Nepál: TOP treky na dohled osmitisícovek

Kterým směrem z Káthmándú vyrazit? Chcete vidět hlavně osmitisícovky, nebo zažít i život v podhůří? Toužíte překonat výškovou kótu 5000 metrů, nebo vám to zdraví nedovolí? Jestli můžu mít osobní doporučení, tak se připravte na to, že do Nepálu se budete chtít vrátit. Jedna návštěva rozhodně nestačí. Pokusila jsem se shrnout to podstatné, ať je nad čím váhat, z čeho vybírat. 

Treky v okolí Everestu

Solukhumbu – provincie východního Nepálu, kterou si spojíte hlavně s pojmy jako je Lukla, Namche Bazaar a Mount Everest. Jednoznačně neoblíbenější oblast na treking, a to hned z několika důvodů. Přistání na letišti v Lukle je legendární, o poloze osady Namche Bazaar nemluvě. Dostanete se k nejvyšší hoře planety téměř na dosah a jste opravdu v srdci Himálaje.

Nejnáročnějším trekem v okolí Everestu je trasa vedoucí přes tři pětitisícové průsmyky, tzv. Three passes trek. Jako všechny ostatní zdejší treky stoupá z Lukly do Namche a pak si můžete sami zvolit, jestli půjdete okruh po, nebo proti směru hodinových ručiček. Postupně překonáte sedla Renjo La (5 345 m), Cho La (5 420 m) a Kongma La (5 535 m), v maximalistické variantě si můžete ještě vylézt na tři další pětitisícovky (Gokyo Ri, 5 360 m, Kala Pattar – 5 643 m a Chhukung Ri (5 546 m). A do trasy se běžně zahrnuje i návštěva základního tábora pod Everestem (5 340 m). V podstatě jste tak více než týden denně ve výšce nad 5 000 metrů. Pro absolvování okruhu potřebujete minimálně 20 dní (kvůli aklimatizaci nelze postup nijak uspíšit) a v nohách budete mít bezmála 160 kilometrů. 

Pokud nemáte dostatek času, tak si můžete zvolit čistě trek k základnímu táboru pod Everestem (EBC trek), případně si jej prodloužit o přechod sedla Cho La Pass (5420 m) a pokochat se navíc jezerem Gokyo (tzv. Gokyo trek).  

Ať už zvolíte jakoukoli variantu, všechny treky startují v Lukle a vedou přes Namche Bazaar. Tam trávíte aklimatizační odpočinkový den a pokračujete dále. Při návratu z hor počítejte s rezervou a nespoléhejte na to, že z Lukly v konkrétní den odletíte dle plánu. Na letadle jste tady zcela závislí. Na silnice naprosto zapomeňte. 

Kouzlo všech treků v Solukhumbu je hlavně ve výhledech na hory. Během treku přes tři sedla vidíte postupně Cho Oyu, Everest, Lhotse, a Makalu. Čtyři z 14 osmitisícovek. Budete přecházet obrovské masy ledovce Ngozumpa a Khumbu. Zklamaní bývají pouze ti, kteří čekali i hlubší poznání nepálské kultury. Turismus tady bují už půl století, ve vesnicích jsou na vás skvěle připraveni, ve 4000 metrech sedíte v kavárně nebo v kině, pochutnáváte si na brownies, popcornu a koukáte na Ama Dablam. 

Okruh kolem Manáslu

Před pár lety by se ještě dalo napsat, že Manaslu circuit je novější trasa, která získává na popularitě. Dnes už ji ale spíše řadím do kategorie klasických treků kolem osmitisícovky s excelentním zázemím. Oproti trasám v Solukhumbu začínáte tento přechod v mnohem nižší nadmořské výšce, i v listopadu v tílku a kraťasech. Potkáváte ohromné vodopády, přecházíte desítky lanových mostů, vnímáte více podhůří Himálaje a do horské krajiny se dostáváte postupně. Do výšky 5 000 metrů se dostanete jen na pár hodin, pak už jen klesáte zase do nížin. 

Okruh je otevřen od roku 1991 a dlouhou dobu platilo, že jste zde potkali mnohem méně trekařů než v Solukhumbu nebo na okruhu kolem Annapuren. Hlavně proto, že bylo potřeba veškeré tábornické vybavení brát s sebou. S narůstající popularitou přibylo nocleháren a na tábořišti Larkye Phedi noc před přechodem nejvyššího sedla už spíte komfortně na matracích, pod střechou. Počet trekařů každoročně rapidně narůstá. A směrem k čínské hranici se staví silnice, která naruší kouzlo odlehlého Tsum Valley. I tak je trek kolem Manáslu dobrá volba pro někoho, kdo by rád zažil na treku rozmanitost. Trek je velmi pestrý, technicky nenáročný, z počátku čistě stoupáte údolím proti proudu řeky Buri Gandakí a pak pár dní pobudete v těsné blízkosti Manáslu. Z východní, severní i západní strany. Sedlo Larkya La přesahuje kótu 5000 o pouhých 100 metrů a nejsou zde žádné lezecké pasáže ani ledovec, čistá turistika. Sestup za sedlem je rychlý, za dva dny se natřásáte v jeepu cestou do Káthmándú. Pohorkám přičtete zhruba 135 našlapaných kilometrů. Krásný výkon. Ochudíte se pouze o zážitek z letecké přepravy vrtulovým letadýlkem, začátek i konec treku je dosažitelný pozemní cestou.

