V Petrovicích se nacházíme v nejvýchodnějším cípu Krušných hor. Za Nakléřovským průsmykem se již rozrostírá Děčínská pahorkatina. Nabízí se nám zde výlet naplněnými dalekými výhledy, až se při tom dech tají. Nic náročného, po silnici, silničkách i pevné cestě, je to vhodné i jako krátká vyjížďka na kole.
Petrovice – Panenská 3 km – Nakléřov 4,5 km – Pod Jelením vrchem 7 km – Krásný Les 9 km – Petrovice 13,5 km
Obec Petrovice* vznikla ve 13. stol. jako pohraniční stanice na solné stezce, první písemná zmínka pochází z r. 1356. Petrovickou silnicí táhla několikrát vojska – v r. 1631 tudy vtrhli Sasové do Čech a s nimi přišla řada českých vyhnanců, v září r. 1813 tu přenocoval Napoleon. I dnes leží obec na důležité komunikaci, je tady hraniční přechod a to do značné míry určuje i její ráz – služby nabízejí velká tržnice, spousta stánků, i nějaký ten noční klub. Podél silnice se obec vine v délce 6 km. V minulosti se její obyvatelé živili jako formani a poštovní zaměstnanci, dnes tady utrácejí němečtí návštěvníci. Dominantou Petrovic je barokní kostel sv. Mikuláše z r. 1793 na místě starší svatyně. Západně od obce je hromadný hrob obětí cholery a válečných událostí z r. 1813. (Stravování: restaurace Radnice PO–PÁ 10–22, Faraon 10–21, Staročeský hostinec, Orion 10–21 h aj.)
Od kostela ve středu obce se vydáme po silnici mírně do kopce směrem do vnitrozemí. Za benzínovou čerpací stanicí míjíme křižovatku (vlevo směřuje silnice k Tisé), jdeme přímo a na rozcestí uhneme úzkou silničkou podél potoka vpravo. Moc aut tady nepotkáme, hlavní silnice se už dnes tomuto koutku s nízkými domky a zahrádkami s krátce sestřiženými trávníky vyhýbá. O to víc si užijeme malebný kout s několika chráněnými modříny v závěru. Vyhoupneme se na další rozcestí – vpravo odbočuje silnice do Krásného Lesa, tím bychom si výlet zkrátili až moc, my jdeme přímo na hlavní silnici. Zleva se k nám připojuje červená turistická značka. Nebudeme se trápit vymýšlením komplikovanějších variant cesty mimo poměrně frekventovanou komunikaci – následující cesta Nakléřovským průsmykem je nejvhodnější variantou. Provoz na silnici není příjemný, bohatě nám to ale vynahradí „supervýhled“*** na Tiské stěny a Děčínský Sněžník, na vzdálenější Lužické hory i České středohoří i do Saska. Nakléřovský průsmyk*** (685 m) odděluje Krušné hory a Děčínskou vrchovinu, od nepaměti tudy procházela obchodní cesta, vozila se pošta a postupovaly i vojenské oddíly. Průsmyk nejednou sehrál významnou roli v českých dějinách.
Míjíme rekreační osadu Panenská, mírně stoupáme a zažijeme ty nejkrásnější výhledy. Za návrším pak scházíme do Nakléřova. Z původní vsi, zmiňované již v r. 1382, zůstalo jen několik rekreačních chalup – byla to velká proměna především v posledních desetiletích. Od 14. stol. tu dokonce stával kostel sv. Josefa, přebudovaný v letech 1679–83. Jeho věž využil jako pozorovatelnu samotný Napoleon – v září r. 1813 odtud sledoval bitvu u Varvažova. Kostel se dnešních dnů nedožil – byl odstřelen 28. 4. 1975, neuspěl ani nápad upravit kostelní věž na rozhlednu. A tak tady dnes najdeme jen tzv. Kleistův pomník*, postavený r. 1913. Generál Kleist se proslavil tím, že si se svými vojsky pospíšil v pravý okamžik a před polednem 30. 8. 1913 uzavřel cestu ustupujícím Francouzům.
Na křižovatce silnic u penzionu a nočního klubu narazíme na modrou turistickou značku (k pomníku je třeba jít ještě kus po silnici přímo), po ní se dáme vpravo. Stoupáme po silnici, těsně za vrcholem kopce (735 m) společně se značkou odbočujeme na pohodlnou cestu vlevo. Ta nás přivádí nízkým porostem na rozcestí Pod Jelením vrchem. Tady zvolíme značku červenou – vypravíme se po ní vpravo, pozdravíme se s březovým hájkem a vrátíme se na silnici. Značka směřuje kolem rekreačních chat k Panenské, my ji opustíme a po silnici scházíme do Krásného Lesa*. Jdeme mezi pastvinami, otvírá se hezký pohled na reliér přírodního parku Východní Krušné hory. Mírně zvlněná krajina, ve které se střídají pastviny s lesy, je potěšením pro oči. Obec Krásný Les se v písemných záznamech objevuje r. 1437, smutně proslula v r. 1680, kdy tady byla krvavě potlačena selská vzpoura. Vesnice bývala daleko rozlehlejší než dnes, po vysídlení původních německých obyvatel ale její část zanikla. Ve středu vsi spatříme za volným prostranstvím zámek, postavený r. 1708 a přebudovaný v r. 1745 za účasti litoměřického stavitele P. Versy. Nad vstupem vidíme erb, nepřehlédneme však ani to, že objekt nutně volá po velké opravě. Pokud bychom pokračovali dál ke státní hranici, objevili bychom barokní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1790–95 na místě starší svatyně. (Stravování: restaurace Krásný Les 10–22 h.)
Ve středu vsi se dáme po silnici vpravo kolem zámku. Po krátkém výstupu necháme oči opět rozběhnout krajinou. Vlevo vidíme vrch Špičák (723 m), tvořený horninami tří geologických období – úpatí je z proterozoické ortoruly, na ní se usadily pískovce a slepence (zachovala se i puklinová jeskyně), vlastní vrchol je z olivnického nefenilitu. Hluboký zářez potoka Slatiny východně od Špičáku je známý jako Mordová rokle. Po silnici přetneme Slatinu, stoupáme až do místa, kde vlevo odbočuje zpevněná cesta. Po ní mírně stoupáme kolem kóty 640 m, výhled** daleko do kraje je nádherný. Pokračujeme mezi pastvinami, až se pod námi objeví věž petrovického kostela. Kolem hřbitova pak sejdeme přímo na tržiště v Petrovicích.
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
