Nečekaná setkání blízkého druhu na Tour de Mont blanc

Na pomezí Francie, Itálie a Švýcarska, v Savojských Alpách, se kolem masívu nejvyšší hory Evropy vine po horských stezkách v úctyhodné vzdálenosti od divoce rozbrázděných ledovců jeden z nejopěvovanějších evropských vysokohorských treků, legendární Tour du Mont Blanc.

Článků popisujících tento nevšední, téměř 160 km dlouhý, horský zážitek s nespočtem neopakovatelných výhledů a scenérií, jsou na internetu spousty. Lidí, kteří se každoročně vydají po této trase, se počítá minimálně na stovky, možná tisíce. O to vzácnější bývají setkání s divoce žijícími zvířaty. O to nevšednější jsou i lovy beze zbraně a čekání na ten nejlepší záběr v místech, kde se nestane, že by člověk mohl být sám.

Hřeben Mont de la Saxe a sviští orgie

Z Courmayeuru stoupáme přes chatu Refugio Bertone na vyhlídkový hřeben Mont de la Saxe. Od rána máme trochu smůlu, masív Mont Blancu nám zakrývají mraky. Vidíme tedy jen údolí Val Ferret, ale vrcholové partie Grandes Jorasses, Dent du Géant, Mont Blancu a dalších horských velikánů oblasti zůstávají zahalené do šedivého závoje mraků. Škoda. Stoupáme po vyhlídkovém hřebeni Mont de la Saxe směrem k vrcholu Tête de la Tronche. Najednou se skupina přede mnou zastavuje.

„Svišť, támhle je svišť! A pořádný!“, slyším před sebou. Začínám kamarádům závidět jejich malé kompakty bez výměnných objektivů. Při podobných akcích musím sundat batoh, vyměnit objektivy a teprve potom vyrazit na lov. Plíživým krokem se přibližuji ke své kořisti a dělám, že neslyším rádoby vtipné poznámky přátel o „slavném lovci Pampalinim“. „Počkejte, až ty fotky uvidíte!“, honí se mi hlavou. Dlužno poznamenat, že fotografovaný svišť byl opravdu pozér a vydržel u nory poměrně dlouho. Ovšem v tom nejlepším zalezl do nory. Chvíli ještě běhám po louce a poslouchám své rozesmáté kamarády, kteří mě pobaveně navigují a sdělují mi, kde se objevil další, k focení, vhodný exemplář tohoto jinak plachého hlodavce.

8 kilový krasavec z hor

Svišť horský (Marmota marmota) je nesmírně zajímavým živočichem. Hmotnost dospělého samce může dosáhnout i 8 kg. Je vskutku typickým obyvatelem alpských horských oblastí a není možné si ho splést s žádným jiným druhem hlodavce. Bývá považován za blízkého příbuzného sviště stepního, zvaného bobak, ale v jeho areálu se nevyskytuje. Ve Vysokých Tatrách pak žije dobře známý svišť tatranský (Marmota marmota latirostris). Svišti žijí v koloniích a vyhrabávají si nory, které mohou být až metr pod zemí.

Vedle hlavní nory vyhrabávají i nory vedlejší, které obvykle využívají jako toaletu. V takzvané „hnízdní noře“ se pak ukládají k zimnímu spánku, který trvá až sedm měsíců. Během této doby nepřijímají téměř žádnou potravu. Budí se jednou za tři až čtyři týdny a vyměšují buď moč nebo trus. Mezi hlavní složky potravy patří trávy a byliny rostoucí na horských loukách. Od poloviny léta si svišti suší seno na zimu.

Trávu ukusují těsně nad zemí a stébla trav pokládají na kameny. Do nory je přenášejí až v okamžiku, kdy je slunce úplně vysuší. Období rozmnožování začíná krátce po skončení zimy. Samci spolu mohou „naoko“ zápasit o samičku. Vážně vedené souboje jsou díky jasně vybudované hierarchii v kolonii spíše výjimkou. Samičky jsou v březí pět týdnů a v náhradních norách přivádějí na svět až sedm mláďat. Pokud se jim podaří přežít první rok, mohou dosáhnout až 15-ti let věku. Kromě člověka, který sviště v některých oblastech úplně vyhubil, patří mezi hlavní přirozené nepřátele orel skalní, výr a krkavec.

Grand Balcon a „neúplná“ rodinka kozorožců horských

Z vrcholu Tête de la Tronche pak cesta prudce klesáme zpět do Courmayeuru. Hlavu máme plnou nejen krásného úseku a nezapomenutelných výhledů, ale z dalšího setkání se zajímavým tvorem, který je v místních horách doma.

Naše předposlední etapa po legendární Tour du Mont Blanc vede ze sedla Col des Montets na Flégère. Ne nadarmo bývá označována jako královská etapa celé „Tour“. Vždyť tzv. Grand Balcon poskytuje naprosto unikátní a nezapomenutelné výhledy na celý masív Mont Blancu, počínaje úchvatnou Aiguille Verte, dále pak přes Grandes Jorasses, ostře tvarovanou Aiguille du Midi až k samotnému ledovému králi evropských hor, Mont Blancu.

Právě díky těmto nádherným výhledům, relativně snadné přístupnosti, upravenosti cest a skvělému značení, se jedná o snad nejnavštěvovanější část celého treku. Za hezkého počasí zde projde několik set lidí denně. Snad právě proto jsem vůbec nečekal, že bychom mohli mít takové štěstí a potkali bychom hned u cesty rodinku kozorožce horského.

Pozor! Kozorožec!

