Hora Radhošť není nejvyšší v Beskydech, rozhodně však patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější vrcholy. Stala se symbolem slovanství a češství, místem opředeným pověstmi a také jednou z prvních turisticky využívaných lokalit u nás. Putování na Radhošť bývá většinou spojeno i s návštěvou nedalekých Pusteven s pozoruhodným souborem staveb v lidovém stylu.
Trojanovice, hotel Ráztoka – dolní stanice lanovky 0,5 km – Pustevny, horní stanice lanovky – Cyrilka 1 km – Radegast, socha 2 km – Radhošť, hřeben 3,5 km – Radhošť, kaple 4,5 km – Černá hora, rozc. 7 km – Pindula, autobus 9,5 km
Na cestu se vydáme z okraje Trojanovic** od hotelu Ráztoka. Je tu konečná stanice autobusů, které sem jezdí v poměrně hustých intervalech z Frenštátu pod Radhoštěm (od stanice U škol nebo od žel. stanice) a to v pracovní dny i o víkendech. Od hotelu jdeme mírně vzhůru silničkou k dolní stanici sedačkové lanové dráhy, vystavěné v roce 1940. Ta nás v pohodě vyveze až na Pustevny, odkud se vydáme na vlastní pěší putování.
Pustevny*** jsou horské sedlo mezi Radhoštěm a Tanečnicí v nadmořské výšce 1018 m. Z Trojanovic i z Prostřední Bečvy sem vedou horské silnice, celoročně sjízdná je však pouze silnice od jihu, tedy z Prostřední Bečvy. Jméno mají od poustevníků, kteří tu žili v okolních jeskyních v 18. a 19. století; poslední z nich zemřel v r. 1874. Podle jedné z pověstí byl mezi nimi i syn frenštátského tkalce, který tu poustevničením vykupoval posmrtný klid svého otce, velkého hříšníka. Jiná pověst tvrdí, že dalším z poustevníků byl dokonce francouzský princ. Dnes jsou Pustevny nejvýznamnějším a nejnavštěvovanějším horským střediskem v celých Beskydech. Zásluhu na tom mají především členové Pohorské jednoty Radhošť, prvního českého turistického spolku v zemích tehdejšího Rakousko-Uherska, založeného v r. 1884. O dva roky později zakoupila Jednota pozemek na Pustevnách a v r. 1891 tu otevřela první objekt – útulnu zvanou Pustevně, v r. 1894 přibyl objekt Šumná, v r. 1899 Maměnka a Libušín; obě stavby projektoval arch. Dušan Jurkovič, který měl mimořádný cit pro soulad architektury se zdejší krajinou. Ve svých návrzích vycházel z tradic valašských lidových staveb. Jídelnu Libušín zdobí kartony podle návrhu M. Alše Zbojníci a Portáš. Stejný architekt navrhl i drobnou dřevěnou zvoničku.
Areál doplňují ještě stylové dřevěné koliby Valaška a U Záryša a především horský hotel Tanečnice z r. 1926, vybudovaný rovněž zásluhou Pohorské jednoty Radhošť. Unikátní a památkově chráněný soubor staveb na Pustevnách měl namále na jaře r. 1945, kdy se je ustupující německá vojska chystala zničit; zabránila jim v tom 2. slovenská partyzánská brigáda M. R. Štefánika. Dnes jsou Pustevny významným střediskem letní i zimní rekreace. Směrem k Tanečnici jsou skokanské můstky (K 15, 33 a 57 m), na okolních svazích sjezdovky a lyžařské vleky. Pustevny s oblibou navštěvují i běžkaři, kteří odtud vyrážejí jak k Radhošti, tak ke Kněhyni. Motorizovaní návštěvníci mají k dispozici velké parkoviště.
(Ubytování, stravování: hotel Tanečnica, 60 pokojů, 120 l., tel. 0606/83 53 41–4, restaurace denně 7.30–22 h; chata Šumná, restaurace denně 11–23 h; koliba U Záryša PO, ÚT, ČT, SO, NE 9–18, ST, PÁ 9–24 h; koliba Valaška ÚT–ČT 11 – 18, PÁ, SO 11–20, NE 11–18 h, občerstvení U lanovky; v sezóně řada stánků. Objekty Maměnka a Libušín t. č. v rekonstrukci.) Na Pustevnách je i stálá stanice Horské služby.
Od turistické orientace poblíž horní stanice lanovky půjdeme po modré turistické značce. Vede nás zvolna vzhůru po široké pohodlné cestě, která patří k nejfrekventovanějším v Beskydech. Ročně po ní projde na půl milionu lidí. Dojdeme k vyhlídkovému altánu Cyrilka*, který stojí na vrcholu skalky zvané Podstupně. Je to dřevěná polygonální stavba s nízkou cibulovitou střechou z r. 1893; otvírá se z ní pěkný pohled na okolní horské vrcholy i do údolí směrem k Frenštátu. Altán dal jméno i jeskyni, zvané také Radhošťské ďúry, která leží asi 300 m na východ. Jde o pseudokrasový systém puklin v pískovci, jehož dosud zjištěná délka dosáhla již 370 m; jeskyně tak patří mezi nejrozsáhlejší pseudokrasové podzemní prostory u nás (nepřístupná). Kolem Cyrilky vystoupá cesta serpentýnou a dovede nás ke kótě 1105 m, kde je horní okraj jedné ze sjezdovek. Pak zvolna sestoupíme k pískovcové soše Radegasta***, dílu sochaře Albína Poláška, rodáka z nedalekého Frenštátu p. Radhoštěm. Sochu, představující pohanského boha úrody, stád a pohostinství, vytvořil v r. 1929 v USA. O rok později byla převezena na Moravu a instalována na dnešním místě u příležitosti Slovanské pouti na Radhošť v r. 1931. V létě 1998 byla nahrazena kopií. (Občerstvení: v letní sezóně kiosek.)
