty o kousek dál. Donutili jsme chudáka Francouze, aby si vybavení na potápění nandal a předvedl nám Moon walk alá Michael Jackson. V tu chvíli vykoukl chatař z okna, a když viděl v devět večer na své verandě potápěče jdoucího pozadu v bouřce, zaklel něco francouzsky a zabouchl okenice.
Na pitomce můžete narazit všude, ne vždycky to ale musí být k vzteku, nám ten „náš“ totiž nakonec přinesl několik hodin smíchu, čas se spoustou fajn lidí a fotku s potápěčem na nejvyšší hoře Réunionu. Ať vám to šlape!
