Na světě existují místa, která se nazývají pekelná. Slouží k tomu, aby peklo nezamrzlo, a poznají se podle toho, že z nich pochází nejvíce selfíček v přírodě. V přírodě rozuměj do sto metrů od parkoviště.
Trekaře s batohem naštěstí nemusí taková místa většinou zajímat, zdálky je mine, nebo o nich slyšel a moc tomu nevěřil. Toto ale platí, jen dokud zvrácení lidé, kteří stojí za daným trekem, nezahrnou takové místo pevně do cesty s vědomím, že se nikde jinde v okolí nedá dozásobit. V tu chvíli jste tam taky a střet civilizací, kultur či světů snad nemůže být větší.
Dodnes za strašidelných nocí nad ránem vzpomínáme na taková dvě místa: Saskatchewan River Crossing, což je benzínka mezi Banffem a Jasperem v Kanadě na Great Divide Trailu, a hotel/ zastávka pod Pico Del Teide na Tenerife na treku GR 131. Je jedno, kde ta místa jsou, protože je peklo klonuje a poznají se snadno. Je zde miliarda lidí v půjčených autech, kteří na sebe troubí a snaží se zaparkovat, aby za tři minuty troubili, protože chtějí vyjet. Součástí je něco jako restaurace či jiné občerstvení, které jsou epicentrem zla. Jsou navrženy šikovně tak, aby zde byla neustále fronta nezávisle na počtu lidí, a ve finále nikdo nedostal nic z toho, co chce. Velikost porcí je dávkována tak, aby nasytila maximálně malou myšičku, zato ceny jsou desetinásobně vyšší. Cena vody klidně půl litru za čtyři eura, nekup to. Na LCD obrazovkách běhá nabídka meníček, která nemá nic společného se servírovanými věcmi. Totálně přetížený personál kouká do prázdna a ví, že z tohohle pekla pro ně není cesty. Vedle občerstvení je infocentrum, které se změnilo v prodej suvenýrů z Číny a s daným místem nemá nic společného. Zde sedí špatně zaplacená brigádnice, která místopisně maličko tuší, kde zrovna je, ale na všechny otázky vám s úsměvem nabídne klobouk s nápisem I love (název tohoto ztraceného místa).
Proč přes tato místa některé treky vedou, to nikdo neví. Možná chtějí trekařům posílit ducha a mentální odolnost či ukázat, že převýšení a déšť na treku nemusí být zdaleka to nejhorší. Nebo je to prostě jen pomoc peklu.
Až na takové místo na treku narazíte, nerozčilujte se, berte to jako další nástrahu. V klidu zaplaťte 1000 Kč za pět litrů vody a jděte dál. Kamkoliv, ale pryč. A třeba zjistíte, že si v příštím stoupání, které by jinak bylo strašné, šťastně hvízdáte. Ať vám to šlape!
