O české a moravské jeskyně je dobře postaráno, říká speleolog Marek Audy

Máš pro nás nějakou „jeskyňářskou novinku“ z našich jeskyní?
Tuto sobotu proběhl 35. ročník  mezinárodní setkání jeskyňářů ve Moravském krasu: Speleofórum. Tradičně zde bývají oceněny největší speleologické objevy našich jeskyňářů za uplynulý rok. Rozhodování je vždy velmi těžký úkol. Letos cena putovala do Čech do Týnčanského krasu za objev nových prostor v Divišově jeskyni.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Co říkáš na vývoj turismu do jeskyní? Existuje kompromis mezi tím, aby byla jeskyně přístupná a aby se uvnitř zachovalo jedinečné prostředí?
Turismus v jeskyních byl odjakživa a pokud je provozován správně, je pro ochranu jeskyní prospěšný. Inteligentní lidé, zemědělci, lesníci, správci čističek, zastupitelé obcí si po návštěvě jeskyní obvykle uvědomí, že jejich činnost na povrchu podzemní biotop značně ovlivňuje.

Jak jsou na tom nejdéle otevřené jeskyně v ČR, nepoškodily se za ta dlouhá léta?
Turisté navštěvovali jeskyni Výpustek a Sloupské jeskyně již na přelomu 16. a 17. století. Tyto jeskyně byly následně značně změněny. Sintrové sekundární výplně vypleněny, sedimenty přemístěny při stavbě chodníků, paleontologické nálezy prodány jako suvenýry a v případě Výpustku dokonce jako fosfátové hnojivo. V současnosti se velmi dbá na ochranu i turisticky přístupných jeskyní, ale již se nedovíme, jak naše počiny budou hodnotit za pár století.

Jak moc ovlivňuje chování člověka na povrchu (hnojení, stavby přehrad, přetváření krajiny apod.) jeskyně v podzemí? Může se každý z nás nějak zapříčinit o jejich nepoškozování?
Naváži na „počiny“ z předchozí odpovědi. Velkým problémem jsou čističky odpadních vod, resp. kanalizační síť, která nerozlišuje dešťovou vodu od splaškové a svádí smíchanou tzv. vyčištěnou vodu rovnou do ponorů. V Moravském krasu aktuálně probíhá velký vědecký projekt zaměřený na výzkum mykobakterií v podzemních, ale i povrchových vodách. Jsem zvědav, jaké budou závěry.

Přetvářet krajinu je odvěká touha člověka. Člověk je ale neponaučitelný. Vyhrává vždy příroda. Zločiny doby jsou tzv. revitalizační protipovodňová opatření v místech, kde povodně nikdy nebyly ani nehrozí.
Letos dokončili stavbu tří nádrží v Suchdole. Stavební firma nedbala rad jeskyňářů, geologický průzkum pokud byl vůbec proveden, je špatný. Těžká technika otevřela krasové trativody v prostřední nádrži. Po dokončení stavby ji nelze naplnit. Voda mizí do podzemí a přepadem hráze nepřetéká ani kapka. Spodní nádrž, která po staletí sloužila hasičům a dříve husám je dnes suchá. Voda Suchdolského potůčku se začala objevovat hluboko v jeskyni „Horní Suchdolský ponor“ stovky metrů od vchodu a původního ponoru.

Velmi mě také mrzí, jak byl loni zastřešen největší vývěr ČR. Návštěvníci Punkevních jeskyní dnes vidí špinavou umělou hmotu namísto tajemného portálu, ze kterého vytékala říčka Punkva.

Sám se pouštíš do nových objevů jeskyní. Jaké to je stát v prostorách, kde ještě nikdo nikdy nebyl?
Je to překrásný euforický pocit. Nejlákavější je tma na konci chodby. Ta představuje jeden velký otazník. Na svých fotografiích z jeskyní se snažím, aby tam vždy kousek právě takové tmy byl. Při objevu je třeba postupovat velmi obezřetně. Objevitel je také ten, který jako první jeskyni ničí. Na expedice sebou vozíme pásky a pokud je to třeba, hned první skupina vytyčí trasu, tak aby ostatní zbytečně nepošlapali celou jeskyni.

Je složité stát se jeskyňářem?
Je to jednoduché. Stačí si najít základní organizaci České speleologické společnosti operující v oblasti, o kterou se zajímám. Česká speleologická společnost má propracovaný vzdělávací systém a jsme rádi za zájem nových členů.

Jak na tebe působí absolutní tma, která se rozhostí po jeskyni, když se zhasne svítilna?
Jde o to, jestli zhasla protože se pokazila a nebo ji jen někdo vypnul.