Po cestě je označeno několik vyhlídek, na kterých najdeme informační tabule popisující pozorované panorama. Na jednom z nich jsem se chvíli zdržel fotografováním panorama Aiguille du Midi a Mont Blancu a když jsem docházel skupinu, už z dálky mě přátelé posunky upozorňovali na to, abych se pohyboval pomalu a hlavně potichu. Nechápavě jsem přicházel ke kamarádům. Stáli jako sochy na cestě a ukazovali směrem ze svahu dolů.

„Ty, bláho, to snad není možné!“, vylétlo mi z úst při pohledu na samici kozorožce horského a malé mládě, které se páslo vedle ní. „Neutečte mi, prosím!“, honilo se mi hlavou, když jsem hledal v batohu pouzdro s teleobjektivem. Pak už se mě zmocnil ten známý pocit vzrušení při hledání ideálního záběru a pozorování nádherných zvířat. Nakonec jsem se k nim dostal na vzdálenost deseti nebo patnácti metrů. „Nefoť, nefoť“, říkal jsem si v duchu, „kdo zase bude třídit a vybírat ty fotky?“. Stejně mi to nedalo a dělal jsem jednu fotku za druhou. Tak nádherný výhled nemám přeci jen každý den.

Velikán s rohy

Kozorožec horský (Capra ibex) je poměrně velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. Výška v kohoutku může dosáhnout 70 – 90 cm a samci mohou vážit až 120 kg. Opravdovou ozdobou těchto „horských koz“ jsou mohutné rohy vyrůstající dozadu v širokém oblouku. Díky knoflíkovitým ztluštěninám na předních částech rohu a patrným ročním kruhovitým přírůstkům můžeme určit stáří jedince. Jsou to denní zvířata obratně šplhající v náročném kamenitém terénu. Kozorožci vytvářejí skupiny oddělené podle pohlaví. Mláďata chodí s matkami dva až tři roky. Potom je mladí samci opouští a připojují se k samčímu stádu.

Kozorožci spolu často zápasí a vytváří si ve svém stádu určitou hierarchii. Tyto šarvátky však nejsou nebezpečné a slouží jako příprava na vážnější souboje během období říje. Zápasící kozorožci se při zápase staví na zadní nohy a vrhají se se skloněnou hlavou na protivníka. Obvykle se dožívají patnácti až dvaceti let věku.

Konec putování

Putování po jedné z vyhlášených vysokohorských evropských tras skončilo po devíti dnech nádherného počasí, nezapomenutelných výhledů a nečekaných setkání. Sladká Francie nás nezklamala. Lahodné červené víno, chuťově výrazný sýr jen doplnily mozaiku chutí, barev a vůní nádherných kopců. Určitě to nebyla poslední cesta do Savojských Alp. Už teď vím, že se sem opět vrátím.

Může se hodit

Doprava autem:

Jako ideální se jeví trasa Praha, Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Lindau, Bern, kolem Ženevského jezera do Martigni a přes sedlo Col de la Forclaz do Chamonix.

Ubytování:

Ceny v kempech a veřejných tábořištích se pohybují kolem 6 – 10 Euro za osobu a noc. Ve Švýcarsku se platí i za veřejné tábořiště (Trient – 2,5 Euro /osobu a noc). Poplatek je ale plně vyvážen kvalitou poskytovaných služeb a zázemím (toalety, studená tekoucí pitná voda, velký přístřešek s posezením).

V údolí Chamonix je kempů celá řada, v dalším průběhu Tour je nabídka o něco slabší. Během našeho přechodu jsme využili služeb následujících kempů a tábořišť:
Camping Les Cimes (Les Bossons, http://www.campinglescimesmontblanc.com/index.html)
Camping Le Pontet (Les Contamines Montjoie,
http://www.campinglescimesmontblanc.com/index.html)
Veřejné tábořiště v Les Chapieux (bez poplatku)
Camping Aiguille Noire (údolí Val Veny, Courmayeur, www.AiguilleNoire.com)
Camping du Parc (Morgex, Valle d´Aosta,
http://campeggioduparc.com/default.aspx?setlingua=3)
Veřejné tábořiště pod obcí Trient
Camping des Glaciers (La Fouly, http://www.camping-glaciers.ch/site/index.html)
Camping des Montets (Vallorcime)

Doporučené vybavení:

Tour du Mont Blanc sice patří mezi vysokohorské přechody, kde se pohybuje velké množství turistů, přesto nedoporučuji podcenit přípravu a kvalitu vybavení. Během celé akce sice nevstoupíte ani jednou na ledovec a nebudete tedy potřebovat žádné speciální vybavení pro pohyb v ledovcových terénech. Přesto se budete pohybovat ve vysokohorském terénu a tomu byste měli přizpůsobit výstroj i výzbroj.

Doporučuji kvalitní turistické boty (maratonky určitě nestačí), funkční spodní prádlo, druhou vrstvu na zateplení (fleece nebo windstopper), kvalitní nepromokavé kalhoty a bundu, čepici, rukavice a teleskopické hole (usnadní chůzi). Stan, spacák a karimatka by měly být samozřejmostí, pokud nezvolíte možnost ubytování na chatách a v ubytovnách.

Vhodná doba pro návštěvu:

Nejstálejší počasí bývá v těchto oblastech v červenci a v srpnu. Nevýhoda druhého prázdninového měsíce tkví hlavně v tom, že francouzští školáci čerpají letní prázdniny a na cestách se pohybuje větší množství lidí. Faktem ale zůstává, že Tour je natolik chozenou trasou, že se během letních měsíců pravděpodobně nestane, že byste se tam pohybovali sami.

TIP: Jedinečné poznávací zájezdy do Francie naleznete na Travel Portal.