Nejmenší zpřístupněná jeskyně v Česku je plná srdcí

Jeskynní systém o dosud známé délce 410 metrů spoluutvářely agresivní vody z tajícího okraje kontinentálního ledovce, který v době ledové pokrýval rozsáhlé plochy severně od našich hraničních hor. Nevelký masiv metamorfovaných vápenců – mramorů pod vrchem Špičák (516 m) prostupují poměrně úzké přímé chodby sledující geologické zlomy, které místy přechází do nevysokých členitých síní a dómů.

Jeskyně byla lidem přístupná možná odedávna, spíše však byla odkryta při středověké těžbě mramorů. Již v roce 1430 ji písemně zmiňuje krakovský prospektor Antonius Walle, který však přírodní prostory mylně považoval za staré důlní dílo. Po staletí byla jeskyně hojně navštěvovaná. Svědčí o tom přes 2000 evidovaných historických nápisů a kreseb na stěnách. Zatím nejstarší zjištěný letopočet na stěně jeskyně byl vyrytý v roce 1519. Zajímavější jsou však torza sakrálních kreseb v místě zvaném Kalvárie: nápadný kříž s půlměsícem a především „adorace krucifixu“ se dvěma modlícími se postavami pod křížem. Stáří kreseb je neznámé, ale podle posledních výzkumů jsou starší než 450 let.

Jeskyně byla turistickým cílem již v 19. století

V 80. letech 19. století jeskyni prozkoumal brněnský geolog Alexandr Makowsky. V letech 1884 – 1885 německý horský spolek jeskyni upravil a zpřístupnil veřejnosti a topograf Johann Ripper tehdy dostupné prostory zmapoval. Provoz jeskyně však nevynášel a tak se po čase stala opět volně přístupnou. V letech 1954 až 1955 národní podnik Turista – Severomoravský kras prostory jeskyně znovu upravil, vyrazil umělý východ a elektricky osvětlil. Od roku 1994 je jeskyně bezbariérovým turistickým cílem.

Sporá krápníková výzdoba jeskyně byla častými návštěvami v minulých staletích z velké části již zničena. V současné době však mohou návštěvníci pozorovat vznikající mladé krápníky ve formě brček či malých záclonek a na četných místech i nově vznikající unikátní bílou kašovitou formu sintru, tzv. nickamínek. Mimořádné jsou také modelace stěn. Skalní římsy, výrazné vodní čáry na stěnách a srdcovité profily chodeb dokládají úroveň vodní hladiny v době zaplavení ledovcovými vodami. Také všechny nejvýznamnější nápisy a kresby se nachází přímo na prohlídkové trase. Jeskyně je významným zimovištěm netopýrů a vrápenců.

Ledovec svým okrajem pozvolna modeloval i zdejší krajinu. Výsledkem jsou ohlazené kopce -oblíky či obroušené kameny – hrance. Přinesl sem také bludné balvany ze švédské žuly a dalších severských hornin. Je jisté, že již před příchodem ledovce se v mramorech vytvářely podzemní dutiny. Z tajícího ledu se však do podzemí dostaly vody výrazněji agresivní, hladové. Dutiny pod vrchem Špičák dlouhou dobu zaplavovaly ve stabilní výškové úrovni a modelovaly je do dnešní podoby. Výsledkem jsou charakteristické srdcovité profily chodeb a výrazné skalní římsy indikující dlouhodobou úroveň vodní hladiny.

Horizontální chodby jeskyně důsledně sledují dva hlavní směry strmých geologických zlomů a puklin. Na jejich výraznějším křížení se vytvořily prostornější síně a nízké dómy. Výjimečností je 10 metrů hluboká propast s podzemním jezerem s mírně kolísající hladinou.

Středověké nápisy pokrývají stěny jeskyně

Kdy jeskyni poprvé navštívili lidé není známo. Osídlení pravěkým člověkem dosud nebylo prokázáno. Od středověku však byly návštěvy hojné, takže dosud nejstarší objevený letopočet 1519 nemusí zůstat nejstarším. Četnými nápisy a kresbami, které na stěnách v jeskyni lidé vytvořili různými způsoby, se zabývalo několik badatelů v různých časových etapách. Poprvé nápisy studoval v roce 1886 frývaldovský vlastivědný pracovník Adolf Kettner. Mnohem podrobnější výzkum provedl v roce 1953 Josef Skutil. Poslední epigrafické výzkumy provádí s pomocí moderní techniky tým vedený pracovníky Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Zvláštní pozornost věnuje jedné z nejcennějších kreseb „adorace krucifixu“ v Kalvárii.

Je jisté, že jeskyně byla v průběhu staletí hojně využívána. Byla častým cílem zvědavců, prospektorů a hledačů pokladů, úkrytem obyvatel v krizových chvílích, útočištěm psanců, též asi kultovním místem či poustevnou. Podle legendy byla i úkrytem Českých bratří po bitvě na Bílé hoře. I kolem jeskyně bylo rušno. Přímo v těsném okolí vchodu byl po staletí lámán mramor.

Polohy mramorů vystupují nejen na Špičáku, ale i v okolí obcí Supíkovice a Velké Kunětice. Těženy byly v mnoha lomech již od středověku, a to nejen na výrobu vápna, ale zejména jako kvalitní stavební a dekorativní kámen. V roce 1885 byla v Supíkovicích založena Zemská odborná škola pro mramorový průmysl a supíkovickému mramoru se přezdívalo „slezská carrara„. Použit byl i na řadě významných evropských budov.

Správa jeskyní České republiky zajišťuje ochranu, péči a provoz všech zpřístupněných jeskyní České republiky, sídlí v Průhonicích u Prahy a je státní příspěvkou organizací pod Ministerstvem životního prostředí. Mnoho dalších informací o jeskyních, otevíracích dobách a vstupném najdete na webových stránkách www.caves.cz a www.jeskynecr.cz.