Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetOutdooru.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o horách, vybavení nebo metodice nebo aktualizovat katalog stovek treků a ferat. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetOutdooru.cz
Nejlepší hřebenovky a horské přechody v rakouských Alpách
29. 5. 2024
Redakce
Alpy pokrývají dvě třetiny rozlohy Rakouska. Tato malá země je rájem pro milovníky horské turistiky. Najdeme tu jak široké travnaté hřebeny spadající do zelených údolí, tak ostré horské štíty a rozeklané masivy. Každá část rakouských Alp má své osobité kouzlo. Vybrali jsme 10 pohoří ideálních pro vícedenní trek se stanem či se spaním na chatách.
Nejdelší a nejmohutnější horský celek v rakouské části Východních Alp – Vysoké Taury – protíná náročná hřebenovka. Stezka po hřebenech Vysokých Taur se táhne v délce asi 200 km od Seckau na východě ke Krimmlu na západě. Taurská hřebenová stezka je částí centrální alpské magistrály Zentralalpenweg 02 a klenotem mezi vysokohorskými stezkami celých Vysokých Taur. My se vydáme na 69 km dlouhý trek po horských loukách a ostrých hřebenech korunuje výstup na nejvýchodnější třítisícovku Alp Hocharn. Tato šestidenní část spojuje chatu Glocknerhaus na úpatí rakouské nejvyšší hory s výhledem na impozantní ledovec Pasterze a parkoviště Kölnbreinsperre (Maltatal-Hochalmstraße) v údolí pod vrcholy Ankogel a Hochalmspitze.
Nad náročnou šestidenní hřebenovou trasou přes Vysoké Taury bdí majestátní třítisícové vrcholy Racherik, Hocharn, Schareck, Ankogel a Hochalmspitze. V tomto fascinujícím světě hor se střídají travnaté stráně se suťovými poli, kamennými moři, ostrými hřebeny a třpytivými ledovci. Půvabu drsné krajině dodávají horská plesa, burácející vodopády a vesele bublající bystřiny.
Mohutný horský masiv Zillertalských Alp tvoří hranici Rakouska a Itálie. Vrcholové partie jsou zaledněné a najdeme tu i největší alpský ledovec Schlegeiskees. Okruh Zillertalskými Alpami po trase Berliner Höhenweg představí to nejzajímavější z této části rakouských Alp. Dálková treková trasa s 8-9 etapami (případně šestidenní kratší verze) představuje středně náročný přechod po horských chatách bez technických obtíží, dokonce není nutná výzbroj pro přechod ledovců. Několik úseků je zajištěných, ale rozhodně se nedají srovnávat s klasickými „klettersteigy“.
Dalším tipem z Zillertalských Alp je tzv. Peter Haberler Runde, pojmenovaném po slavném tyrolském rodákovi, který spolu s Messnerem poprvé vylezl na Mt. Everest bez použití umělého kyslíku. Délka šesti-etapového treku činí přibližně 60 km a vede po jednoduchých úsecích, jako jsou pastviny a louky, lesní či štěrkové cesty, ale také po obtížných přechodech suťových svahů, morén a ostrých skal. Celkové výškové stoupání atakuje hranici 5 000 m, jelikož se jedná o okruh, stejně tak velké bude i klesání.
V rámci rakouských Alp jediná hřebenovka „karpatského“ typu. Trek napříč Kitzbühelskými Alpami vede celou svou délkou nad hranicí lesa po alpských loukách a poloninách a dá se přirovnat např. k hřebenovce Nízkých Tater na Slovensku. Při táboření na travnatých vrcholech pouze za doprovodu šumícího větru a cinkání zvonců pasoucího se dobytka zcela zapomeneme na skutečnost, že jsme v Alpách. Velmi málo chozená trasa, na mnoha místech zcela opuštěná místa, ideální terén také pro zimní přechod.
Přechod hřebene Schladmingských Taur je pro své mimořádné přírodní bohatství – jezera, nádherně formované štíty, vodopády a soutěsky snad nejkrásnější částí celých Nízkých Taur. Tomu také odpovídá mnohem vyšší návštěvnost a množství turistických chat. Nicméně i zde můžeme nerušeně putovat pohořím jen se stanem a tábořit na mnoha krásných místech.
Přechod celého hřebene Schladminger Tauern je klasickým alpským trekem se všemi atributy dlouhé horské túry – velkým výškovým rozdílem a s místy náročným terénem. Schopnost překonání hřebene je tak přímo úměrná tíze batohu vlečeným na zádech. Výchozím bodem je osada St. Nikolai im Sölktal ležící na východní hranici pohoří u silnice Sölkpassstrasse, konec treku je v dalším silničním sedle Obertauern na západě Schladmingských Taur.
Překrásné zajištěné cesty Jubiläumsweg a Heilbronner Weg zpřístupňují takřka celý hřeben Allgäuských Alp. Nejedná se o klasický „klettersteig“, ale o skutečnou dálkovou cestu, která je jen na nejobtížnějších úsecích zajištěna. Protože cesty jsou dílem německých horských spolků, vede jejich průběh jak po rakouské straně, tak územím Německa.
