Adam Pustelnik je aktuálně jedním z nejelpších polských lezců. Vylezl například známé cesty Silbergeier nebo Action Directe a já jsem ho mohl krátce vyzpovídat na adidas Outdoor Prague v pražské Troje.
První otázka na lezce v každém rozhovoru většinou bývá, jak se dostal k lezení. V tvém případě by to bylo zcela zbytečné vzhledem k tomu, že tvůj otec Piotr je velmi známý horolezec, který zdolal například Korunu Himálaje. Takže jak jsi se dostal ke sportovnímu lezení.
Jasně, k lezení mě přivedla především moje rodina, ale ne jen otec. I má matka lezla a ona nás s bratrem i jako první vytáhla za lezením po skalách. Ale zpátky k otázce, můj táta lezl na vysoké kopce, býval na expedicích vždy velmi dlouhý čas. To bylo něco, na co jsme si nemohli sáhnout a tak to bylo i mimo náš zájem. My jsme chtěli lézt, ale potřebovali jsme něco nám bližšího a dostupnějšího. A sportovní lezení bylo tehdy na velkém vzestupu v Polsku, tehdy v 90. letech jsme dostali možnost jet do zahraničí lézt. Tak vznikl ten rozdíl mezi zájmem naším a tím, co dělal náš otec. Lezení není jedno a mi tak děláme úplně něco jiného než náš táta.
Dalším podstatným vlivem bylo, že jsem tehdy byl teenager, jako každý teenager jsem byl soutěživý a sportovní lezení mi toto umožňovalo. Proto byla tato cesta pro mě přirozená.
Ale přesto se nevyhýbáš ani vysokým horám, myslím, že jsi v poslední době lezl například Karákóramu.
Ano, byli jsme na K7. To je určitý vývoj motivace pro lezení, v určitý moment jsem si uvědomil, že chci zkusit něco odlišného a najít a vyzkoušet odlišné způsoby, které lezení nabízí. Krom tradičního skalního lezení se nabízí velké mnohadélkové stěny a i výškové horolezectví. K7 mi nabídla obé. Užívám si spíše technicky náročné lezení než expediční styl na normálkách, který dříve dělal můj otec, protože v současnosti už na žádné expedice na osmitisícovky nejezdí. To by mě nebavilo, ale technické mixové lezení ve vyšších nadmořských výškách mě zajímá.
Podívejte se na Adamův přelez Action Directe 9a
Pokud vím, pocházíš z Łódźe, jak to tam vypadá s lezeckými možnostmi? Tuším, že tam žádná skalní oblast v okolí není.
Přímo v Lodži je menší tělocvična s umělou stěnou, kde jsme oba s bráchou začínali s lezením. Ale k nejbližšímu lezení na skalách to je 2,5 hodiny jízdy než se dostaneš do Jury. Rád jsem to takto kombinoval. V zimě trénink na umělé stěně, na týden dva jet lézt někam na jih, běžně jsme za lezením jezdili do Labského údolí, apod.
Takže jsi jezdil za lezením i do Česka?
Jasně, tam se mi velmi líbilo. Co se týče krajiny, je to jedno z nejzajímavějších míst v Evropě. To nenajdeš ani ve Francii, Španělsku… Navíc tam nikdy nejsou davy.
Do kterých oblastí jezdíš rád lézt?
Mám rád české pískovcové oblasti, pro sportovní lezení mám velmi rád Frankenjuru, vícedélkové cesty se lezou zase v jiných částech světa. Více než konkrétní destinace jsou ale pro mě důležití lidé, s nimiž lezu a s kterými mě lezení baví a naplňuje.
Tady stavíš cesty pro závodníky, je to pro tebe více zábava nebo práce.
To takto nelze rozlišovat. Je to má práce, ale je pro mě důležité, že mě baví. Zkouším v tom být tak dobrý, jak jen můžu být. Mám rád lezení a rád se pohybuji v tomto okruhu lidí.
Jak proběhla sportovní akce adidas Outdoor prague? Podívejte se na videu
A nechybí ti samotné závodění?
Stárnu, už nejsem tak soutěživý, jako jsem býval. Připravovat cesty mě baví a tohle je teď moje místo.
Jaké jsou tvé další nejbližší plány?
Za pár dní letím do USA do Utahu, vylézt Indian peak a pár dalších cest, pak nějaké festivaly, stavění cest na závodech v Norsku a pak v zimě lyžování.
Máš nějakého stálého lezeckého partnera nebo je měníš?
Lezu s různými lidmi na různých místech. Má přítelkyně je mi ale nejlepším lezeckým partnerem, s tou právě teď jedem lézt do Států.
A ještě na závěr, když jsem se připravoval na tento rozhovor našel, jsem asi 10 let starý rozhovor s tebou jako vycházející hvězdou, kde jsi zmiňoval, že za lezením jezdíš běžně stopem…
Jojo, bejvávalo. (Směje se) Přeci jenom stárnu a už mám vlastní auto.
