V našem evropském mírném pásmu a civilizované krajině na nás číhá jen málo nebezpečných živočichů, se kterými jsme navíc od školních let seznámeni (z hadů zmije, na jihu Moravy žijí dva druhy jedovatých pavouků, severněji se můžeme výjimečně setkat s medvědem či vlky, ev. obecně s většími zvířaty chránícími mláďata, a dále pak s živočichy přenášejícími infekční nemoci – vzteklinu, klíšťovou encefalitidu, boreliózu aj.).
V cizích zemích, zejména pak v tropech a subtropech, je nebezpečných živočichů podstatně více a nezkušený cestovatel je proti domorodcům znevýhodněn tím, že o nich bývá informován jen rámcově. Proto je potřeba se o konkrétní destinaci předem informovat a zvolit příslušná preventivní opatření.
Poranění nebezpečnými živočichy
Mohou nás napadnout fyzicky, zejména pokud brání mláďata, teritorium nebo se cítí být napadeni. Proto není radno se přibližovat ani ke zdánlivě mírumilovným zvířatům, která známe ze zoologických zahrad. Například hroch překvapuje svou útočností. Je samozřejmé, že i další velká zvířata, a zejména šelmy a predátoři typu krokodýlů či hadů škrtičů, jsou nebezpečná.
I banální kousnutí může být smrtelně nebezpečné – výskyt vztekliny ve světě je podstatně vyšší než v Evropě. K přenosu vztekliny jsou v Evropě a Asii vnímavé psovité šelmy i kočka, jezevec a netopýři. V jihovýchodní Asii i opice (!), se kterými mají turisté tendenci si hrát. V Africe promyky, hyeny, šakal a antilopa kudu. V Severní Americe skunk, mýval, kojot a netopýři Vzteklina se nevyskytuje na na Novém Zélandu. Na Britských ostrovech, ve Skandinávii, v Severní Americe, v Japonsku a v Austrálii se vyskytuje pouze vzteklina u netopýrů.)
Při pokousání neznámým zvířetem je bezpodmínečně nutné neprodleně zahájit očkování proti vzteklině, které (je-li aplikováno do týdne) zabrání přestupu viru do mozku.
Před cestou do rizikových oblastí je velmi vhodné podstoupit preventivní očkování proti vzteklině. To je dnes aplikováno do ramene ve třech postupných dávkách a je velmi dobře snášeno. Vzhledem k tomu, že očkování proti vzteklině po poranění se obvykle provádí za hospitalizace, sníží preventivní očkování také pravděpodobnost pobytu v nemocnici (která sama o sobě představuje zvláště v nerozvinutých zemích zdravotní riziko).
Jedovatí živočichové
Jedovatí hadi
Kobry a mamby způsobují obrnu končetin, laryngu a dýchacích svalů, která může bez včasného ošetření končit smrtí.
Chřestýši (v Severní Americe) způsobují těžké lokální reakce – až nekrózy, při nichž bývá obnažena kost a dále reakci celkovou – hypovolemický šok.
Zmijovití způsobují silnou lokální reakci – otok, vystřelující bolest a hemoragie v okolí rány, celkově pak poruchu srážení krve.
Opatření při uštknutí hadem:
doporučuje se zaškrcení končetiny nad ranou (blíže trupu) širokým škrtidlem, přiměřeně silné, aby se zpomalil průnik jedu do těla, ale aby nezůstala vysoká koncentrace jedu v místě rány. Škrtidlo je nutno po 10 minutách asi na půl minuty povolit. Po 30-60 minutách se zaškrcení odstraňuje úplně. Postižený musí být v klidu, je-li postižena končetina, je doporučeno s ní pokud možno nehýbat.Je třeba hlídat činnost srdce a krevní oběh ( možnost oběhového šoku).
V současné době se již nedoporučuje vysávání či rozříznutí rány, které dle zkušeností stav nezlepšují. Je třeba neprodleně vyhledat lékařské ošetření, pokud možno i se zabitým plazem, aby bylo možno jej identifikovat a zvolit vhodné sérum.
V případě naší zmije obecné se zpravidla sérum nepodává – pouze u dětí a oslabených jedinců.
Jedovatí škorpioni (štíři)
Vyskytují se ve Francii, Španělsku, na Středním Východě, v severní Africe, v Severní i Jižní Americe a v Asii. Štíři jsou noční predátoři, přes den jsou skryti ve vlhkých a tmavých místech, pod kameny ap. V budovách zalézají i do bot a oděvů. Bodají přes hlavu aparátem na konci ocasu.
Reakce organismu jsou, podobně jako u hadů rozdílné podle druhu štíra. Jsou lokální (otok, silná bolestivost, pocit zdřevěnění) a celkové, které se zpravidla vyskytují jen u dětí a oslabených jedinců – neklid, pocení, křeče, oběhové poruchy až selhání.
