Jirka a Ondra Švihálkovi mají za sebou devět let zkušeností na horách, na svých výpravách se podívali do Himalájí, Peru nebo Maroka, proježděné od shora dolů ale mají také Tatry a Alpy. Kdo jiný by tedy mohl lépe poradit, kam za nejlepším skialpem.
Jaké terény byste doporučili pro začínající skialpinisty?
Jirka: Úplným začátečníkům by asi měly v pohodě stačit české hory, konkrétně třeba lokality jako Skialp nad Hrobem v severních Čechách, okolí Kralického Sněžníku či Pec pod Sněžkou, kde vznikly pod záštitou firmy Dynafit oficiální značené skialpové trasy. Dále určitě nezklame třeba Malá Fatra (tam však na jaře pozor na laviny kvůli travnatému podkladu) anebo Schneeberg v Rakousku, což je nejvýchodnější alpská dvoutisícovka.
Ondra: České hory by mohly stačit, pokud začátečníkovi nevadí, že se mu posmívají zdivočelí běžkaři, kteří zvládají stejný terén 🙂
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Kam by měli vyrazit ti zkušenější?
Jirka: Rakousko má pro nás Čechy obrovský potenciál a rakouské třítisícovky jsou především v jarním období skvělou volbou. Od Salzburgu na západ je to jedna horská skupina lepší než druhá: NP Hohe Tauern, Zillertal, Stubai, Ötztal, Silvretta. Všechno vysoké kopce s velkou variabilitou sjezdů od lehkých normálek až po skiextrémy ve firnových stěnách.
Ondra: A taky do Vysokých Tater.
A na jaká místa byste poslali skialpové fajnšmekry a milovníky adrenalinu?
Jirka: Tak ty bych poslal do úzkých dolomitských žlabů, otevřených firnových stěn Walliských Alp a do legendárních chamonixských skiextrémů 😉
Ondra: A taky do Vysokých Tater.
Vysoké Tatry a Chamonix nikdy nezklamou
Které hory učarovaly pro skialp vám?
Jirka: Na prvním místě pro mě velmi často bývá estetičnost linie, která se těžko nějak definuje, ale prostě do nějaké linie se člověk zblázní a do některé ne. Další věcí je, že mě vždycky přitahují dominantní vrcholy v dané oblasti, asi proto, že jsou prostě nejvyzývavější. A je úplně jedno, jestli jsou to Starosta a Starostová v Ádru, šestitisícovky v Peru nebo osmitisícovky v Himalájích – vždy jsou to dominanty v okolní krajině a člověk se na ně chce dostat. Takže odpovědí na tvoji otázku by asi bylo, že mě vždy učarují krásné, jasné a čisté linie z dominantních vrcholů.
Ondra: Ty hory, se kterými mám spojené silné a hezké vzpomínky. Takže spousta.
Kejda Ski TeamBrněnští rodáci Jiří a Ondra Švihálkovi patří k české špičce v extrémním a expedičním skialpinismu. Na hory společně vyráží už devět let, během této doby absolvovali výstupy a sjezdy na čtyřech kontinentech, mají za sebou ale i lezecké prvovýstupy v Norsku a Alpách. Jejich skialpové expedice je zavedli téměř do všech koutů Alp a Tater, na norské Lofoty, do pohoří Cordillera Blanca v Peru, nepálského Himaláje nebo do marockého Atlasu. Za sjezd tří peruánských šestitisícovek Nevado Copa, Tocllarahu a Ranrapalca v roce 2013 obdrželi ocenění za Výstup roku od ČHS. Jirka se v roce 2014 zúčastnil česko-slovenské expedice na osmitisícovku Dhaulagiri, kde vyvázl bez zranění z lavinou zavaleného base campu. Jejich nejbližší expedice má za cíl další osmitisícovou metu – a to Cho Oyu. |
Je místo kam se rádi na skialpech vracíte a nikdy nezklame?
Oba: Baví nás cestovat a poznávat nová místa, ale jsou dvě místa, kam se za skialpem stále vracíme: Vysoké Tatry a Chamonix. Dvě věci mají tahle místa společné: obrovský potenciál pro strmé extrémní sjezdy a nesmírně bohatou historii, což je kombinace, která člověka nutí se vracet. A když jsou podmínky, fakt tě to tam nikdy nezklame.
Kde si užít nejlepší skialp v Česku?