Masiv Annapuren

Ať už použijete čistě výraz Annapurny, trek kolem Annapuren nebo Annapurna circuit, pořád je řeč o jednom z nejvyhlášenějších treků světa. Figuruje v řadě TOP 10 výběrů. A dostane se vám na něm toho, co trochu oblasti Solukhumbu chybí. A co částečně nabízí Manaslu. I tak je zase trochu jiný. Pokud nespěcháte a nenecháte se dovézt až do Dharapani jeepem, tak právě tady můžete už z Besisaharu (respektive Ngadi Khola) procházet typickými nepálskými rýžovými políčky a pozorovat ženy, jak trhají a navlékají afrikány. Postupně nabírat výšku, dokud nedosáhnete 5 400 metrů, sedla Thorong La. Hřeben Annapuren traverzujete z východu na západ několik dní, odkrývá se vám Annapurna II, Annapurna IV, Gangapurna a Tilicho Peak. Vidíte impozantnější hory než na okruhu kolem Manáslu, ale samotná Annapurna vám zůstane ukryta. 

Co se infrastruktury týče, jsou zde na trekaře skvěle připraveni. Hlavní město Manang vás okouzlí středověkou atmosférou a pak už zaplujete hluboko do údolí Jarsang Kola. Po překonání pětitisícového sedla skončíte někdy i ve stejný den v Jomsonu, kde je přistávací dráha. Pod další osmitisícovkou, Dhaulágirí. Celý trek lze stihnout za 12 dní a návrat do Káthmándú bývá rychlý, díky leteckému spojení Jomson – Pokhara a Pokhara – Káthmándú. Jestli je 12 dní málo, tak můžete pokračovat dále na jih a východ a celý okruh opravdu dokončit, tedy dojít zpět do Besisaharu. Trek se chodíval měsíc a opravdu obcházel celý masiv.  

Svou délkou i převýšením je aktuálně hlavní trasa srovnatelná s okruhem kolem Manáslu. Krajina je přesto jiná. Jste delší dobu na dohled těch opravdových himálajských velikánů, nicméně až do Manangu máte vždy na dosah prašnou silnici, což může usnadnit řešení krizových situací.

Království Mustang

Království, které má stále pověst uzavřeného světa. Tibetská kultura na území přičleněném k Nepálu. Když jsem byla u jeho bran poprvé, stál jen desetidenní permit do Mustangu 500 dolarů. V roce 2012. Permit stojí stále stejně, ale už to není výše mého měsíčního platu. I tak tady ještě nepotkáte tolik turistů, skromnější je i nabídka ubytování po trase. Na internet minimálně týden zapomeňte. Trek Mustangem není nic pro sběratele výškových kót a vrcholů. Osmitisícovky uvidíte dvě, Annapurnu I a Dhaulágirí. A první polovinu cesty se od nich vzdalujete. Nevyšplháte ani do 5 000 metrů nad mořem. Na své si zde přijdou milovníci treků v opravdu netypické, drsně krásné krajině, vysokohorské poušti. Není to pro každého. Celým Mustangem vede do hlavního města Lo Manthang prašná silnice a během putování není bohužel vždy možné se jí vyhnout. Buď to strpíte, nebo si na některé úseky najměte místní vozidlo. Z Manthangu se vracíte zpět na jih, není to tedy ani okruh v pravém slova smyslu. 

Jako všude jinde, i zde spíte pod střechou, vlastní zásoby jídla nepotřebujete vůbec. Bezesporu nejlepší dobou pro návštěvu Mustangu je jaro, kdy se zazelenají všechny osady a políčka jako oázy v poušti. Do toho denně točíte modlitebními mlýnky, buddhistické kláštery brzo přestanete počítat a snad nikde jinde nespatříte tolik odstínů hnědé a žluté než právě zde. 

Poon Hill trek

V průvodcích ho najdete taky jako Annapurna panorama trail. Zavede vás do jižního podhůří hřebene Annapuren a vydat se na něj můžete od října až do dubna, včetně zimních měsíců. Nemusíte se bát, že by šlo o nějakou flákací poznávačku, ačkoli ze všech výše popsaných treků je nejjednodušší.  Budete mít denně v nohách solidní výškové metry (v součtu jich nastoupáte více než 4000). Ale odpadne vám strach z výškové nemoci, samotný vrchol Poon Hill má 3 210 metrů. Právě z něj spatříte Annapurnu I, která ze severu na okruhu kolem celého hlavního hřebene Annapurna circuit vidět není. A dále na západ Bílou horu – Dhaulágirí.