Místo vpichu se leduje, aplikují se lokální ev. celková analgetika (léky proti bolesti). Je třeba hlídat oběhové funkce. Po 36 hodinách zpravidla obtíže ustupují, pokud nedojde ke komplikacím (infekce v místě bodnutí). V indikovaných případech je možno použít antisérum.
Bodavý hmyz
Zejména pro osoby alergické a oslabené je nebezpečné bodnutí včelami (zejm. africkými), vosami a sršni, které má za následek zejm. bolestivou lokální reakci. Může však dojít i k vážné celkové reakci s anafylaktickým šokem. Relativně časté je bodnutí hmyzu v dutině ústní či hltanu s otokem a nebezpečím udušení. Pokud v ráně zůstane žihadlo, je třeba jej vyjmout opatrně tak, aby se zbylý jed nevmáčkl do rány.
Pavouci
Jedovatí pavouci způsobují lokální reakce, může však dojít, podobně jako u výše zmíněných členovců, i k nebezpečné celkové reakci u dětí a oslabených osob. V závažných případech se podává antisérum.
Největší evropský pavouk Lycosa tarantula (tarantule), rozšířený v jižní Evropě, způsobuje kousnutím místní bolestivost bez systémové reakce.
Některé stonožky mají kusadla s jedovými žlázami (Afrika, Asie), brouci z čeledi majkovitých způsobují puchýře.
Hmyz a roztoči přenášející infekční nemoci
Komáři přenášejí malárii, žlutou zimnici, horečku dengue, chikungunya, filariózu. Mouchy tse-tse spavou nemoc. Roztoči (klíšťata) encefalitidu, boreliózu, horečku Skalistých hor a marseillskou horečku.
Před některými z nich je žádoucí se chránit očkováním či užívat chemoprofylaxi (tablety – malárie). Velmi důležité je osobní ochrana – používání vhodných repelentů, moskytiér, insekticidů.
Mořští živočichové
Ryby (a další mořští živočichové) aktivně jedovatí
Za jedovaté se považuje asi 200 druhů mořských ryb a paryb. Nejznámější je paryba rejnok (některé druhy způsobují, podobně jako paúhoř elektrický, šok elektrickým výbojem, jiné mají jedovatý osten), odranci a ropušnice (jsou nebezpeční svou nenápadností na dně a jedovatými ostny) Medúzy, polypy a sasanky jsou nebezpečné zejm. v Austrálii, Indonésii, na Filipínách a Floridě. Způsobují popálení a poleptání s nebezpečím utonutí ze šoku. Důležité je co nejdříve živočicha odstranit- přerušit kontakt nejbližším vhodným předmětem ( včetně kupř. kreditní karty). Některé homolice (druh lastury) mají osten s prudkým jedem.
Pasivně jedovaté ryby
Mají jed obsažen v mase, kůži a vnitřnostech, k otravě dochází jejich požitím.
Požití nečerstvých makrel a tuňáků může způsobit histaminovou reakci – zvracení, bolest hlavy, zarudnutí kůže, překrvení sliznic, vyrážku.
Parmice způsobují závratě, poruchy pohybu, halucinace.
Východoasijské ryba Fugu se živí mj. jedovatými řasami, které se ukládají zejm. ve vaječníchch, méně v ledvinách a a střevech této ryby. V období, kdy vaječníky nejsou naplněny jikrami, není ryba toxická a připravuje se speciálně licencovanými kuchaři. Přesto dochází v Japonsku ročně k desítkám otrav, které se projevují zprvu ztrátou citlivosti v dutině ústní, nevolností, posléze bez léčby dochází ke smrti při obrně dýchacích svalů. Specifický protijed není znám, léčba spočívá v podpoře dýchání, dokud otrava neodezní.
Mořští predátoři
Žraloci, barakuda, muréna aj. mohou, jak známo, způsobit těžká pokousání či odřeniny.
Žraloky přiláká i drobné krvácení vč. menstruace, lesklé předměty (šperky) a výrazné obleky. Není radno se koupat při soumraku a v noci. Pokud jste blízko břehu a žralok neútočí, je vhodné opatrně doplavat ke břehu, pokud krouží kolem, snažit se zůstat v klidu a nenápadný.
Barakudy přilákají též lesklé předměty. Murény se skrývají ve skalních otvorech ap. Nedoručuje se do nich strkat ruce. Ze stisku murény se lze jen obtížně uvolnit.
Sladkovodní predátoři
Nejznámější jsou jihoamerické piraně (caribes), 14- 26 cm dlouhé ryby s mohutnými ostrými zuby, které mohou při nepozornosti způsobit vážná kousnutí. Avšak údaje o tom, jak piraně během pár vteřin rozcupují člověka nebo dobytek, jsou jen mýty.
Zdroj www.domuvezdravi.cz
