Nejkrásnější krápníky naleleznete u Olomouce

Přes 4,5 kilometru dlouhý labyrint rozlehlých dómů, dlouhých chodeb a propastí prostupuje masivem devonských vápenců ve třech úrovních a výškovém rozpětí přes 60 metrů. Nejrozsáhlejší horní patro je zpřístupněno veřejnosti, nižší úrovně jsou dostupné pouze speleologicky. Jeskyně vynikají mimořádně bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobou. Zejména mohutné prostory Suťového dómu a Dómu Gigantů jsou naplněny krápníky a sintrovými útvary různých velikostí, tvarů a barev.

Některé přírodní útvary Javoříčského krasu byly známy od nepaměti. Patří k nim řícená propast Zátvořice, skalní brána a jeskyně ve Zkamenělém zámku, nejstarší písemná zmínka o Svěcené díře je z roku 1839. Největší tajemství však bylo odkryto až o 100 let později. Místní revírník Vilém Švec ve 30. letech 20. století zaměřil pozornost právě na Svěcenou díru poblíž vrcholu Špraňku. Roku 1936 začal se svými spolupracovníky uvolňovat zasypanou propast na jejím dně a po šesti týdnech se dostali o 27 metrů níže do nové, dosud neznámé chodby. S dlouhými přestávkami a s primitivními pomůckami pak pokračovali mimořádně obtížným překonáváním hlubokých propastí, zdoláváním těsných úžin a vysokých komínů.

Dóm Gigantů

Po výstupu jedním z nich, dne 14. 4 1938, stanuli v obrovské prostoře s překrásnou krápníkovou výzdobou. Podle mohutných stalagmitových kup ji pojmenovali Dómem Gigantů. Když po zmapování zjistili těsnou souvislost objevených prostor s propastí Zátvořicí na povrchu, prokopali do jeskyní nový vchod a krátce nato největší dómy zpřístupnili veřejnosti. O 20 let později objevila výzkumná skupina Kabinetu pro geomorfologii ČSAV v Brně pod vedením Vladimíra Panoše další rozsáhlé pokračování – jeskyně Míru. V roce 1961 byly připojeny k prohlídkové trase. V letech 1983 až 1934 pokračovaly prolongační průzkumy jeskyňářů Základní organizace Estavela České speleologické společnosti, které vyvrcholily objevem rozlehlého Olomouckého dómu. V současné době speleologické průzkumy stále pokračují. Postupně odkrývají nové prostory zejména ve středním patře jeskynního systému.

Veřejnosti přístupné trasy Javoříčských jeskyní procházejí prostorami horního patra s bohatou krápníkovou výzdobou. Krátká, o délce 360 m vede Suťovým a Dómem Gigantů do Svěcené díry, dlouhá trasa o délce 790 m pokračuje ještě dál jeskyněmi Míru.

Netopýrům se tu daří

Javoříčské jeskyně patří k nejvýznamnějším zimovištím netopýrů a vrápenců v České republice a jsou největším jeskynním zimovištěm. A populace se zde stále zvyšuje. Oproti 2166 jedinců v roce 2003 bylo na počátku roku 2012 zjištěno již 5500 jedinců. Vedle převládajících vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros) je nejpočetnější netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a netopýr velký (Myotis myotis). Méně, až ojediněle se vyskytují např. netopýr vousatý (Myotis mystacinus), n. vodní (M. daubentonii), n. severní (Eptesicus nilssonii), n. černý (Barbastella barbastellus), n. řasnatý (M. nattereri), n. večerní (Eptesicus serotinus), n. ušatý (Plecotus auritus), zcela ojediněle se vyskytl i vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum).

Javoříčský kras

Javoříčský kras je vázán na vápence konicko-mladečského devonu, jehož tektonicky izolované ostrovy pestrého horninového složení jsou obklopeny spodnokarbonskými sedimenty kulmu. Vápence Špraňku mají analogický vývoj s facií vápenců Moravského krasu. Mají také hojnost krasových jevů. Škrapová pole, závrty, ponory Špraňku, skalní bránu Zkamenělého zámku, řícenou propast a skalní bránu Zátvořici, a celkem 26 jeskyní. Z nich Javoříčské jsou největším jeskynním systémem severní části Moravy. Tři úrovně Javoříčských jeskyní postupně, zejména v průběhu třetihor, vytvářely vody ponorných toků Špraňku a Javoříčky. Z rozsáhlých prostor horního patra vedou hluboké propasti do také poměrně rozsáhlého patra středního.

Ze spodního patra je však znám jen zlomek těsných prostor, které směřují k dosud nepoznaným zvodnělým partiím celého systému. Horní patro ústilo na povrch původně rozměrným portálem výtokové jeskyně, nad kterou se propadl strop dnes říceného závrtu Zátvořice a mohutný zával vchod do jeskyně uzavřel. V celém jeskynním systému lze sledovat etapy vodní eroze, fáze řícení stropů, zaplňování sedimenty a několik generací sintrových výplní a krápníkových útvarů. V prostorách horního patra je jejich bohatost, pestrost tvarů i barevnost mimořádná.

Vedle stalaktitů nejrůznějších typů i délek a „zahnutých“ stalagmitů v Suťovém dómu vynikají svoji mohutností až 6 m vysoké pagody stalagmitů (Gigantů) v Dómu Gigantů, kde jsou vysoké stěny také pokryty barevnými kaskádami sintrů, z nichž nejvyšší je 11 m vysoká „Niagara“. Běžnou formou jsou převážně bělostné sintrové misky a jezírka, většinou však již ve stadiu rozpadu. O to víc v nich vynikají hladinové útvary a límce i krystalické útvary. Efektní jsou řasené průsvitné záclony, pisolitové povlaky stěn i čiré excentrické krápníčky a heliktity.

Správa jeskyní České republiky zajišťuje ochranu, péči a provoz všech zpřístupněných jeskyní České republiky, sídlí v Průhonicích u Prahy a je státní příspěvkou organizací pod Ministerstvem životního prostředí. Mnoho dalších informací o jeskyních, otevíracích dobách a vstupném najdete na webových stránkách www.caves.cz a www.jeskynecr.cz.