Na hledání takových výzev je asi potřeba, aby byl člověk ambiciózní a trochu imperialista, dobyvatel či jak to nazvat. Jinak řečeno, musí vidět ten nejčistší a největší požitek v něčem, co před ním nikdo neudělal, aby byl „ten první“. Stěn a linií je v tomto duchu ještě spousta, ale vrcholků nad 7000 metrů?
Pár jich je, ale ti, kteří výzvu přijmou, to budou mít k vrcholu pořádně těžké. Kromě potřebných schopností by člověk kolikrát potřeboval i konexe, finance či prolomení morálních bariér na to, aby vylezl na některou z následujících hor.
Karjiang I neboli Karjiang South – Tibet (7221 m)
Vrchol se nachází v Tibetu, blízko hranice s Bhútánem. Jedná se o technicky velmi náročný kopec, který hlídá množství padajících lavin. Ještě předtím, než se pokušitelé dostanou k vrcholovému headwallu, musí prostoupit technicky náročným lezením v ledu i skále. Pokusů bylo několik (1986 – Japonci, 2001 – Nizozemci, 2010 – Američané), ale zatím žádný nebyl úspěšný.
Labuche Kang III – Tibet (7250 m)
Další vysoký vrchol, který roste z náhorní plošiny Tibetu a do této chvíle nepoznal prvovýstupce. S výškou 7250 metrů je nejvyšším neslezeným kopcem na území Tibetu. Zaznamenány jsou dva pokusy, a to v letech 1987 (Japonci) a 2010 (Američané). Skupina Lobuche Kang se nachází 50 kilometrů východně od osmitisícovky Shishapangma.
Muchu Chhish – Pákistán (7543 m)
Muchu Chhish je součástí masívu Batura, rostoucí z pohoří Karákóram. Pravděpodobně je to nejvyšší neslezená hora, na kterou je to legální. Naposledy se o ni pokoušeli v roce 2014 Britové Phil DeBeger, Tim Oates a Pete Thompson. Právě poslední jmenovaný ve svém poexpedičním článku popisoval, že vrchol je objektivně velmi nebezpečný kvůli pádu kamení a lavin, které kolem horolezců svištěly i v základním táboře (dosažena výška 6000 metrů).
Naposledy to byli v roce 2011 Američané (Mark Richey, Steve Swenson a Freddie Wilkinson), kteří srazili stupínek nejvyšší neslezené hory, na kterou je možné získat permit, o něco níž. Stalo se tak poté, co vylezli na 7518 metrů vysoký Saser Kangri II v Indii, alpským stylem ve čtyřech dnech. Za tento výstup později dostali ocenění Piolets d´Or neboli Zlatý cepín. |
Gangkhar Puensum – Bhútán (7570 m)
Tento nejvyšší vrchol Bhútánu dráždí a asi ještě dlouho bude spousty horolezců, protože nese přízvisko „nejvyšší neslezený vrchol na světě„. Což nevím proč, ale spoustě lidí leží v žaludku a je to pro ně o to horší, že se o tuhle metu ani nemohou snažit, jelikož po čtyřech pokusech v 80. letech bylo vládou v roce 1994 obnoveno nařízení o zákazu na Gangkhar Puensum lézt, respektive horolezci se na území Bhútánu mohou podívat jen k metě 6000 metrů. Své šance tedy měli v letech 1983 – 1994. Jako důvody zákazu jsou uváděny náboženství (hory jsou domovem bohů), ekologie a také skutečnost, že v zemi nemají techniku a schopnosti pro eventuální záchranné práce (pomoc by musela dorazit až ze sousední Indie).
Samozřejmě celý tento výčet, respektive řazení, může být dost zavádějící. Na světě je spousta podvrcholů, na které je pohlíženo skrz prsty jen kvůli jakýmsi pravidlům geografů (kritéria prominence1). Jeden z návrhů, jak v tomto ohledu rozlišovat vrcholy je prominence s hodnotou 2000 stop (610 metrů). Takový Gangkhar Puensum má prominencí 2995 metrů.
Pro příklad, jak může být toto vnímání „suverénních vrcholů“ rozdílné, slouží skutečnost, že jeden z nejprestižnějších a horolezci uznávaný web (explorersweb.com) v tomto ohledu vystačí s prominencí 500 metrů.
Z mého pohledu jsou tedy na světě desítky, možná stovky takových nedotčených vrcholků, kdy jich několik přesahuje i výšku 8000 metrů. Můžete se o tom přesvědčit na peakware.com.
1Prominence – „Jde o počet výškových metrů, o které musíme minimálně sestoupit, abychom se dostali na vyšší místo“ (zdroj: wikipedia.org)
O autoroviJan Haráč je dlouhodobým autorem webu Pohora.cz. Hory jsou středem jeho vesmíru, a proto se kolem nich točí téměř všechny Honzovy pracovní i nepracovní zájmy. |
