O uplynulém víkendu proběhl na Slovensku běžecký závod dvojic pojmenovaný Nízkotatranská stíhačka. Trasa závodu vede přes celý hřeben Nízkých Tater a je jisté, že ho vždy dokončí méně než polovina závodníků. Proč?
Nejen na tuto otázku najdete odpověď v reportáži Kristýny Skalické z týmu adidas Outdoor, která závod absolvovala s týmovým kolegou Filipem Šilarem. A nedopadli vůbec špatně!
Čeho jsem se to vlastně zúčastnila?
Nízkotatranská stíhačka je běžecký závod dvoučlenných týmů vedoucí z Telgartu do Donoval přes celý hřeben Nízkých Tater. Celkové parametry letos malinko pozměněné trasy jsou 103 km/5650 m. Závod samotný je specifický tím, že přibližně v polovině nastává rozřazení a z 50 možných startujících týmů je dál puštěna pouze polovina. Tato redukce pochází od správy NP, protože pohyb po něm je v noci zakázán.
Další fotografie naleznete v galerii…
Startujeme v sobotu 19. 7. v 5:30. Pro nás trochu nezvyklý čas, ve čtyři ráno mě přepadají pochybnosti, jestli chci skutečně zrovna takto trávit volnou sobotu – aneb „mně ranní vstávání nedělá dobře“. Naštěstí je hlodavá myšlenka brzy zapuzena, protože se téměř nestíháme chystat.
Filip oznamuje, že pojištění má pouze na jeden den, takže to máme jako Popelka – musíme být v cíli než odbije půlnoc. První půlhodinka je nepříjemná, tělo nechápe, co po něm tak brzy ráno chci, netrvá ale dlouho a dochází mu, že to myslím vážně a že dneska se bude makat. Na trati je poměrně dost občerstvovaček, není třeba s sebou tedy brát zbytečně moc jídla a vody.
Po hřebeni Nízkých Tater
Nejdelší stoupání je hned na začátku, kdy se musíme dostat na Kráľovu hoľu. Celkově je trasa hodně běžecká, ale terén je příjemný – často běžíme po měkkých trailových stezkách na hřebeni. Strategie je nezrušit se v první polovině, na Čertovici (49. km) postoupit do další části závodu, držet stálé tempo a minimalizovat čas strávený na občerstvovačkách.
Na Čertovici jsme před půl jednou jako první tým v kategorii, čímž plníme první část plánu – postoupit na celou trasu NTS. Teď už „jen“ vydržet a udržet. Zahajuji banánovo-colovou dietu narušenou místy trochou vody z polévky a doplněnou o hroznový cukr.
Z Čertovice nás čeká jedno z nejhorších stoupání – sjezdovkou vzhůru, ale s Filipovou pomocí postupujeme rychle.
Kolem Štefánikovy chaty (58. km) se zatahuje, lehce bouří a občas proletí pár kapek. Byli jsme předem varováni, že mohou přijít bouřky, nás ale nezasáhne ani bouřka, ani silnější déšť. Mraky se trhají a u Kamenné chaty pod Chopkom (63. km) už je zase horko. Také je zde docela provoz a snad tisíckrát opakujeme „Ahoj“, „Dík“ a „S dovolením!“. Stále držíme pozici, dokonce mám pocit, že se i posouváme trochu vpřed. Na Ďurkové (75. km) mají spoustu dobrot, ale raději se držím své „diety“.
Nevím proč, si myslím, že už do cíle nemůže být příliš mnoho kopců, proto mě každý trochu (nemile) překvapí. Filip má sil stále dost a fyzicky i psychicky mi pomáhá je zvládat. Aspoň, že z kopce a po rovince se mi pořád běhá dobře. Nepříjemná je Prašivá a to hlavně dolů. Docela mě už bolí nohy a sestup k poslední kontrole v Hiadeľském sedle (93. km) je dost prudký a kamenitý. Zdržujeme se asi 5 minut, preventivně nasazujeme čelovky a vydáváme se vstříc nejhoršímu stoupání v celém závodě.
Kolem deváté večerní rozsvěcím aspoň na chvíli čelovku. Cílovou pásku protínáme jako první smíšený tým a 5. tým v celkovém pořadí s časem 16:05. V celkovém pořadí a v kategorii mužů vítězí v čase 14:13 Tomáš Svoboda se Zbyňkem Cyprou, taktéž z týmu adidas Outdoor.
Děkuji adidasu za oblečení a obutí a Alpisportu za oporu holemi Fizan.