Přechod po obou cestách a spojovacím úsekem mezi nimi je náročným podnikem, na který si mohou troufnout jen zkušení turisté. Vzhledem k nedostatku vhodných míst pro táboření je nutné využít pohostinnosti horských chat. Jištěné úseky vyžadují na mnoha místech značnou koncentraci a jistý krok.
Karavanky – takřka stovka kilometrů horských štítů, sedel, travnatých hřebenů a zelených údolí na pomezí Rakouska a Slovinska. Přestože páteř pohoří Karavanky (Karawanken) působí jednolitým dojmem, skládá se hned z několika samostatných masívů. Všechny však jsou spojeny nádherným vysokohorským dálkovým přechodem v dlouhou hřebenovku na pomezí rakouských a slovinských Alp. Je až s podivem, že doposud tato cesta nenese žádný speciální název či označení.
Dachstein není jen impozantní hora k výstupům po feratách a známými lezeckými cestami jako Steinerweg a Pichlweg, nýbrž i fascinujícím masivem pro horské túry. Jedinečný čtyřdenní okruh po pohostinných horských chatách slibuje nádherná panoramata i pravou horskou romantiku.
Krajinově různorodý vysokohorský okruh zvaný Dachsteinhüttenrunde (doslova okruh kolem Dachsteinu po chatách) spojuje chaty Austriahütte, Adamekhütte, Simonyhütte a Guttenberghaus. Na túře čekají výhledy na impozantní jižní stěnu Dachsteinu, vápencové plato, obnažený modravý ledovec a řadu okolních vrcholů. Na začátku léta, kdy se místní příroda probouzí k životu, jsou svahy hor poseté pestrobarevným alpským kvítím. Slunečná odpoledne můžete po túře strávit relaxací na terasách horských chat a užívat si nádheru kolem.
Vápencová náhorní plošina Totes Gebirge neboli Mrtvé hory v rakouských Alpách je skvělým místem pro vícedenní přechod hor. Trek vede kolem bílých štítů, zelených jezer a alpské květeny. Cesty v Mrtvých horách jsou perfektně značené a na obtížnějších místech jsou zajištěné ocelovým lanem k přidržení, případně žebříky. Počítejte s jistou expozicí, není nicméně nutné mít lezeckou průpravu ani nepotřebujete žádné speciální lezecké vybavení (v případě normálek samozřejmě). Výstupy na Großer Priel či Spitzmauer lze zpestřit vzdušnými ferratami, to už ale vyžaduje kromě trekového i ferratové vybavení.
Čtyřdenní přechod „nalehko“ se spaním na pohostinných chatách rakouského horského spolku Alpenverein (ubytování je dobré zamluvit předem) vede z Almtalerhaus s cílem u Almsee.
Kaisergebirge (neboli Císařské hory) je pohoří ležící ve východní části Alp v rakouském Tyrolsku. Okruh kolem Wilder Kaiser je jedním z nejhezčích vícedenních treků ve Východních Alpách, který dá člověku pěkně zabrat. Kaisergebirge se skládá ze dvou hlavních celků – Wilder Kaiser (Divoký císař) a Zahmer Kaiser (Krotký císař). Od roku 1963 jsou Císařské hory vyhlášeny chráněnou přírodní oblastí. A to právem! Patří totiž mezi jednu z nejpůsobivějších oblastí v Alpách.
Okruh Císařská koruna vede kolem impozantního masivu Wilder Kaiser v Kaisergebirge. Pokud se na něj vydáte, počítejte minimálně s 5denním pochodem, čeká vás 55 kilometrů s převýšením téměř 5000 metrů. Trasa vede po starých horských stezkách od jedné chaty ke druhé a kromě nádherných výhledů vás na ní čekají i exponovaná místa, strmé skály a nebo malebné alpské pastviny.
Dálková turistická stezka s příznačným jménem Orlí stezka (Adlerweg) vede napříč Tyrolskem. Pokud byste ji celou vynesli na mapu, bude nápadně připomínat siluetu tohoto dravého, pro Alpy typického, dravce. Celá hlavní trasa vede 320 km z St. Johannu v oblasti Tiroler Unterland do Arlbergu. Celkové stoupání je 23 000 m a klesání 20 000 m. V některých místech strmá a obtížná, v jiných pozvolná a jemná, ale vždy skalnatá. Jak začínající turisté, tak zkušení trekaři si užijí tuto unikátní stezku vedoucí samotným srdcem Alp. Do některých úseků by se ale měli pouštět jen ti zkušenější.
Velmi zajímavá kratší varianta Orlí stezky připadá na východní Tyrolsko. Během 9 úseků, tedy během 9 dnů z města Ströden na úpatí hory Großvenediger až k chatě Stüdlhütte na hoře Großglockner překonáte 93 kilometrů. Navštívíte dvě největší hory Rakouska a největší ledovce východních Alp. Tato časově přijatelná kratší varianta velké Orlí stezky vás provede překrásnými úseky přímo mezi masiv Venediger, Granatspitz, Schober a Lasörling.
