Nezlom vaz! Aneb jak na první pomoc v outdooru 

Vítej na kurzu Horal

„Haló, pane, slyšíte mě?“ Třesu za ramena, zakláním hlavu, kontroluji, jestli pacient dýchá. V prvním nácviku stojím nad bezvládným tělem, které na nic nereaguje. Není to nic příjemného a i když se to děje „jen jako“, sahám si daleko za svoji komfortní zónu. Můj mozek má pocit, že reálně zachraňuje. 

„Rozhodně ze začátku očekáváme u účastníků nejistotu, co dělat jako první a na co se vykašlat. Časem si člověk zarámuje univerzální postup, který je schopný aplikovat pod tlakem a ve stresu, který opakovaně vyvoláváme a který postupně v simulacích graduje,“ uvádí k počátečním rozpakům z neznámých situací nás všech Kuba Staněk (z organizace ZDrSEM), vodák, vystudovaný záchranář a jeden z šesti lektorů na kurzu. 

Na 5,5 dne trvajícího Horala se nás sjelo z celé republiky dvacet. Milujeme hory, treky, lezení, někteří dělají horské průvodce. Co kdybychom se dostali daleko od civilizace do průšvihu? Dokážeme si v terénu poradit? V programu před sebou máme jak řešit zlomeniny, úrazy všeho druhu, akutní stavy na horách, problémy spojené s nadmořskou výškou i drobnosti typu klíště.

Nauč se zážitkem!

Co uděláš s člověkem po pádu z výšky? Ovládáš Heimlichův manévr, kterým zachráníš dusícího se parťáka? Umíš si z horolezeckého lana udělat batoh k transportu zraněného? Na louce před naší základnou přecházíme několikrát za den od teorie rovnou k praxi a nosíme na zádech těžší váhy, než jsme my sami nebo masírujeme srdce resuscitačním figurínám v poměru třicet stlačení ku dvěma vdechům. A že je to fuška! 

Kurz Horal není postavený frontálním způsobem, ale celý je vedený prostřednictvím zážitku. Vedoucí lektorka a garantka kurzu Dita Voltr Podhadská v tom vidí velké plus proti běžným kurzům první pomoci, kde se učí pouze ze skript: „Chystáme nácviky a necháváme účastníky prožít si možné situace, který by na ně mohly někde číhat. Osvědčilo se nám, že když děláte něco rukama, mnohem lépe si to zapamatujete, než kdy si to někde přečtete.“ 

Některé simulace jsou inspirované skutečnými příběhy. Zachraňujeme turisty s otřesem mozku v rumunských horách, zasahujeme u autonehody, děláme z karimatek improvizované dlahy a z lana nosítka, učíme se o alergiích a popáleninách. Poprvé používám v praxi automatizovaný externí defibrilátor (AED), sestavujeme si vlastní expediční lékárničku, v rukavicích tlačíme prsty do rány a zastavujeme masivní krvácení. Je to dril od rána do večera a lektoři maskovaní falešnou krví nás nešetří. Hrají hysterické zraněné a snaží se nám simulace co nejvíc přiblížit reálu. 

První pomoc zvládne každý

Svalová paměť funguje a hlavu člověka v bezvědomí už při nácviku zakláním automaticky. I já jako naprostý laik mám po pár dnech kurzu pocit, že bych u nehody už zvládla víc než jen nečinně přihlížet. Dostáváme jasné instrukce, učíme se z vlastních chyb a žádná otázka není špatná. Díky opakovaným simulacím se nám automatika dostává pod kůži. 

Ptám se lektora Kuby, co  je základ, který by si z kurzu každý měl odnést: „Nejdřív se zastavit, pochopit a dokázat reagovat na opravdu těžké stavy, kdy nestačí jenom zavolat na záchranku a počkat. Představoval bych si, že si účastníci odnesou esenci toho, jak reagovat rukama na život ohrožující stavy jako je bezvědomí, problém s dýcháním nebo velké krvácení.“ 

Pár dobrých zásad 

• Mysli na vlastní bezpečnost. Rozhlédni se. Bacha na padající kamení ze skály nebo další nebezpečí u autonehody. Nevrhej se do záchrany bezhlavě, ať nejsi dalším zraněným. 
• Jednej rychle, ale postupuj pomalu. Pokud máš jednat bez přemýšlení, potřebuješ opakovanou praxi (absolvuj zážitkový kurz!). 
• Když ovládneš jednoduchý postup, můžeš zabránit úmrtí. Bezvědomí, zástava dechu, krvácení. 
• Zjisti si zdravotní stav svých parťáků a jejich potřeby, než vyrazíte za dobrodružstvím. Nemáš ve skupině diabetika nebo alergika? 
• Stáhni si do telefonu šikovnou aplikaci Záchranka.
• Když nevíš, volej 155. Operátor ti poradí, co se zraněným dělat. 
• Nos u sebe zdravotnické rukavice. Just in case. Můžou se hodit!
• Improvizuj! I z lana, hůlek a stanu zvládneš udělat nosítka. 

První pomoc dokáže každý. I ty!

Buď připraven

Znát terén a jeho rizika dopředu, mít papírovou mapu a lékárničku a nenechat věci náhodě může být nápovědou k tomu, že se výlet mimo civilizaci vydaří bez zbytečných rizik. Kurz Horal mi otevřel oči v tom, co vše se dá podchytit už předem a hlavně jsem si díky němu do sebe nahrála program, který mi v případě, půjde-li někomu o život, automaticky naskočí a budu moct smysluplně jednat. 

Umět poskytnout první pomoc by podle Dity měla být jedna z dovedností jako je řídit auto: “Většina lidí, kteří na kurzy chodí, je vlastně hrozně nesobecká. Protože to, že já se učím první pomoc neznamená, že ji budu dávat sama sobě, ale budu ji poskytovat lidem kolem mě.“ 

Může nás to potkat kdykoli kdekoli, nejenom ve vysokých horách. Třeba jednou zachráníme své blízké. Člověk chce být připravený a první pomoc učená zážitkem pro mě byla obrovsky cennou zkušeností a skvěle stráveným týdnem s podobně naladěnými lidmi. Navíc je fajn vědět, že i mí parťáci vědí, co dělat a až spolu vyrazíme do vysokých hor, bude i o mě v případě nouze bezpečně postaráno.

Informace ke kurzu Horal od organizace ZDrSEM:

Nejdelší kurz poskytování první pomoci nejen v naší nabídce – 5,5 dne plných simulovaných situací, nácviků a praktického tréninku. Situace maximálně přizpůsobujeme reálnému prostředí mimo dosah civilizace. Kromě základních život zachraňujících dovedností se naučíte řešit zlomeniny, úrazy všeho druhu, akutní stavy na horách, problémy spojené s nadmořskou výškou i drobnosti typu klíště.

V průběhu kurzu pro Vás připravujeme několik záchranných akcí a “jednodenních” výletů, které se mohou “pokazit”. Po kurzu si bez problémů sestavíte lékárničku na jakoukoli akci i dokážete myslet na na rizika spojená s cestou do hor nebo dálek. Vyzkoušíte si řešení zdravotnických událostí při nedostupnosti profesionální pomoci.

kontakt:  di************@zd****.cz

Pro koho je kurz vhodný: 

• outdoorové nadšence všeho druhu
• cestovatele, průvodce cestovních kanceláří
• lezce, horolezce, batůžkáře i výletníky
• všechny, kdo se vydávají do přírody mimo telefonní signál