Návštěva Litomyšle by nebyla úplná bez vycházky Nedošínským hájem. Romantické stavby vzal sice čas, slavné studentské majálesy, jak je známe z Jiráskovy Filosofské historie, jsou již také minulostí – dnes přicházíme objevovat především hezké přírodní partie, asi nejkrásnější na jaře. Následující putování není nijak náročné, lze využít autobusového spojení do Tržku nebo Morašic.
K Nedošínskému háji se vydáme od žel. st. Litomyšl – sejdeme na hlavní křižovatku poblíž hotelu Dalibor a po silnici společně s červenou turistickou značkou jdeme k průmyslovým objektům podniku, známého výrobou skleněných vláken. Značka opouští hlavní silnici a vede po vedlejší komunikaci podél Loučné. Připomeňme si, že Loučná je dlouhá 81,1 km, že vodácky je využívaná právě od Litomyšle a že pod Sezemicemi ústí do Labe.
Přicházíme k rybníku Velký Košíř (30 ha), který zde byl již za litomyšlského biskupství v době předhusitské, a do Nedošína, kde je parkoviště ; až sem se tedy dá dojet autem a případně zvolit pouze procházku Nedošínským hájem. (Občerstvení: restaurace Na Žabárně, PO–SO 17–23, NE 15–23 h.) Rybník je využíván k vodním sportům. Nedošín se proslavil umělým chovem pstruhů, na jehož počátku stál nevelký podnik zdejšího mlynáře Kašpara Vacka. Nejprve si nechal dovážet ze Salcburku jikry, které choval v lískách, ponořených do mlýnského náhonu. Později měl vlastní chov. Alejí po zpevněné komunikaci (zákaz vjezdu) přicházíme k Nedošínskému háji. Vlevo na návrší budovy někdejšího panského kobylince Štít (z německého Ge-stüt), založeného r. 1719 za hraběte Františka Václava Trautmannsdorfa, který byl ředitelem císařského chovu starokladrubských kočárových koní v Kladrubech nad Labem. Koně se na Štítě udrželi do poloviny 19. stol.
Na okraji Nedošínského háje narazíme na informační tabuli s vyznačením krátké naučné stezky. Háj vznikl z původní obory zvané Vrátička, zřízené již ve 14. stol. za litomyšlského biskupství. Na začátku 19. stol. Jiří Josef Valdštejn z Vartemberka upravil oboru na park, zdobený četnými pavilóny a temply. K háji přiléhala zahrada, ve které se pěstovala zelenina pro zámeckou kuchyni, rostly zde ovocné stromy a ve zvláštním vytápěném skleníku se dokonce dařilo i fíkovníkům. Hlavní budovou byl hraběcí letohrádek a blízko okrouhlý kiosek s dřevěnými sloupy, kolem se sedadly a zábradlím, s dřevěnou střechou a prkennou podlahou. V této letní taneční síni se scházela místní honorace a studenti při slavných studentských majáles. Tradice se udržovala do r. 1865, kdy bylo vše zbořeno. Od té doby se tančilo v dolní části háje před lázněmi, založenými zde r. 1823 a posléze přeměněnými v restauraci – ta byla r. 1894 zlikvidována. Ze všech staveb se tak dochovala jedině kamenná kaplička sv. Antonína z r. 1809 nad pramenem. Nad kaplí stával hraběcí letohrádek.
K prameni dojdeme po červené značce a společně se zeleně značeným okruhem. Na okraji Nedošínského háje, kam dojdeme pohodlnou cestou, odbočíme k rybníku Malý Košíř – je nejvýš pravděpodobné, že zahlédneme divoké kachny, žijí zde i čírky modré. Především na jaře bychom neměli vynechat okruh dubohabrovým hájem, kde vykvétá celý koberec chráněných květin (sasanka hajní a pryskyřníkovitá, orsej jarní, prvosenka vyšší, dymnivka dutá, v červnu pak oměj vlčí mor, lilie zlatohlavá, v létě oměj různobarevný či starček Fuchsův).
Zelená značka nás provede hájem (pozor na změny směru!), v závěru klesáme k stopám bývalých lázní a lázeňskou cestou se vracíme do výchozího místa okruhu, k červené značce. Nyní absolvujeme nedlouhý již známý úsek cesty, na konci háje pokračujeme stále po červené do osady Tržek (vpravo mimo značku občerstvení: restaurace, PO–SO 19–22, NE 17–22). Z návsi, kde od 2. poloviny 19. stol. stojí čtvercová kaple P. Marie a od r. 1880 kamenný kříž, se dáme vlevo na můstek přes levostranný přítok Loučné Desnou. Značka uhýbá do širokého údolí (pozor nevede tedy po silnici) a podél úzkého potůčku po jeho pravém břehu pohodlně vede do osady Sedlíšťka, z dálky se hlásící mohutným objektem barokní sýpky z 18. stol. Stojí na ostrůvku, vodní příkop napovídá, že původní objekt sloužil zcela jiným účelům. R. 1437 se poprvé připomíná tvrz, kterou postavil Oldřich z Chlumu a Košumberka. Poslední zmínka o tvrzi pochází z r. 1528, kdy ji i s dvorem a mlýnem koupil písař Jakub Vamberský.
Pak tvrz z neznámých důvodů zanikla a teprve po letech byla na jejím místě postavena sýpka. Kolem sýpky se dáme vpravo k silnici, pak doleva do vsi Morašice, poprvé doložené r. 1226, kdy zde zemané z Morašic, nejpřednější zemanský rod na Litomyšlsku ve 13. stol., postavili tvrz. Za Bluda z Morašic ve 14. stol. byla tvrz upravena na způsob hradu, uvnitř byla zřízena oratoř, kde se sloužily mše a konala kázání. Uprostřed obce stojí kostel sv. Petra a Pavla , původně gotická kaple ze začátku 14. stol., další části jsou z období vrcholné gotiky z konce 14. stol. Svatyně je jednolodní s pětiboce zakončeným presbytářem s hranolovou věží a předsíní. R. 1951 byly objeveny gotické nástěnné malby. Zařízení je z konce 19. stol. U kostela stojí gotická kostnice, barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1732, areál doplňuje stylově rekonstruovaná rychta. Okolí je pečlivě udržováno a vytváří velice působivý celek. (Občerstvení: denně 15–22 h)
Od kostela půjdeme (nebo se vrátíme autobusem do Litomyšle) zpět na kraj obce, pak vpravo po silnici, do obce Višňáry, dále stále po silnici širokým údolím Desné, zdoláme návrší, odkud se otevře hezký výhled na Litomyšl, sejdeme do města a vpravo za tratí společně s červenou se vracíme k železniční stanici.
(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)
