V následujících řádkách vám představíme mrazivý dokument, který můžete shlédnout v některém ze 180 měst ČR nebo Slovenska v rámci Snow film festu.
Název filmu velmi dobře odráží skutečnost, která je pro drtivou většinu z nás nepředstavitelná. Jinak řečeno, šli byste na 5621 metrů vysoký východní vrchol Elbrusu, aniž byste při výstupu na něj viděli jediný metr cesty? Slovák Juraj Práger ano!
Juraj je 29 let starý rodák z Bratislavy. V šesti letech přišel o zrak, když mu začal postupně odumírat zrakový nerv. Je schopný rozeznat pouze světlo od tmy, takže si už nikdy nesplní svůj dětský sen být řidičem.
Myslíte, že svůj život v této chvíli zabalil? Tak to ani omylem! Právě naopak. Rozhodl se, že začne překonávat sám sebe. Nejprve začal cyklistikou, se kterou se snaží prorazit na paralympiádu. Ročně na kole najezdí minimálně deset tisíc kilometrů a před pár lety objevil krásu hor a horolezectví.
Vše přitom začalo velmi nevinně, když si lezení vyzkoušel v jednom bratislavském obchodním centru na malé umělé stěně. To se mu však zdálo „neúplné“ a kontaktoval své kamarády z Nitry, o kterých věděl, že lezou po skalách.
Za těch pár let už stihl vystoupit mimo jiné na vrcholy Mont Blanc (4810 m) cestou „Three Monts“, Punta Castore (4228 m) nebo nejvyšší horu rodného Slovenska – Gerlachovský štít (2654 m).
Tentokrát na Elbrus
Protože s jídlem roste chuť, tak je asi logické, že po loňském úspěchu na Mont Blancu začal pomýšlet ještě o něco výše. Volba padla na východní vrchol Elbrusu. A podobně jako u nejvyššího vrcholu Alp, také na Elbrusu si se svým průvodcem Zoltánom Pálom nevybrali tu nejjednodušší cestu – šli ze severu. Tedy cestou, která je mnohem hůře dostupná než klasika z jihu, po ose vesnice Elbrus – Pastuchovy skály – západní vrchol.
„Nejtěžší pro mě je překonat ten strach, když člověk nevidí, co se kolem něj děje. Musíte absolutně důvěřovat člověku, který vás vede a to je pro mě Zolo,“ říká Juraj. To, že je nevidomý, ale nebylo nějak zohledněno v tom, co si na zádech ponese. Stejně jako ostatní šel tzv. „na těžko“. Takže si veškerou výbavu nesl sám. To platilo už při cestě z letiště, kdy byl ověšen hned dvěma batohy.
Někteří z vás by vzhledem k Jurajovému hendikepu asi nečekali, že bude překonávat horské bystřiny, stavět skalní mužíky nebo překonávat rozsáhlé ledovce s cepínem v ruce.
Zoltán Pál: “Juraj se nebojí snít“
Ale nemyslete si, že film a výstup má jen jednu postavu. Velkou úlohu v celém Jurajovém snažení sehrává také jeho kamarád a průvodce v jedné osobě Zoltán Pál, který je při expedicích Jurajovýma očima. Výstupy s Jurajem nejsou pro Zoliho žádná oběť. Sám říká, že při nich našel sám sebe, a to díky obrovské zodpovědnosti, kterou nese.
Juraj Práger: „Řeším to, co slyším.“
Člověka, který si takovýmto způsobem užívá život, prostě nemůžete litovat! S tím k příběhu Juraje Prágera přistupujte a s tím si také užijte film Neviditelná hora.
Více o filmu na www.SnomFilmFest.cz.
|