Pooh Hill není okruh, nevracíte se do výchozího bodu. Můžete si jej rozvrhnout na 5–6 dní, nachodíte zhruba 56 kilometrů, oproti vysokohorským trasám si tady užíváte teplejší klima (vyjma období prosinec–únor, to se i péřová bunda dosti hodí). Nechybí dostatek kulturních vjemů (doporučuji návštěvu muzea v osadě Ghandruk) a zemědělské krajiny. Nabídka ubytoven je pestrá. Denně procházíte vesnice, kde to opravdu žije. Krom Annapuren a Dhaulágirí si krásně nafotíte i posvátnou Machapuchare (Rybí ocas). A mnohem častěji se osprchujete. V případě zdravotních komplikací lze trek zkrátit a bezpečně a rychle se dostat do civilizace. 

Obecné info pro treky v Nepálu

• Hlavní sezóna trekingu začíná v říjnu a končí zhruba začátkem prosince (může se lehce lišit dle oblasti). V létě se naopak vydejte do jiných částí Himálaje než té nepálské. Červenec a srpen je hlavním monzunovým obdobím. I v nepálském slovníku najdete ročních období pět: autumn, winter, spring, summer a monsoon. Druhá sezóna začíná v březnu, končí květnem. Nejlepším obdobím pro výstup na Everest bývá statisticky právě v polovině května, zažijete tak základní tábor pod Everestem v plné sezóně. 
• Na všechny uvedené treky nepotřebujete stan ani velkou zásobu jídla. Přespáváte pod střechou, kde vám připraví snídaně a večeře. Pokud se chystáte do více odlehlých oblastí (Dolpo, Dhaulágirí, Kančendženga), informujte se o aktuálním stavu nocleháren a infrastruktury přímo u nepálské agentury. Doba je rychlá a vše se mění. 
• Od 1. 4. 2023 platí pro zahraniční návštěvníky v Nepálu oficiálně zákaz trekování bez místního průvodce. Netýká se to ale všech treků a všech oblastí, nicméně se to týká jednotlivců i organizovaných skupin. Stále se bez průvodce dá jít treky, které nevyžadují permit. Některé zdroje uvádějí, že průvodce je povinný jen v tzv. protected areas. Nařízení, určené dle oficiálních zdrojů pro větší bezpečnost turistů, však není respektováno všemi regiony. Např. oblíbený region Solukhumbu (treky k EBC, Tři sedla apod) toto pravidlo nerespektuje a na jaře 2023 tam nebyl místní průvodce vyžadován. Doba je turbulentní, takže každopádně doporučuji sledovat aktuality přímo na stránkách Nepal Tourism Board: trade.ntb.gov.np. Zde vypsány treky a regiony, kde je povinnost mít povinného průvodce a TIMS kartu: ntb.gov.np/plan-your-trip/before-you-come/tims-card
• Na každý trek si potřebujete vyřídit permit (v Nepal Tourism Board Office v Káthmándú). Můžete to zvládnout sami, pokud šetříte čas, obraťte se na místní agenturu. Sólo cestovatelé si také musí vyřídit TIMS kartu (2000 rs), registrace a platba online zde: trade.ntb.gov.np, v rámci organizovaných cest TIMS kartu zajistí agentura.
• Pro vstup do Nepálu je nutné vízum.
• Jestli se necítíte na chození „natěžko“, nebojte se najmout si nosiče. Jsou zde zcela běžní. Kapesné, které jim platíte, je výraznou pomocí v jejich rodinném rozpočtu. Po treku se ještě od vás očekává spropitné.
• Internetové připojení není všude samozřejmostí, v Mustangu budete bez sítě minimálně týden (ačkoli do dvou let se zvažuje zavedení wifi do hlavního města), v oblasti Solukhumbu funguje místní Everest Link, ke kterému si kupujete číselný kód (pozor – dost to vypadává), u Annapuren je wi-fi téměř v každému ubytování a zdarma, u Manáslu za heslo na wifi platíte. Dobíjení přístrojů a baterek je možné kdekoli, většinou za poplatek. 
• K překonávání pětitisícových sedel je občas potřeba přibalit mačky, nebo aspoň nesmeky. Ideálně opět sondujte u místních, jaká je aktuální situace a stav sněhové pokrývky. Obecně na začátku podzimu a konci jara už lze projít vše bez maček, ale nespoléhejte na to. Vždy je můžete nechat v depozitu na hotelu v Káthmándú, pokud cestujete do Solukhumbu, tak klidně až v Namche Bazaaru.
• Širokou nabídku map a průvodců Nepálem najdeš na www.KnihyNaHory.cz nebo v pražské prodejně v Klubu cestovatelů.