Sestoupíme do mělkého sedla a znovu zvolna stoupáme kolem další sjezdovky s vleky až k turistické orientaci u rozcestí Radhošť, hřeben. Naši modrou značku protíná zelená z Trojanovic–Ráztoky do Dolní Bečvy. Za mírného stoupání dojdeme k hotelu Radegast (ubytování, stravování: 55 l., 12 pokojů, tel. 0656/83 51 30 nebo 0602/76 28 09, restaurace denně od 8 h, zavřeno v dubnu a říjnu); v chodbě se můžeme seznámit s ústavou Radhošťské republiky, která má ústřední sídlo právě zde. Mezi úsměvnými zákony je mimořádně sympatický zejména ten, který říká, že republika se zříká použití jaderných zbraní s výjimkou valašské slivovice.
Od hotelu je to už jen malý kus cesty na vrchol Radhoště***v nadmořské výšce 1129 m. Tato posvátná hora prý bývala místem, kde naši pohanští předkové uctívali boha Radegasta. V dobách raného křesťanství tu údajně krátce působili slovanští věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj. Ve středověku prý horu často navštěvovali hledači pokladů, hlavně Italové. V r. 1862 se tu konal tábor lidu za účasti 15 000 osob, které se domáhaly českých národních práv. O šest let později byl odtud odvezen jeden ze základních kamenů pro pražské Národní divadlo. Na vrcholu stojí mohutná poutní kaple z r. 1898, zasvěcená Cyrilu a Metoději. Stavbu navrhl kroměřížský stavitel Skibiňský ve stylu byzantských staveb, aby tak symbolizovala byzantský původ obou světců. V r. 1926 byla kaple obložena šindelem, přistavěny ochozy a zvonice. Interiér osvětluje osm oken, zdobených scénami ze života věrozvěstů a postavami patronů české země. Před kaplí na jv. straně stojí bronzové sousoší Cyrila a Metoděje od Albína Poláška z r. 1931, na opačné straně poblíž vchodu kamenný krucifix z r. 1905. V interiéru je mj. kopie obrazu Valašské Madony od Adolfa Liebschera. Působivý celek byl necitlivě narušen výstavbou televizního převaděče.
Také na Radhošti je několik pseudokrasových dutin, které lidová fantazie spojuje s úkryty pokladů místních zbojníků. Jedna z pověstí hovoří o tom, jak nevlastní rodiče odvedli do jedné z radhošťských „ďúr“ malého chlapce, kterého se chtěli zbavit. Ten dlouho bloudil podzemním labyrintem, nakonec se mu však přece jen podařilo najít cestu ven. Při putování podzemím si nalámal několik střechýlů (krápníků); jaké bylo jeho překvapení, když později zjistil, že byly stříbrné. Poklad z hory mu zajistil slušné živobytí, zlí pěstouni neunikli trestu. – Na severním svahu Radhoště leží stejnojmenná národní přírodní rezervace (naše cesta částečně sleduje její okraj). Má rozlohu 145 ha a chrání původní lesní společenstva vysokých poloh Beskyd, především smrčiny a bučiny s jeřábem a klenem. Z vrcholu Radhoště je nádherný daleký výhled***.
Z Radhoště pokračujeme dál po modré značce; několik kilometrů nás bude provázet i značka červená. Sestupujeme dost prudce po okraji louky, která v zimě slouží jako sjezdovka (za ní, asi 120 m od kaple, je puklinová jeskyně Volařka, kolmá jáma, hluboká 3 a široká 2 metry; kdysi při ní stávala koliba). Držíme se jejího pravého okraje, pak pokračujeme lesem, většinou stále mírně dolů. Lesní úseky se střídají s loučkami. Asi po 2 km opustíme hřebenovou cestu a stočíme se prudce vpravo k rozcestí pod Černou horou. Červená značka míří vlevo, naše modrá pokračuje přímo svahem. Dost prudce klesáme, několikrát změníme směr a nakonec sestoupíme k široké lesní cestě. Po ní jdeme vpravo až k rozcestí. Opustíme cestu a míříme mírně vlevo pěšinou, která stoupá okrajem malé paseky k zalesněnému vrcholku Kaní (678 m). Následuje strmý, místy obtížný sestup kamenitou pěšinkou k louce, po ní vpravo a v závěru vlevo k silnici v sedle Pindula. Sedlo, zvané také Rožnovské či Radhošťské (548 m), je výrazná sníženina, která odděluje Radhošťské Beskydy od Veřovických vrchů. Prochází tudy hlavní evropské rozvodí Odra – Dunaj. V okolí je několik samot, při hlavní silnici z Rožnova pod Radhoštěm do Frenštátu pod Radhoštěm je stylová Zbojnická koliba (stravování: denně 10–23 h). Na Pindule je zastávka autobusů – projíždí tudy řada linek s poměrně hustým provozem.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