Jirka: Nejlepší skialp v Česku se bezpochyby nachází v krkonošských kotlech, kde je ale bohužel tato činnost oficiálně zakázaná. Je to velká škoda, protože třeba nekonečné asfaltování cyklostezek nebo masové závody jako Beskydská sedmička jsou podle mého názoru z hlediska ochrany přírody mnohem “škodlivější“ než brázdění sněhové pokrývky na lyžích a například s určitým časovým omezením by jistě mohlo všechno fungovat bez negativního dopadu na přírodu.
Ondra: Ano, B7 je hrozná orba 🙂
Bratři Švihálkové z Kejda Ski Teamu vás na cestovatelském festivalu Obzory provedou peruánskými Andami, nepálským Himálajem, marockým Atlasem, arktickými Lofotya napříč Alpami, aby vám ukázali místa, kde se snoubí horolezectví s lyžováním a sny s realitou. Festival OBZORY nastartuje vaši outdoorovou aktivituČerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi, předvánoční market užitečných dárků … vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 7.-8. 11. 2015. 9 sálů, 30 osobností, 25 přednášek, 10 filmů a 25 workshopů www.Festival Obzory.cz |
Nejlepší prašan je v Severní Americe
V čem jsou specifické expediční skialpové výpravy? Čím se liší skialp ve vysokých nadmořských výškách (nad 5 000 m) od toho evropského?
Jirka: Expedice či expediční skialp je více o dřině a méně o kvalitním zaježdění si. Je to výzva a dobrodružství na úkor hry a zábavy. Ale jinak je to asi podobné, jako s tím lezeckým příslovím: “Čím se vlastně liší ty desítky a jedenáctky? V podstatě ničím, jen chyty jsou menší a dál od sebe.“ Takže to expediční lyžování je taky stejné, jen v řidším vzduchu a tedy náročnější na fyzičku a v případě extrémní výšky i na koncentraci a preciznost provedení.
Jaká oblast je pro vás výzva do budoucna?
Oba: Reálně lyžovatelné osmitisícovky jako jsou Cho Oyu, Manaslu či Gasherbrum II, nějaký ten sever jako Lyngenské Alpy, Špicberky či sopky na Kamčatce a určitě bolívijské Andy.
Podmínky pro skialp najdeme v různých koutech planety. Který světadíl je na tom z tohoto hlediska nejlépe?
To se asi nedá říct takto jednoznačně. Jak se zdá, tak prašan mají nejlepší v Severní Americe, konkrétně v kanadské Britské Kolumbii a na Aljašce v Chugach Mountains. Kvůli specifickému klimatu tam padají ohromné úhrny sněhových srážek a prašan tam je navíc extrémně suchý, a tedy nadýchaný a pravidelný. Na druhou stranu to často není úplně na skialp, protože v tak hlubokém prašanu se na vrcholy lze mnohdy dostat jedině vrtulníkem. Není náhodou, že freeridové filmy se točí prakticky jen tam. Naproti tomu peruánské a bolivijské Andy jsou královstvím zvláštního hrubozrnného firnu a proto je zde mnoho velkých skiextrémových výzev. Nejtechničtější a nejhrozivější linie byly slyžovány právě zde. Dále na jih v Argentině a Chile je už sníh zase víc ,,evropský“ a najdeme tam i prašan. Asie je samozřejmě o těch nejvyšších horách, Pamír má sedmitisícovky, Karakoram a Himálaj pak i ty ,,osmičky“ – zde se ale už nemusíme moc bavit o kvalitě lyžování, protože v tak velkých výškách bývá sníh často velmi ubitý větrem a nepravidelný – tady je to prostě o expedičním lyžování, tedy dostat se z vrcholu do údolí s lyžemi na nohou, nic víc, nic míň. Samostatnou kapitolou jsou pak severní oblasti jako Špicberky, Grónsko či Baffinův ostrov. To jsou místa s prakticky nevyčerpatelným potenciálem a takovou tou “londonovskou“ atmosférou severského dobrodružství. Když se bavíme o lyžování v Africe, máme na mysli samozřejmě Maroko, protože to je jediné ,regulérní“ lyžování na tomto kontinentě, snad s výjimkou Dračích hor v JAR. Marocký Atlas je velmi podobný Vysokým Tatrám, jen s tím rozdílem, že lyžujete obklopeni polopouštní krajinou. |
Trailer k filmu Whiskey Berber
Film bude k vidění například během festivalu Obzory 7. – 8. listopadu v Praze.
WHISKEY BERBER TRAILER_KEJDA SKI TEAM from Ondrej Svihalek on Vimeo.
